Letokruhy vypráví příběh o historii horských smrčin na Šumavě

Jedna hypotéza uvádí, že jde o kulturní lesy v minulosti vytěžené a následně vysázené člověkem. Opačný názor předpokládá minimální vliv člověka v jejich historii. Podobně kontrastní je přístup k velkoplošným narušením (disturbancím), která jsou podle prvního pojetí důsledkem neblahé lidské činnosti v minulosti a podle názoru druhého naopak přirozenou součástí dynamiky lesa. Cílem tohoto článku je shrnout dosavadní znalosti o historii a dynamice horských smrčin s dominancí smrku ztepilého (Picea abies) na Šumavě a pokusit se popsat, jaký význam v této problematice měla jednak přirozená narušení, především v podobě vichřic a gradací lýkožrouta smrkového (Ips typographus), a také narušení umělá zejména v podobě těžby dřeva.

Horská smrčina na Šumavě a metoda výzkumu

Horská smrčina je typ lesa, který se na Šumavě vyskytuje v nadmořských výškách přibližně nad 1 150 m a v jehož dřevinné skladbě výrazně převládá smrk ztepilý. V oblasti horských smrčin Šumavy jsme letokruhovou analýzu zaměřili především na porosty starší než 150 let, anebo s neznámou historií. Je třeba také zmínit, že se všechny analyzované porosty plošně rozpadly při orkánu Kyrill v lednu 2007 nebo později vlivem gradace lýkožrouta smrkového a/nebo asanačních těžeb. Ke zjištění, jak studované porosty vznikly, jsme použili nejen věk stromů, ale také historii jejich přírůstu. Pro potenciálně stinné lesy mírného pásu platí, že věková struktura nemusí dobře vypovídat o vzniku porostu, protože stromy mohou existovat dlouhou dobu v podrostu, pod korunovou klenbou dospělých exemplářů. Lepší charakteristikou proto bývá okamžik, kdy strom začal intenzivně růst. Začátek tohoto růstu indikuje otevřené podmínky, které bývají vytvořeny úhynem stromů v okolí.

Dynamika lesa ukrytá v letokruzích

Zkoumané porosty horských smrčin byly poměrně stejnověké (a proto nevyrovnané). V průměru 30 % stromů pocházelo z jednoho desetiletí a 70 % se obnovilo v rozmezí 30 let (tedy během krátké doby). Takto nevyrovnané věkové složení je důsledkem silného narušení, které odstranilo většinu stromů předchozího porostu a dalo vzniknout porostu současnému. To potvrzují i přírůstové série, protože u 70–94 % starších stromů došlo ve stejné době k razantnímu zvýšení přírůstu (uvolnění) a většina nově vzniklých stromů vykazovala od počátku intenzivní růst.

Rekonstrukce vzniku porostů a výskytu narušení (disturbancí) z letokruhových sérií na čtyřech šumavských lokalitách. Pro každé desetiletí je v grafu uveden podíl stromů, které začaly intenzivně růst. Vysoké sloupce proto označují období intenzivní obnovy porostů, a tím i výskyt narušení (blíže v textu). Síla a rozsah narušení jsou přímo úměrné výšce sloupce.

Nejzásadnější dobou, kdy vznikaly zkoumané porosty na Šumavě, jsou rozmezí let 1780–90, 1810–30 a 1850–80. Později se vyskytla narušení také v letech 1920 a 1940–60. Faktorem, který způsobil zmíněné silné disturbance, může být vichřice, gradace lýkožrouta smrkového nebo těžba. Je důležité, že tato období se shodují u různých porostů na Šumavě, přičemž nejdůležitější jsou dekády počínaje roky 1780, 1820 a 1860. Taková synchronizace nás vede k domněnce, že události, po nichž se předchozí porosty plošně rozpadly, byly přírodního původu. A podle historické evidence se skutečně v oblasti v letech 1778, 1821 a 1822, 1853–70 vyskytly silné vichřice. Na druhou stranu je nepravděpodobné, že by ve stejnou dobu a během poměrně krátkého období zhruba pěti let lidé ve velkém měřítku vytěžili porosty v různých vzájemně vzdálených částech Šumavy. Je možné se tedy přiklonit k názoru, že významná část šumavských horských smrčin vznikla přirozeně (jak vyplývá z předchozího odstavce, věková struktura nebyla zcela homogenní, aby šlo o vysázený porost, část stromů v něm existovala již před disturbancí) po rozpadu předchozího porostu vichřicí.

Hodnocení a následně i management horských smrčin na Šumavě se často opíraly pouze o vizuální posouzení. Naše výsledky naznačují, že tímto způsobem nelze věrohodně zjistit, zda se porost vyvíjel v minulosti přirozeně, či nikoli. Podobně jako po těžbě, také po vichřici nebo rozpadu lesa působením lýkožrouta dochází k odrůstání jedné, víceméně stejnověké nové generace stromů. Během asi 30 let po disturbanci se na našich studovaných plochách vytvořil zapojený les bez možnosti další obnovy, čímž vznikl relativně homogenní porost, kde jsou si jednotlivé stromy podobné tloušťkou, výškou apod.

Závěry

Bylo zjištěno, že podobně jako v současnosti tak i v minulosti hrála silná a rozsáhlá narušení důležitou roli ve struktuře a dynamice horských smrčin na Šumavě. Porosty, které se v současné době rozpadly po orkánu Kyrill z ledna 2007, vznikaly po obdobných vichřicích před 150–230 lety. Po větrném polomu a při vhodných klimatických podmínkách stoupá často početnost lýkožrouta smrkového tak, že je schopný napadnout i živé stromy. Výsledný rozsah narušení může být pak daleko větší než původní polom. Naše letokruhová data částečně potvrzují, že v minulosti docházelo k odumírání lesů po žíru lýkožrouta, vliv větru však byl zřejmě důležitější. Období se silnými disturbancemi se na Šumavě vyskytla minimálně dvakrát za století. V takových podmínkách jsou porosty starší než 150 let velmi citlivé a je málo pravděpodobné jejich dlouhodobé přežití v neporušeném stavu. Zásadní vliv na to, zda se porost bude rozpadat či nikoli, mají vlastnosti samotného porostu – především stáří a prostorová struktura. Pokud se na Šumavě více než 100 let nevyskytla rozsáhlá narušení, většina lesů dospěla do fáze, kdy je citlivá k disturbanci. Proto i rozpad je nutně rozsáhlejší, než kdyby interval od posledního narušení byl kratší. Nicméně mnoho druhů organismů žijících v horských smrčinách v rozpadlých porostech prospívá. Přísun světla a tepla, množství mrtvého dřeva nejrůznějších forem i narušení svrchní vrstvy půdy jsou dědictvím disturbance, které nabízí biotopy různým druhům rostlin a živočichů. V chráněných územích, která jsou vytvářena proto, aby zde našly prostor pro život druhy vázané na přirozený vývoj lesa, je nutné pochopit roli přírodních narušení a jejich vliv na strukturu lesa a populace chráněných organismů, a zjištěné poznatky zahrnout do způsobu managementu.

Hlasovat pro tento projekt můžete:

• prostřednictvím e-mailu mozkovka2014@npsumava.cz

  Do hlasovacího e-mailu napište jméno Vojtěch Čada a kontakty na Vás (jméno, adresa, e-mail, telefon). Do předmětu e-mailu vložte heslo Mozkovka 2014. 

• nebo zasláním hlasu pro vámi vybraný článek poštou
  Stačí jen na formuláři, který je součást tištěného časopisu Šumava označit název článku "Letokruhy vypráví příběh o historii horských smrčin na Šumavě", vložit jej do obálky, kterou označíte Šumavská mozkovka 2014 a zaslat na adresu Správa NP a CHKO Šumava, 1. máje 260, 385 01 Vimperk.

  Každý může hlasovat pouze jednou buď na emailem nebo poštou.

Uzávěrka soutěže je 8. února 2015, slavnostní vyhlášení proběhne v pátek 13. února 2015, na kterém vědec, jehož článek obdrží nejvíce hlasů, získá cenu Šumavská mozkovka. Zároveň bude vylosován jeden šťastlivec, který získá bezplatné ubytování pro dvě osoby na víkend, tj. na dvě noci, na ubytovacím zařízení Správy NP a CHKO Šumava v termínu dle vlastního výběru (Více v pravidlech pro vyzvednutí výher). Další dva vylosovaní hlasující získají věcné ceny.

O nejlepším popularizačním textu bude v doprovodném hlasování rozhodovat také odborná porota složená z pracovníků čtyř českých národních parků.

Hlavní cenou pro vědce je ale Šumavská mozkovka, která se bude udělovat za hlasy od široké veřejnosti. Vítěz získá plastiku mozkovky rosolovité, což je velmi vzácná houba, která nápadně připomíná lidský mozek. Roste jednotlivě nebo v malých skupinkách, v přirozených až pralesovitých typech lesů ve vyšších polohách na mrtvých kmenech a větvích buků, ale i jiných listnatých a dokonce i jehličnatých stromů. Ascotremella faginea, jak zní její latinský název, je zařazena v červeném seznamu makromycetů České republiky jako zranitelný druh a je chráněna zákonem. A ještě dodáme, že je nejedlá.

Věříme, že tato soutěž vám přinese nejen zábavu, ale také nové, zajímavé informace o Šumavě.

Vyhlašovatelem soutěže je Správa Národního parku Šumava.