Jiří Stočes: Březen - měsíc kdečeho

10. březen 2017
Publicistika

Vítáte už v březnu jaro? Nebo si raději zalezete za kamna s knihou nebo internetem? Máte na výběr - březen je totiž měsíc kdečeho, tvrdí v dnešním fejetonu Jiří Stočes.

A máme tu březen. Možná ho vnímáte jako příchod jara, zosobněný třeba zajíčky březňáky, ovšem rád bych dnes připomněl, že tento měsíc znamená mnohem víc.

Březen – měsíc knihy

Nejdříve se stal březen měsícem knihy. Tato tradice bývá někdy interpretována jako doklad vysoké kulturní úrovně českého národa, ale vězte, že to bylo vlastně přesně naopak. Prvně březen jako měsíc knihy vyhlásila československá komunistická vláda v roce 1955. Cílovou skupinou propagační kampaně měla být mládež a prostý dělnický či rolnický lid. Samotní soudruzi si totiž uvědomovali, že to se sečtělostí proletariátu není nijak závratné. Oslavovány byly samozřejmě pouze ideologicky vhodné či alespoň neškodné knihy, nikoli rádoby umělecké texty nedostatečně uvědomělých či přímo nepřátelských autorů.

Naštěstí organizace jednotlivých akcí v rámci měsíce knihy ležela ponejvíce na bedrech knihoven a knihkupectví, v kterýchžto institucích nebublal obvykle revoluční kvas natolik, aby zastínil tradiční lásku k literatuře, takže původně propagandistické pojetí celého března – měsíce knihy postupně sláblo.

Marně jsem se snažil vypátrat, proč byl za měsíc knihy vybrán právě březen. Doklady nemám žádné, ale jednu hypotézu vyslovím. Podle mě to souvisí se známým lidovým rčením „březen - za kamna vlezem“. Vždyť co dělat za těmi kamny jiného, než si číst, že? Ostatně tuto moji hypotézu do jisté míry potvrzuje i další propagandistické označení prvního jarního měsíce z doby komunismu - březen přeci byl a dodnes je také měsícem požární ochrany. Určitě také kvůli těm kamnům...

Březen – měsíc internetu

Po pádu komunismu jsme se otevřeli světu. Mohli jsme - pravda v závislosti na své vesměs poloprázdné peněžence - svobodně cestovat a užívat si různých technických vymožeností. Jednou z nich se stal internet. Pro mnoho lidí starší a střední generace však představoval něco, bez čeho se obešli dosud, a tudíž se obejdou i v budoucnu. Březen se proto stal roku 1998 měsícem internetu, naopak jako měsíc knihy byl poněkud upozaděn.

Po jedenácti letech se ukázala propagace internetu zcela zbytečnou. Kdo u něj denně nesedí, stává se exotem. Zejména pro mladou generaci se stal hlavním, občas pohříchu jediným zdrojem informací, ale také zábavy a sociálních kontaktů. Řada mladých lidí a dětí kromě internetu vůbec nic nečte. Není schopna se soustředit na jakýkoli delší text a tím pádem mu velmi často neporozumí. Není s to rozlišit podstatné od nepodstatného, věrohodné od vymyšleného.

Březen – měsíc čtenářů

Jistě právě proto se Svaz knihovníků a informačních pracovníků snaží opět obrátit pozornost ke klasické knize a hlavně k tzv. čtenářské gramotnosti, tedy schopnosti porozumět písemnému textu. Od roku 2009 je tak vyhlašován Březen - měsíc čtenářů. Důraz je kladen na ty nejmenší, ostatně celá akce vrcholí Nocí s Andersenem, kterou děti v knihovnách prožívají. Moc se mi líbí i zapojení důchodců jako tzv. čtecích babiček a dědečků. Březen je ale také měsícem divadla, alespoň v krkonošské Jilemnici, kde se již 23. rokem koná takto nazývaný festival amatérských souborů.

Březen – měsíc řady dalších významných dnů

A to jsme se ještě nedostali na jednotlivé březnové dny... Třeba víte o tom, že 8. březen je nejen Mezinárodním dnem žen, ale také Světovým dnem ledvin? Nebo že 28. března, kdy máme v České republice na den narození Jana Amose Komenského Den učitelů, slaví své narozeniny třeba i Zdeněk Svěrák? Nebo že 21. březen je zároveň Mezinárodním dnem zdravého spánku, Mezinárodním dnem loutkového divadla, Světovým dnem poezie, Mezinárodním dnem lesů a Mezinárodním dnem za odstranění rasové diskriminace? Moc pěkná kombinace, že?

Zkrátka jak říkám: březen zdaleka není jen symbolem přicházejícího jara. I když to je na něm - a to i pro mě, který se cítí být knihomolem - stejně to úplně nejkrásnější.

autor: Jiří Stočes
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.