Mrazivý osud bezdomovců

Jeden z plzeňských bezdomovcůFoto:  ÚMO Plzeň3

Únor nás zaskočil krutými mrazy. Některé z nás i vážně ohrozil; dnešní příspěvek Zdeňka Vyšohlída připomíná, co si v souvislosti s krutými mrazy raději nepřipouštíme: osudy bezdomovců. Co o nich víme? O jejich zdravotních potížích? Nic nebo skoro nic.

Žijeme v době pohodlného bydlení s dostatkem čisté vody, tepla i jídla, často nadbytku. Prostě je to tak: žijeme, v době dostatku, ale také - bezdomovců. Je nepříjemné setkání s nimi, a je nepříjemné, až drásavé na ně jen pomyslet! 

Moc o nich nevíme a nechceme vědět. Sem tam se však najde někdo, kdo se s jejich tajemstvím seznámit musí. Není to radostné. Děsivý je pohled lékaře, když se s nimi dostane do bezprostředního kontaktu. Žasne a trne! Cituji: "Mezi lékaři je naživu jen hrstka pamětníků, kteří kdy na vlastní oči někdy viděli nemoci či nákazy, kterými jsou bezdomovci ´obdařeni´. Husí kůži vzbuzující pojmy jako filcky, svrab, plíseň, blechy, tasemnice, patří neodmyslitelně do arzenálu téměř každého apatriditas/bezdomovce. On to ví, stydí se za to, ale nemá šanci to jakkoli změnit." 

Výčty jejich chorob asi i lékaře spíš šokují a děsí, než zajímá. Bezdomovec stojí i před lékařem jako - cituji - "asociál, který zvrací, nic si nepamatuje, má časté křeče, blábolí a usíná ´vestoje´." A tak lékaři "nalézají hluboké žilní záněty, rozličně zarudlé a ´otevřené nohy´, mrtvé černající prsty od omrzlin a hnisavých zánětů." Nepěkná podívaná! Avšak je v tom i cosi hluboce lidského a - úctyhodného, je v tom - paradoxně - důstojnost poraženého, všemi odepsaného tvora, který cítí, že je jen na obtíž: "Strádající a živořící bezdomovec se rychle naučí zakrývat svoje obtíže, neuvěřitelně dlouho a bez hlesnutí snášet pod promaštěným a mokrým oděvem kruté somatické bolesti," shrnuje své zkušenosti lékař záchranné služby. Zdůrazňuji: veškeré výčty diagnóz jsou přebírány z odborného lékařského tisku, Bulletinu Sdružení praktických lékařů ČR. 

BezdomovecFoto: Fotobanka Stock.xchng

Promiňte mi sarkasmus, ale tak jako zavádíme "nadstandard" v lékařské péči, nezavedeme i "nadstandard" v životním prostředí? Kdo na to má, připlatí si "na své okolí", aby se nesetkával s lidmi, kteří jsou pro zdravé spoluobčany nebezpeční. Představují "potenciální ohrožení nejen pro ostatní". Především jsou ohroženy životy bezdomovců. Zároveň lékař varuje: "Je nezbytné již při setkání na ulici vnímat jej jako bacilonosiče. Hrudníky bezdomovců jsou často ´přeplněny´ výpotky, tuberkulózními infekty a ložisky, průdušky naplněny zánětlivým hlenem, který je . veřejně vykašláván - kdekoli a při jakékoli příležitosti. Některé statistiky uvádějí, že každý druhý bezdomovec má manifestní - jeho život ohrožující - zápal plic." 

Nechci mluvit o infekčních průjmech, "nedefinovatelných gynekologických výtocích", "abscesech, nežitech a hnisavých zánětech v tříslech, podpažních jamkách." - to náleží lékařům. Ale i nelékařská veřejnost by měla vědět, že nemoc, bolest a utrpení se nevyhýbá nikomu, zvláště bezdomovcům ne. 

Je zdravá společnost, která produkuje a trpí bezdomovectví? Nemá v sobě cosi patologického, co sice nepáchne jako boláky, ale přesto sílí a roste a zamořuje naše životy růstem cynismu, zášti a zloby, ztrátou míry a soudnosti? 

Bezdomovce nesmíme vnímat jako nepříjemné případy, které se nás netýkají. Chtěl jsem ukázat tragédii lidského opuštění, rozklad bytí člověka zaživa. Sledovat pozorně moje dnešní lamentace nebylo příjemné. Vyžadovalo to odvahu. A účastenství. Proto končím, jak komentáře zásadně nekončívají - větou: Děkuji vám za pozornost.