Výlet do Slavkova
Návštěvy menších měst v regionu mohou přinést četná překvapení. Zvláště, když zalovíte v jejich vzdálené i blízké minulosti. Jedno takové setkání popisuje v příspěvku „Výlet do Slavkova" Alena Zemančíková.
Není snad u nás města, které by bylo postiženo tolika dějinnými paradoxy, jako Horní Slavkov. Krásné renesanční a významné horní město bylo po válce vybráno k tomu, aby v něm vznikly pracovní tábory politicky potrestaných vězňů, což souviselo s těžbou uranu. Ta zase souvisela s nalezišti kovů, které kdysi přinesly městu slávu a bohatství, které se projevilo ve stavbách renesančních domů, ve výzdobě kostelů, v 19. století v rozvoji železnice.
Všechno, co bylo požehnáním, změnilo se však časem v prokletí – a do renesnančních patricijských domů na potvrzení tohoto stavu byli nastěhováni lidé, kteří možná měli všelijaká nadání a schopnosti, rozhodně však mezi ně nepatřil smysl pro dějiny a cenu staveb, které je dosvědčují.
Souběžně s tím, jak historický Slavkov chátral, stavělo se na kopci sídliště ve stylu socialistického realismu – i to však bylo postiženo paradoxem, protože jeho architekt nakonec nemohl koncepci dokončit, protože byl obviněn jako „třídní nepřítel“ a uvězněn. Zvláštní je i to, že okázalé náměstí, na němž stojí kulturní dům, obchodní dům a městský úřad, nikdy nemělo jméno – a nemá je dodnes. Je to prostě náměstí na konci ( nebo na začátku) Dlouhé ulice.
Vedle pevnostního kostela svatého Jiří je barokní budova děkanství, z níž zloději ukradli tašky nové střechy. Budova, ačkoliv do ní zjevně bylo investováno, je na tom dnes hůř než před dvaceti lety a cedule naučné stezky, která o ní s uznáním hovoří, je spíše k smíchu. Na historickém náměstí je v nejhorším stavu dům s renesančním portálem a arkýřem – jestli se něco nestane, za chvíli spadne. Tyto ruiny obklopují docela nákladné rodinné domy, rozhodně se nedá říci, že by dolní část Horního Slavkova byla oblastí sociálně vyloučených. Nicméně to nejcennější je na tom nejhůř. Místo celé řady domů, zbouraných v 70. letech 20. století, jsou nesmyslné objekty jakýchci kdysi obchodů, které by naopak bylo nejlepší zbourat a náměstí znovu zastavět řadou slušných obytných domů.
Sídliště v Horním Slavkově na kopci je naproti tomu docela příjemné místo k životu, je obklopeno lesem, dá se odtud vyrazit na příjemné procházky i delší výlety, poblíž je přírodní koupaliště ( to už je dnes vzácnost) i nákupní možnosti v novém supermarketu. Jsou tu i příjemné restaurace, cukrárna, knihovna, kulturní středisko, školy. Ve Slavkově zůstal jakýsi průmysl i po uzavření dolů, do Sokolova i do Karlových Varů je pár kilometrů, je zde nádherné okolí s chráněnou krajinnou oblastí Slavkovský les. Město se o své obyvatele stará, například poskytuje vstupní byty lidem v tíživé sociální situaci za skutečně symbolický nájem.
Je smutné, že v globální konkurenci podlehla nejstarší porcelánová manufaktura v Čechách Haas a Cjižjk, je to škoda i proto, že to dlouho vypadalo jako příklad slušné, poctivé a odborně vedené privatizace. Konec porcelánky přinesl problémy několika stům někdejších zaměstnanců, a už vůbec se nedá očekávat, že by se historická mísírna porcelánové hmoty, památkově chráněná industriální památka, stala po opravě turistickým cílem.
Ve Slavkově je ovšem jedna instituce, která je významným zaměstnavatelem a hospodářskou jednotkou v okolí, která nezkrachuje ani za nejhlubší hospodářské krize a v žádném režimu. Je to věznice, založená roku 1958, kde se podrobují výkonu trestu muži poměrně závažných provinění, s délkou trestu až do 15 let. Jaké je překvapení návštěvníka nedalekého Bečova nad Teplou a jeho zámku, kde je uložen i fantasticky cenný relikviář sv. Maura, když se dozví, že jeho model, na němž jsou částí relikviáře odnímatelné, přichycené ke skříňce magnetem, takže si ho mohou ohmatat i nevidomí návštěvníci, byl vyroben v dílnách věznice Horní Slavkov! Není záhodno si poměry ve vězení nijak romantizovat, člověk se přesto neubrání čapkovské představě, jak zkušený kasař a lupič ruku v ruce vytvářejí dokonalý model zlatnické práce, která se svou cenou vyrovná hodnotě korunovačních klenotů. A když si do příběhu obsadíte Jeana Gabina a Alaina Delona, mohl by z toho být lehce ironický film o tom, jak tito dva vězni vymyslí a uskuteční krádež relikviáře, která se nakonec nepovede jen naprosto nepředvídatelnou souhrou náhod. Škoda, že tak zajímavou práci nemají lidé, propuštění z porcelánky.
Kdyby tak bylo možné, aby vězni spravili ty pustnoucí historické domy! Když ony koneckonců pustnou i vlivem trestné činnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
