Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají
Přesto, že jsou tato dvě řemesla spíše na hranici zákona a vždycky byla, zaslouží si samostatný díl našeho seriálu. Jak čižba neboli ptáčnictví, tak pytláctví, patřilo ještě před pár desetiletími k životu ať jako kratochvíle nebo nutnost pro obživu zcela běžně.
Čižbou se rozumí lov drobných ptáků pomocí nejrůznějších loveckých technik. Pastí, sítí, ok, i lepu. Odtud další známé přísloví: Sedl mu na lep. Slovo čižba je odvozeno od slovesa číhat, které sloužilo i jako ptáčnický termín. Souvisí s tvarem čouhat, tedy vykukovat například z úkrytu).
Čižba, nebo také čužba, léčba, ptáčnictví, existovala od nepaměti vedle myslivosti a sokolnictví jako samostatný obor nebo dokonce profese. Byla doplňkovým zdrojem potravy, finančního příjmu i lidové zábavy. Postupem času se stala jediným povoleným způsobem lovu pro lidové vrstvy, zatímco lov srstnaté zvěře náležel pouze šlechtě.
K vybavení ptáčníka patřil humenec, tedy dvojdílná síť zatahovaná z kryté boudy pomocí šňůry, klícky s volavými ptáky, žíněná oka, rohatina s lepem pokrytými vějičkami, skřipec - proštip umožňující chytat ptáky za prsty a past - truhlička.
Na čižbu navazovala řada dalších více či méně specializovaných činností jako výroba klecí z lískových nebo jiných prutů, příprava lepu, výroba pastí, získávání čerstvých nebo sušených mravenčích kukel.
Ještě ve 2. polovině 19. století existovali profesionální ptáčníci, kteří si čižbu pronajímali od majitelů lesa za roční poplatek. Vše bylo zcela legální a na lov ptáků s nimi chodívali ze záliby i příslušníci inteligence, učitelé, duchovní, myslivci či úředníci. Z ptáčníků se udrželi jen ti, kteří chytali a prodávali zpěvné ptáky, zejména konopky, stehlíky, čížky, skřivany, pěnice nebo slavíky určené pro chov v klecích.
Zákazníky byli drobní řemeslníci, kterým byli zpěváčci celodenními společníky. Ještě do 40. let 20. století bylo v této formě ptáčnictví hojně rozšířeno. Téměř definitivní konec pak znamenal začátek II. světové války, kdy tuto činnost hrozily mnohem tvrdší postihy než dřív. Po válce došlo k likvidaci drobných řemeslníků a zbylí chovatelé se orientovali stále více na chov kanárů nebo papoušků. Víte, jaká jsou další česká úsloví z dob ptáčnictví? Třeba Sedl na vějičku nebo kouká jako hejl.
Pytlák byl od začátku lump a štvanec, ale když byl hlad…
Ne všechny profese jsou Bohu milé. Jedna z nich je určitě pytláctví. Bylo vždy spojeno s oblastí lovu a ochrany volně žijících živočichů. Ve chvíli, kdy vzniklo právo lovu a rozdělilo tak lidskou společnost na ty, kteří oprávněním k lovu zvěře a ryb disponovaly a na ty, kteří toto oprávnění neměly, vznikl fenomén pytláctví.
V českých podmínkách jde o starou lidovou tradici, která má také kořeny ekonomicko-sociální. Lov některých druhů zvěře náležel ve středověku panovníkovi nebo šlechtě a prostí lidé byli z tohoto druhu lovu vyloučeni.
Lesy ale byly hluboké a zvěřina vždy představovala vítané zpestření monotónního jídelníčku. Snad z těch dob pochází rčení Krást a pytlačit na panským to není hřích. Pytlák používal k lovu jak zbraně, tak i různé nástražné systémy, například železa a oka.
Z minulosti jsou z našeho území i sousedních oblastí známy četné přestřelky mezi lesnickým personálem a přistiženými pytláky, které skončily smrtí nebo zmrzačením některého z aktérů. Památkou na takové události bývají v lesích umístěné pomníčky a kříže.
Za vlády Marie Terezie bylo pytláctví trestáno až deseti lety nucených prací, nejčastěji na stavbách vojenských pevností, nebo vypovězením ze země. Lovecký řád vydaný za císaře Josefa II. ještě připouštěl zastřelení pytláka. Netřeba dodávat, že pytlačení je trestné i dnes a nedoporučujeme se v tomto případě držet ani přísloví, že krást na panským není hřích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
