Jak to vidí Ilona Švihlíková - 9. května

Co to je práce? Je rozdíl mezi prací a zaměstnáním? Je práce, která je neplacená a přitom společnost bez ní nemůže existovat? Jde např. o práci žen v domácnosti nebo jejich starost o nemocné děti nebo rodiče. Dotkli jsme se velkého neštěstí na předměstí Bangladéše, a to v souvislosti s levnou a také s dětskou pracovní silou.

Dotazy můžete posílat na mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie).
Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení.
V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.
Založila občanskou iniciativu Alternativa Zdola, která se snaží o posílení komunitního hnutí v České republice.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Ve studiu je dnešním hostem docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Vítejte.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Situace na našem trhu práce není jednoduchá. Brusel před pár dny zhoršil výhled pro Česko i Evropskou unii. V eurozóně stoupne nezaměstnanost nad 12 %. Před týdnem jsme si připomněli Svátek práce, Španělé a Řekové například ti vyšli do ulic. U nás jej slavily hlavně levicové strany, ačkoliv spíše, nevím, jak vy se na to díváte, převažoval Máchův Máj a taková májová romantika. Jaké byly vaše pocity z těch oslav Svátku práce?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Musím říct, že byly dosti rozpačité, protože přece jenom ten Svátek práce se u nás ještě pořád bere jako svátek z té minulé éry a nepřipomínáme si dostatečně tu jeho tradici, která sahá k roku 1890. Protože skutečně není primárně spjata s minulým režimem a já si myslím, že málo co je téma tak hrozně aktuální a zároveň tak obtížně řešitelné, jako je právě práce. A ta současnost nám ukazuje, že bude potřeba se zamyslet nad tím, co to je práce, vůbec nově ten pojem definovat a především odlišit docela významný rozdíl mezi prací a zaměstnáním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovat Zdeněk Mahler v tomto pořadu navrhl přejmenovat Svátek práce na Svátek lidských práv na práci. Mnozí ekonomové i sociologové říkají, že práce je mnoho, ovšem bohužel není dost práce, která by zajišťovala jaksi důstojnou životní úroveň. Jak vy to vidíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Platí to rozhodně. Ona je i práce, která je vůbec neplacená a kterou do značné míry ignorujeme, ale ta společnost bez ní nemůže fungovat. To je především práce, kterou vykonávají ženy, která je na ně jaksi automaticky přenášená, péče o domácnost, o děti, o staré nemocné, o seniory. To je často taková ta druhá a třetí směna. Ovšem, která není zhodnocována už vůbec ne finančně. Velmi často ženy, které právě třeba se starají o své staré rodiče, nebo obětují svůj pracovní život pro to, aby se třeba staraly o postižené dítě, tak ta odměna, v uvozovkách, která se jim dostane, je to, že budou mít velmi, velmi nízký důchod a budou postiženy tím, tou feminizací chudoby. Takže to je jeden z těch zásadních problémů, že neoceňujeme dostatečně práce, činnosti, bez kterých ta společnost nemůže existovat. A že, pokud už vznikají nějaká zaměstnání, tak velmi často jsou to taková, o kterých nemůžeme říct, že mají důstojné pracovní podmínky. To se netýká bohužel pouze České republiky, to je víceméně celosvětový jev, na to upozorňuje i Mezinárodní organizace práce. Jedním z těch hlavních důvodů je, že jsme se dostali do toho takzvaného závora ke dnu, to znamená k hledání, kde je nejlevnější pracovní síla, kde nejsou žádné odbory, kde neexistuje sociální pojištění, ale i třeba, kde nejsou ekologické standardy a o daních už jsme myslím hovořili minule a potom nutným dopadem tohohle závora ke dnu v globálním měřítku, jsou například tragédie, jaká se stala v Bangladéši.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K tomu se ještě určitě dostaneme. Když se podíváme na ten vztah práce, kapitálu a těch nových technologií, které nahradily práce i profese, o kterých bychom nikdy netipovali, že se tak stane. Co z toho, paní docentko, vyčteme?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Vyčteme z toho jednoznačně to, že ta lidská práce je stále méně potřeba. Dneska máme skutečně už technologie takového typu, že vytlačují dokonce i ta pracovní místa, která byla považována za chráněná, s tou vyšší přidanou hodnotou a s vyšší vzdělaností. Hezky o tom psal Paul Krugman nedávno, když ukazuje, že řada HI-TEC výrob se přesunuje zpátky z Číny do Spojených států, ale ten motiv prostě je takový, že ty výroby jsou de facto plně robotizovány a nepotřebujete na to téměř žádné lidi. Firma Apple plánuje dělat kompletní továrnu, ve které nebude zaměstnán jediný člověk, prostě celá bude plně automatizována, a to nejsou žádné sny. Ty technologie máme dnes k dispozici. Takže my se skutečně musíme zamyslet nad tím, jak předefinovat u lidskou práci a podívat se na to, že práce není totéž co zaměstnání a tenhle vztah narovnat, protože jsou obory, nebo oblasti, kde ta lidská práce je velmi důležitá a to jsou právě třeba ty sociální, které dnes nebereme úplně vážně, finančně bezesporu ne. Je hodně práce v ekologické oblasti, to jsme si koneckonců jako západní civilizace do značné míry zavinili sami a je mnoho práce ve vědě, ve výzkumu, v kultuře a samozřejmě i ve vzdělávání. Koneckonců proč by studenti měli mít, mělo být 30 nebo víc žáků a měli mít jednoho učitele, když je bezesporu prokázáno, že lépe fungují menší kolektivy. Takže tady je, tady je spousta možností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se omlouvám. Musíme tedy se jaksi přeorientovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Bezesporu, bezesporu. Ona nás ta technologie donutí. Já jsem si všimla nyní docela zajímavé debaty, které se vede o tiskárnách 3D, které mají poměrně velké možnosti a bezesporu ovlivní určitou část výrob, minimálně. Protože ten technologický vývoj skutečně směřuje k tomu, že ta klasická pracovní zaměstnání toho průmyslového charakteru jsou masivně vytlačována už nejenom do těch levných destinací, ale jsou vytlačována vůbec. A ta západní civilizace, která mu tu nejvyšší technologickou úroveň, se s tím bude muset nutně poprat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak se nám podaří jaksi vrátit Svátku práce, potažmo i jiným, které mají, jiným svátkům, které mají nějaké ty negativní konotace, vrátit ten původní, ten pravý obsah, ten smysl?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně. Vrátit práci smysl. Smysl té práce, úctu k té práci. Já to, co mě děsí na tom českém prostředí je, hlavně u té mladé generace, to jakoby pozoruju, když ne výlučně, neúcta k práci. Práce je považována za tu nejhloupější cestu, jak něčeho v životě dosáhnout a jak si mnohem atraktivnější jsou různé spekulace, překupování, nakupování, vykupování, jakoby zbohatnout prací, to když to se považuje za něco buď nemožného, nebo jak říkám, jako ta nejméně inteligentní cesta a taky mi hodně vadí, už jenom k charakteru české ekonomiky a k našim tradicím, že se hodně opovrhuje manuální prací. Ono se to projevuje bohužel velmi negativně na tom, jak upadají ty tradiční řemeslné výroby, ale ony neupadají jenom ty výroby, ony upadají ty znalosti. To znamená ta další, ty další generace potom už nemají jakoby co předávat, protože ty znalosti mizí. A to se týká odvětví, ve kterých jsme byli klasicky velice zdatní. Ať už to byla otázka zemědělství v tom nejširším slova smyslu, průzkumy půdy, úpravy krajina, meliorace a tak dále. A nebo třeba lázeňství, tam je mnoho kvalifikovaných pracovních sil, to není wellness jako, to má trošičku jako odbornější základ a tyhle ty znalosti a dovednosti nám budou mizet, no, to je obrovská škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím jsme také ostatně prosluli v zahraničí, zlaté české ručičky. Mimochodem, jsou to přesně 2 roky, co mohou zájemci z Česka pracovat bez pracovního povolení v Rakousku i v Německu. Lidí, kteří tam míří za výdělkem sice přibývá, ale žádný obrovský nával také obávaný v těchto dvou zemích se nekonal. Dalo se to očekávat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že ta česká pracovní síla, jestli takhle můžu hovořit, je hodně vázána na domov, na vztahy a na svou rodinu, někdy je tam i jazyková bariéra, samozřejmě, ale já bych to nepovažovala z nic negativního. Ono dneska ten trend jako být flexibilní a já si nemyslím nutně, že aby člověk musel být úspěšný a šťastný, takže je potřeba, aby byl nomád a stěhoval se jako po celé Zeměkouli. Já si myslím, že mít vazby k určitému místu je možno hodnotit jednoznačně kladně, ale potom je samozřejmě potřeba taky mít o to místo péči a mít vliv a strat se o to, jak to vypadá v tom mém regionu a potažmo tedy v celé republice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už 900 přesáhl počet mrtvých, které ve svých sutinách pohřbívá zřícená 8 podlažní budova s textilními továrnami na předměstí bangladéšské Dháky. Tam došlo k dalšímu neštěstí, v továrně na textil uhořelo dosud 8 lidí. Nejhorší neštěstí toho druhu v novodobých dějinách ukázalo také na problém levné pracovní síly, kterou využívají velké oděvní firmy ze západu. Co na to říkáte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je právě ten závod je dnu, kdy se výroby, které jsou pracovně náročné, přesouvají do zemí, které běžně využívají dětskou pracovní sílu, i když třeba oficiálně je to zakázáno a musím říct, že jsem ráda, že konečně, to je tedy asi jediný pozitivní, jestli to tak můžu nazvat, efekt té hrozné tragédie. Se hovoří o tom, v jakých podmínkách někdo vytváří to úžasné značkové oblečení, které my tady pak nosíme a myslíme si, co máme na sobě, něco jako super a přitom ta skutečná cena je mizivá a ten, kdo na tom pracoval, se stěží nají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
37, promiňte, dolarů měsíčně dostávají dělníci, dělnice za práci nebezpečnou zdraví a jak vidíme nyní na tom obrovském rozsahu tragédii, za život.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně tak. A potom to, co oni tam vytvářejí a mají nějakou 16 hodinovou nebo i delší pracovní dobu, tak to se tady prodává za ceny x-násobně vyšší, a to jsou samozřejmě neskutečné ziskové marže. Protože to není jenom to levné zboží, jak se u nás říká vietnamské, to skutečně tyto továrny a nejenom v Bangladéši, je to celý takový ten oblouk té jihovýchodní Asie až k Číně, využívají i firmy takzvaně známých značek, které prostě mají tuhle levnou pracovní sílu, potom na to připlácnou ten svůj brend a tváří se, že to je prostě něco jako úplně úžasně kvalitního, za co byste měli platit x, x, tisíc a tu marži samozřejmě schramstnou. Já si myslím, že si musíme tohle zaprvé uvědomit, myslím, že hodně práce tady udělala investigativní kanadská novinářka Naomi Kleinová, která ty hodně, hodně těhle věcí zdokumentovala a vydala knihu No logo, kde ukazuje ty proslulé značky, jakým způsobem se chovají v těhle zemích a tady myslím prostě, že je na místě vědět to a používat jaksi své spotřebitelské nástroje až k tomu spotřebitelskému bojkotu a uvědomit si i hlubší věc, že pokud budeme povolovat a dokonce využívat těhle otřesných podmínek, to samozřejmě jenom u východní Asie, to najdeme v mnoha zemích, víceméně v celé Africe, tak ono se nám to vrátí, protože ten, to není jakoby, tak oni nám to udělají levně a my pak to využijeme. Ono se to vrátí vždycky, protože ve chvíli, kdy oni žijí v takovýchto podmínkách a pracují tam za tak směšné mzdy, kdy se skutečně sotva uživí, tak nám se potom vrací ten tlak na naše standardy, na naše působení odborů a na naše mzdy. Protože v globálním světě jsme všichni propojeni, nemůžeme říct, že to je nějaký Bangladéš bůhví někde daleko. Ten Bangladéš je přímo za rohem v tomhle ohledu a to, co se děje tam, se dotýká i nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono 60 % bangladéšského textilu míří do Evropa. Spojené státy odebírají 23 % a Kanada 5 %. O zbytek se dělí další části světa. Myslíte si, že ten systém je v něčem výhodný i pro ty řekněme asijské země?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Víte, často se říká, že ti lidé jsou rádi, že mají vůbec nějakou práci a že by jako tam jinak úplně zemřeli. No, já si tohle nemyslím. Prostě ta země by se vyvíjela jiným způsobem a hledala by asi nějaké vnitřní síly, ale mě tenhle ten argument, víte jako představa, my je tam zotročujeme, ale de facto je to pro jejich dobro. To je úplně totéž, jako když řeknete, /nesrozumitelné/ by byl vlastně krásný systém, protože my jsme vzali to primitivní černé obyvatelstvo a násilím jsme ho zcivilizovali. Tak mně tenhle ten přístup připadá nejenom hloupý, ale úplně odporný, abych řekla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Západní firmy opravdu renomované značky jsou nyní pod obrovským tlakem. Podepíše se to v tom dalším časovém horizontu třeba na jejich pověsti nebo už nyní?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ono se to částečně už podepisuje, tyhle ty věci už se zveřejňují delší dobu, jak říkám ta Naomi Kleinová tady udělala spoustu dobré práce. Tady je to hodně i otázka těch spotřebitelů, aby se více zajímali a ta spotřebitelská hnutí, aby tlačila na to, kde se to vyrábělo, za jakých podmínek. Tyhle věci zveřejňovat. Tady je potřeba udělat hodně osvětové práce, protože si to prostě spousta lidí neuvědomuje, někdo má pocit, že nějaká značka je jakoby cool a budou prostě úplně perfekt, když to budou nosit, ale už si neuvědomují, co za ní stojí. To se samozřejmě netýká jenom textilu, i když u toho textilu je to velmi silně vidět. No a potom, pokud už se někdo rozhodne řekněme přejít na nějakou jinou cestu, tak tady samozřejmě máme faitradové obchody, které se snaží pomáhat právě ať už chudým farmářům a nebo i těm, kteří by pracovali za těchto podmínek. Třeba v té textilní branži a nastavovat jim spravedlivá pravidla obchodu, protože máme tady alternativy, na které se můžeme vrhnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Některé z těch západních firem už zareagovaly, například druhý největší světový výrobce sportovního oblečení zavádí linku pomoci pro dělníky, na kterou mohou poslat SMS a upozornit tak na špatné pracovní podmínky. Řekněme první krůček?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, já si spíš myslím, že to je taková ta reklama, jako: Podívejte se, jak jsme sociálně citliví. Já jako moc těmhle velkým koncernům, já vím, jak to tam zhruba funguje nebo mám potom řekněme docela slušnou představu a vím, co pro ně znamená dobré PR, takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy z té situace ven? Co by se mělo stát? Měly kromě toho, že ty firmy samozřejmě přijmou odpovědnost za své jednání? Nemůžeme také svalovat vinu na spotřebitele, že chce /nesrozumitelné, souzvuk hlasů/ zboží?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, samozřejmě, ten spotřebitel by měl být informován, ale samozřejmě především to musíme chtít od těch firem. Já si myslím, že jedna z těch základních podmínek, která samozřejmě velmi obtížně dosažitelná, ale nikoliv vyloučená, je prostě zavádět univerzální standardy. To znamená minimální pod které se nemůže jít. S ideálně globální kontrolou, tady by se na to velmi dobře hodilo OSN. O tomhle už se diskutuje velmi, velmi dlouho, ale ve chvíli, kdy jste v systému, který preferuje závod ke dnu a ten tlak na co nejnižší cenu, tak těmhle věcem prostě docházet nutně bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes s ekonomkou, docentkou Ilonou Švihlíkovou. Je čas přemýšlet o zrušení eura, tvrdí německý exministr financí Oskar Lafontaine, který šéfoval financím v době, kdy se euro přijímalo. Jinak někdejší sociální demokrat, pozdější zakladatel levicové strany Linkspartei v Německu. Rozrůstá se, paní docentko, počet skeptiků, kteří se domnívají, že by bez eura bylo lépe?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Bezesporu a rozrůstají se ve dvou oblastech. Jednak mezi těmi občany, kteří velmi negativně na sobě pociťují tu takzvanou fiskální konsolidaci, což prostě a jednoduše jsou škrty, to znamená minimálně to jižní křídlo, ale potom i mezi odborníky, ekonomy, koneckonců Oskar Lafontaine k nim bezesporu patří, kteří si uvědomují, že ta architektura té eurozóny je chybná a že ta současná řešení v uvozovkách opět, nejsou nějakým skutečným pokrokem, ale spíše oddalují čas nebo hasí požáry, ale není to zásadní změna v tom, jak ta eurozóna byla zpočátku navržena. A potom logicky se objevují i radikálnější návrhy, jak vystoupit z eurozóny, jak, jakým způsobem radikálně tedy tu společnou měnu pozměnit. V Německu to bezesporu je ovlivněno i těmi blížícími se volbami, objevila se tam nová politická strana, která akcentuje právě to, že euro nepůsobí dobře a že by ta eurozóna měla být víceméně zrušena nebo zásadním způsobem pozměněna. A Die Linke na to logicky ústy Lafontaina reagovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta alternativa pro Německo, ta byla založena před několika týdny, ale k dnešnímu má už, pokud se nepletu, přes 10 tisíc členů a asi 3 tisíce z toho přestoupily ze zavedených politických stran a další skeptický hlas, ten přišel přímo od jednoho z nejbližších poradců německé vlády kancléřky Merkelové, Kay Conrad, ten nevidí budoucnost společné evropské měny nijak růžově a euru dává tak maximálně 5 let. Jak vy to vidíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že to je poměrně realistické hodnocení, protože, jak už jsem naznačila, ta opatření, která se dělají, spíše skutečně oddalují a kupují čas. Ale i z historie víme a tady ty principy ekonomické fungují víceméně stále stejně, že společná měna je opravdu extrémně silný nástroj sjednocovací a byla schopná se udržet dlouhodobě pouze tam, kde došlo k politické unii. Klasickým případem je německá měnová unie, teda myslím z 19. století, která vyvrcholila teda sjednocením Německa 1871, to je jeden z těch základních příkladů, který se i učí ve školách, protože ty ostatní měnové unie, a bylo mnoho pokusů, tak ty prostě selhaly, protože ta měnová unie skutečně předpokládá velmi silnou koordinaci politiky měnové, ale taky dluhové, to se nikomu moc nechce a samozřejmě fiskální. A to je otázka daní a výdajů a to je nesmírně citlivé téma. Každá země to vidí jinak, má jinou historii, jiné priority, obyvatelstvo Skandinávie je třeba zvyklé na to, mít poměrně rozsáhlý stát a platit vysoké daně, jenomže je to v souladu, jiný systém sociálního státu má Německo, jiný má Francie, to jižní křídlo samozřejmě uvažuje ještě jiným způsobem, má zase jiné dějiny, vstoupilo třeba Španělsko, Portugalsko, Řecko do toho systému poměrně pozdě se značnými strukturálními nevýhodami. A tohle všechno je potřeba vzít v úvahu. Ty kroky, které by bylo potřeba učinit, jsou nicméně tak závažného rázu, že se domnívám nebo obávám, protože bych jako nečekala rozpad eura jako s nějakým červeným kobercem, že to bude výborná věc, ale obávám se toho, že ty kroky k posílení, de facto k federalizaci nebo vytvoření prostě unie, jsou natolik závažné, že na ně žádná z těch stran, ani ty občané a ani ti vedoucí političtí představitelé nejsou připraveni. To je ten kámen úrazu a proto se dělají ta různá často nedomyšlená řešení ad hoc se vymýšlí určité speciální řešení pro Kypr, jiné pro Řecko a to samozřejmě je všechno vyvolává nejenom negativní ekonomické dopady, ale ono to vyvolává i bohužel i značné nacionalistické reminiscence. Což pro Evropu bylo vždycky velmi nebezpečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropské měně euru postupně se rodí nová konkurence, jde o alternativní virtuální měnu bitcoin. Ta vzniká na tisících počítačích. Ono ten princip bitcoinu asi není snadné ani pochopit a možná ještě horší je to vysvětlit. Jak si to představit? To vlastně je nějaký počítačový nebo matematický algoritmus?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Který vytváří právě tuto virtuální nebo spíše digitální měnu. Je to nesmírně zajímavé. Já to technicky nebudu úplně schopná popsat, to by chtělo nějakého piráta tady, který by byl určitě v tomhle dokonalejší než já, ale z hlediska ekonomického, je tam několik zajímavých bodů. Zaprvé to, že ta emise probíhá decentralizovaně, což se vždycky považovalo jaksi za základ státu, že prostě kontroluje buď teda pokladna panovníka dříve nebo teda dneska centrální banku a tady to probíhá téměř těmi anarchistickým způsobem, což je bezesporu zajímavá věc, která narušuje užité představy o tom, jak fungují peníze. Druhá věc je, že i když je to, má to digitální formu, tak si to dokázalo vytvořit důvěru, protože ono přece jenom vy čekáte transakci, to není směna pro směnu, ale tam třeba obchodují reálné věci pod tím bitcoinem a takže si to získalo důvěru. Navzdory tomu, že tam není žádné krytí, jak se často zdůrazňuje i u jaksi běžných peněz a není tam ta instituce, která obvykle garantuje to, že ten finanční systém bude fungovat, což bývá tedy centrální banka, že to porušuje taková ta vžitá, takové té vžité představy o tom, jak funguje peněžní systém. Nicméně už se začínají projevovat i některé negativní rysy, které bohužel se nám usídlily v tom finančním systému a projevují se i virtuálně a sice to, že bitcoinu se mění kurz vůči americkému dolaru a samozřejmě na závislosti na tom, jakým způsobem je obchodován a tím pádem se stává i atraktivní měnou pro spekulanty, což tedy rozhodně za nic pozitivního považovat nelze. Takže se tam projevují ty negativní jevy, ale zároveň funguje jinak a porušuje takové ty vžité představy o tom, jak peněžní systém funguje. Bude určitě moc zajímavé to dál pozorovat, ale koneckonců těch forem, jakými, jaké mohou nabývat peníze a jak mohou peníze fungovat, těch je velmi mnoho. Ten bitcon vlastně jakoby proráží další hranice a ukazuje, že směna může být velice pestrá a může mít globální charakter i bez třeba použití amerických dolarů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konkrétně na Manhattanu tam už funguje restaurace, kde akceptují bitcoiny a v Británii, jak jsem se dočetla, přijímá platby v bitcoinech první taxikář. Jako vy, paní docentko Švihlíková, vidíte budoucnost buď ať už teda této, co se týče této digitální měny nebo vůbec v dalších alternativách k penězům?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já je vidím velmi dobře, protože tím, jak ekonomika nefunguje, tak se to samozřejmě odráží v tom finančním systému a lidé hledají možnosti, jak to obejít. Těch možností je mnoho, jsou to výměnné systémy, to je vlastně jako takový sofistikovanější barter, na které už dneska máme programy, to se používá vždycky, když je velmi zle. Když je velmi zle, tak se lidé vracejí k barteru, ale nemyslím tím nutně, že si začnou vyměňovat mikrofon a klávesnici, když to tak vidím před sebou, ale i služby. Prostě někdo něco uvaří a druhý pohlídá děti, třetí poseká trávník a čtvrtý udělá třeba nějakou právní službu. Tyhle systémy fungují u nás v České republice. Já osobně jsem větší fanoušek lokálních měn, protože lokální měna je výborný nástroj, který působí i strukturálně a trošku hlubší změny, které udělají něco s tím regionem a ty samozřejmě rostou jako houby po dešti, protože řada regionů se dostává do problémů, je to velmi populární ve Spojených státech, ve Velké Británii je teď velkým tématem bristel a jeho vlastní měna a přímo jaksi za rohem máme příklad velmi dobře fungujícího německého chimgauru, který vlastně se točí právě v tom chimu a /nesrozumitelné/ jako studentský projekt, to je taky poměrně zajímavé, že studenti chtěli pochopit, jak fungují peníze, tak vytvořili lokální měnu a dneska je to jedna z nejlépe fungujících lokálních měn na světě. Takže těch alternativ je mnoho a myslím, že budou narůstat spolu s tím, jak se budou objevovat nebo spíš prohlubovat problémy jak v práci, o tom už jsme hovořili, tak v tom finančním systému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpovídá ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji za rozhovor a budu se těšit na ten další.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Děkuji a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den. Zítra přivítám pana Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie. Hezký den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.