Od felčara se zaříkávadly po zubního specialistu. Jen ta vrtačka je věčná

9. březen 2017

Asi nikdo na něm nesedí rád, ale každý tam občas skončí. Řeč je o zubařském křesle. V dnešním díle seriálu O řemeslech se ale přeneseme o téměř sto let zpátky. Při pohledu na náčiní a vybavení tehdejších dentistů je člověk ještě rád, že žije v dnešní moderní době.

Předchůdcem dentisty byl kovář. Bolavý zub definitivně vyléčil vytržením. Měl k tomu vhodné kleště. To bylo řešení, ze kterého se nikdo rád neusmíval. Mít oslňující a bezchybný úsměv, o tom snili lidé od pradávna. Dokládají to i nejstarší protézy, nalezené například v Egyptě. Populární bývaly třeba protézy ze zubů zvířat nebo z úst padlých vojáků.

Nechme ale stranou kosmetickou stránku chrupu. Na prvním místě dentistů byla vždy pomoc klientovi od bolesti. Dentisté na počátku minulého století nebyli zubní lékaři, ale technicky vzdělaní odborníci. V českých zemích fungovali ještě do 50. let minulého století, kdy jejich dílčí roli „opravy“ pokažených zubů převzala komplexní zubní medicína.

Elektrický pohon přinesl úlevu nejen pacientům

Počátkem minulého století dorazil technický pokrok také do dentistovy ordinace. Největším vynálezem byla zubní vrtačka, která umožňovala vyvrtat kaz a efektivně pomoci pacientovi od bolesti. Zub přitom zůstal. První vrtačky ale byly na šlapací pohon.

Jednoduchý kolovrátek, ale neuvěřitelně náročná práce. Jen si představte sladit rytmické šlapání na pedál, abyste vrtací stroj uvedli vůbec v pohyb, a k tomu se plně soustředit na jemnou práci vrtačkou v ústech nebohého klienta.

Vrtačka na šlapací pohon

Vše usnadnil elektrický proud. Objevily se i první mobilní elektrické vrtačky, se kterými dentisté obcházeli po domácnostech hlavně nepohyblivé klienty. Mohlo to být docela praktické. Žádné nervy v přeplněné čekárně za útrpného poslechu úpějících pacientů na křesle v ordinaci za zvuku vysokých otáček vrtačky. Oprava zubu v domácím prostředí jistě měla svoje výhody.

Dnes už víme, co způsobuje zubní kaz i jak se jeho vzniku účinně bránit. Abychom nemuseli k zubaři a už vůbec ne „ke kováři.“ Bolest způsobená zubním kazem trápí lidstvo od doby kamenné. Zajímavé je, jak si v minulosti bolest zubního kazu vysvětlovali.

Starověcí lékaři ji připisovali zubnímu červu. Dochoval se i návod pro zaříkávače zubního červa, který vás od bolesti osvobodí. Ještě bizarnějšími návody na léčbu bylo třeba vykuřování zubu kadidlem nebo vypalování ohněm.

Jedna rada také zněla: Zaraz do zubu jehlu a vytáhni červa za nohy! Při těchto představách středověkého mučení je těch dnešních pár minut strávených na zubařském křesle vybaveném moderní elektrickou vrtačkou přeci jen snesitelnější, co myslíte?

Modlení patří k návštěvě zubařského křesla dodnes
autor: Pavel Halla
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.