Chcete mít doma vysokoškoláka? Pořiďte si jedináčka
Výchova jedináčků je hodně specifická. Taky si určitě někdy v životě položili zásadní otázku, proč zrovna já? Na druhou stranu, jedináčci bývají rychlejší a taky výkonnější než děti z vícečlenných rodin.
Podle psycholožky Marty Boučkové počet dětí v rodině souvisí s výchovou. Zjednodušeně řečeno výchova probíhá podle toho, jestli rodiče plánují jen jedno dítě, nebo se jim „podaří jen jedno“.
Pokud předpokládají více potomků, tak se snaží o správnou výchovu hned od narození. A když druhé nepřijde, sahají k „adopci kamaráda“, který je do života rodiny vtáhnut. Je to spolužák ze školy, školky, bratranec a podobě. Takový „nesourozenec“ pak může za to, že dítě nevyrůstá jako rozmazlený jedináček.
Jedinečná perla
Psychologové také používají termín jedinečná perla, to je dítě, které se narodí starším rodičům. Původně se ve studiích uváděli rodiče starší 30 let, dnes je tato hranice ale posunuta až na 40.
„A jedinečné perly proto, že veškeré úsilí a péče původně určena několika dětem, je přesunuta jen jednomu. A taky vysoké nároky, které rodiče na prvorozené vždy kladou,“ říká psycholožka.
Marta Boučková, psycholožkaZ dlouholetých výzkumů vyplývá, že většina vysokoškoláků je prvorozeným dítětem. Takže je vidět, že rodičovská investice je i dobře zúročena.
Sparťanská výchova
Když se ale rodiče rozhodnout mít jen jednoho potomka, tak ho podle všech studií vychovávají takzvaně sparťansky. Tím ho chtějí připravit na vstup do samostatného života, ve kterém budou i další lidé a taky se bude muset občas někomu podřídit.
Co si jedináček nese do života?
Jsou to hned dva typy zátěže. Vysoké nároky rodičů jsou ale taky spojené s umetáním cestičky. To aby je taky jedináček mohl naplnit. „Tím umetáním myslím zvýšenou péči, která vede k rozmazlenosti. Většina jedináčků totiž tuto tendencí má a navíc si s sebou nesou vnitřní perfekcionalismu,“ vysvětluje.
Stejné nároky jako mají na sebe, pak vyžadují i u druhých, což je bohužel zase jejich daň. Na druhé straně ale právě jedináčci dokáží o všechny kolem sebe velmi pečovat, kolikrát i na úkor svých vlastních potřeb.
Pečující a nepečující jedinci
A aby to nebylo jednoduché, jsou i jedináčci, kteří jsou sice velmi přísní a kritičtí ke svému okolí, ale naopak nikdy o nikoho nepečují.
Mezi zátěž, kterou si jedináček do života bere, patří i hledání míry kompromisu, neumí se podívat na věci z druhého úhlu pohledu. To se v průběhu života musí učit. Jejich výhodou zase je rychlejší vývoj. „Kolikrát prvorozené děti chodí dřív, rychleji se naučí mluvit. A jsou i výkonnější.“
Dospělý jedináček
O tom, že dětem, které vyrůstaly samy, opravdu něco chybí, svědčí jejich vlastní rodiny. „Zažila jsem sama mnoho z nich, kteří dnes mají velmi početnou rodinu. Kompenzují tak vlastní samotu.“ Ale pod čarou je tam i taková „vypočítavost“, kdy dobře vědí, že veškerá péče o vlastní rodiče padne jen na něj. A podělit se se sourozencem bývá velmi podstatné.
Ostatní záznamy poraden najdete v Dopoledni s Dvojkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
