Přepis: Financování nákupu spotřebních věcí - 14. září

15. září 2011

Ve středeční poradně Dvojky jsme se věnovali financování nákupu spotřebních věcí. Hostem byl finanční poradce Zdeněk Simaichl. (V článku nabízíme neautorizovaný a needitovaný přepis pořadu.)

moderátorka
--------------------
Je tady pravidelná rubrika rodinné finance, ostatně jako každou středu. A sedí tady naproti mně Zdeněk Simaichl, který nám většinou radí, kterak bychom si měli udělat pořádek ve svých rodinných účtech, a trošičku vědět o tom, kam peníze vydáváme. Já vás zdravím, Zdeňku.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
A stejně tomu bude i dneska. Dobrý den.

moderátorka
--------------------
A stejně tomu bude i dneska, proto to entrée, protože vy jste si vybral téma Financování nákupu spotřebních věcí I., tedy nákup za hotové.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
Ano.

moderátorka
--------------------
Řekněte mi tedy ještě, připomeňte nám, jaké jiné možnosti financovat spotřební věci máme?

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
Tak kdybych vzal úplně ten základ, tak buď je to za hotové, to znamená za své ušetřené peníze, anebo je to nějakým způsobem na dluh. A to na dluh, to už bude možná nějaká II., III., to může být klasický spotřební úvěr nebo kreditní karty, kontokorenty. O tom všem si budeme povídat.

moderátorka
--------------------
Ale dnes tady máme I., tedy nákup za hotové.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
Přesně tak.

moderátorka
--------------------
Řekněte mi, proč jste nákupu za hotové dal to pořadí I.?

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
No, protože ho pokládám samozřejmě za nejdůležitější, za nejlevnější a skoro bych řekl finančně gramotné, protože není žádným tajemstvím, že právě nákup za hotové je tím nejlevnějším způsobem financování nákupu takřka čehokoliv. My si dneska řekneme proč. Je to nákup za své ušetřené peníze, to znamená je to něco, co dopředu plánujeme. A k tomu samozřejmě potřebujeme mít vytvořenou určitou zásobu peněz, které pak k tomu můžeme využít. To znamená, a ještě jednou to zopakuji, aby to náhodou nezapadlo, pokud chci kupovat za hotové peníze, chci využívat v podstatě opravdu toho nejlevnějšího způsobu nákupu, bez zadlužení, bez i potenciálního zadlužení, protože v okamžiku, kdy nakupuju věc, kterou nepotřebuji a čerpám na to své rezervy, tak potom v případě nějaké nenadálé události mi ty peníze samozřejmě v té rezervě mohou chybět. A protože to je nenadálá událost, řešit to musím, tak většinou i takto se lidi zadlužují, dostávají se právě do finančních problémů díky tomu, že své zdroje takto kanibalizují nebo vyčerpávají vlastně někde jinde, na věci, které nepotřebují.

moderátorka
--------------------
Na druhou stranu, když tu věc, kterou třeba nepotřebují tolik, koupí za hotové, tak už se jí nikdy vlastně nemůžou zříct, zatímco když ji splácejí, tak třeba mohou od toho s nějakou ztrátou, když pak zjistí, že mají nenadálé výdaje, mohou od toho nákupu odstoupit, věc vrátit, dostanou částečně peníze zpátky. Zatímco když ji koupí za hotové, je to nevratné.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
No, ono i v tomto případě, nákup za hotové je většinou výhodnější, protože takovou věc, pokud ji mám na úvěr, tak nejenom, že splácím úroky a další vlastně offsetové poplatky, které se na to váží, to znamená typicky zavedení úvěrového účtu, popřípadě nějaké pojištění a tak dále, to znamená ty úroky ve většině případů mohou být pouze tou minoritní částí, tou menší částí vlastně těch všech poplatků, tak ještě v okamžiku, kdy já to prodávám, tu věc, tak samozřejmě tam dochází k nějaké ztrátě, k nějakým opotřebením, protože zejména u těch spotřebních věcí, podobně jako u aut, platí, že v okamžiku, kdy vyjedu z toho autosalonu, anebo odnesu to z té prodejny, kde jsem to právě koupil, tak okamžitě to ztrácí nějakých 30 procent hodnoty a samozřejmě potom to dál jde progresivně dolů. Elektronika, třeba ty auta strašně rychle zastarávají. Takže k nějaké ztrátě tam dochází. Ale pokud to mám koupené za hotové peníze, tak to koupím, tak to můžu prodat stejně tak, jako bych to prodával v případě, že to mám na úvěr, akorát že ten úvěr, pokud ho mám, tak ho musím ještě splatit a k tomu se samozřejmě váží i nějaké sankce. Někdy to není úplně jednoduché, takový úvěr ukončit a podobně. Zrovna těch problémů s úvěrem je daleko, daleko více.

moderátorka
--------------------
Takže vy, pane Simaichle, jakožto ekonomický poradce, jakožto odborník na finance, považujete za skutečně nejlepší možnou cestu nákup za hotové?

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
Zcela jednoznačně. Ono to krásně koresponduje s tím, co jsme tady říkali posledně, že takové ty větší nákupy by se měly plánovat. To znamená, pokud já si chci koupit třeba nový televizor, který vím, že bude stát 12 000 korun a také vím, že si mohu více či méně pravidelně odkládat měsíčně 2000 korun, tak je jasné, že plus minus za půl roku, za 6 měsíců si ty peníze vyberu, ty naspořené, a pro ten televizor si dojdu a ten televizor si koupím. Toto řešení, kromě teda toho, že si to kupuji za hotové peníze, za své, tak má další nesporné výhody, které, si myslím, převáží úplně, úplně všechno. Jsou teda, jak se říká, finančně gramotné, hlavně jsou finančně efektivní. To znamená ten, ta první výhoda spočívá v tom, že pokud to nekupuji hned, tak mám dostatek času na to, abych tuto "investici" ještě několikrát zvážil. Ono se velmi často stává, že přijdu do toho obchodu a u té elektroniky, tam je to naprosto markantní, líbí se mi to, chci to nebo koupil si to soused, kamarád, švagr a podobně, chci si to koupit také, líbí se mi to, jdu do toho obchodu, vybírám si to. Už nenakupuji jaksi rozumem, ale nakupuji emocemi, to znamená už je v tom takové to chci to prostě teď hned, ať to stojí, co to stojí kolikrát. Ale v okamžiku, kdy na to nemám aktuálně a odolám tomu, abych si vyřídil ten úvěr, vrátím se domů, jak se říká, tu kocovinu trošičku vyspím, jeden den, dva, tři, tak potom vlastně, po těch třech dnech už to tak trošku opadne všechno a už si vlastně řeknu no jo, vždyť já třeba tu televizi nepotřebuju, ta, co mám, mi úplně stačí. Do půl roku třeba bych si dokázal na takovou televizi našetřit, za půl roku si ji koupím a nebude to zase až taková tragédie, že ji nebudu mít právě teď. Další výhodou je to, že do toho půl roku tu televizi zcela určitě zlevní, takže už mě nebude stát těch 12 000, ale bude mě stát méně a podobně. Můžu se na to zkrátka připravit a můžu ten nákup zvážit. Tím druhým bodem nebo tou druhou výhodou je, že pokud si na něco spořím, tak si zvyšuju nějakou svou dostupnou likvidní rezervu. To znamená, že už jenom takový ten pocit toho, že mám nějaké naspořené peníze, že tam mám něco navíc, že v případě, že se něco stane, tak vlastně to si sice spořím na tu televizi, ale přijde něco důležitějšího, naléhavějšího, tak ty peníze mohu použít. Je to taková ta, jak já tomu říkám, finanční pohoda, že prostě sedím na nějakém polštáři, který se mi každý měsíc zvyšuje o tu vlastně naspořenou částku. Ta třetí výhoda toho je, že v případě tedy, že když něco takového nastane, tak to mohu použít, ty peníze. To znamená nevyčerpávám si ty rezervy a nemusím se kvůli nenadálým událostem zadlužovat, protože mám ten úvěr zkrátka nebo vůbec ty hotové peníze z těch rezerv mám vázané právě v té věci, kterou v ten daný okamžik možná ani nepotřebuji. No a ten čtvrtý, ten je ryze ekonomický, už jsme o něm taky hovořili. Neplatím nic navíc. Ta televize mě bude stát právě těch 12 000 korun. Neplatím žádné úroky, neplatím žádné pojištění k úvěru, neplatím v podstatě žádné další náklady typu vedení úvěrového účtu, popřípadě penále za nedodržení splátkového kalendáře a podobně. To znamená jsou to přesně ty peníze, které jsem si naplánoval, ušetřil, koupím si za ně tu věc. Jsou to tedy peníze zbytné, protože si vytvářím nějakou rezervu z peněz, které mám jaksi navíc nad to, co spotřebuji měsíčně v těch mandatorních výdajích. Takže je to po všech stránkách bezpečná záležitost. Ale podmínkou, a znova opakuji, to už jsme říkali několikrát, je potřeba tyto věci dopředu včas plánovat a připravit se na to.

moderátorka
--------------------
Já se bojím, pane Simaichle, že nám může opět zavolat některý posluchač jako posledně a říct, že těmito radami sice my si připravujeme vlastně jakoby klidný život, klidné spaní, ale na druhou stranu zastavujeme kola ekonomiky, která je nastavená na to, abychom se zadlužovali, abychom utráceli. Tím pádem vlastně prohlubujeme krizi a tím pádem všichni chudneme. A já nevím, kudy z toho ven.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na rodinné finance
--------------------
Ne, tohleto je mylný předpoklad. Není to tak. Protože v okamžiku, kdy já mám ty peníze, sice ano, nepouštím je do oběhu, spořím si na něco, to znamená takhle ... Pokud si na něco spořím, tak je stejně jednou do oběhu pustím, to znamená vzniká jakási odložená spotřeba. Není to hned, ale může to být za půl rok, za rok a tak dále. Pokud si někde ty peníze spořím, tak to neznamená, že v té bance by ležely. On je použije někdo jiný, protože někdo jiný si vezme ten spotřební úvěr, někdo jiný použije ty peníze na nějaký investiční záměr, na to, aby někde něco postavil, zrekonstruoval, aby rozběhl nějaké podnikání, co mu ta banka ty peníze půjčí a podobně. To znamená není to skutečně tak, že já si někde spořím, ty peníze tam leží. To by i ta banka nemohla ekonomicky prosperovat. Ty peníze se neustále točí, akorát, že já nejsem ten, který jakoby v ten moment, v ten daný okamžik, protože, znova opakuji, jde pouze o odloženou spotřebu, protože jednou ty peníze do toho oběhu pustím, tak nejsem v ten daný okamžik ten, který se vrhá do nevýhodných obchodů a nevýhodně s těmi ..., nebo, řekl bych, špatně s těmi penězi hospodaří. Ale někdo jiný to zcela jistě udělá za mě. Takže to je premisa, která se neplatí, já tomu říkám vždycky efekt rozbitého okna. To, co se třeba dělo teďka v Japonsku, kdy tam došlo k té přírodní katastrofě a teď se vyrojily spekulace o tom, že vlastně tím, že jsou ty ekonomické škody, tak se do toho musí nalít spousta peněz, že to povzbudí některé obory. Ano, je to tak, ale rozhodně to neznamená, že když zaplatím to rozbité okno, tak ty peníze potom budou scházet někde jinde. To znamená, takové to jednostranné nalévání, to stavění těch hladových zdí, v uvozovkách, jak tomu říkám, které stát financuje jenom proto, aby v podstatě udržel nějaké to soukolí, tak je dobré jenom k tomu, že v podstatě vytvořím určitou nerovnováhu na tom trhu. To znamená začnu třeba podporovat výrazně jenom stavebnictví, ale ty peníze potom chybí někde jinde. Není to takový ten efekt té multiplikace, že se mi rozvíjí všechny obory tak, jak by měly. Ale určitě je to mylný předpoklad, takže toho, si myslím, že se naši posluchači nemusí bát.

moderátorka
--------------------
Tak dobře, doufám, že se nebudou bát a zúčastní se vašeho kurzu ekonomického sebeovládání, který jste tady právě teď odstartoval. Milí posluchači, můžete nám zatelefonovat na 221552525 nebo 2424. Můžete nám také napsat na jejakaje@rozhlas.cz. I SMS poslat na R2 JEJAKAJE text vaší SMS na 9077704. A můžete se Zdeňka Simaichla ptát na to, jak nejlépe financovat nákup svých spotřebních věcí, které potřebujeme, anebo také ne.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.