Vznik Národního parku Šumava

Listopad roku 1989 zastihl Chráněnou krajinnou oblast Šumava v zajímavé situaci. Na Správě byla tehdy třetina nových zaměstnanců, kteří přišli postupně před několika měsíci a začali měnit zavedený způsob ochrany přírody. Zastavili několik revitalizací, masivní těžby pod Luzným, chtěli vyhlásit celý systém rezervací v údolí Křemelné a pohraničním pásu. Narazili ale na velký odpor tehdejší společnosti.

„Asi tak měsíc před tím, než byla revoluce, nás navštívilo naše vedení a tehdy nám řeklo, že stojíme na druhé straně barikády a že pokud budeme takto pokračovat dál, tak nás zruší, odvolají vedoucího. Takže mi toho 17. Listopadu jsme se naprosto shodovali, bez ohledu na to, kdo byl v jaké straně a kdo nebyl ve straně, v tom, že je to signál změny, která může umožnit tu normální ochranu přírody na Šumavě a zastavit ta zvěrstva, která se tam děla.“ Vzpomíná tehdejší pracovník Chráněné krajinné oblasti Šumava a současný ředitel Správy Národního parku Pavel Hubený.

Nutno připomenout že tehdy Správa Chráněné krajinné oblasti Šumava sídlila na náměstí v Sušici v historickém domu bývalé lékárny. Její pracovníci tak měli dění v centru města jako na dlani.

„Sušice týden po 17. listopadu, jako by neznala. Bylo tam mrtvo, ticho. A až toho 27. listopadu, to si pamatuji, že jsme se koukli na náměstí a nikde nebyl žádný prapor, tak jsme byli první, kdo ho pověsil. Pak se začaly objevovat další prapory a pak vyšli lidé do ulic na náměstí a korzovalo se a už bylo znát, že atmosféra je dobrá. No ale hlavně, my jsme v té chvíli měli volné ruce na to, abychom opravdu mohli připravovat národní park.“ Dodává Pavel Hubený, který prakticky hned začal společně s dalšími lidmi připravovat biologické, botanické, zoologické podklady, podklady kvalit lesních ekosystémů a další.

Historické sídlo Správy CHKO Šumava v listopadu 1989|foto: Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava

Už na začátku roku 1990 také existovalo více než deset různých variant velikostí národního parku. Jedna z nich počítala s tím, že součástí Národního parku bude například Královský Hvozd na Železnorudsku včetně prameniště řeky Křemelné a jeho hranice budou končit až za Boubínským pralesem na jihu.

Tehdejší vedoucí strážní služby Chráněné krajinné oblasti Šumava Vladimír Vlk vzpomíná, že nakonec se pracovalo se třemi variantami hranic Národního parku: „Jedna velká, podle které a to musím zaťukat, je dobře, že národní park vznikl v této skoro podobě. Pak vznikla střední varianta, pro kterou se přikláněl okres Klatovy a pak menší varianty, které byly akceptovány těmi, co tam viděli právě ne předmět ochrany přírody, ale předmět toho zisku toho území“.

Národní park Šumava byl nakonec vyhlášen velmi záhy po Sametové revoluci, 1. července roku 1991.