Jak to vidí Zdeněk Mahler - 1. ledna

Zdeněk Mahler je autorem prózy a esejí, filmové, televizní a rozhlasové scenaristické tvorby.
Narodil se v dělnické rodině, vzdáleně příbuzné s hudebním skladatelem Gustavem Mahlerem, který pocházel z nedalekého Kaliště. Působil jako šéfredaktor vzdělávaní redakce Československého rozhlasu, přednášel na katedře společenských věd Akademie múzických umění a v letech 1955 – 60 byl tiskovým tajemníkem ministra školství. Zdeněk Mahler byl účastníkem přípravy československé expozice pro světovou výstavu v Bruselu jako dramaturg Laterny magiky, kde se stal poté uměleckým vedoucím. V roce 1960 se rozhodl pro svobodné povolání a věnoval se své mnohostranné tvorbě.
zdroj: www.spisovatele.cz

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu svátečního novoročního vydání pořadu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Pozvání k rozhovoru přijal spisovatel, publicista a scénárista pan Zdeněk Mahler. Dobrý den.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla bych ještě dodat také pan Mahler jako hostitel, protože jsme vás s mistrem zvuku Martinem Kubištou navštívili u vás doma na Břevnově. Děkujeme.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Buďte vítáni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě v nás doznívají vánoční svátky, jejich poselství. V čem je spatřujete vy, pane Mahlere?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Já se musím přiznat, že jsem se tím kdysi zabýval v průběhu věků, protože samozřejmě ono to má veliký předobraz některých třeba i antických slavnostech a podobně a postupně ta kristianizace celýho toho obsahu to nesmírně obohacuje a dodává tomu obrovský půvab. Samozřejmě teď, jak víte, se to posouvá ještě do té polohy komercionalizace, která je mi samozřejmě nepříjemná, ale tím, že jsem byl teďka zdravotně vyřazen, tak jsem se do toho nemusel zařazovat. Takže proběhlo to v naprosté pohodě, sjeli se vnuci, volali jsme si s Milošem Formanem a málem jsme na to, že je nějaká nadílka, zapomněli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se zapovídali, jak jste mi prozradil.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
No, moc, to víte, vždyť už toho za sebou táhneme tolik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vánoce bývají už tradičně ve znamení pohádek. Nasloucháme těm krásným příběhům o lásce, příběhům, kdy dobro vítězí nad zlem. Umíme ještě naslouchat příběhům?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Víte, mně, abych se vám přiznal, na té inflaci pohádek se vynořovala ještě jedna myšlenka, že nám vlastně média sugerují, že žijeme v pohádkách a to samozřejmě je trošku odlišné, protože naopak ty pohádky velmi často mají asi vynahrazovat nedostatky v tom reálném životě. O tom, že dovedeme naslouchat, neplatí to asi zásadně o všech, protože někteří z nás záměrně nenaslouchají. Nevím, jestli tomu pohádka napomůže natolik, aby prolomila tuhle imunitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Papež Benedikt XVI. se při tradiční půlnoční mši rozhorlil proti odmítání Boha současnou společností. Řekl, cituji: "Jsme zcela zaplněni sebou samými, a to natolik, že už nezbývá místo pro Boha. A proto také není místo ani pro jiné. Pro děti, pro chudé, pro cizince," prohlásil. Sdílíte, pane Mahlere, podobné názory, či pocity, když se podíváte na současnou společnost?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Po tom projevu samozřejmě vznikla zvláštní polemika. Ale jestli dovolíte, já bych se od té polemiky odklonil. Tady, protože vznikla taková paradoxní situace, že už jsme zapomněli třeba na to, že bychom měli lidské věci uspořádat podle zásluhy odzbrojení a ne násilí, tak dochází k tomu, že myslím ztrácíme smysl pro to, jaký dar vlastně ta Zemička představuje. Jsme jí asi tak 32krát schopni zničit. Z toho pro mě pozitivně snad vyplývá to, že si včas tohle všecko uvědomíme, vyloučíme ty excesy a budeme s tím darem nakládat, jako s tím, že ta Země je nedokončená, člověk je nedokonalý, nicméně o to naléhavější je to, aby se nám rozsvítilo v hlavách a abychom se skutečně chovali ne jako poloviční animos, ale jako celý kultivovaní lidé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy ostatně říkáte, že lidský mozek je naší největší devizou.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Je, i když na to jsou samozřejmě, však vy víte, různé teorie. Ono se třeba teďka vynořilo zase to, že vlastně taková ta nejzajímavější vrcholová inteligence se objevila někdy před 2 tisíci lety. Jiná teorie je, že došlo kdesi v evolučním procesu k selhání instinktů a k tomu, že tedy se musel takříkajíc vytvořit náhradní orientační smysl, to jest zduřel mozek a pak fakt je prostě ten, ať je to tak, či onak, mozek je ve vesmíru to nejpozoruhodnější. A dá se říct, asi i nejkouzelnější a nejzávaznější. Takže všecko to, co dneska směřuje třeba k tomu, že činnost mozku, a dá se říct, že mozek de facto podle věřících je sídlem víry a citů srdce, ale de facto to všecko sídlí v mozku, tak mozek je podle mého názor takříkajíc naše záchrana anebo naše prokletí. Tento svět je v nepořádku. A řád, kterým ho spravujeme, evidentně řadu věcí nezvládá. Nestačí na ně, vede to prostě k tomu, že nejsme s to zvládnout i tak elementární věci, které už by se zvládnout mohli. Třeba vyloučit hlad a zajistit práci, to jest obživu, to jest důstojný život a vyloučit to, aby se nemusely národy stěhovat a vytvářet potom samozřejmě i ta střediska napětí a těch případných konfliktů a nemuseli bychom se vůbec dostávat k tomu, abychom tuto planetu plundrovali a rabovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho to pramení, že toho nejsme schopni?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
My si to plně asi neuvědomujeme, ale kdysi jsme si vymysleli pomocníka, aby nám umožňoval směnu hodnot, peníze. Ty peníze se postupně emancipovaly natolik, že se staly pánem. Dneska se dá mluvit o tom, že peníze jsou jedinou supervelmocí na tomto světě. A všichni ohromně poslouchají, počínaje Spojenými státy, přes Čínu až po Vatikán. Kdybych to řekl jejich terminologií - peníze se staly bohem. A vlezly tam, jako rozhodující síla, i kam v podstatě nikdy jakožto rozhodující síla nepatřily. To jest do hodnotového světa. Třeba do světa vzdělání a vědy a školství a zdraví. Zkrátka a dobře, ta studenost těch peněz, ta přepočitatelnost, ta univerzální prodejnost vede k tomu, že jsme se dostali k jistému odlištění a já si myslím, že to odlištění má celou řadu znaků, které by nás měly velice znepokojovat. To, že se dneska pánem téhle planety asi staly banky, to samozřejmě je provázáno potom tím praktickým jevem, to je tou univerzální zadlužeností. My jsme teďka v té moderní historii prošli tou trojí etapou, tou demontáží toho absurdního režimu spojenou takříkajíc s ikonou Havla. Pak tou transformací spojenou samozřejmě s ikonou Klause a jeho lidí. O tom, jak ta transformace probíhala, o tom můžeme vést dlouhé debaty a jistě se z toho bude vyvozovat ještě řada budoucích závěrů, protože málo platné, to nové dogma o soukromém vlastnictví, které je nedotknutelné a svaté, bez ohledu často na původ, vedl někdy k tomu, že jsme se takříkajíc z klece dostali do džungle. V každém případě tohle jsou problémy, které za sebou vlečeme do třetí etapy. A ta nás víc a víc zaskakuje. A je to tohle, je celá řada jevů, které nám přerůstají přes hlavu a zaskakují nás a my se vyznačujeme tím, že si počínáme jako údržbáři. Záplatujeme bezkoncepčně a tím se dostávám v podstatě k tomu, co je pro nás příznačné. A nejen pro nás, to je ta obecná zadluženost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak docílit návrat k těm hodnotám, které vymizely?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Abychom k tomu návratu se dostali, existuje už celá řada naléhavých okolností. Třeba volby za 4 roky, pak už se to svěřuje tam těm reprezentantům, nemáte v podstatě do toho co mluvit, přesně řečeno - máte, máte svobodu projevu, můžete si říkat, co chcete a je to na nic. Anebo obráceně, jsou problémy, kde 80 % voličů, obyvatel se staví proti a politická a ekonomická reprezentace je převálcuje. Čili co z toho vyplývá? Hrajeme si na demokracii. Došlo prostě ke karikatuře. Tohle to jsou okolnosti, které nás tlačí k tomu, abychom začali o těch podstatných hodnotách uvažovat, aby se především tato naše politika k nim vrátila. Předpoklady tady podle mého jsou. My jsme zasazeni do nějakého vlastně velmocenského rámce. Co se dá dělat, nejsme početný národ a velmi často to naše rozhodování je takříkajíc určeno tím, jaký ten rámec je a on to může relativizovat a proměňovat. Ale teď mluvím o nás. My bychom si měli uvědomit, že největším kapitálem tohoto světa je myšlenka, nápad, invence, to není vůbec věc kvantity, to není věc, která musí být provázena 80 miliony obyvatel. To je věc kvality. Po tomhle je největší poptávka. Tady máme obrovskou šanci. Tady máme dokonce i obrovskou tradici. Navzdory tomu, že jsme prošli dějinami, které byly obrovsky svízelné a vyšli jsme z nich popáleni, ale právě proto, že u nás poroba byla běžná a svoboda vzácná a právě proto, že si každá generace vlastně kladla tu Hamletovskou otázku: Být či nebýt, zůstat, odejít, být sví nebo se cizit, tohle všecko je vlastně přednost. Dál, teď budu mluvit trošku proti proudu, foukat proti větru. My jsme v dějinách došli několikrát k tomu, co se dá označit jako dekapitace, byli jsme zbaveni hlavy. To je svým způsobem tradiční jev, který se táhne od Bílé hory, kdy byli vypuzeni čeští šlechtici a měšťanský výkvět a intelektuální elita, nejen univerzitní profesoři, ale samozřejmě i celá ta církevní hierarchie. Tohle všecko, tenhle ten exodus nebyl nikdy skončen a de facto hrozil i pak v té nedávné minulosti, třeba reprezentovánu právě koncepci Heydricha. Vyplývá z toho jedna věc, a proto se o tom zmiňuju, my jsme vlastně tady zůstali, neboť jsme byli přivázáni jako nevolníci. My jsme z chalup, my jsme plebejci a nad tím mnozí ohrnují nos. Všimněte si toho, že třeba Američani jsou v podstatě všichni plebejci, postupně si vytvářejí nějakou třeba majetkovou elitu a podobně, ale já se domnívám, že kromě těch negativních rysů spojených s plebejstvím, ta přikrčenost, ta schopnost přizpůsobovat ve jménu přežití a tak, ono to má v současné obrovské plus. A já bych na tom stavěl. Když máte v sobě plebejskou zkušenost, díváte se zdola a zdola jsou zpravidla hodnoty daleko víc a líp vidět. Když se člověk dívá ze shora, tak celou řadu věcí rychle vytěsňuje. Na nich nemá zájem, aby je vnímal. Když se díváte zdola, máte v podstatě vlastně jakoby geneticky vrozený demokratismus. A dál ta úpornost a ta pracovitost, která zajistila, že po ty generace tenhle ten kolektiv přežil a navíc se rozvíjel navzdory těm strašlivým vlivům a kromě toho právě proto, že to byl velmi často kolektiv postavení útlaku, tak měl obrovský smysl pro to, co to je, jak se člověk má a nemá chovat. A pak ještě jednu věc, plebejci v podstatě nikdy nebyli v útoku. Ty byli v sebeobraně a jejich ideálem bylo - já pán, ty pán. A velmi často ta jejich situace byla strastiplná, k pláči. A oni to jmenovitě u nás překlenovali humorem. Všimněte si toho, ten humor je de facto černý, šibeniční, ale je v něm noblesa. To je totiž fantastický. Humor je noblesa plebejců. Oni totiž vědí daleko líp, humor je samozřejmě hlubší vědění. A tenhle ten fakt sám, ten tady má obrovskou tradici a pro mě jako pro literáta, celá ta vývojová větev literatury, která vypráví o věcech otřesných, ale způsobem, kdy se vlastně můžete potrhat smíchy, počínaje Havlíčkem přes Haška až po Hrabala, to je větev nesmírně usilovná a svědčí o velikém mravním zdraví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jednom rozhovoru jste, pane Mahlere, řekl, že v Bibli je téměř všechno, ale ve Švejkovi je úplně všechno.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Já si myslím, že my bychom si toho Švejka měli číst znova. My mu nerozumíme. Švejk se vůbec ničemu nevyhýbá. Ten naopak do všeho vleze. Švejk takříkajíc každému velkoryse vyhoví i v tom smyslu, že ho potom usvědčuje ze zhůvěřilosti. Aniž má třeba v sobě tu zlovolnost. Švejk je sám, nemá rodinu, nemá domov, pohybuje se de facto na hraně, balancuje mezi životem a smrtí, válka, Švejk je v podstatě figura, která se vyznačuje tím, že velice dobře ví, chápe. Kdybychom to řekli ještě jiným jménem, Švejk je v podstatě Chaplin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy máte, pane Mahlere, v knihovně regály Masarykových spisů. Které myšlenky jsou pro vás inspirativní i dnes?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Já navážu i na to, co ten Masaryk reflektoval. Pojďme vyjdeme z toho. U Masaryka i on sám zdůrazňoval, že vlastně je velice prostého původu a sám o sobě mluví jako o člověku, který prošel kovářskou výukou. Já se tím vůbec nechci odvolávat na nějaké tatíčkování, tady nikdo netatíčkuje. Masaryk se vyznačoval tím, že byl nesmírně náročný a vycházel z toho, že jestliže jsme malí, nepočetní, pak musíme být třikrát výkonnější. Podívejte, dá se říct, a to jsou věci, které mě velice inspirují, do dneška ten Masaryk je podle mého názoru obrovsky inspirativní figura, on češství zvolil, on byl ze smíšených v podstatě poměrů, on měl německou výchovu, on samozřejmě potom prošel tím obrovským oslněním tou antickou filosofií až pak po tu anglickou a do toho francouzská, americká revoluce a vezme si americkou manželku a pak spolu sedí, jakkloliv ten Masaryk má před sebou nádhernou perspektivu v Americe, tak se rozhodnou k tomu, jít tam, kde to je nejvíc zapotřebí a jdou sem. A dá se říct, že nejen jako profesor, ale později jako politik, vstupuje do situace, kdy začne razit ty nejzákladnější do dneška závazné směrnice. On přišel vlastně z velkého světa, ale nepřestal být ten, který se dívá zdola. Teď se naučil dívat se i shora. Vyznačuje se tím, že není provinční. Ta provinčnost ho hnětla. Vzpomeňte si na ten slavný obrazný výrok: Jako Vašek na hnoji, který práská bičem, on do té české společnosti, do českého myšlení a konání vnáší evropský, světový rozměr. To je strašně závažná skutečnost. Dál, on se vyznačoval tím, a to je rovněž nesmírně důležité, že jako politik se neustále snažil o to, mít koncepci, ne ze dne na den. Vy víte, že on vypracoval vlastně v tom pateru těch velkých svých knih jakýsi katechismus české politiky, kde se vyrovnává s těmi nejdůležitějšími věcmi, ať už jde o dějinný odkaz a smysl dějin, ať už jde o domov a svět v české otázce, ať už jde o věc náboženství s církve, bigotnosti a pak tedy osvíceneckého myšlení až po sociální otázku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste nás navigoval, ta poznávacím znamením byla vrba před vaší krásnou prvorepublikovou vilou. Jinak vám sem prý vane čistý vítr z křivoklátských lesů.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Bohužel teď už je to trochu komplikovanější, ale skutečně tohle byla opravdu čtvrť, která se vyznačovala tím, že měla celou řadu takových předností, protože kdybychom to dneska pojmenovali jako ekologická privilegia, tak to bylo tady. Samozřejmě ten čerstvý vzduch z těch křivoklátských lesů, i to, že tady byla poměrně jako malá frekvence, ať už motorových vozidel a podobně, tak to všecko z té čtvrti dělalo takříkajíc zaslíbenou oblast. Ona do dneška se vyznačuje samozřejmě tím, že v ní přírody neubylo, tady je pořád spousta zeleně, že, a nahoře celý ten zelený pás Hvězda, Ladronka a takhle to jde přes ten Petřín, nádhera. Poslyšte, já to musím říct, my si zasloužíme strašnou spoustu oprávněný kritiky. Na druhý straně mě mrzí to, že se podobáme štíru. Nenajdete nikde na světě národ, který by měl ve svých řadách ty, kteří se vyznačujou takovou sebemrskačskou schopností nebo sklonem, že tady vůbec nic pozitivního nespatřejí, neshledají. Národ prošel zkouškama a nikdy neobstál a my jsme jenom druhořadí a kultura je odvozená a máme zlomenou páteř a nikdy jsme nebojovali a tak dále. Tohle všecko jsou věci, které souvisí s nevzdělaností, nevědomostí těch, kteří to říkají a pak je v nich i jistý záměr, jistá cílevědomost. Tohle rozleptávání toho elementárního sebevědomí, to mě velice zkrušuje. Tady 50 generací pracovalo za podmínek často velice krušných a udělali z toho zahradu. Jaký div, že se každý sem chce dostat, aby to měl pod kontrolou. To je jedna věc. A druhá, tady zřejmě po staletí probíhá jakýsi svár mezi námi, jakýsi spor dvou dá se říci mentalit. Je to třeba spor o smysl českých dějin, o jejich směřování a podobně, to probíhá velice intenzivně i dnes. Dokonce dnes podle mého názoru došlo k takovému změtení hodnot a v jistém smyslu rozleptání toho elementárního oprávněného sebevědomí, že mě to velice zneklidňuje. To je myslím jedna z těch věcí, který bychom měli nějakým cílevědomým způsobem překonávat právě proto, že nejsou jenom plodem neznalosti, ale jsou někdy plodem i jistého záměru. Víte, sedíme u mikrofonu, zabýváme se vlastně nějakou mediální aktivitou. Já se domnívám, že média jsou obrovský kanon, mají nepředstavitelný dosah a je vysloveně na tom, kdo je dělá a s jakou poučeností, kam tedy potom ty své posluchače vede. Jestli je vede k tomu bulváru, k tomu, co bychom mohli označit jako destrukci hodnot a vkusu, jestli je vede k tomu, co je ale celosvětový jev, co bychom mohli nazvat debilizace. Tyhle dvě složky, ti rozleptávači, takříkajíc ti traviči studní a potom ti, kteří musejí ty média vyšroubovat k tomu, aby to opravdu ten zdroj kultivace, to považuju za nesmírně naléhavou skutečnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vím, že s velkou oblibou pozorujete přírodu, přírodní cykly. Jakým směrem se teď na přelomu starého a nového roku ubírají vaše myšlenky, možná i přání?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Jak jsem teďka musel do toho špitálu, tak došlo k tomu, že na sonografii ta paní doktorka, moc hezká, já vám mám kliku na to, že jsou to buď hezký doktorky a nebo výtečný chlapi, nemůžu si stěžovat, tak ta mě vyjela hlasitě zvuk mýho srdce a já jsem vám slyšel práci nepředstavitelně úpornou, to je sval, kterej vykonává obrovský výkon po těch 80 let. Zázrak! A mluvil jsem o tom s jedním přítelem, je to dendrolog světového formátu profesor, který dělal na Amazonce a říkal jsem mu: Pane profesore, to srdce. A on mi povídal, chlapče, na Madagaskaru jsou stromy, který jsou vysoký 113 metrů třeba a nemají srdce a vypumpujou tu vodu až tam nahoru, de facto do 40. patra mrakodrapu. A potom mi povídal: A v Rocky Mountain je jeden takový sosnovec, ten má tak asi 4 tisíce 700 let, to znamená, je vlastně z dob pyramid a ten se touhle zdatností vyznačuje do dneška. Tak mi nalil optimismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já věřím, že tato pumpa, tento životodárný orgán, srdíčko a samozřejmě celé vaše zdraví vám bude dobře sloužit i v novém roce 2013.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Držte mi palce. Já vám budu taky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem speciálního svátečního novoročního vydání pořadu Jak to vidí byl pan Zdeněk Mahler, spisovatel, publicista, scénárista. Děkuji moc za rozhovor. Za vaše myšlenky. Vám i posluchačům přeji šťastný a zdravý, dobrý nový rok 2013.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
A jestli se k té krásné paní redaktorce mohu přidat, tak totéž.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji ještě jednou. A přeji příjemný den. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Příjemný den a hezký příští rok.