Pálená cihla nebo taška vydrží věky

10. listopad 2016

Práce šikovného cihláře bývala v minulosti k nezaplacení. Ne každý si dům z pálených cihel mohl dovolit. Ještě před sto lety si lidé stavěly domy z hlíny a dřeva nebo vepříků, tedy nepálených cihel z hlíny a slámy. Takové domy se většinou do dneška nedochovaly. Zato pálená cihla nebo taška vydrží věky.

V našem seriálu se vydáváme po stopách řemeslníka, který kromě jiného vyráběl i pálené střešní tašky. Stejně jako jiná podobná řemesla, i cihláře počátkem minulého století nahradily stroje a sériová výroba.

Výroba cihel se k nám dostala asi v 8. století, společně s křesťanstvím. Cihlářství bylo do té doby proslulé hlavně ve Středomoří. Rozmach výroby cihel u nás začal ve 12. století, během vlády Vladislava II. Ve 14. století už bývaly majitelé cihelen dokonce součástí měšťanské šlechty a v Praze tou dobou založili vlastní cihlářský cech.

Cihláři si nejdříve museli vyhlédnout dobrou lokalitu – naleziště s kvalitním jílem, které zároveň nebylo daleko od města. Tedy od potenciálních bohatých zákazníků. Cihly i tašky byly ještě na přelomu 19. a 20. století velice drahým zbožím. Z nejstarších velkých cihelen je na západě Čech zmiňována lokalita v Chebu. Tady se cihly vyráběly ve velkém už v roce 1360.

Hrad v Chebu chrání tisíce cihel

Právě v Chebu byla velká poptávka po cihlách. Mohutné hradby Chebského hradu po vzoru citadely jsou právě a jen z pálených cihel. Nejstarším způsobem vypalování cihlářského zboží je vypalování v milíři. Po té přichází na řadu komorové pece s odděleným prostorem pro oheň a pro cihly.

Jak vyrobit cihlu

Po nalezení vhodného jíloviště bylo nutné jíl dobře propracovat. To se většinou dělal nohama, při lepším vybavení pomocí dvou válců. Následně se zpracovaný jíl natloukal do dřevěných forem. Po zaschnutí se cihly několik dní sušily, pak vypalovaly. Podobná práce čekala i na cihláře krycího, tedy specialisty, který vyráběl převážně střešní tašky.

Vynález anglického formovacího stroje na počátku dvacátého století i následný rozvoj průmyslové revoluce a nástup betonových cihel a dalších výrobků ve 30. letech, znamenaly konec individuální cihlářské práce. Ne snad, že by to nikdo nesvedl, ale nevyplatilo se to finančně ani časově. Nebo si dovedete představit, že byste čekali, až cihlář vypálí jednu cihlu a tašku podruhé?

Z dnešních průmyslových sériově vyráběných cihel a tašek se ale vytratilo kouzlo práce lidských rukou. Třeba ručně vytlačený nebo vyškrábaný podpis cihláře. Až budete třeba měnit střechu, na které jsou tašky přes sto let, vzpomeňte si na to. A třeba tu cihlářem poctivě podepsanou i najdete.

A jako dodnes hodně Čechů nosí příjmení Cihlář, byť s cihlařinou nemá dávno nic společného, všimněte si, kde všude dříve pravděpodobně stávala cihelna. I u vás se určitě najdou ulice jako třeba U cihelny, K cihelně, Pod cihelnou, apod.

autor: Pavel Halla
Spustit audio