Ruční kompresor, ohříváček a špuntovačka. Vítejte v hostinci před sto lety!

Pivo čepovali hostinští z dřevěných sudů a tlak se dodával ručně pomocí mechanického čerpadla. V praxi to vypadalo celkem úsměvně. Kompresor býval na chodbě a hosté, kteří šli na toaletu, už ze zvyku zatočili klikou, aby hostinskému pomohli. Pivo se do hospod z pivovarů zaváželo výhradně v sudech. Lahvové pivo proto svým hostům přepouštěl a špuntoval přímo hospodský.

Mezi další zvláštnosti patřily takzvané ohříváčky piva. Pivo v sudech bylo ve sklepě u ledu a o regulaci jeho teploty si mohli tehdejší hospodští nechat jen zdát. A některým hostům příliš studené pivo vadilo. Ohříváček byla kovová dutá tyčinka, do které hostinský nalil horkou vodu a host si ji ponořil do sklenice s pivem. Později se objevily i ohříváčky elektrické.

Běžnou součástí hospod také bývaly porcelánové pivní tácky. Na ně se zapisovala vypitá piva. Hostinští uvítali nástup papírových tácků, protože jim ubyla práce s pracným mytím porcelánových pokreslených inkoustovou tužkou.

Pivo už od šestnácti

Volit mohli lidé za první republiky až v 21 letech, ale dát si alkohol s výjimkou kořalky směli díky hostinské vyhlášce už v šestnácti. Bylo to dáno mimo jiné tím, že lidé začínali mnohem dříve pracovat a pivo a víno nebyly považovány za nebezpečný nápoj. Dnes nemyslitelné.

Stejně jako elektronická evidence tržeb tehdy. Veškerou evidenci představovala účetní kniha, do které hostinští zapisovali počet sudů a další nákupy, tako kniha sloužila pro kontrolu jejich výdělků. Stejně jako dnes ale bývali i tenkrát někteří hostinští šizunkové. Takoví se ale většinou dlouho neudrželi, protože neměli dobrou pověst.

I na malých obcích bývalo mnohem víc hospod než dnes. Často šlo o malá zařízení o jedné místnosti v rámci hospodářství, kde se scházeli sousedé na poklábosení a probrání všeho důležitého. Stejně tak, jako je tomu v českých hospodách dnes.