Petra Kosová: Někdy bývají plzeňské verze festivalů lepší, než pražské předlohy

21. červenec 2017
Publicistika

Sice už není v Plzni v centru tak rušno jako v roce 2015, přes léto se ale přece jen skoro pořád něco děje. Petra Kosová se v dnešním komentáři zamýšlí nad akcemi importovanými z Prahy.

Občas se může obyvatelům Plzně zdát, že některé festivaly, které jsou odnožemi těch pražských, nutně musí být jen slabým odvarem své mateřské akce. Proto je dobré si občas vyzkoušet obě verze. Výsledná zjištění mohou být opravdu překvapivá.

Nezáleží totiž jen na množství zážitků, které akce nabízí, ale hlavně na její atmosféře. Na původním vkladu místních. Nebo na prostředí. Anebo dokonce na městě samém.

Minulý týden Plzeň tři dny hostila festival „Za dveřmi je divadlo“, který má svoji čtyřdenní pražskou „matku“, bohatší na představení. Jenže plzeňská část se odehrává v Mlýnské strouze. V centru města, ale v parkové zeleni u vody a u laviček, na trávě. Na polštářích nebo přinesených piknikových dekách posedávají a polehávají s občerstvením dospělí a děti. Když přijde déšť, vytáhnou pláštěnky a fandí po trávě klouzajícím umělcům. Ti pak všude vyprávějí, jak je publikum v Plzni skalní a jak z nervozity z lijáku bylo nakonec neobyčejné představení s vřelými diváky a uvolněnou atmosférou.

V Praze v centru takové akce pořádat nelze: mafiánský Václavák, pro turisty nakašírované Staroměstské náměstí, snobské Příkopy… Je třeba lovit v jiných a trochu odlehlejších vodách. Takže pražský festival našel azyl na výstavišti v Holešovicích. Prostor pro postavení šapitó nebo bezpečné hraní v podmínkách podobných ulici tu je. Na dlažbě na příchozí cestě do Průmyslového paláce. Jenže prostor je tak plochý a rozhlehlý, že zcela chybí intimita a autenticita prostředí, sebemenší vánek rozfouká pracně budovanou atmosféru. A nedej bože, když začne pršet. Všichni se rozprchnou a v úkrytech očekávají věcí příštích. Věřte, plzeňské „Za dveřmi je divadlo“ je sice skromnější, ale přece jen o dost příjemnější.

Festival Živá ulice

Podívejme se i na další festivaly. Třeba regionální část „Tance Praha“, to není koncem května a v červnu nijak bombastická akce. Zato má jiná specifika: vedle nabídky zážitku z prvotřídního tanečního vystoupení spolupracuje s místními spolky a pomáhá rozžívat menší akce a zajímavá místa. Třeba se sdružením K světu se „Tanec Praha“ angažoval nejprve v aktivitách na náplavce u Radbuzy a letos u Mže.

Tak bychom mohli pokračovat dál - třeba březnový Festival světla, který si pokaždé vybírá jinou lokaci. A tisíce lidí ji při procházkách za světelnými uměleckými objekty poznávají. Kromě instalací dovezených z Prahy vznikají další artefakty při rezidencích umělců v plzeňské kreativní zóně DEPO2015. Další světelné krásky jsou dílem studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a vážou se tak přímo k tvůrčímu zázemí města.

V takových případech není tak důležité, jestli je akce převzatá odjinud nebo ji pořádají lidé, kteří nežijí v Plzni. Podstatné je, jak citlivě a s porozuměním se k akci organizátoři postaví v novém místě. A v Plzni se to vcelku daří.

Ostatně na začátku zmíněný festiválek „Za dveřmi je divadlo“ je součástí velkého letního festivalu „Živá ulice“. Ten chystá divadelní představení i na svoji srpnovou část, kdy budou na programu především koncerty – přímo na centrálním náměstí a v jeho okolí, v Plzni to totiž možné je. Divadlo se přestěhuje do Proluky v Křižíkových sadech, která je pro podobné produkce a tvůrčí dílny pro rodiny s dětmi jako stvořená. Ze tří stran chráněná zástavbou a tou čtvrtou stranou otevírá Proluka náruč dokořán do ulice. A poblíž v zeleném loubí vyroste oblíbený sezónní venkovní bar Inspiral Garden.

Asi bude v srpnu v centru Plzně zase živo a hezky.

Festival Živá ulice
autor: Petra Kosová
Spustit audio