Tomáš Bernhardt: František Hýra přivedl do Plzně průmyslovou revoluci

Vybízel jsem vás před měsícem k toulkám krajem a k objevování jeho zajímavostí. Při jedné takové vycházce v odlehlém zákoutí narazil jsem na místo, kde sice možná nepotkáte živáčka, které však odkazuje k rušnému období, kdy Plzeň započala svou cestu od provinčního hnízda k průmyslové metropoli kraje. Mezi Jarovem a Oborou, při jedné cestě, kde nejhlubší je les, upozornila mne jarovská naučná stezka, že se to tam jmenuje Hýrovy Hory. Říká vám něco jméno Hýra? František Hýra? Pokud se nějak podrobněji nezabýváte dějinami města, tak asi ne. Však už před osmdesáti lety psal Ladislav Lábek: „Dnes si již nikdo nevzpomene na Františka Hýru, plzeňského podnikatele z let padesátých a šedesátých.“

A přitom řečený Hýra byl největším plzeňským podnikatelem už v době, kde mladý Škoda ještě studoval v Německu a sbíral zkušenosti na cestách světem. A když se pak týž Škoda roku 1866 ucházel o místo inženýra v celkem nevýznamné plzeňské pobočce valdštejnské strojírny ze Sedlce u Starého Plzence, měl už Hýra za sebou přes deset let úspěšného podnikání v potravinářském, ale i jiném průmyslu.

Mlýn, pekárna, lázně – za vším byl Hýra

Posuďte sami. Tenhle rodák z Citolib se do města přistěhoval v roce 1855. Koupil tu pozemek u dnešní Prokopovy ulice a o rok později zde spustil parní mlýn. Tím i do Plzně definitivně vstoupila průmyslová revoluce; šlo totiž o první parní stroj, který tu pracoval. Jeden mlýn mu ale nestačil, přikoupil tedy ještě mlýny obecní a Kalikovský a krom toho měl další dva, v Lounech a Chrudimi. Pro tyhle podniky potřeboval mlýnské kameny, zřídil tedy v Plzni jejich výrobu. Potřeboval uhlí pod kotle, těžil ho tedy na Bílé hoře a právě u té Obory. Proč prodávat jenom mouku? Pořídil si tedy parní pekárnu. Co se zbytkovým teplem? Zařídil tedy parní lázně.

Pouštěl se i do jiných odvětví – u Obory těžil kaolin a vyráběl bílé dlaždice, u Malesic koupil kus lesa a hodlal zřídit pilu. Podílel se na založení plzeňské plynárny a tedy i na instalaci plynového osvětlení města. Stál u založení Prvního akciového pivovaru, co se mu pak říkalo Kaiserquelle a když už císaři po roce osmnáct vyšli z módy, byl známý jako Gambrinus. Hýra také investoval do založení stavební akciové společnosti, protože rostoucí město slibovalo, že stavebnictví bude výnosné podnikání. A nejspíš jsem ještě na něco zapomněl, protože jeho portfolio, jak se dnes říká, bylo opravdu široké.

Hromadný pád plzeňských podnikatelů

No, a pak zkrachoval, teď v srpnu to bylo akorát 142 let. To bylo tak. Zakladatelská doba 50. a 60. let 19. století byla docela divoká, skoro jak 90. léta století minulého. Sice tam chyběly orlické a jiné vraždy, ale to bylo možná jenom tím, že si jednak ještě všichni viděli do talíře, jednak ještě nikomu například nepřišlo divné, že purkmistr si od města pronajímá městské podniky, jako to dělal zdejší František Wanka. I tak jeho nástupce Maschauer skončil s bankrotem na pár týdnů v lochu.

Za zaviněný úpadek byl souzený i další plzeňský primátor Tuschner a i když ho nakonec soud osvobodil, každý si pamatoval, jako ho vedli v řetězech přes náměstí. K dobovému koloritu patřilo lehkomyslné zakládání společností bez skutečného kapitálu, vedení fiktivních účetních knih a nekrytých směnek, občas nějaký spektakulární útěk do Ameriky. Když pak v roce 1873 vypukla velká krize, smetla tyhle domky z karet, ale i některé solidní firmy, jako byla ta Hýrova. V muzeu máme celé archy akcií plzeňských podniků, jejichž kupóny si již nikdo nenechal proplatit, protože neměly cenu ani toho papíru.

Zbyl jen borový les

Hýra po sobě zanechal sekeru zvící dvou milionů zlatých, což byla astronomická částka. V jeho napohled důvěryhodném podniku utopila své úspory spousta střadatelů, spousta dělníků, teprve nedávno přišlých z venkova se ocitla ve svízelném postavení bez jakéhokoli náznaku sociálního záchranného systému. Jenže město dál rostlo, přišli lidé, kteří si Hýru už nepamatovali, přišly nové pohromy, které překryly vzpomínky na kdysi devastující hospodářskou krizi ze 70. let 19. století. A na velkopodnikatele, který učinil z Plzně průmyslové město, se zapomnělo. A kdo ví, možná jedinou vzpomínkou na jeho dávné velkopodnikání jsou právě tyhle Hýrovy Hory, místo uprostřed lesů, kde kdysi těžil kaolin. Kolem je ticho, jen ptáci zpívají. Všechno to dávné podnikatelské úsilí je pryč a ze vší té světské slávy zbyl jen borový les.