Jak to vidí Jaroslav Maxmilián Kašparů - 5. dubna

Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D.Foto: archiv autora

Úterním hostem pořadu Jak to vidí byl psychiatr, teolog, spisovatel Jaroslav Maxmilián Kašparů. V článku opět nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu.

Jak to vidí Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D. ...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, začíná pořad Jak to vidí. U poslechu vás vítá Zita Senková. Hostem dnešního vydání je teolog, psychiatr a spisovatel Max Kašparů. Dobrý den přeji do Jihlavy.
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Já přeji všem vám i posluchačům hezké, o hodinu posunuté dobré ráno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stavy a vztahy, pane doktore, toto téma se bude prolínat dnešní půlhodinou. Vy jste se díky své profesi, 35 let se pohybujete v prostředí výchovných ústavů mládeže, věznic, znáte stovky, tisíce případů rozvrácených rodin, alkoholiků, toxikomanů a tak dále. Vy máte, jak jsme si včera i povídali, na svém pracovním stole mnoho znaleckých posudků. Jaké otázky si kladete, když se zamýšlíte nad těmi jednotlivými osudy?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Vždycky si kladu jednu otázku, která mi vyplyne bezděky na mysl, a to je otázka, z jaké rodiny ten, na koho dělám soudně-znalecký posudek, z jaké rodiny pochází. A pokud je to mladý člověk, tak automaticky si kladu druhou otázku, jakou rodinu tento člověk bude schopen jednou v budoucnosti založit, pokud ji vůbec založí. A to jsou takové dvě otázky, které si nejen kladu, ale oni mě také trápí, protože čím dál tím častěji zjišťuji, že problematický člověk, který proti mně sedí u stolu, pokud je to nějaký malý trestný čin nebo přečin, ale i pokud se jedná o vraždu nebo znásilnění a toho člověka vyšetřuje ve věznici a jsou mezi námi mříže, tak přicházím na to, že tito lidé pocházejí z rodin, o kterých se dříve říkalo, že nejsou slušné. Ale otázka, co slušné je a co slušné není, si v této společnosti určuje každý občan bohužel sám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte, že posuzujete, zamýšlíte se nad tím a také vás to trápí, z jaké rodiny ten člověk vyšel, jakou rodinu on sám jednou vytvoří. Jak vůbec české právo definuje rodinu? Jaké definice rodiny máme?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, on je to jeden problém. Ono vlastně rodinu obecně jako my laici vždycky nálepkujeme tam, kde je muž, žena a kde jsou děti. Ovšem naše právo je trošičku širší a vidí tu rodinu a ten její obsah úplně jinak. Takže, dneska konkubinátní manželství, neboli takové to volné soužití, kde je i dítě, tak to se také považuje svým způsobem za rodinu. Za rodinu lze považovat i samotnou matku s dětmi. Ale každé společenství, které žije na určitou dohodou v určitém prostoru a vytváří nějaký malý, nám už těžko definovatelný celek, lze tedy z tohoto pohledu práva považovat za nějaký druh rodiny. Takže, rodina, pokud člověk nežije úplně automaticky sám, bychom tak snad mohli považovat za jakoukoliv formu soužití s druhými lidmi.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou definici vy byste, pane Kašparů, rodině dal, nebo jaká by měla být ta správná definice? Co by měla podstatného vystihovat, vyjadřovat?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Tak podle mě, já nejsem takový moc moderní ani pokrokový člověk, abych ty definice měl velice široké. Pro mě rodina je vždycky muž, žena a děti. To je ta základní buňka. A pak je ta širší rodina a to je příbuzenstvo pokrevní z těh obou stran těch rodin. Čili, rodina v užším smyslu a rodina v širším smyslu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My ale v posledních letech hovoříme spíše o úpadku rodiny. Ono totiž pod tím písmenem R najdeme heslo nejen rodina, ale i rozvod, rozvrácené rodiny. Těch hesel je opravdu hodně. Vyrůstá nyní generace, která se už možná hůře orientuje v těch takzvaných tradičních hodnotách?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, ona už ta generace nám bohužel vyrůstá čtvrtá, která se v tom špatně orientuje, protože když tady byly zavedeny rozvody a společensky se přestalo pohlížet na jakékoliv volné soužití jako soužití nevhodné, tak se narodila první generace, která snad ještě mohla okoukat nějaké modely chování a ono je to vždycky o naučených modelech chování. No a potom přišla druhá, třetí a teď už máme v kočárku čtvrtou generaci, která už ani u svých rodičů, ba ani prarodičů už nebude vidět takovou tu normální vazbu mezi mužem, ženou, dětmi, protože dítě se neučí tím, co mu přečteme v nějaké knížce nebo co mu dá nějaká forma výchovy v uvozovkách ve škole, ale dítě se učí nápodobou toho, v čem žije. To je typické pro výchovu i výuku, že to dítě se toliko neučí ušima, co mu řekneme mravokárného, ale učí se očima, tím, co vidí kolem sebe. A jestliže to dítě nevidí model chování, já to teď vidím třeba u dětí, které jsou týden u jednoho rodiče, týden u druhého rodiče a zase se přestěhují a zase si vezmou tašku a zase se na 14 dní stěhují k mamince, střídavá péče se tomu říká. Maminka má nového partnera, tatínek má novou partnerku. No, to dítě je v šíleném zmatku. Jak ono si má vlastně poradit s tím, co je to základ normy muže, žena, děti, když to nevidí ani u tatínka, nevidí to ani u maminky a už to nevidí ani u sousedů. A na sídlišti, pokud je nějaké ještě to klasické manželství v tom smyslu, o kterém já jsem hovořil, no tak to aby bylo pomalounku na posměch.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podepisuje se tato situace na zprávách. Jako například včera severočeští kriminalisté obvinili třiadvacetiletou ženu z Ústí nad Labem kvůli usmrcení jejího teprve devítiměsíčního syna, usmrcení z nedbalosti. Teď jí hrozí až 6 let vězení. Čteme každý den v podstatě zprávy, jak přibývá agresivity, kriminalita mládeže a dětí roste, přibývá případů šikany i té kybernetické.
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, já se nemohu vyjádřit k tomu případu, který se stal na severu Čech s tím malým dítětem, protože tam neznám okolnosti, neznám situaci, neznám třeba IQ té ženy, té matky, že jo. Neznám osobnostní strukturu. Ale to, co jste dále zmiňovala o tom nárůstu těch negativních jevů ve společnosti, no samozřejmě, že to souvisí s rodinou a já bych řekl, že základně. Ono to potom souvisí i vůbec s mentalitou ve společnosti, protože vůbec ty normy společenské u nás jsou postaveny tak špatně, že odshora, od těch nejvyšších představitelů, od těch našich politiků, kteří stojí v čele, tam vidíme jedno negativum za druhým a ono se to táhne až dolů. Čili, zase ta mladá generace doma nevidí nic, co by bylo vzorové a nevidí to ani na televizních obrazovkách v různých pořadech, co by bylo pro ně vzorové, no a nevidí to ani v politice. Čili, mně je těch mladých lidí líto, že jsou takoví a že jsou takoví a že dělají tohle a to my jsme v mládí nedělali. To každá stará generace kritizuje tu mladou. Ale mně je těch mladých lidí líto, vždyť oni nemají kde si vzít vzor, oni prakticky se v tom morálně mravním a hodnotovém světě vznášejí ve vzduchu, oni se nemají čeho chytit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze ty vzorce chování teď, jak vás poslouchám, tak lze je se třeba doučit v dospělosti, pokud je nemůžeme získat z jakýchkoliv důvodů v tom dětství? Je to vůbec možné?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, pokud člověk je alespoň trošičku inteligentní, tak časem a životem, to je to, čemu se dříve říkávalo, on ho to život naučí, tak se obrousí a zjistí, že se musím chovat tak a musím se chovat tak, abych vyšel, abych nenarážel, musím se chovat tak, abych se poučil ze svých chyb. Ale je spousta lidí, kterým je to srdečně jedno, jim jde o to nějak tu existenci na planetě Zemi přežít a tito lidé se nebudou zamýšlet nad tím, co je krása, ošklivost, dobro, zlo, pravda, lež. Ty prostě si půjdou dál tou cestou, jak byli naprogramováni jako počítač a těžko se budou chtít sami přeprogramovat. Toto totiž záleží na osobnosti člověka, zda chce s tím svým, s tou svou minulostí, s tím negativem něco dělat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem se začetla teď jedním okem do vaší přednášky, kterou mám k dispozici. Dovolte jenom krátký citát: "Naše liberálně tržní společnost se pomalu stává starozákonním Babylonem, pro který bylo charakteristické zmatení pojmů. To, co dříve katolická církev nazývala hříchem, dostalo nová, moderní, až přitažlivá pojmenování."
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Ano, tady my jsme změnili slovník. Skutečně třeba takové hulvátství dětí ve škole, tak to už není hultvátství, ale to je hledání nových výrazových prostředků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Svoboda projevu.
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Ano, svoboda projevu. To dítě má právo na svobodu projevu. A jakmile by ho učitel napomenul, tak může přijít tatínek a říct, podívejte se, vy tady omezujete jeho nedotknutelná dětská práva. To takhle nemůžeme nechat. Čili, změnily se tady i další věci. Pýcha, což se považovalo v minulosti za nejtěžší hřích. Nejtěžší hřích totiž byla pýcha. Tak pýcha, to je dneska zdravé sevevědomí, on je sám sebou, to se dneska nosí. Buď sám sebou, buď tím, kým seš, nenech se ničím omezovat. Čili, toto být sám sebou, co se dneska propaguje nebo ta reklama, když musíš, tak musíš, jo, tak to je sobectví. Čili, sobectví je, když musíš, tak musíš, to se nosí. A když jsme dříve říkali pýše nejtěžší hřích, tak dneska je to snaha o dosažení zdravého sebevědomí. Čili, my jsme si to změnili, z těch negativních jsme udělali pozitivní, no a máme dojem, že jsme světoví.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, je to taková hodnotová džungle.
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Ano, proto jsem to nazval Babylonem, protože nikdo tomu nerozumí, co to vlastně znamená, co se pod tím skrývá. A my si můžeme pod kdejakým názvem představit cokoliv, protože už ten slovník hodnotový se nám kamsi vytratil.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ale ven z této hodnotové džungle, pane Kašparů?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, kudy ven, toť jeden veliký problém. A já si myslím, že naši politikové se domnívají, že to vyřeší peníze a paragrafy, P + P. Peníze, že budeme dávat různé balíčky na výchovu, budeme to dávat do školství, no a potom paragrafy, že budeme zavádět nové zákony a novelizovat ty staré zákony. Ale ona to není pravda. My totiž nemůžeme na morální díru ve společnosti dávat technické záplaty. A to je další trend, který se tady nosí. Jestliže je nějaký morální problém, tak se na to dá technická záplata, nikoliv že to budeme řešit morální cestou. Čili, já uvedu příklady. Jestliže ve škole bují šikana, a to je jeden velký problém, tak to vyřešíme tím, že tam dáme do šaten ve škole a do tříd kamery. Tak a máme po problému. Jestliže je vandalismus na fotbalových stadionech, tak proč bysme to měli řešit jiným způsobem, dáme tam vysoké hradby a ti výtržníci se nedostanou na hřiště a zase máme po problémech. My se ovšem domnívám, že tím, když kopneme šlupku od banánu pod otoman, takže máme uklizeno. No, pouze opticky. Fakticky nám to hnije někde jinde.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, zameteme v podstatě ten problém pod koberec.
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Ano a pak se tváříme, že jsme to vyřešili. Ministertva na to mají krásnou větu: budeme to v budoucnosti monitorovat. To je takové krásné slovo, dneska se všechno monitoruje. No a přijmeme podstatná opatření někdy v budoucnosti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy nicméně jedno řešení byste měl, začíná na L to slovo. Řeknu to já nebo vy, pane Kašparů?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, já si myslím, že ve všem je nedostatek lásky. Je to láska, protože prostě Bůh je láska a láska mezi lidma napraví všechno. Láska k dětem vede k tomu, že děti nejsou týrané. Láska mezi manželi vede k tomu, že manželé se milují. A láska k vlasti vede k tomu, že nepoškodím žádný strom, nepoškodím žádnou kulturní památku. Víte, já jsem byl jednou na Karlštejně a viděl jsem tam pomalovanou zeď a mně to bylo strašně líto. Tak mě napadla taková myšlenka, že kdyby tam byl nějaký náš pan ministr, tak si řekne, uděláme novelizaci zákona a lidé nebudou smět vlastnit spreje. Ale ne, já bych všem dokonce rozdal zdarma spreje, ale dal bych jim lásku k vlasti. A jestliže člověk má lásku k vlasti, tak žádnou kulturní památku, i kdyby měl celou tašku sprejů, tak je nepoužije, protože miluje svoji vlast.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v pořadu Jak to vidí, dnes s teologem, psychiatrem a spisovatelem Maxem Kašparů. Zaměstnavatelé často lákají lidi, nové pracovníky, nové zaměstnance na různé benefity. Ještě nedávno byly v oblibě především stravenky, jazykové kurzy. Nyní je to ale především volno, ideálně 5, 6 neděl dovolené, pružná pracovní doba, ideálně také částečně práce z domova. To si přejí právě noví pracovníci od svých zaměstnavatelů. Souvisí to, pane Kašparů také s tím častým přetěžováním stávajících zaměstnanců? Nebo jak si vy vysvětlujete ten rostoucí zájem o tyto bonusy?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, ona je otázka, zda ti, co to nabízí, to nabízí ze srdce nebo z mozku. Jestli je to skutečně z lásky k člověku, který u nich pracuje, z úcty k té pracovní síle, kterou zaměstnávají, anebo jestli je to z vypočítavosti, čili že on si dobře spočítá, že já ti sice dám nižší plat, ale to, co na tobě ušetřím na celoročním platu, tak to ti potom dám na tu dovolenou, čili já na tom neprodělám a ty budeš mít dobrý dojem. Nevím. Ale já se domnívám, že vztahy, které jsou touto cestou, mají do sebe něco pozitivního, protože když každý den sedím ve své psychiatrické ordinaci a poslouchám tam nářky lidí, kteří jsou týráni, vydíráni, zesměšňováni a ponižováni svými zaměstnavateli, tak potom tohle to slyším jako rajskou hudbu, že některé podniky umožňují lidem tohle to udělat. Ovšem na druhé straně je otázka, ono se taky říká, že nic není zadarmo, co bude následovat za tím, za rohem tohoto benefitu, kterého se zaměstnanci dostane.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bude následovat po té pětitýdenní dovolené? Zase na druhou stranu někteří zaměstnavatelé pochopili, že je dobrý pracovník ten, který je fit, nejenom tělesně, ale i duševně, takříkajíc je to péče jak o záda, tak o psychiku. Jak důležitá, nakolik důležitá je právě tato druhá stránka, psychická pohoda i motivace?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Samozřejmě. Člověk musí být zdravý psychicky i tělesně, aby mohl podat vysoký výkon. A je známo, že existují pozitivní a negativní motivace. Třeba ta láska, to je pozitivní motivace. Když člověk má rád, když člověk miluje, tak má dostatek sil, dostatek času a energie na to, aby zvládl úkoly, které má. Samozřejmě, když člověk dělá něco, k čemu lásku nemá, no tak podle toho to potom vypadá. Čili, ono motivovat člověka těmi pozitivními motivacemi, to by si měli všichni zaměstnavatelé uvědomit. A také se říká ve zdravém těle zdravý duch. Jestli člověk si bude moct fyzicky odpočinout, pojede na nějakou rekreaci, kde skutečně si dá do pořádku síly, tak se vylepší i jeho psychická pohoda, nějaké ty rozlady, které existují v tom pracovním přetížení, se také umenší nebo zcela vymizí. A oni toho člověka dostanou úplně nového. Takže, já bych se pro tento styl odpočinku a pro tyto benefity přimlouval.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před pár dny vyšla v Německu velmi zajímavá studie třetí největší tamní zdravotní pojišťovny a ta přinesla asi velmi překvapivé výsledky. Nikoliv přílišné nároky zaměstnavatele, nýbrž nedocenění práce zaměstnanců vede k častým onemocněním. Je to takzvaný syndrom bore out, nikoliv teda syndrom vyhoření, kterým trpí hodně lidí, nejenom manažeři,ale jakýsi syndrom nudy. Není to ale míněno jakási lenost, ale naopak, prostě zaměstnanci se necítí být dostatečně motivováni k práci. Co vy na to?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Já jsem se s tímhle tím pojmem setkal. Nějací dva pánové, pamatuju si jméno jenom toho druhého Rosline, ale toho druhého už si nepamatuju, vydali jakousi knihu, která o tomhle tom popisuje. Víte, já vám něco řeknu, já to považuju za pseudoproblém, protože my tomu v psychiatrii říkáme medicinizace. Medicinizace znamená, že z toho, co je známé, co je všeobecné, co už je tisíc let generacema zažité, tak my z toho dneska uděláme problém. My medicinizujeme, čili z toho, co je úplně běžné, uděláme diagnózu. A teď, jaké to má efekty. Tak nepochybuju o tom, že ve Spojených státech každá vysoká škola bude mít katedru Bore outu a bude se to tam zkoumat. Na to okamžitě skočí farmaceutické firmy, které začnou vyrábět medikament proti nudě. Já to dostanu do ordinace a budu to dávat takovým těm paničkám těch našich zazobaných velkopodnikatelů, který se skutečně nudí. Podívejte se, nuda, to je přirozený stav, to není nic nově objeveného. Teď jsem si vzpomněl na jednu anekdotu z dob socialismu, kdy na vysoké škole v Jerevanu vyšlechtili blechu,která,když se zapískalo, tak ona vždycky vyskočila. A oni jí pak podrobili jakémusi výzkumu, utrhli jí všechny nohy a zapískali, no a ta blecha se nehnula. No a závěr vědecké studie byl ten: když utrhneme bleše všechny nohy,tak ohluchne. A mně tohle to připomíná totéž, že ti dva pánové se nudili a z nudy tedy vymysleli syndrom nudy. No a teď se na to budou dělat konference a kde co. Já si myslím, že tohle to je záležitost, která samozřejmě se týká zaměstnaného člověka. Protože uvažujme takto, když je člověk nevytížený, a to je zajímavý, to je paradox, tak se u něj projevuje únava, apatie k tomu, co by měl dělat, je podrážděný a hlavně, co mě jako psychiatra v téhle chvíli zajímá, jeho frustrace, neboli zmarnění toho času a zmarnění těch schopností, které má. Představte si jaderného fyzika, který je velmi inteligentní, znalý, vyštudovaný a chce dělat něco nového, pozitivního a oni ho dají dělat do nějaké kanceláře, aby počítal nějakou zbytečnou věc, kterou může dělat středoškolák, tak u toho člověka nastane frustrace. Já bych spíš než ten syndrom nudy, ten syndrom bore out viděl to, že člověk trpí pocitem zmarněnosti. Bohužel znám spoustu lidí, kteří přímo vyhledávají taková místa, kde by tímto syndromem mohli v uvozovkách onemocnět.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná by mohla léčebná metoda hypnóza, dostáváme se k našem poslednímu tématu v dnešním Jak to vidí. Proč? Protože kolem této metody panuje dodnes celá řada mýtů, polopravd. Proč pořád polarizuje hypnóza lidi?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
No, ano, polarizuje, a to díky starým filmům, špatným filmům, díky zprávám z novin a časopisů, ve špatných novinách a špatných časopisech. Tam se dočteme, jak ten bídný chlípník hypnotizér na dálku zhypnotizoval nějakou ženu a pak ji zneužil. Dočteme se, že nějaký hypnotizér uvedl do tranzu muže, kterému dal pistoli a ten vyloupil nějakou banku. Prosím vás, tohle to všechno jsou zprávy, které jsou naprosto nepravdivé. To je z říše fantazie. Ona totiž hypnóza jako fenomén, hypnóza jako stav a já s hypnózou pracuju už přes 30 let a používám jí jako léčebnou metodu, je záležitost, která skutečně patří do ordinace zkušeného lékaře, který ví, jak s ní pracovat. A pokud jsem někam pozván na přednášku o hypnóze, vždycky přednáším o tom, co hypnóza není a teprve potom v tom zbytku času, co to ta hypnóza je, protože vskutku sdělovací prostředky, špatné filmy, špatné noviny, špatné časopisy nehovoří o tomto fenoménu, které říkáme hypnóza, objektivně, zkreslují ho, z hypnotizérů dělají výjimečné osobnosti, nadané zvláštním talentem a ono tomu tak není. Já to i svým klientům říkám, nedívejte se na mě jako na někoho, kdo má nějaký mimořádný dar, kdo má magické oko, sametový hlas a tak podobně. A hlavně nevěřte tomu, co jste kdy o hypnóze četli a slyšeli. Nepatří do rukou šamanů, nepatří do rukou samouků, protože ti neznají okolnosti, které mohou nastat. To ví jenom ten, kdo prošel školením a to je lékař nebo psycholog. A pokud ten lékař nebo psycholog pacientovi nabídne jako jednu z možných forem léčby jako potíží hypnózu a je to zkušený specialista, hypnozolog, tak by pacient vůbec neměl váhat a neměl by se obávat, měl by tuto metodu, pokud je mu doporučena takovým odborníkem, měl by ji podstoupit, protože ona má své efekty.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi je důležité tady pochopit také nebo najít si toho odborníka, jak vy zdůrazňujete, protože je také celá řada šarlatánů samozřejmě. Hypnóza teda jako podpůrná léčba i jako možná jediná léčba v určitých případech?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Ano. Je to správně, je to podpůrná léčba. Já vždycky mým pacientům říkám, váš problém, to je takový veliký vůz, který zapadl do bláta. A léky nám pomohou zepředu ho táhnout a hypnóza nám pomůže zezadu zatlačit. Čili, spojíme tady to chemické s tím psychoterapeutickým, protože hypnóza jako léčebný prostředek patří do psychoterapie. Čili, ten vůz se tedy hne, proto já nabízím oba tyto pomocníky u některých nemocných. No, ale jsou zase případy, třeba měl jsem případy slepoty hysterické nebo němoty hysterické, kdy skutečně ten člověk nemůže promluvit nebo nevidí a jedinou metodou je tady právě hypnóza, nic jiného nepomůže.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Souhlasíte s výrokem: veškerá hypnóza je sebehypnóza?
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Nesouhlasím. Existuje pojem autohypnóza, někdo to vidí pod tímto pojmem, ten autogenní trénink nebo relaxaci, ale hypnóza má své zákonitosti, je to vědní obor, který se stále rozvíjí a dělají ho specialisté po celém světě. A nemohu s touto laickou definicí hypnózy souhlasit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak snad pan doktor Max Kašparů rozptýlil mýty kolem hypnózy jako takové. Děkuji vám za zajímavé postřehy, ať se vám daří. Přeji hezký den do Jihlavy. Na slyšenou.
Max KAŠPARŮ, teolog, psychiatr, spisovatel
--------------------
Na slyšenou.
 

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.