Podpořte shromáždění proti antisemitismu, jak změnil Izraelce útok Hamásu a jaký je odkaz Jiřího Weisse

Kulturou proti antisemitismu

 „Může přijít doba, kdy první povinností inteligentních lidí bude opakovat samozřejmosti.“ Tato slova, která kdysi napsal George Orwell, použili jako motto organizátoři letošního už 21. ročníku Pochodu dobré vůle a následné akce ve Valdštejnské zahradě s názvem Kulturou proti antisemitismu. Jejím cílem je postavit se narůstající zášti proti Židům a vyjádřit solidaritu s civilními oběťmi současného konfliktu v Izraeli. Na podrobnosti jsme se zeptali předsedy české pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém ICEJ Mojmíra Kalluse, který je právě v Izraeli.

„My tuto akci směřujeme k výročí povstání ve varšavském ghettu, k Jom ha-šoa. Připomínáme oběti holokaustu a snažíme se hovořit o tom, jaké je z toho poučení. Právě z tohoto důvodu se letos zaměříme na připomenutí něčeho mnohem novějšího, a sice masakru ze 7. října. Uslyšíte očitou svědkyni, která byla na hudebním festivalu Nova, uslyšíme texty z různých příběhů i video s dalšími účastníky,“ přibližuje průběh akce Mojmír Kallus.

„Naším cílem je ukázat, že jsou tady pořád lidé, kteří antisemitismus odmítají, a to v jakékoli podobě, i v té současné módní podobě obviňování Izraele ze všeho možného zla. Snad tím také dáme příležitost mlčící většině, aby se k nám přidala. Teď jde skutečně o to, jestli to heslo ,nikdy více’ zůstane jen prázdným sloganem, anebo jestli jsme se opravdu poučili a něco uděláme,“ dodává Kallus.

Obecně se říká, že v Česku se antisemitismus moc neprojevuje. Konflikt v Gaze tu ale také hodně rezonuje, v poslední době třeba vzniklo několik petic, které se k němu vyjadřují. Změnila se tedy situace i u nás? Mojmír Kallus je v tuto chvíli v Izraeli. Jaká tam panuje nálada? Poslechněte si celý první rozhovor v Šalomu.

Masakr Hamásu změnil Izraelce

7. října 2023 se celý židovský svět otřásl. Další ranou pro něj je odmítavá reakce většiny světa na odvetnou vojenskou operaci Izraele v Pásmu Gazy. Vývoj posledních šesti měsíců proto rychle mění celou izraelskou společnost. Pokračuje Gita Zbavitelová.

„Brutalita útoku s Izraelci nesmírně otřásla a změnila řadu jejich postojů. Masakr oslabil jejich víru v bezpečnostní služby i armádu a zničil přesvědčení, že je vždycky ochrání. Lidé se začali vyzbrojovat a zakládat domobranu. Do půlky března úřady vydaly 100.000 nových zbrojních pasů a vzniklo na 900 skupin ozbrojených dobrovolníků, které hlídají města a kibucy,“ říká Zbavitelová.

„Izraelci také ztratili poslední iluze o většině světa. Operace v Pásmu Gazy zvýšila antisemitismus a nenávist milionů obyvatel Západu vůči Izraeli, OSN už neskrývá protiizraelský postoj a mezinárodní společenství i většina médií věří všemu, co řekne Hamás, a nevěří ničemu, co řekne Izrael. Svět požaduje příměří a upírá Izraeli právo na sebeobranu. Ani podpora Spojených států nedokáže zmírnit pocit Izraelců, že je svět zradil. Nechápou, jak se po hrůzných událostech ze 7. října mohli proměnit z obětí v agresory, a přiznávají, že byli naivní,“ vysvětluje Zbavitelová.

Je izraelská společnost jednotná? A jak se dnes Izraelci stavějí k existenci palestinského státu? Poslechněte si celý příspěvek Gity Zbavitelové.

Bohatý tvůrčí odkaz Jiřího Weisse

S událostmi 20. století se každý obyvatel Československa vyrovnával po svém. Filmový režisér, scénárista a spisovatel Jiří Weiss svou zemi dokonce dvakrát opustil. I přes všechny těžkosti má ale na kontě 22 snímků a řadu dokumentů. Od Weissovy smrti uplyne 9. dubna 20 let. Jeho medailon připravil Leo Pavlát.

„Narodil se v Praze 29. března roku 1913 v asimilované českožidovské rodině podnikatele. Silné sociální cítění však Jiřího Weisse vedlo k politické levici a místo otcem požadované kariéry právníka v bance se upsal filmu. První, ještě amatérský, natočil ve svých 22 letech o vodácích na Sázavě, ale to již o rok dříve asistoval při natáčení filmu Vladimíra Vančury Marijka nevěrnice,“ říká Leo Pavlát a pokračuje:

„Slibně se rozvíjející profesionální kariéru filmaře Weissovi přerušila německá okupace. Protižidovské persekuci unikl jen rychlým opuštěním republiky a v anglické emigraci pak filmově dokumentoval život českých vojáků a exilových politiků. Německé pronásledování Židů nepřežil nikdo z Weissovy rodiny. On sám se do vlasti vrátil přesvědčen, že jako filmař má být ,polnicí, která probudí lidi’.“   

„Po okupaci Československa v srpnu 1968 Jiří Weiss opouštěl vlast nedobrovolně podruhé. Trvalé útočiště našel ve Spojených státech,“ dodává Pavlát.

Čím se proslavil asi neznámější Weissův film Romeo, Julie a tma? A čemu se Weiss věnoval v Americe?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.