Pít, či nepít z měděné nádoby? To je, oč tu běží…

Před používáním měděných nádob na pitnou vodu varuje MUDr. František Kožíšek, který vede Národní referenční laboratoř pro pitnou vodu ve Státním zdravotním ústavu. Za hlavní problém přitom považuje skutečnost, že hranice bezpečného a toxického množství leží v případě mědi blízko sebe.

Měď patří mezi tzv. esenciální prvky, které lidské tělo pro své správné fungování v určitém malém množství nutně potřebuje. Měď se podílí na funkci mnoha enzymů v lidském těle a na katalýze významných enzymatických procesů, jako jsou buněčné dýchání nebo tvorba nervových přenašečů (neurotransmiterů). Měď se podílí také třeba na srážlivosti krve. A nepřímo i na krvetvorbě, díky své roli v tom, jak tělo hospodaří se zásobami železa. Různí odborníci se liší v doporučené dávce mědi. Většinou se ale pohybuje kolem jednoho miligramu za den.

Nedoporučuje dodávat měď do těla formou pití vody z měděných nádob. Člověk totiž nemá možnost při pití vody z měděné nádoby kontrolovat, kolik prvku do těla dostává, protože koncentrace ve vodě může silně kolísat a závisí na mnoha faktorech.

Na co všechno myslet?

Množství mědi vylouhované do vody závisí na stáří nádoby – z nové se jí do vody uvolní mnohem více než ze staré. Dalším důležitým faktorem je to, jak dlouho voda v nádobě zůstane. Hlavní je ale druh vody, který do nádoby nalijeme. V některých oblastech České republiky má pitná voda takové vlastnosti, že se nedoporučuje instalovat měděná potrubí, protože se do vody může uvolňovat příliš vysoké množství mědi. V takovém případě se nepříjemně mění chuť vody, hrozí nevolnost, zvracení a v případě vrozených dispozic i vážnější onemocnění.

Podle Státního zdravotního ústavu může obsah mědi ve vodě z nové nádoby nebo z oblasti, kde má voda korozivní vlastnosti, i několikanásobně přesáhnout limit 1 miligram na litr. To už je množství, které může způsobovat zmíněné problémy, v případě děti a vnímavých osob pak může přinést až toxický efekt.

V České republice se dlouhodobě sleduje množství různých látek (včetně mědi), které lidé dostávají do těla v potravinách a nápojích. Podle těchto analýz má velká většina lidí, včetně dětí, zajištěn dostatečný přívod mědi potravou. Pouze část žen starších 15 let má přívod mědi poněkud menší, než je považováno za optimální.

Oxidační účinky vs. oxidační stres

V reklamách na měděné nádoby na vodu bývá mnohdy uváděna celá řada mylných nebo zavádějících tvrzení. Například se opakovaně uvádí, že měď má mít údajně antioxidační účinek. Ale většina vědeckých studií spojuje zvýšený přísun mědi s přesně opačným efektem, tedy se vznikem oxidačního stresu. Také tvrzení prodejců o údajném protirakovinném účinku mědi odborníci kritizují jako nedoložené. Prodejci mnohdy tvrdí, že pitím vody z nabízených nádob nemůže dojít k předávkování mědí. Lékaři ale varují, že za určitých podmínek je možné vystavit se mědi v toxické dávce.

Náměty na další pořady Zdraví „v cajku“ posílejte na e-mail zdravi@pl.rozhlas.cz.

Co je zdrojem mědi pro naše tělo?

V České republice patří mezi hlavní zdroje mědi v potravě pečivo, zelenina a zeleninové výrobky, obiloviny a ovoce. Dobrým zdrojem mohou být mořské i sladkovodní ryby, drůbež nebo luštěniny. Nejvyšší obsah mědi byl prokázán v potravinách, které se u nás nekonzumují v tak velkém objemu. Jedná se například o kakao, sóju a sójové výrobky, koření nebo ořechy.