Lubomír Stejskal: Kam s nimi?

V průměru méně než tři propuštění z protialkoholní záchytné stanice denně. Je to hodně, nebo málo? Starosta Ostrova na Karlovarsku Pavel Čekan v tom velký problém nevidí. Jiného názoru je starosta Sokolova Jan Picka. Důvod je nasnadě: v Sokolově je jediné zařízení tohoto druhu v celém Karlovarském kraji. Část z jeho klientů pocházejících odjinud ve městě zůstává a s nimi také problémy, které s alkoholiky souvisejí. Sokolovská radnice proto symbolicky volá SOS: Záchytku u nás nechceme, s opilci jsme si užili dost.

Kam ale s nimi? Starosta Picka navrhuje přemístit záchytku do Ostrova. Kvůli tamní lůžkové psychiatrii, kde by se alkoholici mohli léčit. V rámci následné zdravotní péče. To se zase nelíbí šéfovi ostrovské radnice. Proto v počtu dvou až tří propuštěných ze záchytky denně nevidí problém. Zde by sokolovští mohli namítnout, ať si to v Ostrově zkusí, když to není problém. Ovšem invektivy nejsou cestou k nápravě situace. Ta musí být systémová.

Rozhodnutí, co s tímto problémem, leží tudíž na bedrech kraje. Členové nové krajské rady mají nyní důležité politické zadání. Najít způsob, jak vyřešit problém, jehož součástí je i žádost Sokolova, aby byl zbaven záchytné stanice. Oříšek to bude nanejvýš tvrdý. Neumožňuje totiž tak snadné řešení, jakým je kontroverzní zákaz kouření v restauracích. Lidé budou i nadále svobodně požívat alkohol – a orgány státu, potažmo kraje, se o ty, kdo páchají opilecké excesy, budou muset lidským způsobem postarat.

Je to paradox: zatímco kuřáky z restaurací administrativním rozhodnutím vystrnadit lze, opilce z veřejného prostoru v souladu se zájmy obce vlastně nikoli. Proto na celé toto úsilí padá tak jako tak stín bájného Sisyfa.