Lubomír Stejskal: Z periferie na vrchol

Obec Krásnou mám v paměti z osmdesátých let. V té době byla málo významnou periferií Aše. Nenapadlo by mě tehdy, že právě tento zapomenutý kout českého západu se dostane do popředí mediálního zájmu. A to z navýsost pozitivního důvodu. Nikdy neříkej nikdy, chtělo by se dodat.

Dnes může být Krásná právem hrdá. Na to, že zvítězila v nelehké konkurenci malebných moravských vísek. Už to o mnohém vypovídá. Lidé z obce mohou být ale na prvním místě hrdí sami na sebe. A jistěže na svého starostu Luboše Pokorného. Jemu a jim, jsou to spojité nádoby, se podařil malý zázrak.

Společné úsilí iniciované starostou přineslo dobré ovoce. Padly mnohdy chmurné hradby anonymity a individualismu. Obec začala nejen budovat, ale také vzájemně komunikovat. Objevil se pocit sounáležitosti. Starosta hovoří o propojení vztahů občanů. Právě na to vsadil – a byla to trefa do černého. Jeho mottem je komunita. A ta v Krásné funguje. Důkazem je malá statistika. Lidé z tohoto kdysi Zadákova neutíkají, ale přicházejí. Za dobu starostování Luboše Pokorného jich přibylo na sto třicet. Příslušnost k obci není jen byrokratický pojem, ale má svoji přidanou hodnotu.

To všechno přispělo k zisku titulu Vesnice roku. Premiérovému v Karlovarském kraji. Po Nečtinech, které byly takto vyznamenány v roce 2002, se jedná o teprve druhé ocenění pro západní Čechy. Trofej je to inspirující. Kdo potřebuje důkaz o pravdivosti tvrzení, že když se chce, tak to jde, najde ho. V nejzápadnějším cípu republiky, v Krásné u Aše.