Tomáš Bernhardt: Ideály, svoboda, vlast – to mladé lidi nezajímá, stěžoval si už Václav Havel starší

„Nemá smyslu vytýkat dnešní mládeži nedostatek mravních ideálů. Naopak soudím, že měli bychom se divit, že vůbec nějaké má – neboť tím, co slyší o veřejném životě, by je byla mohla dávno ztratit“ Některé společenské jevy jsou zřejmě nadčasové a nadgenerační. Jde totiž o citát z článku Václava Havla; ne ovšem prezidenta, nýbrž jeho otce. Bylo mu tak asi pětatřicet, když mu jej Ferdinad Peroutka otiskl v prvním čísle Přítomnosti v roce 1932.

Kdybyste ta slova hledali, jsou na straně 11 vlevo dole. Na stejné straně vpravo uprostřed najdeme úryvek, který rovněž zní nepříjemně aktuálně: „Posoudíme-li politické smýšlení mladé generace z těchto hledisek – ať u ní vidíme nezájem o politický život, nebo sympatie s extrémními směry – dojdeme k závěru, že dnešní ‚demokracie‘ je u ní do té míry zdiskreditována, že hledá něco nového a dokonce je ochotna uznati prospěšnost osvícené diktatury. Důkazem toho jsou projevy touhy po vůdci.“

Jsou ideály neproduktivní?

Vyhledávat v předválečné Přítomnosti články, které vypadají, jako by byly psány dnes, je činnost zajímavá, podnětná, někdy trochu deprimující a vydala by na samostatný fejeton. Možná by se to i hodilo, když je dnes Peroutkova publicistika tak zpopularizovaná. Ale teď bych zůstal u té mládeže. To bylo totiž téma, které se opakovaně vracelo. Má mladá generace nějaké ideály? Byla by schopna oběti pro vlast? Nebo jsou to pro ni jen vyčpělé pojmy? Má zájem o veřejné záležitosti nebo žije jen přítomností a hmotným profitem? Jednu takovou diskusi shrnuje Peroutka v článku Mládež a idealismus z roku 1926. Mimo jiné zde cituje (a následně parafrázuje) dopis mladého čtenáře, v kterém se praví, že ideály jsou neproduktivní a na něco, co nenese užitek, nemá lidstvo čas. Peroutka na to namítá, že čekat nějakou změnu společenské situace s takovým pohledem na svět je celkem zbytečné. „Nepřijde nic. Generace bez ideálů se právě tak málo hodí k dělání převratů jako kamení podél cesty.“

Podobné polemiky se vedly, vedou a povedou, dokud vedle sebe budou žít různé generace, s různou zkušeností a zakotvením ve světě. Dnešní čtenář těchto dávných diskusí ovšem ví, že jejich účastníci byli záhy vystaveni drsným zkouškám, které prověřily jejich proklamovaný pragmatismus nebo naopak idealismus, celou tu škálu postojů od cynismu přes skepsi, rezignaci až po ochotu bojovat a obětovat se, ať už za vlast, svobodu nebo demokracii, o jejíž přitažlivosti pro mladou generaci sedm let před válkou ing. Havel pochyboval.

Tváří v tvář smrti přicházely ke slovu ideály

Překvapivě mnoho mladých lidí, nad jejichž občanskými postoji někteří publicisté nedlouho před tím lámali hůl, se zapojilo do odboje doma či za hranicemi. Nebo se aspoň snažili žít co možná svobodně a nezávisle na dusné atmosféře, která je obklopovala.

Zvlášť silný příběh ovšem tvoří osudy těch, kteří neměli možnost si svou pozici vybrat, neboť se na ně vztahovaly norimberské zákony. Ostrakizace, během níž židé přicházeli postupně o možnost vykonávat většinu zaměstnání, o volnost pohybu, o majetek, o svobodu aby nakonec byli z velké většiny posláni na smrt, to je příběh, který se vzpírá pochopení a představivosti.

V kontextu těch předválečných diskusí o nerentabilitě ideálů, je pozoruhodné toto: v ghettu a tváří v tvář smrtelnému nebezpečí najednou u řady lidí vystupovaly do popředí právě ty tolikrát zavrhované – ideály. S nimi se řada lidí pouštěla do kulturních a výchovných aktivit, které – jak dnes víme – neměly většinou naději na úspěch, které však svým účastníkům pomáhaly udržet lidství, vnitřní svobodu a z dlouhodobého hlediska jim dávaly morální převahu nad jejich vězniteli.

Studenti představují statečné kluky z Terezína

Takovým silným příběhem byla i činnost „terezínských kluků“, kteří i v těžkých podmínkách ghetta mimo jinou činnost tajně vydávali časopis Vedem. Právě tak se jmenuje výstava, uspořádaná v rámci Terezínské štafety v průjezdu národopisného muzea. Mohlo by se zdát, že tu dělám reklamu své instituci, ale ta jen poskytla prostor a podporu. Výstava vznikla z iniciativy skautů střediska ICHTYS a dále studentů gymnázia na Mikulášském náměstí, kteří pro ni vytvořili zajímavé a působivé výtvarné práce.

Organizátoři připravili pro dny Slavností svobody doprovodný program, který je doplněn také několik přednáškami. Odskočte si od halasných oslav na náměstí na blízký dvorek národopisného muzea a ověřte si, jestli ta skepse nad nedostatkem mravních ideálů v mládeži, kterou v roce 1932 formuloval ing. Havel, není přeci jen trochu přehnaná.