Jiří Stočes: Kdo dal světu Mezinárodní den dětí? Zakladatel moderního Turecka Mustafa Kemal Atatürk!

Ve středu mě náš prvňák zaskočil letmým a zcela nenuceným prohlášením, že očekává nějaké překvapení ke Dni dětí. Honem jsem (samozřejmě stejně nenuceně) sondoval, co by si jako představoval. Předem jsem byl odhodlán zamezit dalšímu zmnožení jeho arzenálu hraček, který nedokáže systematicky utřídit už ani moje žena. Syn okamžitě pochopil, kam mířím. Zdůraznil, že mu jde skutečně jen o malé překvapení, podobné tomu, co dal on mamince ke Dni matek. Jeho logika byla zřejmá. On se snažil ke Dni matek, co na tom, že pod vedením paní učitelky a v rámci školní výuky. Maminku výsledné přáníčko i vlastnoručně pomalované zrcátko samozřejmě potěšily. Teď mají svátek děti, takže s překvapením jsme na řadě my.

Nač slavit?

Pro dokreslení situace musím ještě nastínit svoji nechuť k jakýmkoliv narozeninám, svátkům a výročím. Tvrdím, že od osmnácti není skutečnost, že jsem o zase o rok starší, důvodem k oslavě. Vlastní narozeniny bych sám prošvihnul, nebýt mé matky, která to úzkostlivě hlídá a včas mi mé „povinnosti oslavence“ připomene. Jmeniny ignoruji zcela (s výjimkou syna a své již zmíněné matky) a výročí svatby mi zpravidla připomene manželka – poté, co to připomene jí jedna bývalá kolegyně z práce, která se shodou okolností vdávala týž den. Takže si jistě dovedete představit mé nadšení z toho, že bychom měli v rodině ještě nějak oslavovat Den matek, Mezinárodní den dětí, Mezinárodní den zvířat a kdoví co ještě. Jenže právě o to našemu synovi jde.

Na počátku byl Atatürk

Kdo si vůbec tyhle nové svátky vymýšlí? Kdo a k čemu je potřebuje? Víte, kdo přišel jako první se svátkem dětí? Turecko, které ho také dodnes slaví ve svém původním termínu 23. dubna. Iniciátorem byl v roce 1920 Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel moderního sekularizovaného Turecka evropského střihu, které dnes prezident Erdogan zase postupně odevropšťuje. Atatürk si byl stejně jako třeba Masaryk nebo čeští obrozenci dobře vědom toho, že budoucnost národa je právě v dětech. Na mezinárodní úrovni se Den dětí (původně Den pro ochranu dětí) začal slavit až od roku 1950, ovšem již 1. června.

Skákání v pytli a malování na obličej

Ale zpět k mému problému ohledně překvapení pro syna. Rozhodl jsem se pro darování zážitku. Na internetu jsem našel hned několik Dětských dnů, které se v Plzni konají. Program bývá docela různorodý, tu zdravotně-osvětový, tu ekologický, jinde pirátský nebo prostě všechno možné dohromady. Zajímavé ovšem je, že skoro všude se počítá s malováním na obličej a opékáním buřtů. Jsou právě tyto dvě činnosti zárukou spokojenosti dětských návštěvníků? Nebo to má cosi společného s budováním jejich plzeňské, potažmo české identity? Každopádně jsem návštěvu některé z uvedených akcí zavrhl, neboť se až na dvě výjimky konaly nikoli na Den dětí, ale až o víkendu, kdy budeme stejně pryč.

Matně jsem si připomněl oslavy Mezinárodního dne dětí v době normalizace, kdy mi bylo dáno vyrůstat. Svátek patřil mezi režimem propagované a do značné míry závazné. Ve škole se vždycky dělala výzdoba, odpoledne (a někdy i dopoledne místo vyučování) probíhaly na hřišti nějaké soutěže. Moje žena vzpomíná na to, jak se tatínkové v paneláku domluvili a – možná pod hlavičkou nějakého uličního výboru – udělali sportovní odpoledne pro své děti v parku či tzv. za domem. Vrcholem všeho byla soutěž v malování křídou na asfaltovém hřišti, kdy každé dítě dostalo pečlivě vyměřený čtverec plochy. Rodiči pořádané oslavy Dne dětí dneska příliš nenajdeme, nicméně leccos podobného nabízely třeba Evropské dny sousedů minulý víkend.

Letošní překvapení pro všechny děti

No, nebudu už Vás déle napínat a prozradím, jak dopadla ta moje oslava Dne dětí. Poučen studiem světově významných dní jsem sdělil synovi, že den před 1. červnem, tedy Mezinárodním dnem dětí, se 31. května slaví Světový den bez tabáku. A že letos právě od tohoto dne platí i v Česku zákaz kouření ve všech restauracích a kavárnách. Takže to překvapení a dárek pro všechny děti spočívá v tom, že už můžou chodit (pochopitelně s nějakým dospělým) do úplně jakékoli hospody. A hned jsme také do jedné zašli. Kupodivu to mělo úspěch.