Jak to vidí Daniel Herman - 13. února

Mgr. Daniel Herman
12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
V letech 2008–2010 byl vedoucím pražské kanceláře prof. Jana Švejnara. Rok (2007–2008) pracoval jako vedoucí Informační kanceláře Ministerstva kultury ČR. V letech 2005–2007 pak pracoval na Policejním prezídiu Praha. V médiích se začal objevovat ale již v letech 1996–2005, jako tiskový mluvčí a vedoucí tiskového oddělení České biskupské konference v Praze.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je pan Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Vítejte.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Dobré ráno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno. Úžas a respekt vyvolala oznámená rezignace papeže Benedikta XVI. Vy jste té zprávě, pane Hermane, zpočátku ani vůbec nechtěl uvěřit.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to pravda, protože bez nadsázky lze říci, že to je gesto tisíciletí. Od poslední rezignace Celestýna V. v roce 1294 uplynulo bezmála, pokud dobře počítám, 719 let, takže bez přehánění tři čtvrtě tisíciletí, to znamená, že to je zpráva, která je velmi neobvyklá a myslím si, že takovéhoto gesta je schopen skutečně jenom velký člověk a velká osobnost a papež Benedikt XVI. se tímto zcela jednoznačně zapíše do dějin hned vedle svého předchůdce Jana Pavla II., který byl papežem přelomu dvacáté a jednadvacátého století a jednou z největších osobností moderních dějin a myslím, že Benedikt XVI. se tímto svým gestem vedle něj zapíše zcela čestně zlatým písmem také.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze tento krok Josepha Ratzingera, jaké je občanské jméno Benedikta XVI., vnímat i jako jistý vzkaz pro následovníky, narážím teď na to umění odejít a nemusí jít ani o církev?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Rozhodně ano. Já jsem něčemu takovému byl přítomen v roce 1991, kdy odcházel tehdejší pražský arcibiskup, kardinál František Tomášek a byl střídán svým nástupem Miloslavem Vlkem. Pan kardinál Tomášek tehdy řekl - já odcházím. A já jsem si uvědomil přesně to, co říkáte, takto odchází osobnost. Je to veliký vzkaz, protože dokázat přiznat, že nemám dostatek sil k výkonu úřadu, jak to papež řekl, to je opravdu známka velké vyspělosti a pokory a přesně to se netýká pouze duchovní oblasti, to se týká všech oblastí života i v civilní sféře a myslím si, že by skutečné osobnosti se toto měly naučit, protože je třeba umět odejít v pravý čas.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak spekulujeme se kromě samozřejmě zdraví papeže, také o tom, jestli jedním z těch důvodů nebyl také mocenský boj v kurii. Je to vůbec podstatné znát ten důvod?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Určitě pro sdělovací prostředky a znalců vatikanology to bude téma mnohých spekulací. Nejsem si úplně jistý, jestli někdy vyjde najevo úplně všechno zcela stoprocentně. Každopádně je to jistě výsledek velice složitých úvah a myslím si, že to jsou úvahy delší, jak třeba i bratr Josepha Ratzingera, rodný bratr, sděloval, že už o tom je informován nějakou dobu. Nakonec, když to zpětně vezmeme některé signály v projevech současného papeže už ukazovaly, že se těmito myšlenkami zabývá, to znamená, je to určitě komplex mnoha důvodů spletitých, to rozhodnutí muselo být nesmírně těžké, nesmírně odpovědné, ale znovu se vracím k tomu, to, že byl takovéto rozhodnutí schopen udělat, svědčí o jeho velikosti a opravdu se v úctě před ním a před tímto gestem velmi skláním.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Italský list Corriera della Sera mimo jiné napsal, že nemocný je spíš Vatikán a nemoc v podobě krize věrohodnosti se zdá neléčená a nevyléčitelná. Co si o tom myslíte?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
No, na druhou stranu, jestliže je tady nějaká instituce 2000 let a myslím si, že byly etapy v minulosti, kdy byla nemocná mnohem více než v současné době. Vezměme si třeba přelom čtrnáctého a patnáctého století, hluboké papežské schizma a dokázala se z toho dostat, dokázala se uzdravit, ukázala obrovskou revitalizační schopnost, tak si myslím, že i nějaké, řekněme, drobné šrámy překoná, tím vůbec nechci relativizovat problémy, které jsou, a jistě i různé ty výzvy jednadvacátého století jsou také důvodem k tomu gestu, o kterém hovoříme. Takže na jednu stranu rozhodně ano, jsou tady vážné věci, nad kterými je třeba se vážně zamyslet, ale nemyslím si, že by to byl, že by to byla život ohrožující nemoc.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká očekávání vůbec vložila církev a věřící do Josepha Ratzingera jako do papeže Benedikta XVI. a jak se mu podařilo, co všechno se mu podařilo vlastně naplnit z toho, co si předsevzal?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Pokud si pamatuji na konkláve z roku 2005, tak tehdy byla snaha jakoby znovu utnout pohled v takovém to dynamicky měnícím se světě k nějakým stabilním hodnotám, k něčemu, co je prostě neměnné a pevné. Možná, že se ukázalo v těch dalších letech, že přeci jenom toto je jistě důležité, ale přece jenom je třeba držet ruku na tepu doby. Není možné být uzavřen v jakémsi virtuálním světě zákristií a chrámů, přeci jenom ten reálný život společnosti s mnoha problémy, které ve světě jsou, ať jsou to problémy populační, válečné konflikty, boj proti hladu, prostě opravdu palčivé věci, které řeší současný svět, tak tam si myslím, že je třeba opravdu dokázat se tomu přiblížit a nejenom na to shlížet z jakéhosi pomyslného vrcholu hory Olymp, z jakéhosi exkluzivního klubu. Takže očekávám, že by možná mohlo dojít k jakémusi posunu, k jakémusi přiblížení mezi životem církve jakožto instituce a tím reálným životem současného člověka.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohlo by to být třeba v podobě, jak se o tom nyní píše, spekuluje, ten očekávaný průlom například papež o něco mladší, více inovativní, otevřenější?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Předpokládám, že to není vyloučené, samozřejmě nevím absolutně, kdo bude nástupcem Benedikta XVI., ale pokud v čele Spojených států stanul Barack Obama, myslím si, že v čele Svatého stolce může stanout podobně neočekávaná osobnost a může přijít opravdu další etapa, která přinese velmi zajímavý vývoj.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně není žádným tajemstvím, že více věřících je v současné době, není to Evropa, totiž naše dominanta nebo dominanta katolické církve.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
To těžiště rozhodně v současné době je spíše v Latinské Americe, v jihovýchodní Asii i v Africe, to je pravda, na druhou stranu, Evropa stále a Severní Amerika jako stabilní řekněme země, odkud přichází ten náš civilizační prostor, nebo odkud čerpá svoji inspiraci, rozhodně ještě bude hrát velmi důležitou roli a i třeba Itálie a ta dlouhá tradice italských papežů, to je jistě také fenomén, nad kterým se budou volitelé zamýšlet.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našich internetových stránkách na adrese dvojka.rozhlas.cz.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlnu kritiky vyvolala slova prezidenta Václava Klause na adresu Václava Havla, kterého v rozhovoru pro polský týdeník Do Rzeczy označil za extrémního levičáka, který bořil existující lidský řád. Nejsou to první ostrá slova na adresu Václava Havla. Co k tomu prezidenta Klause vede?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Nevím, co k tomu pana prezidenta vede, mě to připadá jako jakési zmatení pojmů, protože jsem měl tu čest pana prezidenta Václava Havla osobně znát, měl jsem možnost být přítomen na řadě rozhovorů, které třeba vedl s panem kardinálem Vlkem na Pražském arcibiskupství, kam pravidelně chodíval, a mohu říci, že Václav Havel řád naopak vždycky hledal. Byl jeho velikým hledačem, hledačem pravdy, dokázal vnímat pokoru před tajemstvím a myslím si, že ta rezonance mezi slovy a činy v jeho případě byla značná. On dokázal svým životem, vězněním, opravdovou perzekucí, že skutečně věří tomu, co hlásal, takže myslím si, že to naopak byl člověk, který řád hledal a snažil se, aby takový ten tajemný řád, který obklopuje nás, který obklopuje kosmos, byl součástí našich životů, prostě i ten mravní řád, takže myslím si, že opravdu označit tohoto člověka za jakéhosi bořitele řádu, je, jak jsem řekl, zmatení pojmů.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom Václav Klaus ve svém projevu na pohřbu Václava Havla řekl, že s ním odešel prezident, politik, intelektuál, člověk, na kterého bude země vzpomínat s vděkem, úctou a respektem. Proč nyní tak zostřující se rétorika? Myslíte si, spekuluje se o tom, na kolik zda by to mohlo souviset s v podstatě odchodem Václava Klause z Hradu?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Pravděpodobně to tak bude, protože jistě, o tom jsme vlastně hovořili v úvodu našeho povídání, ono prostě umění odejít není dáno zvládnout každému a jistě je to vždycky velmi obtížné. Václav Havel je nesporně jednou z nejvýznamnějších osobností novodobé české historie, to je nesporný fakt a myslím si, že jakékoliv výroky nemohou tento fakt snížit. Možná, že snaha nějakým způsobem to takto komentovat právě ještě více umocní ten rozdíl mezi slovy, která, dovolím si říci mohou být bez obsažná, a mezi tím životem, který byl právě naplněný onou rezonancí mezi slovem a praxí, a to si myslím, že je velká výzva i pro současné politiky a nakonec pro každého z nás, abychom skutečně dokázali také ve svém životě uskutečňovat to, o čem hovoříme, protože pokud ten rozdíl mezi slovem a životem je příliš veliký, nevěrohodnost stoupá a myslím si, že to je jeden z krizových momentů naší společnosti, že prostě se příliš často káže voda a pije víno, a to je špatně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ústavní soud včera odmítl návrh Městského soudu v Praze na zrušení celé novoroční amnestie, kterou vyhlásil Václav Klaus. Soudci se nicméně nadále zabývají tím dříve už doručeným návrhem skupiny senátorů. Proč podle vás, pane Hermane, Hrad neustále tají autory amnestie?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Pokud obecně řečeno někdo něco tají a mám s tím zkušenosti z naší práce v oblasti zkoumání minulosti, tak většinou něco není v pořádku, to svědomí není úplně čisté. Člověk, který se nemusí bát, nemusí mít problém se svojí minulostí, tak je většinou schopen o ní hovořit velmi otevřeně i přiznat třeba chyby, které se staly, protože každý z nás je chybujícím člověkem, ale jestliže někdo něco tají a nakonec instituce, státní instituce, ta dokonce nesmí nic tajit, protože je zde třeba zákon 106 o svobodném přístupu k informacím, to znamená, že občan má právo vědět, jaké jsou kroky rozhodování a řekněme plody práce státní instituce, která je nakonec placena z daní občanů. To znamená, tento přístup mě udivuje a nerozumím mu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste se zmínil o právě tom zákonu o svobodném přístupu k informacím, nicméně tajemník Jakl řekl na žádost zastupitele Karlovarského kraje, pane Kotka, že vlastně jde o ústavní právo prezidenta republiky a že nemusí, cituji "nikomu zdůvodňovat", a žádost se proto odkládá. Obstojí tento argument. Znamená to tedy viděno optikou pana Jakla, že by činy hlavy státu měly být nedoknutelné, nepřezkoumatelné?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já nejsem právník, to znamená, jestli to obstojí nebo neobstojí jako právní argumentace, to nevím. Každopádně jako občan, který se táže, bych asi takovouto odpovědí uspokojen nebyl. Myslím si, že máme právo a každý občan, který ten dotaz vznese, má právo být informován o tom, jak ta či ona státní instituce koná, proč koná a takováto odpověď mám pocit je spíše hraní věcí do autu.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí každý všední den v 8.30 na Dvojce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s Danielem Hermanem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Ústav, který vedete, si právě nyní v únoru připomíná páté výročí svého vzniku a musel o něj docela bojovat.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to takové malé jubileum a myslím si, že je docela zajímavé jen tak stručně připomenout, že za těch 5 roků se opravdu odvedl obrovský kus práce. Jenom pro stručnost bylo uspořádáno 35 mezinárodních konferencí a sympozií, 124 odborných seminářů, přednášek, diskusí, 43 výstav, výstavních projektů, vydali jsme nebo spoluvydali 113 publikací, z toho 25 periodických. V knihovně Jána Langoše, která je součástí našeho ústavu, je soustředěno více než 5,5 tisíce titulů. Společně s Českým rozhlasem a sdružení Post Bellum jsme vytvořili pamětnický digitální archiv Paměť národa, kde je v současnosti uloženo více než 2,5 tisíce výpovědí pamětníků, to jsou všechno věci velmi zajímavé, kromě 50 celodenních seminářů pro učitele moderních dějin, různé multimediální učebnice, výukové jednotky, metodické listy, e-learningové kurzy a jsem velmi rád, že přední osobnosti našeho společenského i vědeckého života jako je třeba předseda Senátu, pan senátor Milan Štěch nebo předseda Akademie věd, pan profesor Jiří Drahoš toto ocenili právě 1. února při setkání na našem ústavu a speciální zdravici nám k pátému výročí poslala i bývalá ministryně zahraničních věcí Spojených států, paní Madeleine Albrightová. Takže tohoto si opravdu velmi vážím a myslím si, že ty výsledky hovoří samy za sebe.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nicméně na adresu vašeho ústavu zaznívá i kritika, že je zpolitizovaný, že je málo aktivní. Co říkáte těmto kritikům? Také další e-mail přidám nepodepsaný, v době krize by mohl váš ústav také šetřit a přidat se k jiné instituci. Tolik citace z e-mailu.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Samozřejmě jsme státní instituce a různé úsporné mechanismy dopadají i na nás, takže pochopitelně děkuji za ten impuls, ta úsporná opatření zavádíme do praxe, pochopitelně i náš rozpočet kopíruje to snižování, které se dotýká všech institucí státní správy. Co se týká těch kritiků, já se snažím vyhýbat tomu, že by náš ústav měl být apolitický. Apolitický být nemůže, protože ta materie, kterou se zabýváme, je ryze politickou, ale musí být nadstranický, to je velmi důležité, že opravdu se snažíme být rozkročeni v celém spektru demokratických politických stran. To si myslím, že funguje a často právě ti kritikové, kteří třeba hovoří o určité politizaci, tak velmi často používají argumenty z doby před řadou let, ať to bylo před 5, 3 lety, ze současné době ty argumenty prostě nejsou. To znamená neustále se vracet do minulosti a snažit se jakoby využívat ty věci, které jsou součástí řekl bych porodních bolestí vzniku nové instituce, myslím si, že není úplně fair play, ale na druhou stranu každý má právo na názor a my musíme především svoji poctivou věcí, naplňováním zákonných povinností ukázat, že ústav má své místo v naší společnosti a že proces očišťování historické paměti je velmi důležitý.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také bolestný možná pro některé. Vy říkáte, pane Hermane, že úkolem vašeho Ústavu pro studium totalitních režimů není soudit, ale otevírat minulost, to ale nemusí být zřejmě vždy příjemné.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Přesně tak a to je také často důvodem různých negativních postojů. Já opravdu jsem dalek toho kohokoliv soudit, protože vím o těch věcech velmi mnoho a vím, jak byly věci složité, ale upřímně řečeno a také už jsme se o tom zmiňovali, přiznat se k vlastnímu pochybení je někdy těžké a pro některé lidi řeknu to zcela otevřeně je obtížné přiznat, že historie začala dříve než 21. srpna 1968. Prostě nám zákon 181 ukládá, abychom se zabývali našimi dějinami od roku 1938, to znamená celé období druhé světové války i období potom komunistické totality, a to je období velmi složité, samozřejmě i to normalizační po srpnové období sem patří, ale je třeba se nebát, ukázat i třeba právě ony represe padesátých let a to, že někdo potom třeba změnil názor nebo byl postaven na druhou stranu barikády vůbec nesnižuje řekněme význam jeho postojů, ale je třeba se pravdy nebát a v té celé šíři ji otevřít, a to je někdy pro některé lidi problém. Chápu to na jednu stranu, ale nám to nemůže práci blokovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to teda, že byste rádi také jaksi rozšířili to portfolio těch témat, kterým byste se chtěli věnovat. Jenom připomenu, že vaším velkým vzorem i osobně je takzvaný Gaukův úřad, dnes teda je to současný spolkový německý prezident, dříve teda úřad pro dokumentaci zločinů STASI.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Ano, ten Gaukův úřad byl skutečně velmi důležitým příkladem pro založení naší instituce, má skoro 20letý náskok a také je to vidět. Samozřejmě Německo je ve zcela jiné situaci, protože bývalé východní Německo automaticky po sjednocení převzalo západoněmeckou demokratickou legislativu, takže to bylo snazší a byla zde hluboká zkušenost se zpracováním temných kapitol 3. říše a pan prezident Gauk je opravdu osobnost, která vložila do tohoto úřadu svoje osobní angažmá, je to velmi morální integrovaná osobnost a myslím si, že je výborné, že právě takovýto muž stanul v čele německého státu, je to velmi dobrý signál nejenom pro Německo, ale i pro celou Evropu. Ano, je to pro nás příklad, ale jak jsem řekl, pro nás je tím základním rámcem zákonem vymezené období druhé světové války, tedy období nacismu a období komunismu.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí každý všední den v 8.30 na Dvojce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A právě dnes je Popeleční středa. Jaký význam má právě tento den respektive půst v našem životě, co může ještě dnešnímu člověku přinést?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to začátek jakési pouti do hlubin vlastního nitra, alespoň tak tomu rozumím. Je to výzva, je to 40denní přípravy na Velikonoce, což jsou vlastně největší stávky židovské a křesťanské tradice a tato pouť do hlubin vlastního nitra může člověku odhalit různé věci, které v takovém tom jakoby ruchu všednodennosti zanikají, takže si myslím, že zklidnění, zamyšlení se, srovnání hodnot je velmi zdravé a je to součást jakési psychohygieny. Tak to vnímán výzvu nejenom Popeleční středy, ale celého postního období, do něhož právě teď vstupujeme.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad to není příliš indiskrétní dotaz, pane Hermane, jestli i vy se postíte?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Snažím se o to ne na bázi nějakých bobříků, ale na bázi vztahové, protože někdy ta džungle mezilidských vztahů, v které se pohybujeme, je velmi složitá, snažím se v sobě zpracovávat ty negativní impulsy, které zvnějšku přicházejí, přetavit je v jakési alchymistické dílně svého srdce a ne navazovat na ta oka řetězce zla oka nová. Prostě skončit s nějakým nepřátelstvím, s nějakými negativními emocemi, toto se snažím v té postní době si uvědomovat mnohem výrazněji a prostě a šířit kolem sebe spíše pozitivní energii a tu negativní nějak do sebe uložit, aby se dál rozšiřovat nemohla.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Půst se praktikuje nejenom v našem náboženství, ale například také v islámu, jak známo postní měsíc ramadán. Myslíte si, že tyto a podobné náboženské tradice pomohou nějak zmírnit napětí právě v rámci různých církví, náboženství?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že to možné být může, ten už zmíněný velký papež přelomu dvacátého, jednadvacátého století Jan Pavel II. se snažil právě sčítat duchovní energii, zval na třeba významná poutní místa zástupce různých duchovních tradic a i třeba právě Vatikán posílá muslimskému světu k ramadánu zvláštní poselství. Ano, tato praxe, postní praxe, jakási poctivost, upřímnost, by mohla vést ke sblížení, k postavení mostů přes někdy hluboké propasti, které se mezi jednotlivými duchovními směry i jinými názory otvírají.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme od typicky našeho svátku respektive české a moravské řekněme Popeleční středy k tomu zítřejšímu svátku Svatého Valentýna. Jaký vlastně byl, kdo vlastně byl?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
To je velice zajímavý a hezký svátek. Svatý Valentýn z Terny byl římským knězem, žil v druhé polovině třetího století v době císaře Claudia II. A císař Claudius proto, aby mohl vést různá válečná tažení, tak zakazoval sňatky a dokonce rušil zásnuby. A Valentin naopak nerespektoval toto nařízení, oddával mladé lidi a mladé muže vyzýval k tomu, aby spíše zůstávali doma se svojí ženou, než aby šli do války. Samozřejmě mu to nevyneslo potlesk, naopak vyneslo mu to perzekuci a v roce 268 nebo 269 byl sťat, takže je to člověk, který vlastně svůj vlastní život obětoval pro určité hodnoty a myslím si, že hodnoty lásky a kvalitních vztahů jsou ty nejvyšší, které vlastně vůbec existují.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že zastínil tento příběh přece jenom jistý ten komerční prvek, se kterým si spojujeme svátek Svatého Valentýna, ostatně vytýká se mu, že je to cizí import.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Cizí import to rozhodně není, je to hluboce evropská tradice a komerční prvek. Já si myslím, že jestli někdo milované osobě chce udělat radost a koupí jí nádhernou květinu nebo nějaký dar, tak to není komerce, to je naprosto přirozené, takže mě tam tento moment neruší a myslím si, že je to naopak dobře využít jakékoliv příležitosti tomu, koho máme rádi, udělat radost a také mu to projevit, nebát se ukázat cit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná teď někoho překvapíme, ale na pražském Vyšehradě jsou prý ostatky tohoto světce?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Ano, byl tam nalezen barokní relikviář, v kterém je součást lopatkové kosti Valentina z Terny. Je to taková jakási pražská atrakce a poutní místo snoubenců, párů, zamilovaných lidí, myslím si, že to je hezká novodobá tradice. Zkrátka všechno, co může kultivovat vztahy, tak je určitě dobré podpořit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního vydání pořadu Jak to vidí Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Já vám přeji hezký den a hezký svátek. Na slyšenou.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Krásnou Popeleční středu i Svatého Valentýna.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Zítra bude naším hostem David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.