Jak to vidí Jaroslav Maxmilián Kašparů - 3. května

Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D.Foto: archiv autora

Úterním hostem pořadu Jak to vidí byl psychiatr, teolog, spisovatel Jaroslav Maxmilián Kašparů. V článku opět nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu.

Jak to vidí Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D. ...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem psychiatr, teolog a spisovatel Max Kašparů. Přeji vám dobrý den.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Stálé zdraví duše i těla přeji vám i posluchačům.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako každé první úterý v měsíci my si povídáme prostřednictvím radiomostu mezi Prahou a Jihlavou. Svoboda i láska, to jsou hlavní témata, které jste zvolil, která se budou prolínat touto půlhodinou, dotkneme se i dalších. Témata, která k jaru a měsíci květnu patří. My dnes si připomínáme Světový den svobody tisku. Dodám, že jej v roce 1993 vyhlásilo Valné shromáždění OSN. Připomenu ještě také, že téma svobody médií reflektujeme dnes na Dvojce už od časného rána. Vy se, pane Kašparů, slovem takříkajíc živíte. Co pro vás osobně znamenat svoboda projevu?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Svoboda projevu je veliká věc. Ovšem každá svoboda musí mít svá pravidla. Já se setkávám s tím, že za svobodu projevu se někdy považuje hulvátství, útok na druhého člověka, pomluva, nactiutrhání a všechna tato negativa se chápou jako svoboda projevu. Jestliže člověk dostane svobodu, tak je to dar a úkol a jestliže jsme byli svobodou obdarováni, tak je to úkol, že musíme v určitých morálních a mravních hranicích tuto svobodu využívat. A jakmile to překročíme, tak zcela se ocitáme někde jinde a začínáme ubližovat. Tak je to nejen se svobodou slova,ale tak je i se svobodou jednání, se svobodou rozhodování. Člověk musí v této svobodě mít ještě řád, protože svoboda bez řádu je svoboda puštěná z řetězu, utržena doslova ze řetězu a může napáchat více škody a bolesti než užitku, jak to bylo původně se svobodou slova zamýšleno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Kde vidíte tedy, pane Kašparů, ty hranice, mantinely svobody slova. Jak říkáte, musí mít řád tento dar i úkol.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Pokud je láska bez řádu, svoboda bez řádu, tak se stávají něčím, čím by vlastně neměly být a ty hranice by měly být dány slušností a určitým veřejným názorem. Bohužel slušnost, to je dneska pojem, který přestal existovat všeobecně a každý člověk sám si vytváří své normy slušnosti. Čili, co pro jednoho slušné je, to už pro druhého slušné není, co pro jednoho je jakási životní norma, tak pro toho druhého už je veliký údiv, tak může někdo takhle žít, takhle jednat nebo ve svobodě projevu že může vůbec někdo takhle mluvit. Čili, my tady nemáme daný nějaký jednotný koncept slušnosti, to si každý vytváří podle sebe, a proto je to určitý zmatek, je to takový babylon. Chtělo by to vrátit se k určitým normám, k mezníkům a pravidlům. Ovšem, jestliže by někdo v této společnosti přišel s tím, že začne dávat pravidla, tak automaticky je obviněn z toho, že bere svobodu názoru, svobodu projevu. Čili, v tom je jeden velký problém. Jestliže my nastavíme nějaké mantinely, které by neměly být překročeny, ať už je to ve sdělovacích prostředcích nebo ve vztahu člověka k člověku, tak budeme obviněný z toho, že jsme proti lidským právům a demokratickým svobodám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, pak by to bylo možno považováno například taky za cenzuru, což už jsme taky měli. Tuto otázku, v podstatě možná řečnickou otázku, kde je svoboda médií, kdybychom zůstali na té mediální půdě, tak tu si klade také už delší čas i organizace Reportéři bez hranic. A nedávno se konalo i na půdě Evropského parlamentu zasedání, setkání zákonodárců a také vlivných zástupců té mediální scény. A když se podívali na úroveň, stav médií co se týče svobody v zemích sedmadvacítky, tak nebyli příliš nadšeni. Říká se, že vlastně ta svoboda slova upadá.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, ona spíš upadá význam slova než význam slova. Já myslím, že ta svoboda slova se tady tedy šíří lavinovitě, každý si říká, co chce, jak chce, komu chce prostřednictvím čeho chce. Ale slovo nám tady devalvovalo, slovo ztratilo svoji hodnotu, slovo se doslova, bych řekl, vyprázdnilo. A dneska, když řekneme například slovo láska, tak já osobně nevím, co ten, kdo mi toto slovo řekl, kdo ho vyslovil přede mnou, co si pod ním představuje. Čili, já musím zastavit diskusi a žádat ho o definováni tohoto pojmu a někdy se vůbec divím, jakou definici tomu lidé dávají. Já si vzpomínám na jednoho filozofa, teď bych asi marně si vzpomínal na jméno, kterého se jednou ptali, co by udělal, kdyby měl absolutní moc na světě a očekávalo se, že řekne, že by udělal nějakou revoluci nebo že by změnil hranice, prostě očekávalo se něco velkého. A on všechny ty tazatele překvapil odpovědí, že jediné, co by udělal, že by všem slovům vrátil jejich pravý význam a v první řadě by si toto zasloužilo slovo láska.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje jinak silnější zprostředkovatel názorů zpráv než média?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ne. Média skutečně mají velikou moc už, bych řekl, dneska v každé společnosti. A člověk má 5 smyslů, které ho informují o tom, co se děje venku. Zrak, čich, chuť, hmat, sluch, zrak. A sdělovací prostředky se soustředily na to, co člověku je nejbližší pro jeho vnímání, a to je sluch prostřednictvím rozhlasu a zrak prostřednictvím televize. A přes tyto dva kanály se do lidské myslí šíří kdeco. Já někdy doslova si říkám skutečně to správné pojmenování, ten televizní kanál, protože někdy to má vskutku obsah kanálu. A tam už jsme zase u té svobody toho slova, svobody projevu, svobody, co můžu do toho éteru pustit. Ale tyhle ty dva sdělovací prostředky nejvíce ovlivňují lidské chování, lidské jednání a bohužel jsou tak hlasité, že skrze někdy rodiče neslyší hlas svých dětí, někdy muž neslyší a nevidí problém svojí manželky, jak je zahlcen tím, co přichází z rozhlasových a televizních vysílačů a není schopen naladit se na frekvenci, na které vysílá jeho rodinné prostředí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak Svoboda slova včera a dnes, to byl také název literární soutěže. Tu inicioval Český rozhlas a Filozofická fakulty Univerzity Karlovy. Co vy, pane Kašparů, považujete za největší hrozbu pro svobodu tisku a slova vůbec?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Chaos. Chaos je totiž nepřítelem řádu. Chaos v hodnotách, chaos v pojmech, takový, bych řekl, babylon, který tady často už pomalu zakoušíme na různých místech, kdy si nerozumí dítě s rodiči, kdy si nerozumí muž se ženou. Ba dokonce ten chaos vstoupil i pod naši hrudní kost a pod naši lebeční kost a my už máme chaos a zmatek sami v sobě a nerozumíme už ani sami sobě. A v tomto chaosu a v tomto zmatku se může projevit mnoho a mnoho negativního, co právě může ovlivnit onu svobodu slova, svobodu názoru a dojde k velké manipulaci s člověkem, ba s masou. Ono to zas není tak velký problém. Myslím, že to byl Chesterton nebo který ten spisovatel řekl, že ovlivňovat masu je daleko jednodušší než ovlivnit jedince. A má z hlediska psychologického pravdu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomeneme si nejspíš na karikatury islámského proroka Mohameda v dánském listu Jyllands-Posten. Před několika lety vyvolaly nejen bouřlivou reakci muslimského světa, ale i debatu o tom, jak vnímat právě tu svobodu projevu tisku i umění. A tady byl právě ten vztah mezi Západem a muslimskými zeměmi, což je velmi aktuální i dnes.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano. Já se domnívám, že rozlišujme mezi svobodou slova a provokací. Ono to byla svým způsobem veliká provokace a někteří lidé se domnívají, že když provokuju, tak dávám najevo svobodu. Není tomu tak.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o svobodě tisku a slova vůbec, tak jenom alespoň krátce zastavme se u významného výročí. Uplynulo právě 60 let od zahájení vysílání Rádia Svobodná Evropa do tehdejšího Československa. To je mimochodem téma dnešního hodinového pořadu Čaj pro dva po šestnácté hodině. Jak vy, pane Kašparů, vzpomínáte na toto vysílání?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Vzpomínám, vzpomínám na něj rád a pamatuju si některé detaily, pamatuju si ta jména, která tam padala od těch reportérů. Vždycky si vzpomenu na to, že oni neměli časové znamení, že pouze slovem ohlašovali, kolik je hodin. Já už jsem vlastně začal vlastně Svobodnou Evropu pasivně poslouchat s mým dědečkem. Můj dědeček byl velký antikomunista a vždycky mi říkal: "Nesmíš nikde povídat, co doma posloucháme. Víš, voni by nás komunisti zavřeli." A tak já jsem v tom viděl veliké dobrodružství. Pro mě jako pro dítě poslouchat Svobodnou Evropu, já jsem nerozuměl tomu, co se tam říká, ale věděl jsem, že je to dobrodružné a že dělám něco, co se tenkrát nesmělo a tohle byl jeden z mých velkých zážitků. Potom, když už jsem byl vysokoškolský student a pak, když už jsem pracoval jako lékař, tak jsem ji poslouchal nikoliv pasivně, ale velice aktivně. A byly tři stanice, které jsem pouze poslouchal, já jsem nic jiného neposlouchal než Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu a Vatikán. To byly tři jediné mé prostředky, který mě informovaly o tom, jak to vypadá u nás doma, jak to vypadá i ve světě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak a my si budeme povídat dál s Maxem Kašparů. Teď změníme téma, protože s jarem a květnem také souvisí alergie a astma, které mají dnes dokonce světový den. To ale asi není na příliš velkou oslavu. V Česku trápí alergie 2,5 milionu lidí. Tak vypadá to ale, že se nám spojení nejspíš přerušilo. Nebo slyšíme se, pane Kašparů?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já vás slyším velice dobře.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výborně. Tak nevím, jestli jste slyšel otázku. My jsme se posunuli k dalšímu tématu. Chtěli bychom si teď chvilku povídat o Světovém dni alergií a astmatu.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Tak ono to má svoje určité spojení. Lidé, kteří jsou alergičtí, tak jim to často vyvolává i astmatické záchvaty. Já nejsem pneumolog ani alergolog, abych se k tomu mohl blíže vyjádřit, ale ta statistika skutečně říká,že těch lidí, kteří mají alergii, je velice, velice moc, a dokonce to roste a dneska už je alergie na kdeco. A já bych k tomu ještě přidal, což žádná statistika nezachytí, že už nám roste alergie nejenom na kdeco, ale také na kdekoho.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, alergie, řekněme, promiňte, v tom přeneseném slova smyslu.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, ano. Já jsem si to uvědomil před léty letoucími, když jsem byl student na lékařské fakultě a měl jsem vyšetřovat jednoho pána jako takový úkol studentský na interní klinice. A jedna z otázek, kterou musí také lékař položit, je, jste na něco alergický. A on se tak nadechl a říká: "Ano, jsem, ale říkat vám to nebudu, nechci se vrátit zpátky do basy." A tím jsem pochopil, co ten člověk míní tou alergií. A ty alergie, které jsou dneska, zvláště jsou to rostliny, jsou to pyly, ona stačí mikročástečka, aby vstoupila do lidského organismu a aby na ní ten organismus reagoval nepřiměřeně a tím vlastně vzniká ta alergie. A pokud to jde tedy cestou dýchací, tak pak to vyvolává ty astmatické záchvaty. Musím říci ještě k tomu tolik, že léčba alergií je velice drahá. Je to jedna z nejdražších léčeb, které jsou. Čili, naše zdravotnictví se v budoucnosti bude potýkat s tím, a tím pádem celá ta společnost a daně, že se bude vynakládat vysoké prostředky na léčbu tohoto, řekl bych, dneska moderního onemocnění. Oni ty alergie existovaly vždycky, ale dneska my jsme nějak promořeni, já nevím čím a neví to snad ani alergologové, že nemáme dost imunity vůči látkám, které jsou tady kolem nás a čili stáváme se dokonce alergickou společností.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono v podstatě i vypátrat látku, která může vyvolat, ať je to rýma, vyrážka nebo i šok, je někdy detektivka. Ale zatím umíme spíše ty příznaky tlumit, léčit úplně zatím ne.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano. Ono totiž v medicíně existují taková tři slova. Je to prevence, je to diagnóza a je to terapie. A těžko můžeme udělat prevenci, protože musíme chodit ven, že jo, musíme jíst určité potraviny, musíme dýchat vzduch, musíme pít vodu. Bez toho se neobejdeme, nemůžeme být doma zavřeni. Čili, ta prevence bude velice těžká. Pak je diagnóza, a to jste správně řekla, že to je detektivka, protože někdy to může být úplně něco, s čím člověk nepočítá. Už se přišlo na to, že to může být linoleum, že to může být barva, kterou doma něco natíráme, může to být kočka, pes, může to být papoušek. Někdy jsou to, už jsem zaznamenal i boty, že si někdo koupil a oni byly vyrobeny z jakési látky a ta vytvářela alergii na druhou osobu v té domácnosti. Takže, v té diagnóze, v té druhé etapě medicíny je to detektivka zjistit, co to je. No a pak je to třetí a to je léčba. Bylo by ideální, kdybychom mohli zavést prevenci, pak by nám ty další dvě slova diagnóza a terapie, už bysme se jimi nemuseli zabývat, ale bohužel to nepůjde.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy nás více než alergie trápí třeba nešťastná, neopětovaná láska. A my se s teologem, psychiatrem a spisovatelem Maxem Kašparů v dnešním Jak to vidí dostáváme k našemu třetímu tématu. Květen je označován jako měsíc lásky, máj, lásky čas, jak už to vyjádřil poeticky Karel Hynek Mácha. První májový den spojil s lásky časem. Sledoval jste také, pane doktore, jak lidé na 1. máje mnozí hledali tu rozkvetlou, někde už i odkvetlou třešeň?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já jsem to mohl sledovat, protože za mojí zahradou taková třešeň roste a je, myslím, u nás v obci asi jediná, kterou mohli tedy lidé využít. Takže, i moji sousedi to využili a šli se obejmout pod tu třešeň. Čili, já se velice raduji z toho, když se lidi mají rádi, protože narůstá-li nám z jedné strany to negativum, a to je ta alergie, tak z druhé strany nám ubývá toho, co je podstatou života, a to je láska. Bohužel, já už jsem tady o tom mluvil, že by si zasluhovala ten svůj správný význam, že tato pověra, že lidé se mají obejmout 1. Máje po rozkvetlou třešní či višní. Je to sice hezké, ale co těch dalších 364 dnů? To by se lidé měli také objímat, také by si měli projevovat tu lásku. Ale jestliže se nám to zcvrkne jenom na ten jeden den v roce, tak to si myslím, že je málo. Tato tradice je symbolem a tento symbol by měl být transformován do našich dennodenních životů.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Láska může mít rozličné podoby i definice. Vy už jste se toho dotknul.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano. Podívejte se, my letos máme takovou zvláštní situaci. My jsme mezi 1. květnem, kdy je tedy čas lásky, řekl bych, té milenecké, a mezi 8. květnem, což je příští neděle, kdy slavíme lásku mateřskou, protože příští neděli je Den matek. A ono to má svou logiku, že první musí být láska milenecká a pak následuje láska mateřská, protože žena nemůže být matkou, pokud není zamilovaná do nějakého muže a nepočne s ním to dítě. Takže, my jsme právě dnešní den, jsme uprostřed mezi láskou mileneckou a láskou mateřskou. Ale to jsou ty krásné lásky. Já bych řekl, že to jsou ty nejpodstatnější lásky, které naplňují život a také dávají život. Ale já se v ordinaci setkávám hodně a, řekl bych, asi se stoupajícím počtem těch alergií s jistým druhem lásky, který jsem si nazval láska podmíněná. Podmíněná láska znamená, mám tě rád za určitých podmínek. To je strašné, to je vydírání. Já tě budu mít rád až, já tě budu mít ráda až. Já vždycky říkám, že rozdíl mezi boží láskou je jedno písmeno. Bůh má člověka rád už, lidé se mají rádi až. Já tohle to vidím i u řady rodičů.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to ještě, promiňte, vůbec láska? Lze tady hovořit o tomto pojmu, nebo už je to něco jiného?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ne, to je karikatura. A všechno, co je zkarikované, je nepravé a co je nepravé, je falešné a co je falešné, není člověku k užitku. My o tom hovoříme, jako mám tě rád, budu tě mít rád za určitých podmínek. Tomu já bych řekl, že je to láska, před kterou bych dal takový prefix, sebe, sebeláska. Já se mám a tebe k tomu potřebuju, aby mně bylo lépe. A ty budeš a musíš dělat to. Čili, je to jakýsi parazitismus lásky, čili znovu další karikatura v tomto smyslu. A ta podmíněnost té lásky, já tě budu mít rád až, já to vidím mezi manžely. Žena jedna, teď si konkrétně vzpomínám, jsem tam měl manželskou poradnu ve čtvrtek odpoledne, a ona to stavěla ten svůj vztah k manželovi, to víš, málo vyděláváš, tak se nediv. Podívej se, soused vydělává víc a taky to jinak u nich vypadá v tom vztahu, jo. A stejně je to u rodičů, rodiče říkají, víš, Miluško, té holčičce ve čtvrtě třídě, my tě máme rádi, ale měli bysme tě rádi víc, kdyby jsi nosila samé jednotky. A to dítě na to nemá. A jestliže dítě má pocit, že není milováno, to je těžká frustrace pro to dítě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To pak negativně ovlivní.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, zbavujme se podmíněné lásky, mějme rádi už a ne až.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro někoho také láska znamená obětovat se. Známe také i nekritickou lásku, když nevidíme či spíše, lépe řečeno, nechceme vidět vady na kráse.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, podívejme se, představme si teď, mějme takovou představivost člověka jako takovou osobu X. Ona má hlavu, tam vždycky dáváme rozum, má hrudník, tam dáváme srdce a do toho dáváme cit a pak má podbřišek a tam dáváme pudy. Čili, člověk má tři mohutnost od hlavy až pod břicho, čili rozum, city, pudy. A ty city, to srdce je uprostřed. Ten rozum by měl být vždycky nad tím srdcem. Bohužel také se setkávám s lidmi, kteří jsou hlavochodci, že jim šéfujou pudy, ty mají nahoře a rozum kdesi při chodníku. A pokud se dostane člověk do této situace, kdy je nohama vzhůru a šéfujou mu pudy a rozum je při chodníku, tak z lásky, která je opět uprostřed, se stává sebeláska. Čili, člověk by měl stát na nohou, řídit se rozumem, denně se radit se svým srdcem, protože to je ta třináctá komnata našeho svědomí a samozřejmě pudy by měl využívat také, ale až na tom posledním místě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeden z nejkrásnějších popisů lásky najdeme přece, pane Kašparů, v bibli.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, tam jsou dva, tam jsou dva momenty a je to ona Šalamounova píseň lásky ve Starém zákoně, a u apoštola Pavla v první kapitole listu Korynťanům 13, tak tam je ta nádherná nová velepíseň lásky. A to jsou jedny z nejkrásnějších dávných, ale stále platných oslav tohoto nádherného citu. Ono totiž na lásku a na smrt bylo vytvořeno nejvíce citátů básníky, spisovateli, filozofy, že jo, to jsou dvě veliké mohutnosti láska a smrt. A bodejť ne. Vždyť jestliže člověk nemá rád a jestliže člověk není někým milován, tak je svým způsobem mrtvý.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem si také vypsala jeden citát od Emila Zolly: "První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo." Pokud vím, tak vaše první láska, pane Kašparů, byl i první literární pokus nebo dílo, které se zrodilo. Snad neprozrazuji moc.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ne, ne, ne, neprozrazujete moc, já jsem se k tomu i přiznával. Skutečně já jsem svoje první literární dílo napsal jako reakci právě na ten los, který nevyhrál. Čili, může být i zhrzená láska něčím pozitivním. Jde jenom o to, aby to člověk uměl do něčeho pozitivního transformovat. A to je nejenom u lásky, ale i bolest musíme umět transformovat do něčeho pozitivního. Protože trpět jenom proto, že trpíme, to si myslím, že je hloupé. Ale trpět proto, abychom něco pozitivního vyprodukovali, pak i utrpení má svůj smysl.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, s tou bolestí nebo i strachem o milovaného, ať je to rodič, dítě nebo partner, láska je spojována právě s tím. Patří to k lásce? Je to možná i důkaz?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Je. Jestliže někoho mám rád, tak potom o toho člověka se bojím. Jestliže někoho mám rád, tak chci tomu člověku to nejlepší a jedna z největších bolestí je ve světě, když člověk, který někoho miluje a vidí, že mu nemůže pomoci v jeho utrpení. To je velikánská, to je duševní bolest. Ale já bych se zmínil ještě o jedné karikatuře lásky, která se týká přímo mojí ordinace a to je žárlivost. Žárlivost je strašná věc a já vidím, jak ti lidé trpí, kteří mají doma patologického žárlivce. Já bych to řekl takto, se žárlivostí, což je určitý druh lásky, to má být asi jako s pepřem v guláši. Jestliže do guláše vůbec nedáme pepř a jestliže to přeženeme, tak je to nestravitelné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, přiměřeně.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, přiměřeně. Člověk by měl milovat s přiměřenou takovou, bych řekl, chuťovou dávkou té žárlivosti, protože když nežárlím, tak je mi ten druhej lhostejnej, je mi to jedno, kde byl 14 dní, kde se toulal. Po 14 dnech se vrátí a já se ani nezeptám, nemám o něj strach, je mi lhostejný. Ale jestliže ta žárlivost skutečně je přepepřená, tak to soužití je velice těžké. Já jsem silně protirozvodový, ale když vidím, kde je patologická žárlivost, tak té druhé straně říkám, zvažte to, zda v tomto utrpení musíte setrvávat další roky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Láska je obrovský dar, můžeme to takto říct na závěr, pane Kašparů. Jak s ním zacházet?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Jako s darem. Já už jsem se tady jednou zmínil, když jsme mluvili o svobodě slova, že tato svoboda je dar, ale je to také úkol. A my bychom stejně tak měli nakládat i s láskou. Láska je obrovský dar, který člověk dostává do života, ale je to současně úkol. A člověk by měl být v této věci maximalista. Víte, já bych to řekl asi takto. Jestliže chceš být v životě šťastná jako žena, staň se matkou a miluj děti naplno. Chceš-li být nešťastná, staň se matkou a tu lásku dávej jenom napůl. A stejně tak je to i s povoláním. Chceš-li být lékařem, tak se té medicíně věnuj naplno, chceš-li být nešťastný, tak dělej medicínu a dělej to jen tak napůl. Takhle bych to řekl s manželstvím. Chceš-li být šťastný, ožeň se, chceš-li být nešťastný, ožeň se, ale všechno v tom manželství dělej jenom napůl. A neexistuje v podstatě polovičatá láska. Buď plná anebo žádná.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bylo doporučení na závěr dnešního vydání pořadu Jak to vidí, které nám dopřál psychiatr, teolog a spisovatel Max Kašparů. Zítra v půl deváté přivítáme socioložku Jiřinu Šiklovou. Hezký, pokud možno, láskyplný den přeje Zita Senková. Na slyšenou.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
A já z Jihlavy. Na slyšenou. 

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.