Jiří Stočes: Na mezistátních hranicích už nestojí stráže, jsou ale nové hranice – mezi kraji

Jsem z generace Husákových dětí, a tudíž dobře pamatuji, jaké to bývalo za komunistického režimu na hranicích se Západním Německem. Snad ještě hůře než samotnou neprostupnost hranice jsem v dobách svého trampského mládí nesl existenci tzv. pohraničního pásma. Hluboké lesy, rozkvetlé louky, zurčící bystřiny, ruiny všeho druhu – to vše nás samozřejmě lákalo. Proč ani tam nesmíme? Vždyť je to součást našeho státu, žádná imperialistická cizina.

V zastávce Babylon vlak nestavěl

Na vandry se tehdy jezdilo a snad stále ještě jezdí vlakem. Na tratích vedoucích do pohraničního pásma se tehdy doprava buď úplně zrušila, jako třeba z Železné Rudy do Alžbětína, nebo tudy projížděly pouze rychlíky, jako například z Domažlic do Furth im Waldu, či jak hezky překládali naši předkové, do Brodu nad Lesy. Do zastávky Babylon (ač ta sama v pásmu ještě nebyla) či do České Kubice jste si prostě koupit lístek nemohli, žádný vlak tam nezastavoval, a kdyby ano – třeba kvůli celní kontrole ve zmíněné České Kubici – pokus o vystoupení znamenal konfrontaci s ozbrojenou pohraniční stráží.

Za hranice ano, do jiného kraje ne

Po pádu železné opony se otevřelo i pohraniční pásmo. Obnovila se trať do Bavorské Rudy a z Domažlic vyjíždí několikrát denně vedle rychlíků do Mnichova i lokálka do Furthu, která staví na Babylonu i v Kubici. Mezitím nám ovšem povstaly hranice nové, na nichž je z hlediska železniční dopravy situace velmi podobná jako v době normalizace. Jde o hranice mezi jednotlivými kraji. Ano, rychlíky přes ně jezdí pravidelně. Osobní zastávkové vlaky však objednávají krajské úřady, a tak veškerá regionální osobní doprava na železnici plní funkci spojnice mezi centrem kraje a jeho periferií. Z jedné periferie do druhé se ovšem v některých případech nemáte šanci dostat, ačkoli koleje zde vedou a vzdálenost mezi oběma místy je jen pár kilometrů.

Starý motorový vlak|foto:Anna Königsmarková,Český rozhlas

Středočeši vedou, nejhorší je trať do Budějovic

Je však třeba rozlišovat. Středočeský kraj patří evidentně k těm „spřáteleným“, krajskou hranici mez i Kařezem a Cerhovicemi zde v osobních vlacích nepocítíte. K „bratrským“ krajům můžeme připočíst ještě Karlovarský, i když ve vztahu k němu je již zjevná určitá ostražitost. Osobních vlaků z Plzně až do Chebu jezdí minimum, zpravidla končí v Plané, ale ve většině případů zde navazuje spoj pokračující do Mariánských Lázní a Chebu.

Nepřátelský tábor představují kraje Ústecký a Jihočeský. Korektně budiž zdůrazněno, že Plzeňský kraj za vytváření nových hraničních pásem na železnici až tolik nemůže, ke svým hranicím osobní dopravu ve vcelku solidním intervalu zajišťuje. Směrem na sever takto jezdí osobní vlaky do Žihle, dál už kromě rychlíků nejede nic. Ještě na území Plzeňského kraje byla de facto zrušena bezesporu málo využívaná zastávka Pastuchovice a Ústecký kraj převedl veškerou osobní dopravu na této trati na autobusy. Ty alespoň ve všední dny čtyřikrát, v sobotu dvakrát a v neděli třikrát denně navazují v Blatně na rychlíky od Plzně. Do Stebna, Petrohradu či Vroutku se tak Plzeňák sice velmi krkolomně, ale přeci jen může dostat.

Nejhorší je situace na trati do Českých Budějovic. Plzeňský kraj objednává osobní vlaky do Horažďovic-předměstí, což je tentokrát opravdu hraniční stanice, Jihočeský kraj ovšem až ze Strakonic. Chcete-li se dostat z Plzně do Střelských Hoštic či Katovic (a to prosím nejsou žádné díry, jako v případě Pastuchovic), vězte, že jediné vlakové spojení v brzkých ranních hodinách bylo na prázdniny zrušeno. Dostat se sem je pro občany Plzeňského kraje stejně náročné, jako do České Kubice v době normalizace. Jistý posun zde ovšem přeci jenom je – když půjdete z Horažďovic pěšky, nebude Vás s největší pravděpodobností nikdo legitimovat ani na Vás nebude mířit samopalem.

Železniční trať (ilustrační foto)|foto:Honza Ptáček,Český rozhlas