Je to mrtvý les nebo není?

Z čeho budeme vycházet? Z lesnické evidence výsadeb a síje (kolik stromků bylo vysázeno, případně jaké množství semen bylo vyseto), z výše zmíněného monitoringu zmlazení z let 1998 a 1999 a hlavně z aktuální situace. Posledně jmenované nám poskytne v současné době probíhající projekt monitoringu lesa v území ponechaném samovolnému vývoji, tzv. Biomonitoring.

Jakým způsobem sbíráme informace o současném stavu lesa? Na trvalých monitorovacích plochách o výměře 500 m2, které zakládáme na průsečících sítě s velikostí strany 350 m, podrobně mapujeme stromové patro, obnovu dřevin, tlející dřevo a bylinné patro. Při sběru dat používáme elektronický kompas, laser a terénní počítač. S jejich pomocí můžeme snadno lokalizovat jednotlivé objekty a podrobně je popsat. Budeme mluvit především o obnově lesa. Ale co to je? Obnova jsou veškeré dřeviny, které jsou vyšší než 10 cm a jejichž výčetní průměr (průměr kmene ve výšce 1,3 m) zároveň nepřesahuje 7 cm. Jak vidno, je to široce pojatá kategorie. Množství obnovy zjišťujeme jak na celé monitorační ploše, tak na malé obnovní plošce, kde každého jedince zmlazení podrobně změříme a popíšeme.

Malá Mokrůvka|foto: Pavla Čížková

A konečně výsledky aneb co z toho všeho vyplývá?

V letech 1994-2002 byl v „bezzásahovém území“ vysázen téměř milion sazenic, byl to především smrk ztepilý, ale také jeřáb ptačí, buk lesní, javor klen a břízy. Z celkového počtu 989 470 ks sazenic bylo 128 030 ks (13 % z celkového počtu) použito na opakované zalesnění lokalit s vysokou úmrtností předchozích výsadeb. Dále bylo při opakovaném zalesňování vyseto 18 kg semen jeřábu ptačího. Za předpokladu absence přirozené obnovy a přežití většiny sazenic, by byla hustota výsadeb v této oblasti mezi cca 1 000 – 1 150 ks na hektar. Tolik lesnická evidence.

V letech 1998 a 1999 uskutečnil Ing. Straka z plzeňské pobočky tehdejšího Lesprojektu (dnešní Ústav pro hospodářskou úpravu lesa) šetření přirozené obnovy dřevin a úspěšnosti umělého zalesnění. Ing. Straka v závěru své zprávy z roku 1998 uvádí: „obecně lze konstatovat, že jak venkovní šetření a pozorování, tak následný rozbor přináší řadu pozoruhodných skutečností. Běžné sledování počtu semenáčků v nás vzbuzuje obavy o zajištění následné generace lesa v těchto extrémních lokalitách. Teprve skutečným podrobným sčítáním zjišťujeme, jaké překvapivé množství semenáčků, hlavně do 5 cm, je na ploše. Zůstává nezodpovězená otázka, kolik jich přežije a doroste do vyšších tříd s větší nadějí na základ budoucí generace. Nejvíce semenáčků je vždy na tlející hmotě, hlavně ve vyšších nadmořských výškách. Na stanovištích silně zabuřenělých pak jenom na tlející hmotě.“ Při opakovaném šetření v roce 1999 bylo zjištěno, že ani vlivem vysoké úmrtnosti umělé obnovy (meziroční pokles o 14,9 %) nedošlo k poklesu celkového množství obnovy, ale naopak k jeho navýšení o 6,2 %. K tomuto navýšení došlo vlivem stoupajících počtů obnovy přirozené. Přirozená obnova lesa zde tedy už tehdy vítězila. Tolik tedy ve zkratce monitoring zmlazení z let 1998 a 1999.

A jaká je situace dnes?

Při Biomonitoringu jsme v letech 2008-2013 založili celkem 81 ploch. Hustota obnovy vychází vyšší než 3 165 kusů na hektar. Minimální počet je 40 ks/ha a maximální více než 19 500 ks/ha, z rozdílu těchto dvou čísel vyplývá, že obnova není ani zdaleka rozmístěna rovnoměrně a tudíž ani budoucí lesy nebudou homogenní. A velké množství přechodů skýtá příležitost pro život mnoha organismů. Jak to vypadá s hektarovými počty v hlavním stromovém patře (jedinci s výčetním průměrem větším než 7 cm)? Živých stromů je zhruba 190 (z toho 150 stromů malých dimenzí a 40 stromů velkých dimenzí) a souší 360. To znamená průměrně 550 jedinců na hektar.

Co z toho plyne?

Za prvé: počet jedinců obnovy je stále více než pětinásobný oproti hlavnímu stromovému patru (3 165 ku 550).
Za druhé: část jedinců původní obnovy (150 ks/ha) už zdárně vyrostla a přesunula se z kategorie zmlazení do kategorie hlavní stromové patro.
Za třetí: pokud by přežily všechny výsadby, představovaly by nyní pouze třetinu celkového počtu zmlazení.

A jak bude vypadat nový les?

V obnově jsme zaznamenali tyto dřeviny: smrk ztepilý 95,4 %, jeřáb ptačí 4,6 %, břízy 1,8 % a vrby 0,1 % (v počtu několika jedinců se vyskytly ještě následující: buk lesní, jedle bělokorá, topol osika a borovice). Takže i další generace lesa bude smrková.

Svah Špičníku|foto: Pavla Čížková

Jak je vidět, smrkový les i po zdánlivém odumření roste sám. A ve svém přirozeném prostředí vytváří opět smrkový les v bohaté a různorodé struktuře. A zdá se, že naše snahy o obnovu lesa výsadbami a síjemi vlastně ke svému dalšímu životu vůbec nepotřeboval.

Poděkování patří všem kolegům ze Správy NP a CHKO Šumava, kteří se na projektu Biomonitoring podíleli nebo podílí. Jsou to Martin Starý, Pavel Bečka, Jitka Zenáhlíková, Jaroslav Červenka a Petr Marek. Zároveň děkujeme všem studentům-brigádníkům, kteří nám pomáhali při mnohdy náročném sběru dat v terénu.

Pavla Čížková
Správa NP a CHKO Šumava

Uzávěrka soutěže je 8. února 2015, slavnostní vyhlášení proběhne v pátek 13. února 2015, na kterém vědec, jehož článek obdrží nejvíce hlasů, získá cenu Šumavská mozkovka. Zároveň bude vylosován jeden šťastlivec, který získá bezplatné ubytování pro dvě osoby na víkend, tj. na dvě noci, na ubytovacím zařízení Správy NP a CHKO Šumava v termínu dle vlastního výběru (Více v pravidlech pro vyzvednutí výher). Další dva vylosovaní hlasující získají věcné ceny.

O nejlepším popularizačním textu bude v doprovodném hlasování rozhodovat také odborná porota složená z pracovníků čtyř českých národních parků.

Hlavní cenou pro vědce je ale Šumavská mozkovka, která se bude udělovat za hlasy od široké veřejnosti. Vítěz získá plastiku mozkovky rosolovité, což je velmi vzácná houba, která nápadně připomíná lidský mozek. Roste jednotlivě nebo v malých skupinkách, v přirozených až pralesovitých typech lesů ve vyšších polohách na mrtvých kmenech a větvích buků, ale i jiných listnatých a dokonce i jehličnatých stromů. Ascotremella faginea, jak zní její latinský název, je zařazena v červeném seznamu makromycetů České republiky jako zranitelný druh a je chráněna zákonem. A ještě dodáme, že je nejedlá.

Věříme, že tato soutěž vám přinese nejen zábavu, ale také nové, zajímavé informace o Šumavě.

Vyhlašovatelem soutěže je Správa Národního parku Šumava.