Jak to vidí Ilona Švihlíková - 23. února

23. únor 2012

V pořadu Jak to vidí jsme hovořili s vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha Ilonou Švihlíkovou. Nabízíme přepis (needitovaný a neautorizovaný) jejích úvah.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zina Senková. Dnes je naším hostem Ilona Švihlíková, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Dobrý den.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Denně čteme o dluzích států, tématu vévodí Řecko. Víme, že eurozóna přiklepla Aténám další půjčku ve výši 130 miliard, podobně často se setkáváme také s informacemi o zadlužení domácností. Ono to asi na první poslech vypadá víceméně stejně, byť jde o dvě naprosto rozdílné kategorie, není to tak jednoduché, že?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Ona ta dluhová otázka je teď nadmíru aktuální a je tam takových několik zajímavých bodů, téměř by se dalo říct fascinujících, protože sledujete jak ekonomickou teorii, tak hospodářskou praxi a je zajímavé pozorovat, jakým způsobem ty dluhy vznikaly, což bývá často docela odlišně, než je prezentováno. Jakým způsobem ta dluhová problematika je uchopena v té politické rovině, to znamená, jakým způsobem se třeba to Řecko dá využít, nebo možná přímo zneužít. Je zajímavé pozorovat, jak se vytváří taková chobotnice dluhová, to znamená různé subjekty, ať už na úrovni státu nebo domácností, které se snaží na tom dluhu parazitovat a získat na něm a samozřejmě je zajímavé pozorovat, jakým způsobem se ty dluhy takzvaně splácí, nebo častěji nesplácí, protože my stále žijeme v takovém tom domnění, že takových těch moralistních výroků, že dluh se musí splácet a že vždycky se tomu tak stane, a ono to v reálu zas tak moc často neplatí. Spíše ten dluh splácí ten subjekt, který je slabší, to znamená, že spíše k tomu splácení je dohnán třeba stát, který prostě není nijak zvlášť ekonomicky silný a třeba to Řecko leží na té samé periférii Evropy, kdežto tady máme příkladů států jiných, které jsou i zadluženější než Řecko, ale ty v této situaci prostě nejsou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mnozí se také ptají, proč je vlastně Řecko konkrétně, když vy sama jste to teď řekla, na tom není nejhůř, nebo našli bychom i podobné příklady, ale pořád na tapetě. Jinak ještě k tomu zadlužení, tak slýcháme tady argument - no, prostě žili si nad poměry a teď nesou následky.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
No, tak vidíte, zase ten moralistní argument. Dluh je vůbec téma, kterého se rádi chytají moralisti, ale ta realita je prostě jiná. Je potřeba tohle možná na rovinu říci. U států těch důvodů, proč se zadlužili, je velká řada, ale všimněte si, že když se o nich hovoří, tak skutečně to bývá často prezentována přesně, jak jste řekla, rozežraní občané si žili nad poměry, ale ono skoro nikdy to nebylo dáno primárně a dokonce ani ne hlavně tou výdajovou stránkou v rozpočtu. Když se podíváte na řadu těch států v problémech, tak zjistíte, že ty důvody jsou teda velmi jiné, než nějaké nadměrné sociální výdaje. A naopak ty země, které mají vysoké sociální výdaje, jako třeba ty země Skandinávie, tak ty tyhle problémy vůbec nemají. Ty problémy těhle těch vyspělých zemí, protože kupodivu, nebo kupodivu, ono to zas tak kupodivu není, ale je to možná informace, ty nejzadluženější země jsou země vyspělé, to znamená, na tom TOP žebříčku úplně nahoře bychom našli Japonsko, teda v případě veřejného dluhu, a ten japonský veřejný dluh už překročil 200 % HDP, což by znamenalo, kdyby ho chtěli Japonci splatit, tak jenom přes dva roky museli jaksi na něj pracovat a nic nekonzumovat, prostě nic neinvestovat a tak dále, a jenom by spláceli ten dluh, což je absolutně mimo realitu, ten dluh je nesplatitelný a většina těch dluhů těch vyspělých zemí je naprosto nesplatitelná, stejně třeba jako ten dluh americký, takže to není jenom Řecko. No, a ty důvody, ty jsou různé, ale velmi často ten dluh vznikal nebo minimálně k němu přispělo to, že stát zachraňoval finanční sektor, to je případ Irska například, záchrana finančního sektoru Irska zvýšila deficit irský o jednu třetinu, což je skutečně jeden ze světových rekordů během jednoho roku a z těch druhých velmi často to jsou problémy na straně příjmů, ani ne tak výdajů, jako právě stránky příjmové. To je to, když neustále prostě různými způsoby snižujete příjmy, třeba daně z příjmu právnických osob, to je takový oblíbený sport v posledních 15 letech, kdo sníží víc, třeba Irsko 12,5 %, daňový dumping, tak potom se nemůžeme divit, že prostě ty zdroje tomu státu chybějí. Mě třeba teď napadá, že je to podobné jako s tím vaším důchodovým účtem. O tom se teďko také hodně hovoří, že vlastně máme rekordní schodek na důchodovém /výpadek signálu/ penzijního systému, ale hodně se to svádí na to, že je to důvod demografický, ale on to není jenom důvod demografický, ten hlavní důvod je v tom, že se za posledních několik málo let 6krát snižovalo pojistné různými způsoby, no, a ve chvíli, kdy prostě snížíte příjmy toho důchodového účtu, no, tak potom se nemůžeme divit, že tam jsou schodky. A tím se vlastně dostáváme k té části, že dluh může sloužit jednak jako určitý způsob zotročení jak lidí, tak státu a také jako takový ten vykonavatel té moci nad tou danou jednotkou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Disciplíny?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Taky, protože ve chvíli, kdy samozřejmě nějaký subjekt má dluhové problémy, tak se tím značně omezuje jeho suverénní rozhodování, to se týká jak domácností, tak státu. A právě Řecko je úplně exemplární aktuální příklad, když se vlastně podíváte na tu poslední dohodu, tak jako Řecko už se stalo ekonomickým protektorátem. To je země, která už de facto nemá žádnou suverenitu a veškeré její rozhodování je jednak teda už tvořeno jinde, takže už to není ani její rozhodování. Ale kdyby snad to Řecko něco samostatného napadlo, tak to musí být schvalováno nějakou prostě autoritou v rámci Evropské unie. Takže v tu chvíli ten dluh tu zemi nejenom, že jí ekonomicky a sociálně a politicky naprosto ničí, ale zároveň jí vlastně, ta země se stává naprosto nesvéprávnou v tomhle ohledu, a to je velké nebezpečí. U těch jednotlivců, když se podíváme na ty domácnosti, tak taky slyšíme, že jo, že ti lidé neznají tu základní, nemají tu finanční gramotnost a třeba nechápou složený úrok, ale většina těch dluhů jsou koneckonců /výpadek signálu/ na vánoční dárky a na dovolené, ty existují taky samozřejmě, ale to je poměrně malá část, ale ty hypoteční úvěry, to je to hlavní břemeno a samozřejmě ve chvíli, kdy roste nezaměstnanost, mzdy spíše klesají, než aby rostly, tak spousta lidí se může dostat do problémů a trošku se u nich projevuje podobný princip jako u toho státu, takové to znevolnění. Když máte to dluhové břemeno a víte, že splácíte hypotéku, tak jste takový ten poslušný ani ne tak občan, jako spíš ovčan, který si nemůže moc dovolit, nemůže si moc vyskakovat a už se plně dostává jaksi do toho soukolí té poslušnosti a plnění příkazů a s těmi státy, i když to je hodně jiná jednotka, to v tomhle ohledu je trošku podobné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, když hovoříme o zadlužování domácností, tak dluhy těch českých u bank a finančních institucí za poslední rok vzrostly o téměř 58 miliard korun, to vyplynulo z údajů České národní banky. Vy už jste řekla, že to vlastně nesvědčí jenom o té nedostatečné finanční gramotnosti, když se podíváme třeba právě na ty lichváře, ono asi dneska je nespočítáme, kolik těch firem, společností existuje, ale tady je možná zarážející to, co možná mnohé překvapí, že v podstatě je to v souladu se zákonem.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
To je právě ten druhý problém, a to je ta chobotnice, která se nám tady vytváří a která pije jakoby z tohoto nového byznysu. A těch subjektů je obrovské množství a my dokonce ani nevíme, kolik jich je, protože to jsou subjekty, které nemají bankovní licenci, takže jakoby fungují v té šedé zóně. Ono stačí, když se podíváte na každou zastávku autobusu nebo tramvaje, tam máte lístečky ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Všude letáčky.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
... tak půjčíme okamžitě bez ručitele na cokoliv a do toho máte samozřejmě síť těhle těch prazvláštních finančních poskytovatelů a pak tam máte ty různé vymahače, samozřejmě exekutorský byznys, velice atraktivní v českých zemích a tahle ta síť je nesmírně mocná, vzájemně samozřejmě propojená.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tu, promiňte, paní Švihlíková, chobotnici, draka zkrotit?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
No, to je problém, protože tahle ta chobotnice ona nejenom, že to, co dělá, je legální, jako ne, že by to bylo morální, to určitě ne, ale je to legální a zároveň tyhle ty exekutorské a právní firmy mají dneska takový vliv, že, aspoň teda v českých zemích opět, že si dokáží jaksi prolobovat nebo vynutit zákony, které jim jsou přesně na ruku, což znamená, že už mají jakoby obtočenou i tu politickou sféru, proto je to chobotnice a u těch států je to podobné. Tam se ten stát jako ekonomický suverén aspoň teda v teorii, tak ho zase máte obtočený jednak teda ratingovými agenturami, které samozřejmě řekněme spolupracují, všechno decentně, spolupracují s těmi subjekty na finančním trhu s takovými investičními korporacemi jako je Goldman Sachs, že jo, to je třeba krásný příklad firmy, když si vezmete, že Goldman Sachs pomáhal Řecku upravovat jeho účetnictví, když to zase řeknu diplomaticky, prostě falšovat, a na druhou tedy věděl pravý stav věci, věděl, jak na tom ta řecká ekonomika a veřejné finance jsou doopravdy, a na druhou stranu se velice angažoval v obchodu s finančními deriváty CDS Credit Default Swap, ale to je vlastně obchod, kdy sázíte na bankrot toho aktéra, jo, takže on si jakoby hezky takhle rozložil tu jeho svou politiku a zase to, co dělá, je prostě legální, přestože my to chápeme jako silně nemorální, tak jsou to prostě operace, které dneska probíhají dnes a denně a vždycky se tlačí jakoby na ten subjekt, který v tu chvíli je nejslabší, což může být ten relativně slabý stát jako Řecko, anebo samozřejmě jednotlivci, domácnosti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To ale nevypadá příliš nadějně. Jak z toho začarovaného kruhu ven?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
No, situace je opravdu velmi nelehká. Já si myslím, že v první řadě měli bychom vyřešit, jak obě dvě úrovně, jak tu státní, tak u těch domácností. U těch států je potřeba si na rovinu říci, že ta pravidla, která se dneska aplikují, zdaleka neplatí rovně pro všechny. To znamená představa, že nějaké prostě řízení default neboli selhání státu funguje rovnoměrně, to není pravda. Prostě ten dluh je vždycky donucen platit ten subjekt, který je slabší, což je právě třeba to Řecko. To znamená, pokud se nepletu, v rámci OSN už vzniká iniciativa, jak prostě nastavit pravidla, která by byla aplikována jaksi spravedlivě na země, které se dostaly do problémů, a především, aby to byla taková pravidla, která budou zohledňovat situaci dlužníka, to znamená, nebudou mít jaksi za úkol ho úplně ekonomicky zničit, což vidíme koneckonců v tom Řecku, a samozřejmě tam také bude odpovědnost toho věřitele, to znamená, že v naprosté drtivé většině případů velkou část těch dluhů bude potřeba prostě odepsat, to se stane i u toho Řecka samozřejmě. Ale to, co já vnímám jako nesmírné riziko, je, že v rámci Evropské unie, a to znamená instituce, která jaksi si to demokraticky napsala přímo do svého vývěsního štítu, prostě je aplikována politika ekonomického protektorátu vůči Řecku. To já vidím jako nesmírně závažný krok, ještě ke všemu u nás se to prostě interpretuje tím stylem, že to je vlastně správné, že ti Řekové by to stejně jako nedisciplinovaně nezaplatili a tak dál, a přitom se pořád uchovávají ty mýty, že prostě Řekové mají nějaké nadměrné sociální zajištění, ale stačí se podívat, jak mají obrovský výdaje na zbrojení, a pak to porovnou s tou sociální složkou, a tam už uvidíte tu nerovnováhu. Takže to je první věc. A s ohledem na ty domácnosti, no, já si myslím, že občané by měli poněkud více jaksi tlačit na to, aby tahle problematika se jednak dostávala do médií, aby se ukazovala ta propojenost, to je vždycky první krok znát pravý stav věci, prostě požadovat od svých zákonodárců, aby naslouchali jejich hlasu a ne prostě té exekutorsko-právnické vymahačské lobby, nebo jak to nazvat, tu chobotnici, což samozřejmě nebude úplně snadný úkol, protože to je prostě velice lukrativní byznys.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká v Jak to vidí ekonomka Ilona Švihlíková.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí každý všední den v 8.30 na Dvojce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Jak to vidí dnes s ekonomkou a politoložkou Ilonou Švihlíkovou. Když hovoříme o tom, jaká pravidla vlastně fungují, respektive by měla fungovat v rámci Evropské unie a eurozóny, tak ještě další příklad, kromě Řecka víme, že Maďarsko se ocitlo ve velmi svízelné, jak politické, tak i hospodářské situaci, Brusel se teď rozhodl exemplárně potrestat Budapešť kvůli schodku rozpočtu pod požádanými, nebo požadovanými 3 % a zastavit mu tak 495 milionů eur ze strukturálních fondů, přitom ale nejde, když se podíváme vlastně na to číslo, ani o nejvyšší schodek, ani o nejrychleji rostoucí schodek, u Maďarska je to 3,5 %, my máme 3,7. Proč tedy? Je to spíše myslíte politické nebo rozhodnutí, ke kterému Brusel přivedla současná politika Viktora Orbána?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Myslím si, že ten ekonomický důvod nebude ten pravý, protože koneckonců jak jste uvedla, tak většina zemí Evropské unie nesplňuje a těžko ani v té ekonomické situaci, ve které se nachází, splňovat může, to jako, jak může země, která je v dlouhodobé recesi prostě splácet nějakým způsobem své dluhy a ještě prostě dosahovat přebytkových rozpočtů, to je prostě téměř nemožné, to koneckonců ten případ toho Řecka ukazuje hezky, že jo, ty škrty jsou drastičtější a drastičtější a ani se nedaří prostě zastabilizovat ten poměr dluhu k hrubému domácímu produktu, on spíš stále roste. Myslím, že u toho Maďarska se spíš jedná o kombinaci ekonomických a politických vlivů, může to být určitá reakce na působení tedy premiéra Orbána a třeba ty jeho postoje právě v oblasti mediálních určitých řekněme restriktivnějších opatření, takže spíš bych to viděla jako určité využití toho, ale ten pravý důvod to asi nebude.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak obrovský státní dluh Maďarska dosahuje až 80 % hrubého národního produktu a s nápadem, jak tento problém řešit, přišel jeden kněz, pan Rödley a ze svých celoživotních úspor dal na uhrazení dluhu rovný milion forintů. Založil dokonce kvůli tomu speciální fond a stal se takovým národním hrdinou. Jeho příkladu následovali i hudebníci, kteří zdarma hráli na speciálních koncertech. Možná i to by byla nějaká cesta?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
No, já nevím. Já bych se skutečně nejdřív vždycky podívala, jak ten dluh vznikl, protože ono velmi často, to je taky jakoby dluhový byznys potom už opravdu ve velkém, kdy určité skupiny jednak teda parazitují na tom, že potom už to jako existuje, ale jednak mu daly vzniknout, to znamená, že jaksi profitovaly z různých veřejných zakázek a tomu se říká dobývání renty, že třeba ten stát jakoby vytvoří určitá pravidla proto, aby ty soukromé firmy se na to mohly napojit. To je koneckonců třeba pracovní agentury místo úřadů práce, tak to je takový dobývání renty, nebo státní příspěvek k penzijnímu připojištění a podobně, ono jsou to takový prostě okýnka pro tyhle ty soukromý firmy, který na tom můžou získávat opravdu jako značnou částku a potom jakoby zase úplně jiná skupina lidí, která jaksi z toho nic neměla, se bude ještě jakoby na ten dluh skládat a splácet ho. A jinak těch 80 %, jak jste zmínila, to není nijak vysoké, protože Německo, pokud se nepletu, má 84 % k hrubému domácímu produktu, ale Německo je považováno za ten vzorný stát samozřejmě, přestože ta jeho situace jakoby z hlediska jenom veřejného dluhu taky není nijak růžová, ale to je to, co jsem už říkala, že většina těch vyspělých zemí prostě má velmi vysoké zadlužení, to znamená, že dlouhodobě nefunguje hospodaření státu, ale na rozdíl od těch, kteří to svádí na ty vysoké výdaje, já bych se primárně vždycky dívala na tu stránku příjmovou, nebo alespoň jaksi oběma očima na obě strany. U nás ten pohled je hodně, hodně zkreslený z mnoha ohledů.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víme, že jižní Evropu trápí obrovská nezaměstnanost a podle nejnovějších zpráv právě české firmy dostávají stovky žádostí o práci, hledají ji u nás Řekové, Španělé, Italové, jaká je to zpráva? Vy říkáte, že vlastně u nás, co chybí, není práce, ale placené zaměstnání, že je práce dostatek a společnost by měla najít mechanismy jak tuto práci ocenit a ohodnotit.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Ano, přesně tak, ale to asi nebude úkol jenom pro Českou republiku. To by byla tak velká systémová změna, že kdybychom s tím začli, tak by to nebylo špatné, ale vzhledem k poučení z historie jaksi neočekávám, že Česká republika by s něčím takovým začla, já mám spíš pocit, že my budeme jednou vždycky z posledních zemí, která se připojí k nějakým změnám, podle mého názoru pozitivním v tomto ohledu. Já si myslím, že ve chvíli, kdy ta ekonomika nedokáže generovat /výpadek signálu/, kdy je v situaci, kdy ta nezaměstnanost je okolo 20, 30 %, ve Španělsku 50 % mladých nemá práci, tak to je prostě závažný problém té dané ekonomiky a těžko si dokážu představit řešení, že prostě všichni odejdou někam mimo. To ta země doslova krvácí a platí, že nejméně vyspělé země, to jsou takové ty země, jakoby že to jsou státy, ale de facto prostě ekonomicky nefungují, tak ti žijí z těhle těch remitencí, to znamená, že mají pracovníky v zahraničí a ty živí celé rodiny, celé vesnice, že jo, to je otázka třeba Moldávie, Tádžikistánu a těhle zemí a ve chvíli, kdy i země jakoby vyspělé nebo minimálně na té úrovni vyspělosti, když by se měly s něčím takovýmhle potýkat, tak je to docela regresní vývoj. Takže já si myslím, že jakoby není úplně řešení, aby tito pracovníci všichni odešli pryč, ale spíš se snažit vyřešit ten problém té dané ekonomiky, takže spíše pomáhat Španělsku hledat nějakou cestu rozvoje /výpadek signálu/, 50 % mladý Španělů odejde bůhví kam třeba do Jižní Ameriky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stává se Česko pracovním rájem pro teda cizince podle těchto čísel?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Já si tím nejsem úplně jistá, protože koneckonců my tady tu legislativu máme vůči migrantům relativně dost restriktivní, což se samozřejmě nevylučuje s tím, že je tady velké množství nelegální práce, to bezesporu ano, ale možná bych si měli uvědomit, že když jakoby říkáme oni nám ti Ukrajinci a podobní prostě berou práci, za jakých podmínek oni pracují a s tím, že prostě nemají většinou žádné formální smlouvy a mohou ze dne na den /výpadek signálu/. Takže z tohohle důvodu si nejsem úplně jistá, že bychom byli nějaký zvlášť velký pracovní ráj, i když ta míra těch zahraničních pracovníků je pořád relativně vysoká, a to navzdory té těžké ekonomické situaci.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
První známky finanční krize se objevily už před dobrými 10 lety, tehdy praskla takzvaná internetová bublina, přišla řada krachů a takovým symbolem vlastně krize se stal příběh společnosti Enron a to se teď dokonce dostalo na jeviště toto téma, tento příběh si vybralo Národní divadlo a vy jste se byla podívat.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Ano, já jsem měla dokonce to štěstí, že jsem byla přímo na premiéře, samozřejmě bylo natřískáno zcela. Mě hrozně potěšilo, že Národní divadlo si vybralo tohle ještě pořád relativně aktuální téma, které zase ukazuje tu problematiku dluhovou trošku z jiného pohledu, a to znamená skrývat té dluhy té firmy tím, že je budu přesouvat do různých jiných poloutajených společností a zároveň, ono je samozřejmě trošku emociální, je to drama pro prkna Národního divadla, /nesrozumitelné/ ve Stavovském.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, je označováno často jako komedie, je to komedie nebo drama?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Mně to přišlo spíš teda jako drama, ale víte, oni se lidi jakoby hodně smáli ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tragikomedie.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Já jsem se zas tak nesmála, ale jakoby zasáhlo mě to.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ekonomka.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
O tom bych nemluvila přesně. Takže jakoby já jsem si pod tím představovala jakoby hlavně ten dopad, jo, tam jde hodně o ty vnitřní procesy v té firmě, ale ten dopad na tu celou ekonomiku a já si myslím, že jeden z těch důležitých rysů, který tam byl podle mě úchvatně ztvárněn, byla taková ta obrovská vzpupnost, ta obrovská arogance já to ovládám a tak to bude všechno tak, jak já si přeju a i ten způsob, jakým potom je zacházeno vlastně s těmi zaměstnanci, to je taková část, která je velice dojemná, kdy ti manažeři, ten /výpadek signálu/, ten hlavní negativní hráč ví, jaká je situace té firmy, a přesto přiměje ty lidi, aby prostě vložili do těch akcií své celoživotní úspory. A to má i obrovský nejenom teda praktický, ale i etický rozměr, takže myslím, že už jenom z tohoto důvodu by ta hra Enron měla být jaksi povinnou návštěvou pro lidi, kteří pracují ve finančním sektoru, ale toho se asi nedočkám, takže jsem o tom akorát pohovořila se svými studenty, aby zvážili, jestli se na to nejít podívat, protože tam není skutečně jenom vyjádřena ta myšlenka takové té arogance, ale potom, co to znamená pro ty obyčejné lidi a jakým způsobem se jich dotkne věc, které prostě nemohli rozumět, nemohli do toho vidět a strašně tragicky je to poznamenalo. Mně se tam ještě líbil, to byl myslím takový ten závěr jedné z těch analytiček, která tam jako vysvětluje, jak je možné, že prostě tam jakoby všichni morálně selhaly, jak se říká, ratingové agentury, Arthur Andersen, že jo, auditoři a ona tam nádherně popisuje to, jak funguje ten současný finanční svět, to je ta role těch očekávání. Ona to přirovnává k letu letadlem a říká tam - no, to co drží to letadlo ve vzduchu, je to, že vy věříte, že poletí, vaše víra, vaše očekávání a ve chvíli, kdy přestane věřit, tak to letadlo opravdu spadne. Tomu se říká odborně sebesplňující se proroctví a právě o těch finančních trhů je to velmi silně vidět, taková ta spirála, která začne, že jaksi se ztrácí důvěra trhu, a to stačí jeden aktér prostě a už se na to prostě řetězovitě reaguje a země, která neměla problémy třeba 20 let, tak najednou se dostane pod takový tlak prostě masivní, často iracionální tlak, že skutečně potom je nucena vyhlásit ten default, což je koneckonců případ i takových zemí jako třeba Španělsko. Takže tohle tam je popsáno velice pěkně a už z toho důvodu bych vřela doporučila se na to podívat. Vidíte, já to viděla jako drama a skoro spíš jako tragédii, protože jsem si vždycky pod tím představila i ten dopad na tu celou americkou ekonomiku a na ty ostatní firmy a samozřejmě hlavně na ty zaměstnance, na ty lidi, kteří té firmě svěřili své celoživotní úspory.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doporučuje na závěr tip nejenom pro finančníky ekonomka a politoložka Ilona Švihlíková, která byla hostem dnešního Jak to vidí. Děkuji za vaše postřehy, přeji hezký den. Budu se těšit na další návštěvu.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, docentka na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů
--------------------
Já moc děkuji. Hezký den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v půl deváté přivítáme genetika, profesora Václava Pačese. Zita Senková přeje hezký den. Na slyšenou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Ilona Švihlíková
Spustit audio