Syndrom bílého nosu
Za čtyři roky jeden milion mrtvých, jen ve Spojených státech. Tak zničující je pro netopýry plíseň Geomyces destructans. Podle dosavadních pozorování je úmrtnost v napadené jeskyni 90-100 % jedinců. Takzvaný syndrom bílého nosu přitom v Evropě tak fatální není. V České republice se objevil poprvé u čtyř netopýrů v roce 2009. Dosud víme o 12 nemocných netopýrech u nás a 36 v celé Evropě. Na první pohled je zřejmé, že evropští netopýři jsou vůči syndromu patrně odolnější. Příčin může být celá řada, jak vyplývá i ze slov profesora Ivana Horáčka z Přírodovědecké Univerzity Karlovy.
Problém, proč se tato infekce rozšířila, tkví zřejmě v tom, že se nějakým způsobem obecně, v dlouhodobém pohledu (řádově desetiletí), změnilo mikroklima jeskyní a teplotní poměry masivů. Tato houba je chladnomilná, roste v teplotách od 3 do 18o C, ale největšího růstu dosahuje při 14oC . Zhruba od 8 do 14oC se růstové rychlosti zvyšují exponenciálně. Když se tedy zvýší průměrná roční teplota v oblasti masivu o 1oc, zvýší se intenzita růstu té houby přibližně o 20%.
Relativně malé jeskyně a štoly dávají českým netopýrům proti americkým výhodu. Nevytvářejí se zde desetitisícové kolonie, a tak se najednou nemůže nakazit velký počet zvířat, a to ani při ideálních podmínkách pro růst plísně.
Ta houba zkrátka hledá substrát. Je z toho rodu hub, které normálně všude v prostředí a půdě rozkládají živočišné zbytky, keratin.
I když je nemoc popisována jako syndrom bílého nosu, působí mnohem více potíží.
To, co zřejmě netopýrům obzvlášť vadí a fakticky je budí, nejsou ani ta célia na nose, která jsou nejnápadnější, ale spíš kožní léze, které se nacházejí především v boltcích a na křídlech.
Ty mohou být příčinou častého zimního probouzení, které v důsledku vezme netopýrům všechnu sílu k životu.
Dělali jsme teď pozorování v zimovištích prostřednictvím termovize, kamery, která dokáže velice citlivě rozlišit na setiny stupně teplotní rozdíly objektů. A na zimujících netopýrech, kteří byli napadeni houbou, bylo nápadné, že jim červeně , tj. vysokou teplotou, zářily okraje boltců. To je ta příčina, která je budí.
S horkýma ušima zkrátka nemohou správně hibernovat.
Detaily o nemoci nejsou zatím známy. Intenzivně ale onemocnění studujeme.
V současnosti máme, podle profesora Horáčka, v České republice tři netopýry v karanténě a vědci hledají postupy léčby, což nebude nic snadného.
Je to jev, který má velice členité pozadí. Není tu jen jeden patogenní agens, který působil problém. Je to komplex skutečností, které za určitých okolností, v kombinaci která se v plném rozsahu objevuje ve Spojených státech, může vést k fatálním důsledkům. Abychom rozpletli klubko příčinných vazeb a souvislostí, musíme se zabývat nejen biologií té houby, toho bezprostředního patogenního efektu, ale i biologií netopýrů, mikroklimatem prostředí, změnami jeskynního prostředí.
Co země, to jiné řešení. Spojené státy jdou cestou příkazů, protože jako jeden z možných zdrojů šíření je uváděn přenos na botách a výstroji výzkumníků.
Tam se zavedla velice tvrdá opatření proti diseminaci té houby. Speleologové mohou navštívit jen jednu lokalitu, když dělají výzkum, a po této návštěvě se všechno musí vydesinfikovat, vyprat a očistit.
Navštívit dvě jeskyně během jednoho dne zkrátka nepřichází na východě USA v úvahu.
Dalším ochranným opatřením je zřízení tepelných refugií, útočišť, v jeskyních. Základní zádrhel pro netopýry je dostat se ze spánku do aktivitního stavu. Netopýr musí vygenerovat teplotu ze 6-7 o C, na kterou je při zimování podchlazen, na 36 o C, problém je, že na to už pak nemá energii. V USA předpokládají, že když netopýři budou mít poblíž tepelné útočiště, ohřejí se v něm a budou to moci normálně zvládnout. Ale osobně si myslím, že to nefunguje, zdá se mi toto opatření scestné.
Čeští odborníci připravují jiná řešení.
Jednou z možností je redukce té houby. Dnes se dá proti houbám bojovat biologickým způsobem. Existují vnitrobuněční paraziti hub, zvláštní organismy, kterým se říká Chromista, dají se aplikovat ve formě postřiků.
Pokud by se prokázalo nebezpečí hromadných zimovišť, pak mohou odborníci netopýrům pomoci i porušením vlastních pravidel.
Dá se udělat poměrně jednoduchá věc, tj. že se velké agregace budou rozhánět. Když se budou na začátku zimování tyto velké agregace budit, netopýři od takového způsobu zimování upustí.
Pro české netopýry, s výjimkou několika druhů, nejsou totiž velké kolonie běžné. Americkým by pak mohl pomoci zmíněný postřik. Ve Spojených státech se ale zatím podobným výzkum nezabývají.
Kupodivu se tomu ještě nevěnují. Uvidíme, jaký bude vývoj, máme v tomhle ohledu připravené nějaké projekty. Výsledky dosavadních opatření a přístupů budeme znát příští zimu, do té doby si musíme počkat.
V těchto dnech by se měly k vědcům dostávat výsledky screeningu, zaměřeného na syndrom bílého nosu, z 800 lokalit České republiky, kde každoročně probíhá sčítání netopýrů.
