Od tragické smrti zpěváka Petra Sepéšiho z Aše uplynulo 30 let

Petr spěchal domů, a pokusil se projet železničním přejezdem, na kterém svítila varovná signalizace. Následoval střet s přijíždějícím vlakem.

Petr Sepéši je pochován na ašském hřbitově. K náhrobní desce se symbolickou notovou osnovou dodnes míří ti, kteří nezapomněli. Příbuzní, přátelé, a také spolužáci. Na hrobu Petra Sepéšiho pravidelně zapaluje svíčku i Alena Lomnická, která si Petra dobře pamatuje ze základní školy.

„Byl to úplně normální kluk, jako každý jiný. S klukama se prali a zlobili, ale už tehdy to byl džentlmen. Byl velice cílevědomý; co si usmyslil, to dotáhl do konce, “ tak na něj vzpomíná Alena Lomnická.

Alena Lomnická vzpomíná i na to, že Petr Sepéši pocházel ze skromných poměrů. K muzice ho vlastně přivedl mladý učitel: „Na prvním stupni jsme tehdy měli starého pana učitele. Ten byl velmi přísný a hrozil nám smyčcem od houslí. Na druhém stupni přišel mladý pan učitel, který sám hrál a zpíval v kapele. Vytvořil z nás sbor, naučil nás zpívat dvojhlasně. Byla to s ním prostě zábava. Pávě on rozpoznal, že Petr má talent. I díky němu se Petr naučil hrát na kytaru. Byl v tom hodně vytrvalý. A měl můj obdiv.“

Paní Alenu Lomnickou trápí, že dodnes nemá Petr Sepéši v Aši pamětní desku. Jeho talent se sice nedokázal naplno rozvinout, i tak podle názoru paní Aleny patřil mezi osobnosti, na které by město Aš a zejména mladí lidé neměli zapomínat. V záři se paní Alena Lomnická sejde se spolužáky. Na toto setkání se těší. Třídní bavič Petr Sepéši tam ale bude zase všem velice chybět.