Jak to vidí Daniel Herman - 17. května

Moderátor Václav Žmolík s ním rozmlouval o romském holocaustu, o procesu s neonacistkou v Mnichově anebo o 81. narozeninách kardinála Miloslava Vlka.

Mgr. Daniel Herman
Bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.
V letech 2008–2010 byl vedoucím pražské kanceláře prof. Jana Švejnara. Rok (2007–2008) pracoval jako vedoucí Informační kanceláře Ministerstva kultury ČR. V letech 2005–2007 pak pracoval na Policejním prezídiu Praha. V médiích se začal objevovat ale již v letech 1996–2005, jako tiskový mluvčí a vedoucí tiskového oddělení České biskupské konference v Praze.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne při poslechu Jak to vidí vám přeje Václav Žmolík. A můj pozdrav náleží také mému dnešnímu hostu, kterým je teolog a podle svých vlastních slov přítel Českého rozhlasu Daniel Herman. Já vás vítám.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Hezký den.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Kardinál Dominik Duka a bezmála stovka dalších lidí si v pondělí na místě bývalého sběrného tábora pro Romy v Letech na Písecku připomněli oběti romského holocaustu. Vy jste tam byl také. Jaká tam byla atmosféra?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Atmosféra tam byla velice hezká, můžeme-li to tak říci v rámci pietního aktu. Určitě tam těch lidí bylo více než sto. Já bych řekl, že několik stovek. A byli opravdu ledoví muži, to znamená pršelo, byla zima, ale myslím, že to k té atmosféře vážné velmi dobře patřilo, náleželo. Zazněla tam celá řada velice zajímavých příspěvků. Já bych na prvním místě hodnotil účast amerického velvyslance a norského velvyslance. Velmi symbolické bylo, že pan americký velvyslanec pozdravil shromáždění romsky, za což samozřejmě sklidil pochopitelný potlesk. A byla tam celá řada dalších zástupců velvyslanectví a velmi kvalitní projev měla vládní zmocněnkyně pro lidská práva a národnostní menšiny Monika Šimůnková, která zmínila právě ten fakt, že nesmíme zapomínat na to, že 90 procent českých a moravských Romů zahynulo v době druhé světové války, a to bohužel i v těchto koncentračních táborech, které byly vedené českou správou, právě ten v Letech nebo v Kunštátu u Hodonína. Potom zmínila, a to pokládám za velmi důležité, a to jsme tam opravdu velmi vnímali, protože vítr vanul od té prasečí farmy, takže ten závan tam byl tedy příšerný a i ten kvikot těch prasat se tam ozýval, tak právě Monika Šimůnková zmínila, že ta farma je památníkem z dob komunismu a to si myslím, že je něco, co je v nepořádku, že jsme se s tímto nedokázali vypořádat, že na místě, kde opravdu umíraly stovky lidí a mnoho dětí, tak dnes se vlastně válí vepři ve svých výkalech. To je myslím hodně nedůstojné. Pak zmínila i třeba problém násilné sterilizace romských žen, také ještě za komunismu, ale bohužel se to dělo i začátkem 90. let nebo velký problém ubytoven romských na severu Čech, z kterých si třeba někteří lidé dělají vlastně výnosný byznys, což je hrozné. Myslím si, že to je celá řada témat a právě agenda zmocněnkyně pro lidská práva a národnostní menšiny se tady snaží velmi výrazně na tomto poli angažovat. My spolupracujeme na některých věcech, takže o tom celkem dobře jsem informován, vím o tom něco a myslím si, že i díky její činnosti se podařilo zklidnit mnoho takových tenzí třeba v severních Čechách. Já bych jenom připomenul, že na přelomu let 42 až 43 vypukla v tom táboře v Letech epidemie skvrnitého tyfu a zemřelo tam přes 300 vězňů, především dětí. Třeba na blízkém hřbitově v Miroticích, tam je památník, kde jsou jména těch dětí a i data jejich narození. Potom 7. května 43 bylo odtransportováno do Osvětimi dalších 417 osob a v Osvětimi zahynulo na pět tisíc českých a moravských Romů, což, jak říkám, je zhruba těch 90 procent, což je obrovské číslo a o tom se často neví. Myslím si, že to je dluh naší společnosti, a že je třeba se na toto téma mít odvahu pravdivě podívat a vyznat tady také svoji vinu, kterou máme právě v historii vůči romským spoluobčanům a řekl bych i na pozadí vzrůstajících xenofobních a nesnášenlivých nálad, které v naší společnosti jsou, je třeba toto opravdu připomínat, aby se už nikdy nic takového nemohlo opakovat.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Na naše první téma, pane Hermane, už reagují naši posluchači. Přišly první e-maily na naši adresu jaktovidi@rozhlas.cz. V nepodepsaném e-mailu čtu otázku: Nezdá se vám, že se o holocaustu mluví až moc?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Určitě se mi to nezdá. Jestliže zahynulo 6 milionů Židů na základě svého původu a opravdu tisíce Romů na základě svého původu, tak si myslím, že ta čísla jsou tak ohromující, že je třeba opravdu připomínat tu hrůzu a okolnosti, které k takovéto katastrofě vedly, proto, abychom se pokusili vytvořit jakousi imunitu společnosti proti jakýmkoliv svodům totality do budoucnosti, aby se prostě už nikdy nic takového nemohlo opakovat, protože když si řekneme to se mě netýká, to se týká těch druhých, tak se to bude tak dlouho týkat těch druhých, že ve chvíli, kdy se to bude týkat mě, už nebude nikdo, kdo by se mě zastal. Takže já jsem řekl tam právě v Letech, že ve chvíli, kdy jsou terčem útoku Romové, musíme být všichni Romy. Tato solidarita ve společnosti musí být vždycky velmi důležitá s těmi, kteří jsou nějakým způsobem pronásledování na základě svého etnického původu. Tomu prostě musíme zabránit za každou cenu.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Poprvé na místo nepřijel nikdo z vysokých českých politiků. Letos tam za vládu byla právě "jen" zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Jaký je váš komentář, pane Hermane?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Myslím si, že to je velmi důležité setkání, na kterém by měli být zastoupeni zástupci vlády. Nevím, přesně ty důvody neznám, proč tam nikdo z ministrů nebyl. Nepokládám to za šťastné rozhodnutí, ale znovu říkám, pokládám naopak za velmi dobrý a kvalitní projev paní vládní zmocněnkyně a jsem rád, že tam zazněl.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Když se mluví o památníku v Letech u Písku, tak se stále skloňuje to jedno téma. Vy jste se ho také před chvílí dotkl. Totiž že je tam ten nešťastný vepřín hned v sousedství tohoto památníku. I ta další sezona památníku tedy bude v jeho sousedství. Já bych připomněl, že vloni, když byl v Letech premiér Petr Nečas, tak při té příležitosti uvedl, že na vykoupení vepřína a jeho zbourání nejsou peníze, protože by to stálo podle jeho vyjádření stovky a stovky milionů korun. To podle vás není argument?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Já jsem pana premiéra v loňském roce doprovázel, byl jsem tam s ním. Také pršelo tehdy, takže ta atmosféra byla trošku podobná jako v tom letošním roce. Já si myslím, že vždycky otázka peněz je vlastně otázkou priorit, na co ty peníze chceme dát. Prostě domnívám se, že není etické, že na místě, kde umíraly stovky lidí nevinně, jenom kvůli svému původu, tak dnes je tato farma, a jak už jsem řekl, je to opravdu památník z doby komunismu, kdy cíleně byla snaha toto místo utrpení Romů nějakým způsobem jakoby zakrýt, protože po válce tam začali Romové chodit jako na takové poutní pietní místo a vlastně tam, kde je ten památník dnes, tak to je místo, kde když už nemohli být pochováváni na hřbitově, tak začali být pochováváni za tím táborem, vlastně v lese a na tom místě toho pohřebiště je dneska velice hezky upravený památník, to je opravdu velmi hezky pietně upraveno, ale když stojíte čelem k tomu památníku, tak po levé straně je takový hájek z listnatých stromů a za ním je právě tato farma, a když tedy vanou ty větry tak, jak vanuly třeba v to pondělí, tak si velmi dobře uvědomujete, že to je prostě nedůstojná kombinace. Myslím si, že je to vážné téma, nad kterým bychom se opravdu měli velmi vážně zamyslet, jak ho řešit.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak to vidí Daniel Herman. Já jenom podotknu, jak je někdy zajímavé, jak rozdílné informace mohou přinášet média. Tu informaci, že na místě bylo bezmála sto lidí, to jsem pochopitelně převzal z různých médií, kde se objevila. A váš odhad je úplně jiný.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Myslím, že opravdu nás tam bylo trošku víc, teda já bych odhadl, já jsem to nepočítal, ale tak tři stovky bych řekl.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Otevřeme jiné téma, které se také týká rasové nesnášenlivosti, byť je od našich sousedů. V Mnichově začal soud s Beatou Zschäpeovou, která spolu se dvěma kumpány zabila devět přistěhovalců a jednu německou policistku. Hrozí jí za to doživotí. Proces provází značná pozornost tamější veřejnosti, protože Německo desítky let nezažilo tak rozsáhlý proces proti neonacismu, alespoň tak to komentují média. Vnímáte ten případ, pane Hermane, jako něco ojedinělého, anebo jinak?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Myslím si, že Německo je velkým příkladem toho, jak je možné se s vlastní temnou minulostí poctivě vypořádat. Jednak mám na mysli temnou minulost třetí říše, kdy opravdu v tom poválečném období samozřejmě za pomoci demokratických velmocí, které vyhrály válku, se podařilo ten denacifikační proces v Německu uskutečnit, i když to také trvalo, vlastně byla to otázka generační výměny a po sjednocení Německa, po pádu berlínské zdi se opět tento pokus vydařil v tom východním, bývalém východním Německu, tedy v nových spolkových zemích, kdy byl založen úřad spolkového zmocněnce pro akta východoněmecké státní bezpečnosti Stasi BSTU, v jehož čele, který založil a v jehož čele deset let stál současný spolkový prezident Joachim Gauck. Také se tomu říkalo Gauckův úřad. A myslím si, že tam byla právě velká inspirace s tím vyrovnáváním se s nacistickou minulostí. To znamená jestli se to některé zemi podařilo, tak si myslím, že to je opravdu Německo, ale není to bohužel úplně běžný příklad, protože máme řadu evropských zemí, můžeme se podívat i kolem sebe, kde se tento proces tak dobře nezdařil a nebojím se tady říci, samozřejmě to je trošku něco jiného, že třeba i Švýcarsko, které bylo neutrální a na žádost švýcarské vlády se třeba za války do židovských pasů muselo dávat razítko "J", tedy jude a odtud přicházel ten slogan "člun je plný", už prostě není možné do Švýcarska přicházet. Myslím, že i tam jsou třeba dluhy. Takže i země, které se přímo nepodílely na těch zločinech nacismu, mají se s čím vyrovnávat. Takže myslím si, že ten soud v Německu opravdu probíhá v této atmosféře velmi kultivované atmosféry tedy vyrovnávání se s tou temnou minulostí a samozřejmě spoluzakladatelka Národněsocialistického podzemí Beate Zschäpeová, která, jak jste řekl, má odpovědnost nebo spoluodpovědnost za několik vražd cizinců, především tedy tureckého původu a německé policistky, tak je osobou, která symbolizuje něco, k čemu je třeba vyslovit jasné ne a myslím si, že ta německá společnost, hlavně tedy v těch bývalých spolkových zemích, v těch starých, tedy to bývalé západní Německo je opravdu hodně v tomto daleko. Vidíme, že třeba v tom bývalém východním Německu, tam, bohužel, ty tendence neonacistické jsou mnohem silnější, než v bývalém západním Německu. Tady vidíme, jak bylo důležité, že se opravdu Spolková republika velmi cílevědomě snažila s tím problémem poctivě vyrovnat.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Upřímně řečeno, tam by mohly být ty příčiny ještě ovšem starší historicky, protože to bývalé východní Německo, to je vlastně to bývalé Prusko.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Určitě ty historické konotace hrají roli. Nakonec můžeme jít ještě do hlubší historie první světové války, kdy vlastně pruská generalita měla hlavní slovo v celém tom válečném konfliktu i vlastně třeba nad rakouskými vojsky, takže i nad českými vojáky můžeme říci. Takže samozřejmě to tam jistě svoji roli také hraje.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Vnímáte i nějaký generační posun v tom vyrovnávání se s minulostí a zkoumání minulosti? Přece jenom my už jsme zralí muži, kteří leccos pamatují, ale už je tady další, nová generace. Vnímá to jinak, tyhle otázky?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Dost často se setkávám se studenty, pro které mívám přednášky právě, které jsou zaměřené na otázku vyrovnávání se s minulostí. A musím říci, že moje osobní zkušenost s těmi studenty je velmi pozitivní. Většinou jsou to lidé připravení, dobře informovaní a je pravda, že přinášejí nové otázky, které třeba pamětnická generace si neklade, protože je jí to tzv. jasné, protože to zažila. Tito lidé to nezažili, takže je to, myslím si, trošku podobný proces, jako byl třeba v těch 60. letech právě už ve zmíněném Německu, kdy mladí lidé přicházejí s otázkou: A co ty, dědečku nebo co ty, táto, jsi dělal v době třetí říše nebo v době komunismu, jak jsi se ty choval? A myslím si, že to je zdravé, že tato kombinace řekněme zkušenostní generace a kombinace právě těch lidí, kteří přinášejí nové otázky a ptají se, tak vytváří velmi plodnou a badatelsky bohatou atmosféru nějakého posunu v těch výzkumech. Takže určitě ta nová generace je otevřená a na mě působí velmi dobře a rozhodně se nedívám do budoucnosti v tomto smyslu s nějakým pesimismem.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Znamená to, že tedy nemáte pocit, že v Evropě existuje nebezpečí, že opět poroste rasová a národní nesnášenlivost?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
No to, bohužel, je jiná otázka. Tento problém zde je. Je třeba velmi akutní v některých frankofonních zemích. Když se podíváme na nedávné bouře ve Francii nebo v Belgii, nakonec, jak jsme zmínili, i ten proces v Německu zase proti turecké menšině, tento problém zde je a je to asi otázka vyjasnění si takových základních pilířů vlastní identity civilizační, duchovní, kulturní. Myslím si, že někdy máme tendenci jakoby se ne dostatečně hlásit k těm principům, z kterých naše identita vyrůstá. Já teď tady nechci dávat žádné modely a návrhy, protože to nemám úplně jaksi pevně srovnané v hlavě, nicméně myslím si, že demograficky bohužel Evropa na tom není dobře, ani jeden evropský stát není nad hranicí přežitelnosti. Prostě umírá více lidí, než se jich rodí. Jsou jiné regiony na světě, kde je tomu přesně naopak a z těchto populačně bohatých regionů lidé do bohaté Evropy přicházejí. A teď je na nás, abychom dokázali to podstatné z té své civilizace těmto lidem nabídnout, přijmout je a zase se nechat inspirovat jimi, vytvořit prostě jakousi symbiózu, dokázat sčítat energie a IQ, ne se stavět proti sobě. Myslím si, že to zatím neumíme na žádné straně, a že to je opravdu téma, které je vysoce aktuální a nad kterým bychom se měli velmi vážně zamyslet, protože se nás týká.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A naše další téma - dnešní narozeniny kardinála Miloslava Vlka.

redaktor
--------------------
Posloucháte jak to vidí ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete v pondělí také na našich internetových stránkách, na adrese dvojka.rozhlas.cz.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dodejme bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, teolog Daniel Herman, který je naším hostem. Dnes 17. května 2013 slaví 81. narozeniny někdejší arcibiskup pražský a primas český, kardinál Miloslav Vlk. Vy jste s ním léta úze spolupracoval, když jste byl jeho sekretářem. Jaký to byl šéf?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Musím říct, že skvělý a i touto formou mu děkuji za skvělou školu života. My jsme spolupracovali s panem kardinálem intenzivně pět let v rámci sekretariátů dvou, jednak v Českých Budějovicích a jednak v Praze na arcibiskupství, a potom devět roků, kdy jsem byl tiskovým mluvčím Biskupské konference a on měl právě v rámci Biskupské konference na starosti sdělovací prostředky a byl také dlouhou dobu předsedou Biskupské konference. Takže je to nějakých 14 let intenzivní spolupráce, a potom vlastně teď v závěru jsem pana kardinála přizval, aby byl členem té bývalé Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, takže ta naše spolupráce měla opět další dimenzi. A nezakrývám, my jsme osobními přáteli, vážím si toho a musím říci, že pan kardinál mě mnohému naučil. Když tak bych měl říct něco takového základního, co jsem si odnesl z té etapy naší spolupráce, tak je to pojem tzv. jetřebismus. Přicházelo mnoho lidí s tím, že je něco třeba. To většinou všichni víme, že je něco třeba. A pan kardinál měl takovou dobrou zásadu, že když někdo přicházel s nějakým impulsem, tak se snažil ho pověřit tím úkolem, aby to vyřešil a na tom se většinou ukázalo, jestli ten člověk to myslí vážně, tak se do toho pustil a uvítal to, anebo začal skládat důvody, že vlastně on to dělat nemůže, no, a pak to většinou nestálo za to se tím zabývat. Takže tohleto je docela dobré, aby si člověk vyzkoušel míru vážnosti toho impulsu, který k vám někdo přináší.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Jetřebismus, tak to si budeme pamatovat. Myslíte si, že někam posunul církev v České republice?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Rozhodně, protože nastoupil v době, kdy vlastně se církev otvírala společnosti po 89. roce a pan kardinál Vlk se vždycky snažil držet ruku na tepu doby. On tím, že neměl úplně jednoduchý život, osm let myl po Praze okna, pak pracoval jako archivář, vlastně i před tím, než studoval teologii, to je jeho původní vzdělání a povolání. Takže on se vždycky snažil, aby církev byla součástí společnosti, to znamená aby to nebylo nějaké virtuální ghetto, nějaká exkluzivní společnost na pomyslném vrcholu hory Olymp, ale třeba vždycky, když jezdil po své diecézi, tak se snažil setkávat i se starosty, se zástupci policie, s pedagogy, se zástupci armády, s lékaři, aby prostě pochopil, jak lidé tam, kam přichází, žijí, jaké jsou tam problémy, v čem by se třeba dalo pomoci. Takže toto propojení církve a společnosti, to si myslím, že bylo velmi důležitým akcentem jeho působení a v tomto smyslu církev určitě otevřel a pomohl ji vytáhnout z oblasti takového zoologického exota, protože za komunismu na toto téma bylo uvaleno informační embargo a toto on velmi dobře otevřel, aby se církev stala prostě součástí běžné mozaiky společenského života.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Máte pro pana kardinála k jeho dnešním 81. narozeninám nějaké přání?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Určitě mu přeju zdraví, spokojenost, boží požehnání a jsme domluveni na začátku příštího týdne na osobní setkání, při kterém mu popřeju osobně.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Přeje kardinálovi Miloslavu Vlkovi Daniel Herman. Za chvíli budeme mluvit ještě o jednom výročí. No, možná vás napadne, o jakém.

redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí - každý den všední den v 8:30 na Dvojce.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Pane Hermane, zítra budeme mít v Českém rozhlasu oslavy. Právě zítra - 18. května 2013 - si připomeneme, a s námi jistě i naši posluchači, 90 let od onoho prvního legendárního vysílání ze stranu ve Kbelích na okraji Prahy. Zdalipak vy si vzpomenete na své první setkání s rádiem?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Vzpomenu. Bylo mi pět let. Bylo to v roce 1968 a bylo to to nezapomenutelné vysílání o tom, že vojska Varšavského paktu překročila hranice Československa. Já si vzpomínám, to bylo velmi silné a to byl asi můj první dojem takový, který si živě vzpomínám z vysílání tehdy Československého rozhlasu. Jinak mým budíčkem pravidelným byla vždycky rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Když moje maminka vstávala do práce, tak vždycky pouštěla rádio a tam bylo "posloucháte československé vysílání Rádia Svobodná Evropa na vlnách 13, 16 a 19 metrů", aby to nebylo rušeno. V Českých Budějovicích se docela dobře Svobodná Evropa chytla. Takže to jsme vždycky poslouchali. Já jsem sám začal zahraniční rozhlas poslouchat, to si pamatuju, nevím proč si to pamatuju, ale velice přesně, když mi bylo deset let. A zhruba v polovině 80. let jsem potom začal se Svobodnou Evropou spolupracovat prostřednictvím tehdejšího západoněmeckého velvyslanectví, kdy přes jednoho diplomata, který měl chalupu na bavorské straně Šumavy a my na české straně, tak jsem posílal do Mnichova informace některé a někdy v prosinci 89 hned mě oslovila Svobodná Evropa v tom smyslu, že bychom mohli zoficiálnit tuto spolupráci. Tehdy to bylo s náboženským vysíláním, s monsignorem Fořtem, otcem Karlem, a potom s paní Olgou Kopeckou, poslední ředitelkou Svobodné Evropy a vlastně až do konce českého vysílání jsem s ní spolupracoval. A kontinuálně samozřejmě od začátku 90. let jsem začal spolupracovat s Československým rozhlasem a dodnes tedy s Českým rozhlasem jsem v úzkém kontaktu, jak jste řekl na počátku. Opravdu se pokládám za přítele Českého rozhlasu. Kromě tohoto pořadu Jak to vidí jsem pravidelně několik let přispíval pro Český rozhlas 6 takovými úvahami, většinou ke státním výročím a na mých webových stránkách si mohou třeba zájemci přečíst nebo poslechnout x příspěvků, za ta léta jich je opravdu desítky. Takže ano, patřím do fanklubu Českého rozhlasu a držím mu všechny čtyři palce do budoucna.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A proč patříte do našeho fanklubu? Čím vás zajímá tohle médium? Čím je pro vás zajímavé, poutavé?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Musím říci, že je to specifické médium, které vysílá většinou od jednoho lidského srdce k druhému. Jo, televize je takové více jakoby masové. V rozhlase se dá rozehrát určitá struna, která prostě v televizi se rozehrát nedá. Já si vzpomínám tady v tomto nebo i v jiných studiích třeba na taková ta různá noční vysílání, kdy je už taková ta atmosféra té tmy a kdy se dá opravdu jakoby mluvit, trošku víc zajet na hlubinu. Prostě myslím si, že rozhlas je nenahraditelný, že není jakkoliv ohrožený i do budoucna bude mít své místo a je to prostě asi nejrychlejší sdělovací prostředek. Člověk ho poslouchá v autě nebo někde, může při tom třeba i dělat něco jiného. Pro mě je to stále jeden z nejdůležitějších informačních zdrojů, protože je to moje ranní koupelnová stanice a večerní nebo noční opět. Vždycky si prostě pustím Český rozhlas a v podstatě si bez něho nedovedu život představit.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Které pořady posloucháte? Prozraďte.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Tak ráno v koupelně poslouchám Dvojku, to je ten pořad od pěti do půl deváté.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ano. Dobré ráno, Česko.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Dobré ráno, Česko. A potom velmi často, pokud mám ještě čas, tak třeba právě i Jak to vidí, protože se, samozřejmě mě zajímá, jak kolegové a kolegyně uchopí různá témata. A večer, dřív jsem vždycky pouštěl Český rozhlas 6, dnes pouštím Český rozhlas Plus. Musím říct, že v tom hraje trošku roli to, že mám prostě stabilně nastavenou střední vlnu, kde je ráno Dvojka a večer je právě Plus. Takže mně to vyhovuje. Mně nejde zas tolik o úplně tu nejvyšší kvalitu poslechu hudby, ale spíš o to slovo. Takže to jsou takové stabilní pořady. Ale samozřejmě i třeba radiožurnálové zprávy třeba v autě, zelenou vlnu, když člověk jede, dopravní informace mi kolikrát velmi pomohly se třeba vyhnout nějakým zácpám. Takže je to celá škála. Pocházím z jižních Čech, takže mám celkem dost živý kontakt se studiem Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, kam také chodívám i na některé pořady a i někdy na internetu si poslechnu některá ta regionální studia, takže ... nebo dost spolupracuji se Sedmičkou, se zahraničním vysíláním, hlavně s německou redakcí. Zkrátka surfuji těmi různými stanicemi velmi rád a prostě opravdu Český rozhlas mám rád.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Říká teolog a surfer Daniel Herman. Mimochodem, zúčastníte se v sobotu večer v pražské katedrále ekumenické bohoslužby k našemu výročí, k 90. výročí Českého rozhlasu?

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Mám to v plánu a myslím si, že takové to sčítání té duchovní energie ve prospěch nějakého dobrého díla může jenom pomoct. Takže je to taková hezká třešinka na dortu těch oslav, kdy vlastně budeme vyprošovat požehnání pro toto dobré dílo, které Český rozhlas dělá a představuje.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Na závěr našeho dnešního povídání v pořadu Jak to vidí vás poprosím ještě o přání pro Český rozhlas. Přejí nám naši posluchači. Určitě si rádi poslechneme i přání od takového spolupracovníka a přítele rozhlasu, jako jste vy.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Přeji Českému rozhlasu a tím i nám všem, aby vždycky pomohl kultivovat společnost a ten velký prostor svobody vyplňovat hodnotami pozitivními, aby nám v této naší krásné zemi v srdci Evropy bylo stále lépe.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
No a na závěr ještě otázka pro vás od Pavla Krampla ze Zlína. Otázka osobní, když dovolíte. "Proč jste se vzdal kněžství? Je to podle mě velká škoda," píše Pavel Krampl.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Je to opravdu otázka osobní. Byla mi víceméně vždycky bližší ta společenská angažovanost a pokládal jsem za fér požádat Apoštolský stolec o uvolnění od těch duchovních závazků tak, abych se mohl jaksi férově věnovat i v souladu s kanonickým právem té veřejné službě a jsem rád, že Apoštolský stolec té mé žádosti vyhověl. Takže je to spíš snaha o fér hru, abych nebyl v nějaké roli, kterou třeba nemohu naplňovat tak, jak by si zasloužila, protože si jí vážím, protože si jí velmi vážím.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Takové bylo tedy další Jak to vidí, tentokrát s Danielem Hermanem. Děkuji za návštěvu i za vaše pohledy na svět kolem nás. Na slyšenou.

Daniel HERMAN, teolog
--------------------
Hezký den.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
V pondělí bude mým hostem po půl deváté komentátor Ivan Hoffman. Už teď mu můžete posílat své otázka na jaktovidi@rozhlas.cz. Opatrujte se a zůstaňte dál s Dvojkou. Pěkný den.