Jak to vidí Táňa Fischerová - 12. dubna

Táňa Fischerová vydala dvě knihy povídek Lydiiny dveře a Bílý den a knížku vlastních koláží s přidaným kompaktem šansonů, které nazpívala společně s autorem skladeb Danielem Dobiášem "Jeden čas seje jeden plody sbírá".
Moderuje televizní Adventní koncerty spolu s Martou Kubišovou a Janem Kačerem. Dlouhá léta hrála v Lyře Pragensis zejména s Borisem Rösnerem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem herečka Táňa Fischerová. Dobrý den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dění kolem, jak na politické scéně, tak i ve společnosti vás a nás všechny vede k úvahám například o odpovědnosti. Jednak té osobní, jednotlivce, ale i politiků. Ačkoliv mě napadá, jestli lze vůbec odpovědnost dělit na soukromou a veřejnou. Není odpovědnost jenom jedna?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že odpovědnost je jedna, ale se samozřejmě rozšiřuje ten okruh, ve kterém můžeme působit svou odpovědností, nebo ve kterém se ta odpovědnost zvětšuje. Samozřejmě, že má člověk odpovědnost za sebe a za svou rodinu a za ten kousek třeba přírody kolem sebe, za lidi, kteří kolem něj žijí. Tu přejímáme, protože to patří k tomu lidství člověka, k tomu samozřejmému. Dokonce já jsem kdysi četla filosof Lévinas kdysi řekl, že svoboda není možná bez odpovědnosti, že ten, kdo není odpovědný, vlastně není svobodný. A to je hluboká moudrost. To myslím mnoha lidem dnes nedochází. Pak ovšem dojdete k tomu, že svobodných je opravdu málo. No a teď, když to rozšiřujete, tak samozřejmě čím větší dosah člověk má, i já mám odpovědnost za slova, která tady vyřknu, protože třeba je někdo vezme vážně a může to někoho ovlivnit, takže já musím vážit slova a musím si uvědomit, že mám větší odpovědnost než jen za tu rodinu v tuto chvíli. A tak každý politik samozřejmě tam už je ta odpovědnost za ten stát, za ty zákony, za tu zemi, za to, co říká, za svá slova, ale také za své činy. A já jsem si uvědomila, když jsem se tak probírala, já mám takový sešit, kam si píšu témata a mám ho už vlastně hodně dlouho, tak jsem se podívala, že v roce 2009 jsem taky mluvila o odpovědnosti, ale uvědomila jsem si taky, že od té doby se vůbec nic nestalo, pokud jde o tu politickou odpovědnost, která je samozřejmě největší. Protože ovlivňuje celou zemi, že do dneška nevíme, jaké smlouvy kdo podepisuje, že do dneška nikdo nenese odpovědnost za svá slova, že jeden den se řekne něco a druhý den něco jiného, že ten, ta odtrženost od lidí, o kterých se rozhoduje, je už téměř absolutní, protože se mi zdá, že nikdo nahoře neví, jak žijí ti skutečně ti lidi dole. A že jediné, co se opravdu nemění je ta odpovědnost politiků, jakoby ji prostě odmítali přijmout, jakoby nechtěli chápat, že ta jejich odpovědnost je mimořádná a že jsou odpovědní těm lidem dole, kteří je volí. Nemůžeme chtít po lidech, aby byli odpovědní, když ti nahoře jsou vlastně nejméně odpovědní. Samozřejmě, já tu odpovědnost beru sama za sebe, já na to nepotřebuju nikoho, aby mi to přikázal, protože prostě člověk se tak narodí a sám zraje. Ale vyžadovat po těch, které volíme, odpovědnost, to je samozřejmost, ale jak je k tomu donutit, aby to pochopili, protože oni to prostě vlastně jakoby vůbec nechápou a tento smysl pro odpovědnost nemají. Nebo lépe řečeno, oni říkají, že jsou odpovědní, ale ve skutečnosti ty činy směřují jinam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak teda, paní Fischerová, vnést do života i do politiky zpět tu skutečnou odpovědnost? Existuje něco jako vymahatelnost té odpovědnosti?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, jak se ukazuje, tak právo by mělo být jedním, jednou z těch možností, jak tu odpovědnost vymoci, ale je bezzubé, bezmocné a kulhá. Protože už i tady jsem slyšela, myslím, že to řekl pan Baxa, říká to Eliška Wagnerová, že to právo prostě, že vlastně jsme v určité fázi pádu právního státu. Že se už uznává dokonce i sami ti, kteří to dělají, že právo je vlastně bezzubé. Ale to je, to je docela vážné. S tím by se mělo ale honem rychle něco dělat. Čili tady zbývá jenom to, že prostě jednoho dne lidi budou muset vyměnit úplně všechny. Protože pokud se ukáže, že nikdo neslyší, tak se musejí hledat, já si pořád myslím, že v našem, v naší zemi žije hodně odpovědných lidí a hodně slušných lidí. Já je aspoň znám, já je potkávám. Jenom jsou jinde a vlastně oni se namáhají v občanské společnosti a v různých sdruženích a chrání tu nějaký postižený lidi, tu nějaký kytky, tu zvířata. Ale starají, starají se o to prostředí, ve kterém žijeme. Ale vlastně jsou bezmocní, protože vlastně ten dosah tý činnosti je limitován tím, že vlastně nemají peníze na činnost, že se zákony stále více utahují, aby to dělat nemohli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S jakými kategoriemi ještě kromě svobody ta osobní, nebo vůbec naše odpovědnost souvisí? Je to třeba i svědomí?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, tak samozřejmě, svědomí je základ. Já si myslím, že svědomí je vlastně základ lidský duše, že to je něco, s čím přicházíme na svět, má to myslím úplně každý. Ale dá se to samozřejmě potlačit všemi možnými ústupky, chybičkami, úkroky a jednoho dne zjistíte, že to svědomí už spí, že už tam není, možná, že se potom probouzí v určitých významných okamžicích našich životů, že se najednou něco stane a to je možná smysl bolesti a najednou se to svědomí probudí a říkáte si, no, je tady pořád, co udělám. To jsou ty lepší případy. A u někoho se neprobudí nikdy. Ale je to nejdůležitější součást toho našeho vybavení na světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpokládám, že odpovědnost jako postoj samozřejmě z něčeho vyrůstá, pramení, je vždy ve vztahu právě k tomu hodnotovému systému, jde ruku v ruce?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Určitě. Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S hodnotami, jak to máme nastavené ve společnosti, nebo každý z nás?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Určitě, protože odpovědnost znamená, že já sama jsem vnitřně přijala odpovědnost za všechno, co dělám. A to je vždycky spojeno s dobrem. Protože, když někde vytunelujete nějaký podnik, tak já nevím, jak by se to slovo, nebo ten pojem odpovědnost k tomu vůbec přidal, to se prostě nedá, to jsou dvě křižovatky, jdou opačným směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě to souvisí také i s tím vnímáním, jak vnímáme sami sebe, ať už jedinci, jednotlivci, nebo celek. Často ale slýcháme, že jsme například jako národ moc malí na to, abychom něco změnili, což bychom mohli přenést i do té osobní roviny, odsuzujeme se už sami před tím, než se něco stane, řekněme, k nějaké té slabší pozici?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, a to mě také velmi zajímá, protože tím, jako bychom si podřezávali stoličku. Jako bychom říkali: My jsme moc malí, my přece nic nemůžeme. Ti velcí nás vždycky převálcují a my si musíme uvědomit, že jsme malí a nesnažit se vyrůst a nesnažit se nějak dostat výš nad sebe. Tím se vlastně likvidujeme, protože v každé zemi, v každém národě, všude žijí lidé, kteří mají tu individuální odpovědnost a ten individuální úkol na tom světě vyrůst kousek nad sebe, to je taky vlastně úkol člověka, abychom na konci toho života aspoň maličko, aspoň o ty dva milimetry něco zpracovali k lepšímu, ne k horšímu. A tímhle se vlastně podtrháváme, říkáme ne, to nejde, my prostě nemůžeme, my, a to jsem i nedávno slyšela vždycky a o tom už mluvil Peroutka psal, že jo, o tom, jestli jací jsme a co můžeme, když jsme malý národ. A tenhle národ měl hodně velkých duchů, hodně velkých umělců, hodně reformátorů. Já si myslím, že na tom vůbec nejsme špatně, a to proto, že ti lidi se neptali, jestli jsme malí a jestli si to můžeme dovolit, ale prostě jednali ze sebe a podle svého svědomí. A přerůstali ty poměry a samozřejmě pak něco znamenali i venku. A to si myslím, že je náš úkol, stále si to uvědomovat a nikdy se sami sebe nepodtrhávat tím, že si řekneme: To u nás nejde, my jsme moc malí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na nedávném festivalu Jeden svět byl uveden také časosběrný dokument Nový svět, o aktivitách stejnojmenné talinské občanské společnosti sdružení, které chce zlepšit situaci v centru estonské metropole. Hlavním impulsem zrodu toho sdružení byla nadvláda aut právě v centru města. Tvůrci dokumentu chtěli vyslat především poselství, které souvisí i s tím naším tématem: Lidé mohou něco změnit jen tehdy, když to doopravdy chtějí. Mimochodem po 7letém boji se jim podařilo centrum opravdu změnit v pěší zónu. Nakolik jsme my podle vás aktivní v občanských postojích?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že jsme, že i když to sledujete, těch sdružení přibývá. Samozřejmě je to možná tím tlakem, protože lidi žijí někde třeba na sídlišti, mají tam park a najednou zjistí, že jim někdo rozhodne, že v tom parku postaví supermarket, kterými jsou všichni obklopeni. A v tu chvíli se zaktivizují, protože zjistí, že jim nic jinýho nezbyde, že se musejí nějak bránit a jednotlivec sám proti té mašinérii je bezmocný. A to vidím všude, že vlastně díky tomu tlaku se lidi začínají propojovat. Teď jde o tu těžbu břidlicového plynu, protože z toho, co já jsem četla vyplývá, že to skutečně je úplně drastická těžba ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To změní vůbec celou energetiku.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No ne energetiku, hlavně to zničí spodní vody. V Americe někde se to stalo a ti lidi líčili, jak jim z kohoutku teče smradlavýho cosi, jak jim hynou zvířata, jak nemůžou tam přežít, jak to vylidňuje krajinu a má z toho prospěch nějaká firma. Já taky skutečně nechápu, proč nějaká australská firma se rozhodne, že u nás bude těžit. Oni mají ten zisk a ta příroda a ti lidi tady vlastně jenom ty nevýhody. A to je pořád ten problém té globalizace, že, že se dobře podniká na účet někoho jinýho, kde nemáte vůbec tu odpovědnost, to, co by vám ve vlastní zemi nejspíš neprošlo. I když i tam, když se spojíte s mocnými, tak vám leccos projde, jak víme z naší země. Tak ale o to horší je to, když přijdou prostě firmy z druhého konce světa a rozhodnou se, že to tady prostě si takhle udělají, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak, četla jsem na blogu Tomia Okamury, která má řešení na lumpy, cituji: "Adresná odpovědnost a přímá demokracie."

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak o té přímé demokracii se hodně mluví. Já jsem samozřejmě taky pro to, ty prvky přímé demokracie jsou důležité, protože lidé musejí mít informace a pak se mohou kvalifikovaně rozhodovat, a to je ten základ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My často probíráme i v Jak to vidí právě současnou ekonomicko-politickou krizi, roste v Evropě nedůvěra k politickým lídrům i k systému jako takovému. Podle finančníka, filantropa Sorose ale nikde se nerodí nová vize, snaha systém nikoliv bořit, ale zlepšit, opravit. A jedním z důvodů podle něj je i hluboké nepochopení těch příčin současné situace, neschopnost správně zareagovat. Cítíte to také, paní Fischerová, absenci opravdových vizionářů?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ani ne, protože já, to jste mě trošku zaskočila, my jsme si tohle nedomluvily, takže já nemám připravený jako na to, připravená adekvátní slova, protože já zrovna nechci právě o tom mluvit, ale jenom podotknu, že my máme připravený program, který je hodně jiný a je to, je v tom ta vize, jenom ho lidi zatím málo znají. Takže nechci ale mluvit o sobě a nechci toho zneužívat, takže pojďme dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příště. České dráhy chtějí do roku 2015 na etapy propustit 420 pokladních, to už oznámily koncem loňského roku. Nahradit by je mělo 340 prodejních automatů, které dopravce plánuje instalovat do 80 největších železničních stanic. V automatech by si lidé mohli jízdenky kupovat za mince, bankovky i prostřednictvím platební karty. Vím ale, že vás tato očekávaná, plánovaná inovace příliš nenadchla. Člověk kontra stroj.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tady jsme zrovna u toho. Mě vždycky fascinuje, že nějaká úzká skupinka lidí, která je někým, navíc dráhy jsou pořád ještě, pokud vím, společnost se státní účastí, která se rozhodne někde u kulatého stolu, kde je 5 lidí a úplně vymaluje, přemaluje základní parametry, které fungovaly a fungují, bez diskuse s někým jiným. Jakoby ta malá moc, kterou mají, jim dávala právo udělat úplně všechno jinak. Já osobně v tom nevidím moc velký vklad tu společnost, protože zaprvé my už budeme mluvit jenom se stroji, my už nebudeme komunikovat sami se sebou, to se děje čím dál víc. A já si myslím, že bychom si měli říct, zda je to zdravé, nebo a prospěšné, nebo škodlivé. Já si osobně myslím, že nás to poškozuje víc, než si myslíme. Že samozřejmě na jedné straně to možná usnadní život, ale na druhé to bere něco podstatného. A zadruhý, když se tohle všechno udělá, tak zaprvé, ty lidi všichni budou nezaměstnaní, většinou jsou to, bývají to ty dámy v určitém věku, které mají velký problém se zaměstnat, takže bude další nápor na státní rozpočet, protože vlastně ti lidi ztratí práci a už nic jiného nenajdou. A pak my už, já, já to vidím, já na chalupě jsme blízko závor, tak tam už dneska jsou automatizované závory, které cinkají, blikají, nemáme v noci, nevidíme pořádně hvězdy, musíme si zvykat na ten zvuk, přitom se ukazuje, že těch nehod přibývá, že to lidi nerespektují, že když se dřív zvedly závory, tak prostě auta počkala, pak přejela a pak se zase spustily závory, že to nějak líp fungovalo a já jsem se taky mohla zeptat ty malý stanici, kdy pojede vlak, všecky informace jsem dostala. Teď tam stojíte před tím strojem, nebo tam není vůbec nikdo a co to je za svět, co tím získáme. Možná, že dráhy ušetřej, ale možná, že ani to ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem podle drah se do toho procesu snižování stavu pokladních promítne přirozený odchod lidí do důchodu a ty přepážky klasické by neměly úplně zmizet, protože samozřejmě vždy budou zákazníci, kteří upřednostňují to klasické odbavení ...

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tomu zase nerozumím. To znamená, že zůstane automat i pokladní?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak přesně, tak.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak to by byla dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A dotaz pro vás, respektive reakce prostřednictvím formuláře na našich webových stránkách dvojky. Cituji: "Kdysi jste se v tomto pořadu s nelibostí zmínila o případu jisté hradlářky, která byla propuštěná, protože se hradlo zrušilo. Je přirozené, že některá pracovní místa zanikají. Ne? Děkuji za odpověď."

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já děkuji, já na to ráda odpovím, ale vlastně nevím jak, protože je to jistě přirozené, ale je otázka, jestli je to dobré pro ten celek. To je právě to, co se ptám, protože ta hradlářka třeba už nikdy nedostala práci, nebo jezdí teď 20 kilometrů daleko a mizí něco, já prostě vždycky budu, možná, že samozřejmě každý máme jiný názor, někdo je okouzlen technikou a bude to považovat za pokrok a pak prostě je to názor proti názoru. Já ale vždycky raději komunikuji s lidmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde je podle vás ta hranice, řekněme automatizace?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No právě, já si myslím, že technika nám pomáhá, že opravdu je to velkej pomocník tam, kde lidské síly nestačí, kde nemůžeme, ale nahrazovat za každou cenu a vždycky člověka, to je už Čapkova R.U.R., ten už před tím varoval kdysi dávno, protože to byl člověk, který měl cit pro to, co přichází a zpracoval to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda schválila, jak víme ze zpráv, úsporná opatření, která mají pomoci udržet schodky státního rozpočtu pod 3 % HDP, už v úterý se na škrtech a zvyšování daní dohodly strany vládní koalice. V jednom komentáři jsem četla, že kdyby všichni odváděli daně a netolerovali jejich neplacení jinými, stát by nemusel nové daně vůbec zavádět. Co si o tom myslíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já si myslím, že to je hluboká pravda, protože prostě, pokud budou existovat daňové ráje, pokud se bude tolerovat, že někdo nezaplatí a pak se mu to odpustí tak, jak se to masově děje, tak se samozřejmě těžko můžeme shodnout na tom, že to mají odnést ti nejchudší, protože ve skutečnosti to prostě přesně takhle je. Ony i ty přímý daně, přesto, že se teď snad mluví o tom, že se nějak zvýší, jsou u nás nejnižší. Když si vezmete, vůbec nemluvím o severských zemích, kde údajně je krize ani moc se jich nedotkla, protože tam díky těm daním je prostě nějaký funkční systém a oni zůstali víceméně stranou krize. Ale snad i v Německu je 45 % platí ti nejbohatší. Takže si to vemte, že u nás to je prostě velmi podivně rozděleno. Navíc já jsem s úžasem nedávno přečetla zprávu, musím říct, že jsem ji četla třikrát a pořád ještě mám pocit, že jsem se spletla o nějaké nuly, protože v ní bylo, že stát nevybral na daních asijského zboží, dovozu asijského zboží asi 440 miliard. A já jsem si říkala, to není možný, to špatně vidím. A potom, a to proto, že nejsou propojeny celní databáze s daňovým úřadem a že se na to podívalo NKÚ a zjistilo tam tohle, načež potom jsem četla ještě nějakou reakci, že to není možný, že tolik zboží u nás ani není a pak to zmizelo ta zpráva. A teď nad tím stojím a říkám si, jestli je to pravda. My se tady hrdlíme o 12 miliard a tady se prostě ztrácí takovéhle peníze. Tak o čem se vůbec bavíme?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přidám ještě jedno číslo, podle úspěšného českého podnikatele pana Frolíka na daňových únicích stát ročně přichází až o 200 miliard korun.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No právě, no právě a člověk se skoro rozpláče, když slyší ministra Kalouska, jak říká, že budeme za pár let bezpečně a v jistotě a přitom ví, co se tady děje, ale o tom nikdo neřekne ani slovo a pořád se nám vysvětluje, že je to jediná možnost, protože prostě jinak špatně skončíme. Tak to je přesně to, nad čím žasnete, protože si říkáte, že to není možný, že tady prostě je, proč jednou někdo teda z nich statečně nevystoupí a neřekne, co s tím uděláme, my to víme, teď se to bude řešit. Ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlnu solidarity, ale také pobouření vyvolal případ 5 sourozenců, nejmladšímu je rok, nejstarší slečně je 16 let, žili v Turnově, v otřesných podmínkách, děti žily měsíce bez vody, bez tepla, elektřiny, rodiče se vlastně o ně, podle sociálních pracovníků nestarali, nakonec i loni v půlce listopadu odvezla k sobě rodina Zajícových, která se jich ujala, o dětech se dozvěděli tak, že jezdili na jejich statek, docházeli za koňmi. Co říkáte tomuto příběhu lidské solidarity?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No ten příběh mi přišel hodně významný, proto jsem se nad ním pozastavila právě v té záplavě těch věcí, o kterých jsme teď mluvily, mně to trochu přijde až jako modelový biblický příběh. Protože tam máte vlastně všechny ty modely lidského chování. Nevím, já samozřejmě neznám detaily, které by to možná někam posunuly, protože nevím, jak se třeba chovali sousedi, jo, nebo lidi v okolí, ale rozhodně to, co víme je, že, že zřejmě byla nějaká maminka, která nefungovala, ať byl už jakýkoliv důvod a ty děti vlastně víceméně žily v tom bytě samy, maminka samozřejmě neplatila nájem a ten, komu ten dům patřil, se zachoval podle /výpadek signálu/, byl tam dluh, tak jim vysadil okna, vypnul vodu, elektřinu. Vlastně zákon by řekl, ano, to je pravda. Co měl dělat, že jo? On tady přicházel o něco. Pak tam byl stát, který zřejmě buď o tom nevěděl v tu chvíli, nebo nefungoval a pak se do dozvěděli ze dne na den lidi, kteří to nevěděli do té doby, kam zřejmě ty starší dcery jezdily a okamžitě zareagovali a okamžitě si těch 5 dětí odvezli domů, ačkoliv na to nebyli připraveni, tak jim poskytli ten prostor a tady vidíte ty tři modely chování, ve kterým ten první způsobí, že ty děti prostě zmrznou, nebo onemocní, nebo dojde k rozkladu, protože prostě tohle řešení je řešení absolutně nelidský, možná zákonný. To druhý je řešení absolutně lidský. Ty lidi prostě nemysleli, co za to, dokonce se mluvilo o tom, že ani nemají moc peněz na ty děti, že stát jedině, jediný, co udělal je, že chtěli ty děti potom /výpadek signálu/, řekli, že to nejde, že ty některý děti musejí, takže jsou snad naštěstí dvě děti prý poblíž ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což je, promiňte, ty starší sestry u rodiny chtějí zůstat, dvou nejmladších chlapců se ujali prarodiče a osudů prostředního rozhoduje soud. To jsou poslední informace a zájem o nejmenšího chlapečka Romana projevil biologický otec dokonce, protože ta matka, ta žila s otčímem v pronajatém bytě. Jenom upřesnění.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Aha, aha, tak já jsem říkala, že ty detaily neznám. Ale na tom mě prostě fascinuje to, že tady najednou se něco hnulo, protože přišli lidi, kteří měli srdce a vůbec se neptali co za to a jestli to zvládnou a jak to zvládnou a prostě jednali a to je právě ten biblický příběh. Nebo tady vidíte zvážení těch všech hodnot, jak to je důležité, jak prostě se člověk může vymknout. Já vždycky říkám, že tady žijí takovýhle lidi. Ono je na ně málo vidět, ale to jsou ti praví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dojemný příběh zatím teda s otevřeným koncem. Vy jste je označila jako téměř biblický příběh. Tak bychom se mohli ještě /výpadek/ k Velikonocům, ostatně ještě zejména v křesťanech poselství těch svátků doznívá. Jak je to u vás, paní Fischerová?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, tak já se právě celý život snažím a ptám se, jak to udělat, aby si člověk ten dotyk toho, toho nadosobního, toho, té řekněme věčnosti, uchoval i v tom všedním životě, protože ty svátky, ať už jsou to Vánoce nebo Velikonoce, nebo další svátky, jsou vždycky dotekem s tím nad námi. S tím co nás přesahuje a co nás jediné vlastně může opravdu posílit. A v tu chvíli to třeba prožijeme, ale pak přijde ten všední den a v tom návalu těch starostí a těch složenek a toho všeho handrkování na tom světě, se to vytrácí a člověk ztrácí tu sílu. Čili ten ústřední problém pro mě a asi i pro další lidi je v tom, jak to uchovat v tom všedním dni, jak si uvědomovat, že to stále trvá, že to neskončilo, že tady ta naděje je. A že bychom si měli i v tom všedním dnu, dni vždycky najít tu chvíli, abychom si tohle uvědomovali a ona nás potom vlastně nese a posiluje, ať děláme, co děláme. Ale je to těžké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to teda ale uchovat? Shodly jsme se, teď jste to řekla, že vlastně po svátcích, ať už jsou to Vánoce nebo Velikonoce, tak se vracíme v podstatě vzápětí k tomu normálu, takže by bylo i podle vás prospěšné uchovat si alespoň tu špetku právě z toho kouzla té naděje?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Určitě, určitě. A jak už to každý má podle svého, tak každý asi musí najít to, tu chviličku, kterou si ochrání a ze který může žít. A je to asi to podstatné pro naše životy, bych řekla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká v dnešním vydání Jak to vidí herečka Táňa Fischerová. Děkuji za vaši návštěvu, za vaše postřehy a budu se těšit na další setkání.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v půl deváté přivítáme profesora Václava Pačese. Zita Senková přeje příjemný den. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.