Neobvyklého mazlíčka má rodina Bočkových z Merklína. Už tři roky s nimi žije lišák Karel

27. březen 2017

Liška jako domácí mazlíček. I to je možné. Přesně to je osud Karla. Lišák Karel žije už tři roky v Merklíně na jižním Plzeňsku v rodině Bočkových a ti ho zahrnují zaslouženou láskou. Karel a jeho tři sourozenci přišli o matku, když jí přejelo auto.

Liščata našel veterinář, ošetřil je a sehnal pro ně domovy. Karlovi se daří dobře a u Bočkových zůstane nadobro. „Karel je náladové zvíře. Dneska má dobrou náladu, ale občas bývá mrzutý. Co ale miluje je pozornost jiných lidí. Ta mu očividně dělá dobře,“ uvedla majitelka lišáka Karla, Blanka Bočková.

Podle ní ačkoliv má v sobě liška hodně divočiny, Karel se svému druhu vymyká. Je hodně zdomestikovaný, a jak Blanka Bočková říká, do lesa se vrátit nemůže. „Karel a jeho sourozenci byli uměle odchovaní od tří týdnů života. V sedmi měsících byl vykastrovaný a navíc mu chybí nějaké zuby. Ve volné přírodě by nepřežil,“ vysvětluje Bočková.

Některé podobné rysy se najdou, ale pes ani kočka to není

Lišák Karel na rozdíl od svých divokých příbuzných, nikdy neokusil syrové maso a jeho strava je hodně podobná tomu, čím se krmí psi nebo kočky. A s těmito mazlíčky má dokonce podobné některé povahové rysy. „Umí například vrtět ocáskem jako pes. Vydává pištivé zvuky při radosti a chytá rychle míčky. Určité rysy tam jsou, ale není to pes ani kočka,“ doplňuje paní Bočková.

Ta se o lišáka vzorně stará. Nejenže má hodně kvalitní krmivo, ale panička ho češe i koupe a díky tomu se Karel může pochlubit krásně hebkou srstí. Spí ve voliéře o rozměrech 4 x 3 metry, kde má boudu, slámu a dokonce i hračky.

„Liška se nikdy zcela neochočí, je možné jen potlačit její divokost. Náš Karel slyší na jméno na přivolání, to je ale tak všechno,“ uzavírá Blanka Bočková.

autor: kos
Spustit audio