Výsledkem kvalitní práce zručného sedláře je dobře osedlaný kůň

Neexistovaly syntetické materiály ani strojní výroba, ale lidé dokázali zužitkovat všechny materiály, které jim poskytovala příroda nebo zvířata. Konopné nebo lněné nitě a dobře vydělaná kůže. To byly základní materiály pro práci sedláře.

Název profese samozřejmě vznikl od jeho zřejmě nejčastějších zakázek, a sice výroby sedel. Neméně důležitou výstrojí byly kromě sedla chomouty pro koně, opratě a další součásti nejen koňského, ale také třeba volského spřežení.

V sedlářově dílně se to hemžilo noži a jehlami všech druhů a velikostí, ale také různými formami a přípravky. Na každý speciální úkon měl sedlář nějaký nástroj. Výroba chomoutu začala už v truhlárně, kde si sedlář nechal podle rozměrů konkrétního koně zhotovit dřevěný základ.

Ten se obestlal slámou a pak už vše záleželo na sedlářových rukou a umu. Specialitou bylo prošívání kůže dvěma jehlami proti sobě, čím byl spoj dostatečně silný a pevný. Základní chomouty a sedla musely být hlavně praktické.

Bohatý sedlák i vola vyzdobil

Stejně jako je tomu dnes ve světě automobilovém, i tehdy, ve světě koní a volů se lidé předháněli, kdo má hezčí, luxusnější a více zdobené sedlo, postroj a bič. Ze sedlářství vyšla řada navazujících řemesel, například brašnář nebo manžetář a rukavičkář. Z kůže se i dnes vyrábějí peněženky, pouzdra na nože nebo mobilní telefony.

Ale protože se řada lidí stále věnuje jezdectví nebo využívá koňskou sílu například při práci v lese, sedláři nevymřeli. A s westernovým stylem se objevili i specialisté na náročná westernová sedla, jiní sedláři se zas věnují výrobě postrojů pro kočárová spřežení.

S tradičním sedlářstvím se dnes kromě jezdeckých klubů a rančů můžete setkat na tradičních lidových a historických trzích.