Přivydělával si na vesnických bálech, dnes je ceněn jako regionální sběratel lidových písní

Učitel a sbormistr Jiří Pomahač se narodil 29. února 1904 v Žinkovech. Na obecné škole se začal učil hrát na housle, od deseti let působil v sokolské kapele a v době studia na plzeňském gymnáziu už řídil školní orchestr. Po otcově vzoru vystudoval učitelský ústav v Plzni a ovládl hru na klavír, později přidal i fagot, kytaru, kontrabas, violoncello a violu. Ve svých pamětech uvádí, že si „jako chudý student tajně přivydělával při vesnických bálech“.

Po absolutoriu se přihlásil k práci pro českou menšinu v pohraničí. Působil v Prapořišti u Kdyně, ve Stodě, Stříbře, Touškově a Liticích. Všude zakládal pěvecké sbory, ochotnické soubory a vedl obecní kroniky. V Touškově byl dokonce spoluzakladatelem Menšinové filharmonie, pro kterou sám komponoval.

Na konci dvacátých let získal místo odborného učitele na měšťanské škole v Plzni, byl violoncellistou Dělnické filharmonie a houslistou Hudebního odboru Osvětové besedy. O prázdninách soukromě studoval jazz a voice band u Emila Františka Buriana (1904–1959) a skladbu u Oskara Nedbala (1874–1930) a Otakara Ševčíka (1852–1934). V roce 1933 se po státních zkouškách stal aprobovaným středoškolským učitelem. Byl přeložený na okres Praha-venkov (Odolena Voda, Kyje) a za protektorátu do Prahy. Na karlínské měšťanské dívčí škole zřídil proslulý pěvecký sbor a zároveň pracoval v ilegálním časopisu V boj.

Operety i populární písničky rybářů

Jiří Pomahač nebyl ušetřený ani totálního nasazení na stavbě štěchovické přehrady. Po osvobození se aktivně zapojil do nového společenského a politického života. Působil v Pěveckém sdružení pražských učitelů a publikoval řadu článků s vlastivědnou tematikou. Nakladatelství Mladá fronta vydalo sbírku Pomahačových povídek Zapomenutá dobrodružství (1975).

Ještě za studií byl autorem několika operet, symfonie České tance a tiskem vyšly hudebniny Z kraje do kraje (1939), Devět chodských písní (1939), Malá hudební výchova (1940), Koledy (1941, 2. vydání 1942), Světla hoří – koledy (1940), Zpěváčci (1942), Čtyři písně Alexandra Berndorfa (1944), Veselá muzika (1943), Tabulky hudební výchovy (1956), 15 slovanských písní (1946), Dělnické písně (1959), Dětský pěvecký sbor (1960), Písničky o sběru (1960), Škola na kytaru (1962), Žinkovsko zpívá a tančí I (1964), Rybářské písničky (1977), Populární písničky rybářů (1978) a Písničky o Praze (1978).

Lidové písně a tance ze Žinkovska

S využitím vlastních i otcových zápisů uspořádal Jiří Pomahač v roce 1968 obsáhlou rukopisnou sbírku Lidové písně a tance ze Žinkovska. Z těchto unikátních záznamů byl předtím v roce 1957 publikovaný pouze výběr patnácti nápěvů ve zpěvníku s názvem Lidové písně ze Žinkovska (1953) a několik dalších v rámci studií uveřejněných v 50. letech v časopise Český lid.

Rukopis více než čtyř set písní v žinkovské Vlastivědné sbírce je opatřený úvodem a hudebním rozborem nápěvů, popisy tanců a několika rejstříky. Obsahuje záznam repertoáru čtyřiceti informátorů narozených v letech 1835–1900 z lokalit Březí, Buč, Čepinec, Kokořov, Osobovy, Partoltice, Radachov, Radkovice, Skašov, Vojovice, Žinkovy a Žitín. Sbírka má charakter pečlivě uspořádaného pramenného souboru hudebního i slovesného folkloru a zvykosloví bývalého žinkovského panství. Jiří Pomahač zemřel 5. října 1981.

Špalíček lidových písní věnovaný Jiřímu Pomahači i jeho rukopisné sbírce si poslechněte pod odkazem Přehrajte si celý příspěvek.