Oselce - obec malá i velká, rušná i klidná, každopádně však vlídná…

Dejme tomu, že se do obce Oselce vypravíte z Plzně. Běžně se jezdí směr Nepomuk a pár kilometrů za Nepomukem se odbočí na Horažďovice. Celkem to dělá z Plzně 45 km, pokud nikam nebudete spěchat, volnou jízdou autem jste v Oselcích za pětačtyřicet minut. Já se ale rozhodl už v Nepomuku odbočit vpravo mezi pošumavské vesničky, abych nasál atmosféru okolí, jehož středem jsou pro mne v tuto chvíli Oselce.

Nehledím tedy na hodinky a tak si s chutí v Nepomuku, tedy ve městě s veškerou občanskou vybaveností, kam to mají lidé z obce Oselce pouhých 11 km, dám na známé čerpací stanici ve tvaru pyramidy kávu. Pak už zvolna projíždím vesničkou Kozlovice, Kramolín, Myslív a Nehodív a oddávám se kopcovité krajině, kde svahy stoupají zvolna, nechávajíc se šimrat vůní lesů, polí a luk, přičemž se všechna ta krása zrcadlí v údolích na hladinách rybníků. Poté, dostatečně inspirován, vjedu do vesničky zvané Kovčín a u plotu z prvních chalup zřím dva místní muže, jak debatují o životě.

Zastavím, zapnu mikrofon a zeptám se: „Znáte Oselce?“ – A tak už vlastně tady, jakoby zpovzdálí, hledám to, co náš magazín U vás doma zajímá: „Jak se místním v Oselcích žije? Jakou mají Oselce historii a jak prožívají současnost?“

Neznámé známé, i když o tom nevíme, každý tak trochu Oselce možná známe

Když jsem sjel od Markétina vrchu do centra obce Oselce a z hlavní rušné silnice pohlédl na barokní zámek postavený na místě tvrze v roce 1680 a přestavěný Antoniem Magi v první polovině 18. století - dnes stále ještě obklopený rozsáhlým upraveným anglickým parkem, došlo mi, že ačkoliv jsem si ještě před chvílí myslel, že Oselce prakticky neznám, v povědomí takovýto pohled na místní zámek mám. Vybaví se mi najednou mnoho let zpět, co jsem tu občas projížděl bez toho, že bych se zastavil, ale vždy se na zámek podíval. A ten pohled, věřím, má v paměti každý, kdo tu kdy jel a stejně jako já se nezastavil. Prostě víme, že existuje vesnička, kterou tu a tam projedeme a v níž mineme něco, co se nám líbí a říkáme si podvědomě: „Tak příště se tu zastavím…“. Pro mne ono „příště“ nastalo dnes díky magazínu U vás doma a snad své nadšení z osobního poznání částečně přenesu i na vás, kteří se rádi spolu s námi v Oselcích na zámku také zastavíte prostřednictvím poslechu rozhovoru s ředitelem Střední školy, jež zde sídlí.

Přijít na kloub nejen Kloubovce, to se mi chce

O jakési „Kloubovce“ jsem už slyšel od domorodců v nedalekém Kovčíně a jen co se dám do řeči s milou paní - jež míjela můj mikrofon akorát, když jsem marně bral za kliku OÚ a nedoklepal se na pana starostu – slyším také z jejích úst, že ráda chodí na vycházky ke Kloubovce. Nedá mi to nezeptat se: „A co to vlastně ta Kloubovka je?“

Dověděl jsem se, že je to široko daleko vyhlášená studánka. Pátrám avšak i po dalších indiciích stojících za spokojeným úsměvem v tváři této bodré ženy, jež se mi představila jako paní Klímová: „Jak se vám zde žije?“ A nejenom já, ale i mikrofon slyší, že: „Mám tady spoustu známých, někteří z nich můžu říct, jsou i přátelé. Myslím si, že společenský život funguje dobře, je zde spousta organizací, které nějakým způsobem fungují, jsou tady zábavy a další akce v obci. Myslím si, že i obecní úřad funguje úplně dobře.“

Život plyne a pamětníky lavička pod lipou nemine

V Oselcích žije ke čtyřem stovkám obyvatel. Od první písemné zmínky o obci v roce 1394 uplynulo tolik času a bylo zde prožito tolik osudů v tolika rozdílných údobích, že si člověk říká: „A co všechny ty někdejší, současné a budoucí obyvatele napříč generacemi spojuje?“

Když se procházím obcí a všimnu si, jak pod starou lípou na staré - z fošen vyrobené lavičce - sedí místní senioři, od pohledu pamětníci, s tvářemi nastavenými posledním dnešním slunečním paprskům, napadá mne, že ono pojítko je láska k prožitému, čemuž se říká život. Tak jak tady sedí tito dva místní obyvatelé, tak jak se poklidně a zkušeně rozhlížejí, jak očividně nikam nespěchají, tak tím vším dávají najevo, že zde prožili život, který v nich rezonuje. Je zajímavé pozorovat, jak tuto rezonanci života oním posezením na staré lavičce po vzoru předků vkládají do starých lip, jako do nich vkládali své zážitky a naděje přechozí generace.

Oselecká lípa|foto: volné dílo

Klídek přátelé - je tu hospoda, lékař, knihovna, hasiči a muzeum motorek

V Oselcích toho mají opravdu dost, co dělá lidem radost. Hospoda, kde se denně vaří, kde je útulno, čistě a nově. A nechybí zde ani velký společenský sál. To vše se totiž nachází v budově spadající pod obec, které tu říkají Kulturní centrum Oselce. Po kávě je dobré se projít a tak můžete snadno dojít až budově, v níž sídlí lékař, knihovna a veřejný internet.

Hned vedle najdete upravenou budovu hasičské zbrojnice a naproti pak i muzeum starých motorek. Ne, nejste v městečku, stále se nacházíte v malebných Oselcích.