Jak to vidí Václav Malý - 14. srpna

Mezi lety 1980 - 1986 působil Václav Malý jako topič v pražských hotelích, později jako lampář a uklízeč v Metrostavu. Poté byl mluvčím Charty 77 (1981 - 1982), v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Na přelomu let 1990/1991 byl duchovním správcem kostela sv. Gabriela a farářem v kostele sv. Antonína v Holešovicích (1991 - 1996). 1. prosince byl 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 jmenován papežem Janem Pavlem II. jako titulární biskup marcelliánský a pomocný biskup pražský.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Začíná pořad Jak to vidí. U poslechu vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je monsignore Václav Malý, světicí biskup pražský. Dobrý den.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Verdikt nad členkami ruské punkové skupiny Pussy Riot, které jsou obžalovány a souzeny z výtržnosti v moskevském chrámu, má být vynesen v pátek. Obžaloba jim za modlitbu nazvanou Bohorodičko, vyžeň Putina, navrhuje tři roky vězení. Připomenu, že věřícím se členky kapely omluvily. Amnesty International uznala punkerky za vězně svědomí, skoro všichni evropští politici sice akci kapely nepodporují, nicméně odvetu úřadů považují za nepřiměřenou. Jak to vidíte vy, pane biskupe?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak, když jste to vyslovila, já s tím naprosto souhlasím. Je dobře, že ty dívky se omluvily, protože to byla opravdu taková necitlivost vůči věřícím, že v tom chrámě vystoupily. Ani ten text té jejich písně se mi příliš nelíbil. Já jsem ho četl. Ale chápu jejich rozladěnost nad současnou situací v Rusku. Nad těmi mocnými, kteří dnes určují směřování Ruska. Na druhé straně samozřejmě záleží také na formě. Ale aby za to byly uvězněny a aby s z nich dělaly hrdinky, to myslím, že svědčí o tom, že ti mocní si nejsou příliš jisti sami sebou. A já bych tady očekával od moskevského patriarchy Kirilla, že jako duchovní autorita řekne: Děkujeme, že se děvčata omluvila a aby apeloval na ty, kdo rozhodují nebo budou rozhodovat o jejich odsouzení, aby přihlédli tedy k tomu, že vůbec neodpovídá celá ta kampaň, celé to trestní řízení činu, který ony učinily. Čili, že by Kirill měl s přimluvit za to, aby byly osvobozeny. Já bych osobně byl pro to, aby dostaly nějakou pokutu a když se omluvily, tak tím pádem už by to skončilo. Já myslím, že pro příště už si dají pozor. Ale bohužel se mi zdá, že patriarcha Kirill mlčí, mlčí také biskup Hilarion, což je vedoucí pro zahraniční vztahy moskevského patriarchátu, člověk, který strávil mnohá léta ve Vídni, člověk, který má rozhled po světě, jazykově schopný, ví, jak to ve světě v demokracii chodí a přesto i on mlčí. Tak to je mi trochu líto a tady bych tedy apeloval na tyto dva muže, aby řekli rozhodné ne tomu trestnímu stíhání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hodně se píše o tom, že pokud dívky odsoudí k pobytu do vězení, třeba i krátkému, tak by to bylo pro mnohé na západě důkazem toho, že Rusko sklouzává k diktatuře. Také byste to viděl takto?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ona to není úplně taková čistá diktatura. Je to typickej stav postkomunismu, kdy ve vedoucích funkcích jsou pořád mnozí lidé, kteří si příliš zadali s minulým režimem, do toho vstupuje to kapitalistické smýšlení, neoprávněné obohacování a je to taková směsice. Takže přirozeně to nebezpečí ukrajování z těch demokratických svobod tam je veliké. Na druhé straně přece bych řekl, že se to nedá srovnávat se systémem v tehdejším Sovětském svazu, že přece jako dneska vzhledem také ke globalizaci, k tomu, jak informace dnes rychle mohou získat lidé na celé planetě, že ten systém je trochu jiný, ale neříkám, že je tedy demokratický.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejmladší z obžalovaných, je jí 22 let, mimo jiné připomněla výrok disidentského spisovatele Alexandra Solženicina, že slovo rozbije i beton. S tím asi lze souhlasit?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Naprosto s tím lze souhlasit. Já vždycky opakuji, že komunistický režim padl ve východním bloku v a tehdejším Sovětském svazu díky, že tehdejší mocní ztratili monopol na informace. A slovo dělá tedy veliké divy, i když dneska se slovem všelijak žongluje, tak pokud tedy tomu slovu se dá jasný obsah, pokud to slovo je pravdivé, tak opravdu činí zázraky. O tom jsem se přesvědčil ve svém životě a přesvědčuji se o tom do dnes. Jenom chci říci k tomu, že pronásledování těch dívek trochu zastiňuje pronásledování dalších. Například různých blogerů, nejznámější je ten Vladimir Navalnij, ale jsou tam i další a na to by se nemělo zapomínat. Takže, aby nepřekryl proces s těmito dívkami pronásledování těch ostatních. To je vždycky třeba si dát pozor, aby nebyla zaměřena pozornost jenom na jeden případ, ale viděli se především ti, kteří nemají takové možnosti publicity, jaká publicita se teď vytvořila okolo těch dívek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ruské úřady nedávno zařadily publikace o čínské meditační duchovní praxi Falun Gong na seznam zakázané extrémistické literatury, navzdory tomu, že to hnutí v Rusku nemá příliš velký počet přívrženců. Vy jste se dostal nedávno k velmi zajímavým údajům o svobodě vyznání v Číně a vůbec, k čemu se Číňané hlásí?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Je to velmi zajímavé. Proto dnes chci o tom promluvit, abychom si trochu udělali o té Číně také hlubší představu. Protože stále se mluví o ní jako vzcházející velmoci ekonomicky silné, to je všechno pravda, ale na druhé straně se zapomíná, že současná garnitura komunistických vůdců velmi pečlivě sleduje, jaké je náboženské smýšlení čínského obyvatelstva. O tom se tady nemluví. Na rozdíl od nás Evropanů, kteří pořád jako náboženské cítění a vůbec, co souvisí s náboženstvím, vystrkujeme do soukromé sféry, tak čínští komunisté to velmi pečlivě sledují. A já jsem četl velmi zajímavou studii různých tedy i oficiálních institucí čínské akademie věd a dalších institucí, kteří sledují tedy spiritualitu dnešních Číňanů. A pro mě to bylo tedy velmi překvapující. To neznamená, že by se ti lidé, kteří se hlásí k nějakému duchovnu, nebo duchovnosti, ztotožňovali zcela třeba s tou kterou náboženskou tradicí, přesto ta duchovnost tam hraje také určitou roli, i když já stále tedy opakuji, že Číňané dnes mají otevřená ústa, otevřené oči a smysly především pro zisk, pro užitečnost, pro růst, ale zároveň přece jako ta tradice se nedá úplně umlčet. Takže podle těchto výzkumů, samozřejmě musíme brát velmi opatrně ten počet, ale k budhismu se nějakým způsobem hlásí si 180 milionů čínských obyvatel. Což je asi 18 %, ale co je zajímavé, že 12 % podle těchto průzkumů členů Komunistické strany Číny se přihlásilo k budhismu. Takže je to taková změť. A k tomu budhismu se hlásí vědci, lidé z kultury, umělci, vzdělanci, ale dokonce i podnikatelé. Ale je to spíše takové přihlášení emocionální. Víte, to vůbec charakterizuje spiritualitu i v Evropě v tom nejširším slova smyslu. To není nějaká spiritualita racionální, která by se opírala o nějaké výpovědi, spíše je to záležitost pocitová. Tak to je velmi jako zajímavé v tomto výzkumu, že příslušnost k této náboženské tradici, která má tedy velmi staré kořeny v Číně, že se hlásí asi okolo 180 milionů a tento počet roste. Potom takovou tou vlastní tradicí Číny je jednak konfucionismus a jednak taoismus. Taoismus je něco mezi filosofickým systémem a mezi náboženstvím. A tady je to tedy velmi zajímavé. Protože deklarovaných taoistů je asi podle těchto výzkumů 12 milionů, ale znova říkám, nelze ta čísla brát jako bernou minci. Je to spíše takový odhad. Ale 220 milionů Číňanů se hlásí ke kultu předků. Takže celkem asi 754 milionů nějakým způsobem se dotýká té taoistické tradice. Návštěvu nějakého taoistického mistra praktikuje asi 140 milionů, v boha říše, tedy v té taoistické tradici věří asi 108 milionů. A asi 120 milionů má nějakou sošku boha doma. A asi 360 milionů alespoň občas praktikuje různá duchovní cvičení, různé rituály, například čtení z obličeje a podobně. No tak to jsou tedy obrovská čísla, dá se říci, že tedy větší polovina současných Číňanů nějakým způsobem pěstuje tu spiritualitu v nejširším slova smyslu. No a pak jsou tam ta klasická náboženství, jako je islám, který vyznávají především ujgurové, o nichž jsme nedávno slyšeli při jejich povstání a co se týká křesťanů, tak to je kapka v moři. Protože jsou tam především tedy protestanté, ten odhad je asi od 20 do 40 milionů, ale dokonce někteří říkají, že až 100 milionů, což je asi přehnané. Ale co je zajímavé, asi 40 milionů podle těchto výzkumů se nedeklarují jako křesťané, ale berou Ježíše jako důležitou postavu, jako důležitý vzor pro svůj život a zároveň podporují křesťanské aktivity. To znamená ty sociální aktivity pro sirotky, pro seniory, péči v nemocnicích, aktivity ve školství a podobně. A co se týká katolických křesťanů, těch je opravdu málo v tom moři obrovského počtu obyvatelstva Číny, těch je asi 12-15 milionů a ještě tedy ta církev do dnes bohužel má dvě větve. To znamená ta, která pořád je jakoby v podzemí a ta která je oficiálně uznaná. Ale zajímavé, že křesťanství kvete v Hongkongu, dobře víme, že dneska je politika dvou Čín. Hongkong, který v roce 1997 se stal součástí Číny, kdy Britové opustili tuto svoji kolonii a Hongkong má asi 7 milionů lidí a je tam tedy asi 500 tisíc křesťanů, asi tedy 7 % obyvatelstva a mají tam velmi dobré renomé. Já jsem Hongkong navštívil a pěstují tam mnohé sociální aktivity, ale především se také hodně angažují v oblasti lidských práv. Takže představte si těchto 500 asi tisíc křesťanů, tak tam provozují asi 400 škol, především tedy katolických, což je obrovský počet. Takže přispívají ke vzdělanosti hongkongského obyvatelstva. Tak to jenom takový velmi povrchní, ale přece jak zajímavý náčrt, že s Číňany se něco děje i v jejich duši, že to tedy není jenom rozvíjející se ekonomická velmoc. A znovu upozorňuji na to, že je třeba sledovat i tuto spiritualitu v Číně, ale třeba také v Evropě. A Číňané jsou velmi chytří, ti současní vládci, že oni právě studují také spiritualitu v Evropě. Protože oni, když jednají s Evropany, tak se na to dobře připraví. Zatímco my Evropané si myslíme, že jenom se jedná o ropu, o levné pracovní síly, o výměnu zboží, tak oni jdou na to opravdu z hloubky. Na druhé straně to tady už opakuji několikrát, dnešní čínská komunistická strana s Marxismem nemá nic společného. To je mocenská instituce, která je výtahem k moci, výtahem k ekonomickému zajištění a samozřejmě, která se snaží udržet tuto moc za každou cenu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Koncem minulého měsíce zahynul při automobilové nehodě Osvaldo Paya, jeden z nejznámějších kubánských disidentů. Olvaldo Paya desítky let bojoval proti komunistickému režimu. Vím, pane biskupe Malý, jeho smrt vás hodně zasáhla. Vy jste se osobně znali, vy jste se dokonce seznámili na Kubě. Jak na něj vzpomínáte, na vaše rozhovory?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já se odvažuji říci, že to byl můj přítel. V roce 2003, poté, co bylo zatčeno 75 a dlouhým trestům odsouzeno, 75 kubánských disidentů, tak jsem navštívil Kubu a strávil jsem během toho týdne právě se zemřelým Osvaldem Payou. A mám na něj opravdu ty nejlepší vzpomínky. Byl to člověk, z něhož vyzařoval klid. Přesto, že byl neustále sledován, tak to byl člověk, který dovedl klidně rozmlouvat o tom, nebo o onom a nebyla v něm žádná nenávist. A snažil se tedy tmelit tu rozdělenou disidentskou kubánskou obec. Sledoval jsem ho celá léta a byl pro mě tedy člověkem, který stál pevně na svých zásadách. Zároveň člověkem realistickým a například on přišel do sporu s mnohými tedy i obhájci lidských práv na Kubě tím, že jeho představa po pádu komunismu se lišila od mnohých, že například nebyl pro restituce, byl pro svobodné podnikání, ale pro restituce nebyl, protože se obával, že to zase vyvolá napětí v kubánské společnosti, protože kubánská společnost to nemá a nebude mít jednoduché. Jelikož velmi silná komunita žije ve Spojených státech a tito lidé jsou někdy dost radikální a samozřejmě čekají na příležitost, až se budou moci navrátit na Kubu a mnozí z nich až budou moci restituovat. Byl to člověk realistický a já si dobře pamatuji, když za zavřenými dveřmi kostela, kam on chodíval, on to byl aktivní katolík, jsem sloužil pro něj, pro jeho rodinu a pro nejbližší přátele mši. A to byl pro mě opravdu veliký zážitek, s jakou vroucností oni se zúčastnili té bohoslužby, zároveň on měl tu pozici trochu těžkou. Ten režim úmyslně ho nezavíral. Víte, to byla prohnanost toho režimu. Právě v době, kdy jsem tam byl, tak někteří ti disidenti dostali až 28 let natvrdo. On nebyl nejen tedy zatčen, ale ani odsouzen a samozřejmě úmysl toho režimu bylo ho izolovat a zároveň vyvolat podezření, že něco má s tamní státní bezpečností. To je něco podobného, jako byl Ludvík Vaculík, Václav Havel seděl ve vězení mnohokrát a Ludvík Vaculík nikdy. Ludvík Vaculík si nikdy nezadal, ale samozřejmě vyvolávalo to určitá napětí, proč tedy tento je stále zavírán a ten druhý ne. A něco podobného bylo s tím Osvaldem Payou. Takže mě se to velmi dotklo a čas od času jsme byli ve styku, věděli jsme o sobě a zemřel tedy jeden z velikých lidí. A co je pro mě důležité, že on mi byl příkladem trpělivosti. Víte, já vím, co je trpělivost. Člověk má určité představy, že by se mělo změnit to, nebo ono, že by člověk měl nalézt vztah k tomu nebo onomu, že by se měl smířit s tím, nebo ono to kolikrát nejde hned a právě on dovedl čekat. Ale zároveň jako nebyl pasivní. Takže je to muž, na kterého by se opravdu nemělo zapomenout. Bohužel, tady to musím zdůrazňovat, neměl podporu z vedení kubánské katolické církve. A to mu bylo velmi líto, o tom jsme často mluvili a já jsem říkal, já jsem zažil něco podobného, musí to člověk jako unést a když jdete za pravdou, když jste o něčem přesvědčen, tak ona jednou ta pravda se ukáže a ono třeba někdy to smýšlení i těch, kteří se od vás distancují, se změní. A jak jsem se teď dočetl v jednom zahraničním časopise, tak dokonce kubánský kardinál v Havaně poslal tedy soustrastný telegram, dokonce papež Benedikt XVI. ocenil Osvalda Payu. Já jsem se jenom musel usmát, příliš pozdě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kubánská opozice jednoznačně ztratila významnou výraznou osobnost. Co to podle vašeho názoru bude znamenat, pro kubánský disent?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak jak jsem slyšel, já zase úplně nemám takovej přehled o kubánských obhájcích lidských práv, vyrůstají tam osobnosti, které by mohly stmelovat tu opozici, samozřejmě ono je vždycky důležité mít nějakou figuru, na které se všichni shodnou, navzdory různým tedy světonázorům, různým představám. A to myslím, že pořád ještě kubánské opozici chybí. Tady už se také opakuji. To byla u nás výhoda, že Václav Havel se stal už za života symbolem, legendou, na něm jsme se shodli a na ní se zavěsily ty představy o přechodu k demokracii. Něco podobného by bylo třeba i na Kubě a doufám, že tam nějaká osobnost vyroste a myslím si, že Osvaldo Paya měl tuto šanci. Víte, to bylo takové dojemné, když jsme se loučili, tak on řekl: Až nastane tady svoboda, já vás pozvu a promluvíte na hlavním havanském náměstí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak nápis: Nás nelze umlčet měli na sobě plyšoví medvídci, které dva Švédové vyhodili z letadla nad běloruským územím. Chtějí tak protestovat proti porušování svobody slova v Bělorusku. Plní tyto a podobné akce své poslání? Na kolik jsou podle vašeho názoru, pane Malý, efektivní?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Je to velmi vtipné, nenásilné. Já jsem se musel usmát a naprosto souhlasím s touto akcí. Samozřejmě nelze si dělat iluze, ale možná, když dopadne ten medvídek na nějaké území a někdo si to přečte, tak přece jako mu třeba bleskne. Takže rozhodně pro tyto nenásilné akce, které samozřejmě nevyzývají k nějaké agresivitě nebo netoleranci, nebo k nenávisti, tak je dobré opakovat. Je to vtipné a ta hysterická reakce běloruského prezidenta, ta je naprosto trapná. Protože teď odvolal diplomaty ze Švédska, švédští diplomaté museli opustit Minsk a učinil z toho nějakou mezinárodní aféru. Je vidět, kdyby toto přehlédl a tomu se zasmál, tak by se celkem jako nic nedělo a šlo by všechno dál v pohodě, tak je vidět, že si není také jistý sám sebou. A vůbec tady bych chtěl zdůraznit, že nemůžeme zapomenout na Bělorusy, je to národ, který stále hledá svoji identitu, který stále se snaží rozvíjet svoji kulturu, který byl okraden o svůj jazyk a stále je v ohrožení i jeho jazyk, který je v té mlýnici mezi Ruskem a mezi Evropou a je třeba, abychom si více té situace v Bělorusku všímali a znovu tady opakuji, je úžasné, že Bělorusové k Čechům cítí vzhledem k bohatým staletým kulturním stykům velké sympatie. Toho bychom my Češi si měli být vědomi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro biskupa Václava Malého, který je hostem dnešního vydání Jak to vidí, e-mail. Pan posluchač se vás ptá, jak se připravujete na čtvrteční bohoslužbu, mši, kterou byste měl odsloužit za dramatika, spisovatele a bývalého prezidenta Václava Havla na festivalu v Trutnově?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ta mše má být v pátek ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jsme to upřesnili.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
... mě o to požádal můj kolega saleziánský katolický duchovní, velmi vzdělaný biblista Ladislav Herian, tak v pátek tam budu mít bohoslužbu. Já na tomto festivalu nikdy nebyl, jsem na to zvědavý. Přirozeně jsem se připravil, těším se na to setkání, uvidíme, jaká tam bude atmosféra, protože pro mě to je dosud něco nového, budu tam sloužit mši za zemřelého Václava Havla, zemřelého Ivana Martina Jirouse zvaného Magora, kteří byli pravidelnými účastníky a návštěvníky tohoto festivalu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stihneme ještě v dnešním Jak to vidí podívat se pomyslně do kina. Jednak samozřejmě je tady problematika budoucnosti kin, zejména těch malých na venkově. Než se dostaneme k tomu filmu, jak vy vidíte budoucnost kin u nás v Česku?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Je mi velmi líto, že tato kina zanikají. Protože v Praze už jsou snad jenom dvě, OKO v Praze 7 a Aero v Praze 3, jinak všude jsou ta multikina. Já jsem několikrát v těch multikinech byl a už tam nepůjdu. Protože to je jenom tržiště reklam, tržiště, kde se stále tedy nabízí zábava, kde je taková odcizenost, pokud člověk nechrupe pop-corny a nepije Colu, tak si tam připadá jako mimozemšťan. Jsou to takové svatostánky, které jsou plné lákadel, ale naprosto odcizené. Chybí tam taková ta útulnost a ta pospolitost, která se může vytvořit i v tom obyčejném kině. Takže já, pokud půjdu zase do kina, já mám rád filmy dobré, tak půjdu jenom do těch klasických jako je OKO nebo Aero. A potom bohužel mi vadí ta smršť těch kýčů, především amerických filmů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proto možná také jste byl na tom íránském snímku Rozchod Nadera a Simin, vítězný snímek loňského mezinárodního filmového festivalu Berlináre režiséra Ašghara Farhádiho, čím vás tento film zaujal?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Především ukazuje na kulturu v Íránu, na ty zvyklosti, které jsou pro nás trochu nezvyklé, ale zároveň je to psychologicky velmi dobře propracovaný film a můžeme si uvědomit, že Íránci mají velkou kulturu, že i dnes se mají čím prezentovat. Mě ten film nadchnul a přemýšlím, že bych ho navštívil ještě znovu. Já jsem v Íránu byl a poznal jsem tam spoustu bezvadných lidí a jen se mi potvrdilo, že nemůžeme vidět dnešní Írán jenom z hlediska současné vlády, současných mocných, že to jsou všecko radikálové, tam jsou lidé přemýšlející, velmi inteligentní a ten film mě zaujal propracovaností mezilidských vztahů, mezigeneračních vztahů a zároveň i takového respektu vůči té celkové atmosféře strachu ve vztazích a podobně. Všem doporučuji tento film vidět, protože opravdu si odnesou veliký zážitek na rozdíl od těch mnohých kýčů, které dnes zaplevují, promiňte mi to slovo, naše kina.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká, radí a doporučuje také snímek na závěr dnešního vydání monsignore Václav Malý, světící biskup pražský. Děkuji za návštěvu. Zítra bude hostem Vladimíra Kroce genetik profesor Václav Pačes. Zita Senková přeje všem příjemný den. Na slyšenou.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Na slyšenou, děkuji, bylo to s vám příjemné a přeji prožití dovolených a prázdnin všem těm v pohodě a hlavně šťastný a beznehodový návrat do jejich domovů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.