Neobyčejně obyčejná tráva

Smilka tuhá roste na okrajích lesů, horských loukách na Šumavě a je chráněná. Má nejvyšší evropský stupeň ochrany, jako prioritní biotop, to znamená, že tyto trávníky jsou v Evropě tak vzácné, že jsou chráněné všude, kde se vyskytují. Smilka je přitom součástí vegetace horských smrčin, které jsou typické mozaikou základních druhů.

Smilka tuhá je druh trávy, který roste především v horských oblastech. Na Šumavě je sice hodně zastoupená na různých místech, ale přesto je přísně chráněná. Je vytrvalou, výrazně trstnatou bylinou. Stébla dorůstají výšek zpravidla 10-50 cm, Čepele listů jsou svinuté, asi 0,5 mm široké

„Smilka je taková nižší tráva, drsná, vytváří takové trsy, porosty, které jsou dost husté a dá se poznat podle toho, že když ji utrhnete, tak ji nerozemelete v prstech, jako třeba metličku, se kterou by se dala zaměnit, “ říká biolog Pavel Bečka.

Ještě v padesátých letech minulého století se přitom nejvýše položené pastviny, kde byly smilkové porosty, například v Luzenském údolí, sekaly a tou travou se krmil dobytek. Takže nahoru k Březníku jezdily povozy a usušenou smilku, která není tak výživná, jako trávy v nížinách, svážely. Dnes je možné vidět smilkové porosty na Rejštenském Zhůří, hodně okolo Železné Rudy, často roste na okrajích lesů nebo pastvin a také na takových těch suchých, kamenitých loukách na Filipově Huti a podobně. Často ji přitom doprovází právě metlička, arnika nebo oměj šalamoun. A na první pohled by se o smilce řeklo, že je to úplně obyčejná tráva.