Na plzeňské hlavní nádraží dnes přijel unikátní motorový vůz - Stříbrný šíp
Měl vskutku jepičí pracovní život. Na kolejích jezdil pouhé čtyři roky. A to přesto, že byl na tu dobu v několika ohledech naprosto výjimečný. Stříbrný šíp pak dlouho chátral a rozpadal se. Teď už je opět v plném lesku.
Vůz je jedinečný především způsobem provedení kostry a opláštěním vozu s využitím řady hliníkových a odlehčených ocelových prvků, což bylo typické spíše pro letecké konstrukce. Pak je to na tu dobu aerodynamický, elegantní tvar. V tehdejším Československu byl srovnatelný jen s o něco starší Slovenskou strelou.
Na Stříbrném šípu, který byl do provozu slavnostně uvedený v roce 1939, se v 90. letech podepsali vandalové a zloději. Z původního vozu se dochovala jen skříň, podvozky a pultík strojvedoucího, jinak musel projít kompletní rekonstrukcí, která vyšla na více než 30 milionů korun. Vlak má například novou elektroniku, vakuovou toaletu i motory. Ty původní, osmiválcové naftové motory, byly totiž prodány Hudebnímu divadlu v Karlíně.
Rekonstrukce interiéru probíhala podle dobových fotografií a je přesnou kopií původního vybavení. Pocit luxusu navozuje například 64 kůží potažených sedadel včetně opěrek hlavy, která byla dovezena z Itálie a také mnoho pochromovaných doplňků. Další zajímavostí je to, že Stříbrný vůz má vepředu a vzadu spřáhla k propojení s dalším vozem a také dvířka, kterými mohli cestující projít do dalšího vozu. Protože byl vyrobený pouze jeden jediný kus, vlastně nebylo s čím spojovat.
Kvůli nevyhovujícím brzdám mohl letět jen 90 kilometrů v hodině
Motorový vůz byl zkonstruován pro rychlost až 130 kilometrů v hodině, ale kvůli nedostatečně účinným brzdám mohl jezdit pouze devadesátkou. Vůz vážil téměř 40 tisíc kilogramů a jeho cena byla přes milion dvě stě tisíc korun. Podle strojvedoucího Stříbrného šípu Jana Konopíka by dnes vůz přišel asi na 60 milionů Kč.
Vyhlášení okupace a následná světová válka zastavila nejen další vývoj a využití Stříbrného šípu ale i provoz většiny tehdejších motorových vozů ČSD. Vůz se tak do provozu dostal po opravě a kolaudaci až v roce 1948. Na podřadných výkonech najezdil pouze 50 tisíc kilometrů a v roce 1952 byl definitivně odstaven a čekal na svoje znovuzrození. Skutečná kompletní oprava vozu začala v roce 2011 a trvala 5 let.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Rozšíření mobilizace Ukrajinců? Ty, kdo do armády nechtějí, tady nepotřebujeme, říká paramedik
-
Japonský modul SLIM nečekaně přežil už druhou lunární noc. Pomohlo mu převrácení při dosednutí
-
Referendum si Češi nepřejí, nad Unií ještě ‚nezlomili hůl‘. Zároveň ani nechtějí další evropskou integraci
-
Pobaltí se chystá na válku, hloubí zákopy. Putinovo Rusko tam srovnávají se SSSR, hlásí zpravodaj