Jak to vidí Táňa Fischerová - 1. února

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes herečka Táňa Fischerová. Dobrý den.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezké ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Cyklicky se vrací diskuse na téma školní uniformy. Jejich zastánci tvrdí, že by se setřely rozdíly mezi žáky. Myslíte si to také?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Mě to téma zaujalo právě proto, že jsem o tom začala přemýšlet do hloubky. A uvědomila jsem si na tom několik věcí. Za prvé, jak se vždycky nejdřív objeví nějaká myšlenka, pak zmizí, a pak se najednou ukáže, že už je to zákon, a že už to funguje, že už vlastně se o tom nediskutuje, což je velmi nešťastná praxe. Bývá to spojeno s nějakou firmou, která samozřejmě potom z toho, protože někdo ty uniformy by musel šít, že jo, je to potom nějaká smlouva, nějaká výhoda. Takže to je jedna stránka věci. Ale ta druhá, že skutečně ta diskuse, tu bych velmi vítala, protože já mám takový pocit, že to je jako léčit rakovinu acylpyrinem, protože si musíme položit tu otázku, jestli ta nerovnost zmizí tím, že oblíkneme dětem uniformy. Nehledě na to, že to samozřejmě někdo musí platit a teď kdo, jestli ti chudší žáci nebo ... To už ale nechme stranou, o to teď nejde. Ale spíš když si člověk definuje, co vlastně ta škola těm dětem má dát, to znamená, že především by jim měla vštípit a upevnit v nich nějaké hodnoty, základní, lidské a samozřejmě taky k tomu vzdělání, tak je otázka, jestli tohle je cesta k tomu. A pokud tam nějaká nerovnost je, tak přece ta nerovnost se rozhodně nezruší tím, že začneme děti testovat a oblékneme je do uniforem. My musíme jít do hloubky a ptát se, jak to udělat, aby se ta tvořivost v nich rozvíjela, aby začaly chápat ten svět, to řekl někdo, mně se to hodně líbilo, kdybych to vymyslela, bylo by to hezký, že život má být jako píseň, jako tvorba něčeho hezkýho, aby ta melodie zněla a každej si ji rád zazpívá a je rád její součástí. A my musíme přece hledat všechno pro to, aby se rozvíjela ta píseň v člověku a nikoliv jít přesně opačným směrem. Tedy ve mně osobně uniformy vždycky budily spíš strach, protože to byl odznak moci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já mám pocit, že právě po těch zkušenostech z let před rokem 1989 se programově snažíme být neuniformní, právě z těch důvodů, které jste popsala. Ale na druhou stranu, ono přibývá soukromých škol, kde mají školní uniformy a děti to přijímají víceméně nadšeně, protože možná na tom má zásluhu Harry Potter, že vlastně ...
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Aha.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Rozumíte? Že ... Ale zároveň tam možná může fungovat ten jednotný dres jako budování nějakého pocitu sounáležitosti. Může to mít nějaký význam? Co myslíte?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já si právě myslím, že pocit sounáležitosti se nevybuduje nikdy vnějším znakem. Naopak, možná, že oni mají pocit hrdosti na to, že jsou členy jisté soukromé školy, že nepatří k jinému školství, že tam spíš budou hrát roli tyhle motivy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Spíš elitářství tedy.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Elitářství. V Británii asi, mám pocit, že to je součást jejich už dlouhodobá. Já si teď nejsem jistá, ale mám pocit, že v Británii se uniformy zrovna nosí. Ale to mohlo vzniknout historicky dávno. Teď mě samozřejmě někdo může vyvést z míry, já v tomhle ohledu nejsem zrovna vzdělaná, informovaná, ale je to možné. A potom se přenáší ta tradice. Kdežto u nás se zavádí něco, co má úplně jiné konotace a měli bychom nad tím hodně dlouho přemýšlet.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže vy v tom vlastně žádný efekt nevidíte a spíš byste byla proti v té diskusi.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že ano, protože znova se vracím k tomu, hodnoty přece nevybudujeme tím, že děti oblékneme stejně a budeme jim říkat, že jsou všechny stejné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dvanáct smyslů. Tak zdánlivě to může působit jako nesmysl, ale je to vážně míněný název knihy nizozemského lékaře Alberta Soesmana. Čím vás jeho kniha s podtitulem Brány duše zaujala?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem si ji dnes vybrala spíše pro jeden citát, který bych tu ráda přečetla. To je velmi zajímavá knížka, která ukazuje na to, že člověk nemá jenom těch 5 smyslů, ale dalších 12, což i pro mě samotnou bylo hodně překvapivé. Například, abych jenom jmenovala, smysl pro pohyb, pro rovnováhu, smysl pro teplo. Nechci o tom teď diskutovat ani to rozvíjet, ale ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale je to aktuální teď, ten smysl pro teplo.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ten smysl pro teplo je teď hodně aktuální.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď žertuji, ale spíš v souvislosti s tím, že jsou velké mrazy, jak jsme slyšeli, někde až pod mínus 20. Ale o tom jste asi nechtěla mluvit.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Nechtěla, ale nicméně, když už jste to zmínil, tak musím říct, že mě trvale bolí, že můžou umrznout v dnešní době lidi na ulici. To je prostě velká rána a vůbec nedovedu pochopit, že něco takovýho může společnost snést a přijmout. Ale pojďme k tomu, proč jsem ten citát vybrala, protože on je takovým mottem vlastně toho našeho života, samozřejmě i dnešního rána. Ale mně to přijde hrozně důležité, protože on píše o smyslu pro rovnováhu a já z toho zacituji: "Hodnota existuje ve světě, kam váhy nemají přístup, který jim zůstává skryt. Zvážit můžeme pouze sílu, kterou věci tíhnou k zemi, jejich váhu, ale ne jejich hodnotu. Kvantitou nemůže být měřena kvalita, váhou nemůže být uchopena hodnota, to jest to důležité a podstatné." A to mi přijde jako úplně nejhezčí definice toho našeho světa, protože mám pocit, že my už všechno jenom měříme, vážíme, rozkouskujeme, počítáme a ta hodnota je mimo nás a pryč a o tom vlastně jsme mluvili teď a budeme mluvit potom a o tom by měla ta společnost mluvit, jestli tedy bychom se neměli vrátit k tomu, že nebudeme všechno jenom měřit a vážit, ale že ta hodnota je to nejdůležitější v našich životech.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale ono je to jednodušší. Proč se zabývat něčím, co nejde jednoduše poměřovat. Jsme čím dám pohodlnější, línější uvažovat možná, ne? V tom to je, že o tom nechceme moc přemýšlet.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že ne. Já bych v tomhle oponovala. Já si myslím, že u nás lidi dost přemýšlejí a aspoň opravdu takových potkávám hodně. Ale jakoby byli bezmocní proti těm vahám, které už jenom váží a měří a rozkouskují nás. Protože jak se má člověk bránit proti tomu, že vám někdo strčí do ruky nějakou kartu sociální a řekne teď půjdete tam a už se o tom nebudeme bavit. A to je náš problém. Já si nemyslím, že je v tom, že by lidi nechtěli přemýšlet a nepřemýšlejí, ale v tom, že jsme prostě jenom měřeni a váženi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ten smysl pro rovnováhu, to je docela zajímavá myšlenka. Není to součást toho, co nazýváme štěstí, že všichni hledáme nějakou životní rovnováhu?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Myslím, že i to do toho patří, protože člověk, který není v rovnováze, je nešťastný, protože ta váha se zlomí, vyletí na jednu stranu a člověk se nemůže najít. Ono i v tom prostoru, potřebujete sebe sama ukotvit v prostoru. Pak cítíte prostor a jste v rovnováze vůči prostoru. Ale je to samozřejmě i vůči dalším hodnotám a ta rovnováha je pro nás velmi důležitá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to čím dál těžší, to zakotvení se, ...
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... protože svět se překotně mění a vlastně ono je čím dál méně těch pevných bodů, kterých se uchytit.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano. Protože přesně si myslím, že všichni, kdo jsou u moci, vytvářejí ten pocit lability, ten pocit, že vy se nemůžete už o nic opřít, že všecko to, co vás drželo dřív, se zboří. Buď fyzicky se zbourají domy, nebo se prostě zbourá opora, o kterou jsme se mohli opřít, a vždycky se to opentlí nějakými ušlechtilými slovy, že vlastně to bylo socialistický, protože jsme byli zvyklí na oporu státu. Já už tuhle frázi hodně nemám ráda, protože, za prvé, jsme 20 let po tom bývalém režimu a za druhé, prostě člověk potřebuje nějakou oporu někde a není to tak, že by byl jenom vyžírka a chtěl jenom všem všecko vyžrat, ale v tom, že když padne dolů, tak že prostě se musí o něco a o někoho opřít.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí herečka a spisovatelka Táňa Fischerová. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našem internetu. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete zítra také na našem internetu, na adrese 2.rozhlas.cz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před časem jsme mluvili o knize kanadské novinářky a spisovatelky Naomi Kleinové Šoková doktrína o vzestupu kalamitního kapitalismu. Myslím, že to je kniha, která se stává čím dál populárnější. Ta předchozí z roku 2005 se jmenuje Bez loga. Vy jste zase si našla takovou pasáž, o které byste ráda mluvila.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano. Já jsem samozřejmě nejdřív mluvila o té šokové terapii a tu jsem četla první. Ta mně nesmírně otevřela oči a opravdu mi dala určitý směr, jak chápat dění v naší společnosti. Takže se mi nechtělo se vracet. Říkala jsem si to už je pasé, to už všecko vím. No, ale pak jsem zase znova, ona je skoro stejně tlustá, to jest hodně silná ta kniha, se dívala na věci a na fakta, která jsem neznala, a zase ten rozbor, který nás vede tím, jak to vznikalo, jak to rostlo, celý ten systém, je nesmírně zajímavý a najdeme v něm i pro nás dneska hodně inspirací. Například já potom se budu věnovat jedné části, která se týká univerzit, a to samozřejmě ve spojení s tím, co se teď děje u nás, protože jak jinak se člověk má rozhlížet po světě. Ale je tam, zaujala mě jedna pasáž, ona líčí, jak po celém světě se začaly vyrábět, vznikat ty robotárny, to jest místa, kam nikdo nesměl, ve státech většinou chudých, kde se to ohraničilo za zdí a tam panovaly příšerné podmínky a vyrábí se tam pro nejlepší značky světa. Takže to, co my si tady koupíme jako nejdražší značkové zboží, vyrábějí dělnice, které prostě spí na zemi a nemají vůbec žádné právo v ničem a je to opravdu zničující způsob života. To je ta odvrácená stránka. Ani jsem všechna ta fakta neznala. Ale zaujala mě tam i jedna věc, která se zase týká nás, protože nedávno tady byla statistika, že vzrůstá počet krádeží v supermarketech, a že hodně kradou zaměstnanci. A já jsem to našla i v této knížce, která je někdy z roku, já nevím ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
2005. Bez loga.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
2005 vyšla. Bez loga. Psala to trošku dřív. Tak tam píše, že vzrůstá počet krádeží v hypermarketech a v supermarketech, protože ti zaměstnanci mají tak nízké platy, že se vlastně neuživí, a že to považují za kompenzaci toho, že se neuživí. A najednou se mi zase něco spojilo, protože jestli ten systém není pořád všude stejný ... Já si nemyslím, že každý krade a každý chce krást, ale oni mají pocit, že vlastně kradou ti nahoře, protože jim nedají ani přežít. Takže potom najednou padne ta zabrána, tím, prosím, neomlouvám kradení, jo, aby bylo jasno, to platí pořád stejně, ale zase bychom se měli dívat, co je za tím, co je v té hloubce, a jestli to náhodou není jeden z důvodů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já teď nevím, jestli to nebudete považovat za plytké téma, ale přece jenom se zeptám. Když už jste mluvila o těch značkách, tak proč se podle vás ženeme za něčím tak pofidérním, jako je nějaké logo? Svým způsobem je to taky příklon k té uniformitě, když všichni pod diktátem nějaké módy chceme nosit cosi s nějakou značkou. Aby bylo jasné, možná proto, aby bylo jasné, že na to máme.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
A to je právě, přesně o tom pojednává ta kniha. Na to existují celé týmy, které vymýšlejí všechno okolo toho, aby vám vnutili pocit, že se identifikujete s nějakou značkou, s nějakým logem, a potom jste někdo. Že například ti nejchudší v tom Bronxu a ty děti černošský, který opravdu jsou na tom nejhůř, chtějí mít ty boty Niké, protože všude je ta reklama, že prostě přeskočím svět, když mám na sobě tyhle boty a najednou patřím k nějaké vrstvě a oni jsou bezmocní vůči tomuhle tomu vymývání mozků. Takže najednou mají pocit, že když mají ty boty, tak jsou někdo. To je asi důvod, proč třeba při tom rabování ty děti jdou a prostě si ukradnou ty boty, protože najednou mají pocit, že patří k té vrstvě aspoň takhle. A to je opravdu hodně sofistikovaný, a když se tohle dostává do škol mezi malý děti, tak je to deformuje pro celý život, protože oni vyrostou s tím, že se identifikují se značkou místo s hodnotou a to je vlastně alfa omega, o čem dnes mluvíme, ale i našeho světa. A já teď přečtu kousek, který se týká univerzit, protože tam je taky pasáž, kde ona líčí, jak ty značky pronikly do univerzit. Začalo to tím, že se jim ořezaly škrty ve školství, nastaly. Takže ty školy a univerzity, aby mohly přežít, teď potřebovaly počítačovou techniku, takže začaly škrtat ty humanitní obory, aby mohly koupit počítače. Potom jim nějaká firma nabídla, že jim to teda dodá do školy, ale potom za to chtěla, aby nebraly žádnou jinou značku a jinou firmu. A pak se to rozrůstalo dál a dál, a potom chtěla, aby pro ně dělaly celý akce, a potom se to ... Dřív to bylo tak, že když někdo něco sponzoroval, tak tam měl logo a to bylo vše, ale oni potom začali řídit všechno a rozhodovali, kdo tam bude vystupovat. Nakonec si už koupili zpěváky a vyřadili toho, kdo nechtěl jejich značku propagovat. Tohle všechno se dělo v těch státech. Já to ani nevěděla, jo. A teď jsme u těch univerzit. A ta druhá část je, a ta se taky týká nás, že pomalounku ten výzkum přecházel pro ty firmy, takže ony si objednávaly, co ti univerzitní studenti budou dělat a přestala tam prostě ta svobodná univerzitní plocha, která vždycky byla hájená. A dokonce to dopadlo tak, že pokud šlo o nějaké farmaceutické firmy, oni jim dělali výzkumy a zjistilo se, že ten výzkum by byl nevýhodný pro tu firmu, tak se zakázal publikovat. Takže ono se to úplně celé zvrátilo. Já jenom chci, abychom to znali, protože je otázka, zda nejdeme v těchto stopách. Teď přečtu jenom malou ukázku, ale ne dlouhou. "Extrémní příklady, jak sponzorské smlouvy uzavírané mezi nadnárodními korporacemi a školami likvidují základní hodnoty a zásady státních univerzit, k nimž patří mimo jiné také finanční průhlednost a právo na otevřenou diskusi a pokojný protest probíhající na půdě vysoké školy. Stejně varující jsou ale i další, daleko méně nápadné důsledky těchto obchodních vztahů. Mnozí profesoři hovoří o postupném pronikání spotřebitelské mentality do akademického světa a namítají, že čím více vysoké školy vypadají a chovají se jako tržnice, tím více se studenti chovají jako pouzí konzumenti. Vyprávějí o studentech, kteří už vyplňují formuláře určené ke zhodnocení jednotlivých přednášek se stejnou nadřazeností a blazeovaností jako turisté vypisující dotazník ohledně spokojenosti zákazníka v nějakém hotelu." Tak a ještě část. "Zatímco značkové firmy zvolna přetvářejí zážitek univerzitního života, jiná invaze probíhá v oblasti vysokoškolského výzkumu. Univerzity celého světa poskytují své výzkumné kapacity a s nimi i nesmírně cennou akademickou důvěryhodnost značkovým firmám, aby jich podle libosti využívaly. V současnosti v Severní Americe jsou partnerské dohody nadnárodních korporací s univerzitami využívány k výzkumům skutečně všeho druhu, k vývoji nových bruslí pro Niké, k vynalézání účinnějších technologií pro Shell k těžbě ropy, k vyhodnocování stability asijských trhů a tak dále a tak dále."
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byla citace z knížky Naomi Kleinové Bez loga. Já se zeptám v té souvislosti, protože to je teď aktuální. Na kolik máme jako společnost investovat do individuálního vzdělání? Hodně se diskutuje o školném na vysokých školách. Byla byste pro jeho zavedení?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem zásadně proti, protože my tím učíme lidi se zadlužovat. Na jedné straně tady prostě říkáme proboha, co se to děje s celým světem, celý svět je zadlužený, to přece je špatně, to nemáme dělat. A na druhé straně přímo cpeme studenty do toho, aby vešli do života s dluhem. Tak pojďme si rovnou říct, že jsme naprosto farizejská společnost, která neví, co chce. To je za prvé. Za druhé, to školné, já jsem učila na soukromé herecké škole, takže s tím mám zkušenost a to podotýkám, že větší část pořád platí stát, že to školné je asi 30 procent, jestli se nepletu. A ten výsledek byl takový, že někteří studenti mají opravdu pocit, že si ti platí, to je trošku už, co píše ta Naomi Kleinová, že vlastně my jsme najati pro to, abychom je něco vyučili, a když zrovna se jim něco nedaří, tak se to obrací vůči těm učitelům. A pak je tam část ... A to je většinou část, které to platí rodiče. A pak je tam ta druhá část, menší, která si na to musí vydělat, a to jsme tam třeba měli kluka, kterej nám tam spal, protože v noci si přivydělával tím, že obsluhoval v baru, takže byl pro studium nepoužitelný. Takže bychom si měli rozmyslet i z těchto důvodů, jestli budeme studenty zatěžovat tímto způsobem. Podle mě to je prostě proti smyslu studia.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná jsme v duchu odkazu velikána Járy Cimrmana takovými těmi průkopníky slepých uliček. Proč podle vás sveřepě hledáme českou cestu? Proč se nerozhlédneme a nepoučíme se z toho, jaké chyby udělali jinde, anebo jak to v jiných zemích naopak funguje? Jenom připomenu, že, tuším, že v Maďarsku zavedli školné, zase od něj ustoupili.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A to není jediná země.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
A v Rakousku to teď, myslím, couvají od školného. Ale my se nepoučíme, protože my se nechceme poučit, protože někdo chce, aby to takhle bylo, protože na tom samozřejmě opravdu získají banky a získají na tom někteří lidé. A navíc, ono je to pro ty, kteří to s tou demokracií a s lidmi nemyslejí nejlíp, vlastně hrozně výhodné, protože vyrábíme otroky, lidi nesvobodné, kteří musí sloužit tomu, aby zaplatili složenky, a nemohou si vůbec dovolit mít nějaký názor, natož ho vyslovit.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí, každý všední den v 8:30 na dvojce.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem je dnes spisovatelka a herečka Táňa Fischerová. Na internetu koluje úryvek citátu Tomáše Bati o tom, že to, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Doslova: "Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek." Stává se to stále populárnější, soudě podle toho, že mi to přišlo z různých míst opakovaně. Jak na to hledíte vy?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Mně to taky přišlo opakovaně. Je vidět, že na jedné straně je to moc hezký, protože je vidět, že lidi o té mravnosti uvažují a mluví, a že ji považují za základ bídy, což je samozřejmě v tom základním pravda, protože je to mravní bída, ale, řekněme si, zejména těch nahoře. Protože když se někdo neostýchá, já nevím, teď zrovna jsou v módě exekutoři, že jo, si vzít od lidí, kteří jedou dvakrát načerno, takový peníze, že je vlastně zničej pro zbytek života. Tak zrovna teď to jenom jako připomenu. Byl v televizi příklad dívky, která měla těžce nemocnou maminku, která neměla na to, aby jí zaplatila tramvajenku. Maminka nakonec umřela, holka jela párkrát načerno a teď jde do života s dluhem 150 tisíc a navíc si to už přeprodávají různé firmy a většinou se zdá, že je za tím jeden majitele. Takže to je ta mravní bída. Jako to těžko můžete vinit tu holku. Ale ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale ono se načerno zkrátka nejezdí. Já vím, že ...
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No dobře, ale vidíte to, jo?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... někdy je život složitý. Ano, rozumím.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Život je složitý a my pro to opět nemáme vůbec kolonky. Prostě v našem světě, kde se měří a váží, jel jste načerno, tak ať máte zničenej život, jo. Ale to už jsme u toho, o čem jsme mluvili. Ale já se chci vrátit k tomu ... Já si osobně myslím, že tady je jedna věc zásadní. Mravnost je přece věc osobní, je to věc růstu každého člověka, který musí sám na základě svobodné úvahy a na základě nějakých mravních předpokladů růst. A na překážkách si to vlastně znovu uvědomovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká také ten Tomáš Baťa už citovaný. Důvěra je věc osobní, ale důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem. Jinými slovy, jestli tomu správně rozumím, měli bychom začít každý sám u sebe v první řadě.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano. Ale znova bych chtěla připomenout, že v té společnosti ale tohle neplatí. Tam platí právo. Tam je vlastně morálka právo. A když to právo přestane platit, tak ten jedinec se může zbláznit. Podívejme se na ty tzv. whistle-blowery, lidi, kteří oznámili nějakou korupci, jak dopadli. Protože najednou ten jedinec, který je mravní, je naprosto vyobcován v tý společnosti, ve který padá právo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenomže ono to začíná už v té základní škole, protože tam když něco řeknete, tak jste bonzák a může se to s vámi nést. Ono je to ... Já bych ale s vámi asi úplně nesouhlasil s tím, že to souvisí přesně s právem. Řekl bych, že morálka by měla stát jaksi nad tím právem, že právo teprve začne být uplatňováno ve chvíli, kdy třeba přestane existovat ta morálka nebo nějakým způsobem fungovat.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, tak do určité míry jsme ve shodě a do určité ne, protože samozřejmě, že si myslím, že spravedlnost by měla být zakotvena v nějakých zákonech, ale kolikrát už jsme se setkali s tím, že je to na hranici, ale je to legální, protože zákon tohle umožňuje. To znamená, že pokud se spravedlnost a zákon rozejdou, tak jak se v tom chcete potom zorientovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je otázka, jestli ta mravní bída, o které psal Tomáš Baťa, jestli se opakovaně vrací, anebo jsme z ní od těch 30. let minulého století ještě nevybředli.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že máme hodně statečných lidí, kteří prokázali, že ta mravnost je jejich životní, že vlastně mravní ... Tak za války zrovna tady byl pan Stehlík a já jsem hodně vděčná, že mluvil o tom, kolik hrdinů tady bylo, jo, protože to je taky další věc, že se pořád říká, že my jsme zbabělý národ a vůbec to není pravda, takže kolik lidí položilo ten život pro nějaké hodnoty. Ale když v té společnosti vládne nespravedlnost v těch zákonech a ve vymahatelnosti práva, takže ten jedinec, který ten život položí, se vždycky vymyká, protože je ochoten jít až za tu krajní mez. Jsou takoví a vždycky byli a vždycky jsme se před nimi skláněli, ale ta společnost jako celek je stále zastrašovaná a ono vyžadovat tu krajní mez po každým, je hodně těžký. Já samozřejmě myslím, že každej sám v sobě ji musíme vyžadovat po sobě, ale chtít po paní, která má 3 děti, aby byla statečná a řekla šéfovi do očí, co si myslím, to je hodně těžký. A tam právě selhává ta společnost, protože tohle nechrání.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě ještě napadlo, když se vracím k tomu citátu Tomáše Bati, který koluje na internetu, jestli to nefunguje i trošku tak, že jenom to, že to někomu přepošlu, tak se hned cítím jakoby lepší. Ale ono nevím, jakou verzi vy jste měla, já jsem četl jenom ten první odstavec a ono to má odstavců víc a on nabízí řešení, když dovolíte, tak taky odcituji: "Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádous..., žádous..," promiňte, "žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání." Takže to je ta citace. Vlastně je to geniálně jednoduché. Ale jak toho dosáhnout?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, ale na druhou stranu je třeba říct, že se ta doba přinejmenším zhoršila, protože dneska už to zaměstnání nedostanete. Takže jak můžete pracovat, když nemáte kde a na čem, což zase souvisí s tím, že se prostě přesunuje výroba do asijských robotáren, anebo ty robotárny už existují i u nás, abychom byli úplně přesní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než se rozloučíme, ještě bych rád připomenul, že jste podpořila ekologickou kampaň Hnutí Duha, teď je to aktuální, která chce upozornit na to, že neumíme využívat obrovské ekonomické příležitosti. Proč jste se přidala svým ano?
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Myslíte Velkou výzvu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, tak já jsem vždycky byla na straně ekologů, už odnepaměti, protože mě to trápí, jak se k tomu životnímu prostředí chováme. Ale já jsem taky chtěla ještě připomenout, že ekologický pořad Nedej se v televizi, který dělá režisér Pavel Bezouška, měl teď 20 let oslavu a to jsem moc ráda, že ten pořad stále ještě přežil, i když je to takový ten otloukánek, který putuje všemi možnými časy a neustále se přesouvá, aby ztratil diváky zřejmě, protože žádný jiný smysl v tom nevidím, takže není zrovna příliš vítán. Ale je to nesmírně potřebný a velmi pravdivý pořad, který ukazuje věci, které normálně běžně nevidíme. Takže chci sem vložit jenom Pavlu Bezouškovi velkou poklonu a všem, kdo s ním spolupracují, protože to je nesmírně důležité. Člověk opravdu potřebuje informace nezkreslené, aby chápal ten svět a mohl se rozhodnout.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže vlastně tím názvem Nedej se se můžeme pro dnešek rozloučit. To byla herečka a spisovatelka Táňa Fischerová. Já vám děkuji a přeji hezký den. Na shledanou.
Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude naším hostem v pořadu Jak to vidí lékař, chirurg Pavel Pafko. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů. Mějte se dobře. Na shledanou.