Pavel Kouřík vybojoval zlato a stříbro na evropském šampionátu hasičů

Čím to je, proč jsou Češi v závodech TFA tak výjimeční?

Výjimečnost plyne z podmínek, které v České republice máme. Třeba možnost trénovat v zaměstnání, ale i Český pohár má vysokou úroveň. Prostě máme velkou možnost závodit a rozvíjet se.

Je právě Český pohár v evropském měřítku unikátní a výjimečný?

Určitě. Nevím o tom, že by třeba v Německu měli něco podobného, nějaký pohár se čtyřmi, pěti závody na evropské úrovni. Pořádají každoročně závod v Möchengladbachu, kde se letos pořádalo mistrovství Evropy, ale to je tak všechno.

Hned devět z deseti českých reprezentantů se dostalo do první dvacítky. Je otázka, co na to soupeři. Jste oblíbení?

No, oblíbení, jak se to vezme. Pro naši republiku bylo v Německu určeno deset startovních míst. My mále ale dvacetičlennou reprezentaci. Troufnu si říct, že kdyby tam jeli všichni, tak většina bude v první dvacítce. To samé ve štafetě. Měli jsme na to postavit dva týmy, ale organizátoři nám to zakázali. Bylo by totiž jasné, že první dvě místa by obsadila právě Česká republika.

Vy jste nastoupil v disciplíně schody. Je to vaše specializace?

No to bych asi neřekl, ale s ohledem na Český pohár i dlouhodobé výsledky, kde mám poměrně slušné výsledky a patřím k nejlepším, se mě trenéři rozhodli do závodu nominovat.

Koneckonců, máte tady v Domažlicích kousek od zbrojnice domažlickou věž. Tam se asi dobře trénuje, nebo ne?

Právě, že ani moc ne. Tam jsou spíš takové žebříky a průlezy, takže tam jen ten trénink schodů nic moc.

Vraťme se na evropský šampionát do Möchengladbachu a zaměřme se na vaší disciplínu – schody.

Běželo se tam do 15. nadzemního podlaží. Schody byly poměrně příkré, takže to nebyl tak běhavý závod jako třeba tady na úvod Českého poháru v Olomouci.

Popište nám i další tři disciplíny vašich kolegů.

Celý závod TFA začíná roztažením hadic s aktivním dýchacím přístrojem. Na dalším úseku se mlátí do kaiser boxu. Je to vlastně speciální závaží, které váží 75 kilogramů a vy ho kladivem posouváte mezi nohama na vzdálenost jeden a půl metru. Tím to ale nekončí, pak ještě nosíme kanystr s vodou, táhneme 80kilovou figurínu na vzdálenost přibližně 100 metrů. Pak ještě delší přeběh s třímetrovou bariérou. Až pak tenhle úsek končí. Další začíná opřením dvou žebříků o nějaké lešení nebo cvičnou věž. Do třetího nadzemního podlaží vyneseme kanystry s vodou. Následně vytáhneme nahoru asi 25kilové břemeno, kanystry opět sneseme dolů a nakonec přišroubujeme hubici na proudnici a je konec. Tedy ve štafetách. V závodech jednotlivců je právě ta má disciplína – schody – až na závěr.

A pak obvykle přijde česká oslava…

Přesně tak.

Jsou to obdivuhodné výkony. Nutností je určitě kvalitní trénink. Vy jste s přípravou začal už v zimě, na lyžích, běžkách i sjezdovkách. Když vidím v okolí Domažlic kopce Haltravu nebo Škramanku, řekl bych, že máte pro přípravu ideální podmínky.

Letos byla super zima, bylo hodně sněhu. Já jsem z Dílů a hned za domem mám krásně upravené stopy na klasiku. Na bruslení si zase zajedu do Německa. Vychutnám si i sjezdovky, takže na zimní přípravu si rozhodně nemůžu stěžovat.

Pavel Kouřík |foto: Jan Markup

Asi je také důležité, aby vám vycházeli vstříc nadřízení. Takže jak vypadá takový váš běžný pracovní a zároveň tréninkový den?

Samozřejmě, že v práci mám celou řadu povinností – školení, výcvik. Když si tohle splním, můžu trénovat. Vlastně máme na jednu službu dvě hodiny fyzické přípravy. Tady ve zbrojnici se věnuju hlavně technickým disciplínám, motání hadic a podobně.

Na letošním evropském šampionátu jste byl v kategorii do 29 let stříbrný, zlato máte ze štafety a v celkovém pořadí jste obsadil šesté místo. Jste spokojený?

Určitě ano. Je to mé druhé mistrovství Evropy. Loni v Polsku se mi to úplně nepovedlo, udělal jsem několik chyb, ale letos jsem opravdu spokojený.

My si spolu povídáme v době, kdy platí výstraha před vysokými teplotami a nebezpečím vzniku požárů. Možná i tady na stanici platí zvláštní režim. Omezuje vás to v tréninku?

Naštěstí v Domažlicích nás slouží na směně třináct, minimum je devět, takže čtyři lidé si můžou vzít dovolenou. Když mám závody, tak to směnu příliš neovlivní, ale kdyby byl nějaký problém, pak by to bylo složitější. Samozřejmě, že ve službě trénuju jen tady na stanici, abych byl připravený na případný výjezd.