Kovářství pomohlo lidem v rozvoji civilizace

26. leden 2017

Tu a tam je i dnes slyšet rytmické bušení kladiva do kovadliny, ale většinou jen na tradičních jarmarcích, kde zruční umělečtí kováři kovají různé drobnosti na památku. V minulosti přitom býval kovář na každé vesnici. A zdaleka nešlo jen o to, mít dobře okované koně.

Ke kováři lidé také chodili se vším železným hospodářským náčiním. Bez jeho pomoci a zručnosti nemohli obdělávat pole, stavět, prostě téměř nic. U řemesel se často mluví o tom, které je to nejstarší. Kovářství přitom už od doby železné patří k těm základním dovednostem, které pomohly lidem v rozvoji civilizace.

A paradoxně právě další rozvoj s nástupem průmyslové revoluce na konci 19. století a strojní výroba znamenaly definitivní konec tradičních řemeslníků s kovadlinou, výhní a kladivem. Tím se dostáváme k základnímu vybavení kovářské dílny. Kvalitní uhlí, říkalo se mu kovářské, výheň s měchem, ve kterém se železo roztavilo, hodně síly, kovadlina a kladiva.

Kovář dokázal z polotovarů, tyčí a prutů, vyrobit všechny potřebné nástroje přes kladiva, kleště, podkovy, součásti výstroje, po lopaty a krumpáče. A všechno pěkně ručně. Velkou pomocí byl vynález bucharu, například na vodní pohon. Jeden takový můžete navštívit i v západních Čechách v Dobřívě na Rokycansku.

A jak je to s tou kovářovo kobylou?

Kovář na vsi měl opravdu hodně práce od rána do večera. Každou chvíli se někomu něco zlomilo, rozbilo. Ale důvodem, proč kovářova kobyla chodila bosa, bylo něco jiného. Podle Institutu celostní péče o koně v Malčanech na Příbramsku se s kováním koní pro pracovní potřeby začalo až ve středověku.

Kovář prý ale moc dobře věděl, že to není pro koně až zas taková výhra. A protože na rozdíl od zákazníků nepotřeboval jezdit a tahat s koněm kde co na stále častěji zpevněných a tvrdých cestách, svého koně prostě nekoval.

A stejně tak, jako je to ve světě lidí, i ve světě péče o zdraví koní existují různé názory na to, co koni škodí a co ne, a jsou pak skalní zastánci té metody, která je podle nich pro koně ta nejlepší a správná.

Ponechme tedy na závěr koňská kopyta kopyty. Kovář, jak už jsme uvedli, nevyráběl jen podkovy. Kromě kladiv, kleští a dalšího nářadí zhotovoval i lopaty. A to musel být teprve rachot, vykovat placatou lopatu z kusu železa!

To by se nám asi zas až tak dnes nelíbilo, mít takového pracovitého kováře v sousedství. Tak si na to vzpomeňte, až budete koukat na umění kovářů třeba na nějakém tradičním staročeském trhu.

autor: Pavel Halla
Spustit audio