Cestovatele a fotografa Jiřího Kolbabu inspirují lidé celého světa
Jiří KolbabaFoto: Jan Sklenář
Fotografovi, cestovateli, spisovateli a také autorovi fotovýstav o krásách světa Jiřímu Kolbabovi patřila středeční (26. ledna) hodinka před polednem Dvojky Českého rozhlasu.
Úsměv, prosímFoto: Pavla Kopřivová
Při poslechu Jiřího Kolbaby asi každého z nás napadne, že jde o nesmírně nadšeného, optimistického a neúnavného cestovatele. Projel celý svět, na mnohá místa se vrátil třeba 11krát a pokaždé tam našel něco nového. Když to lidem vysvětluje, říká, že jej asi nejlépe pochopí ti, kteří sami fotografují. Lovci obrázků totiž vidí svět trochu jinak. „Zažil jsem lidi, kteří říkají, že tam, kde byli, by už znova nejeli. Ale já pokaždé objevím nové místo s novým světlem. Občas také někdo nechápe, že jsem v poušti třeba šest dnů, prý stačí jen jeden. Ale pro mě je to 12 západů a východů Slunce a hlavně, pokaždé neopakovatelný zážitek,“ říká Jiří Kolbaba.
Jiří Kolbaba během vysíláníFoto: Pavla Kopřivová
Kromě fotografování na cestách také píše Dopisy z cest, deníkovou formou psané cestopisy. Vydal jich už pět a další právě chystá. Poslední kniha, která má dvě části, vznikala trochu zvláštně. Nepsal ji po návratu z cest doma, u počítače, ale přímo na místě, mluvením do diktafonu. „Píšu, resp. diktuji, své aktuální dojmy a pocity v čekárnách, na letištích, ve stepi, v poušti, v chýši u domorodců …Tím je to asi trochu nezvyklé, ale jsou to mé mnohdy neuvěřitelné a hlavně autentické dojmy, pocity, zkušenosti. Teprve poté to dávám na papír a mailem posílám asi 300 svým kamarádům na celém světě.“
Cestování je pro J. Kolbabu jak práce tak koníček. Dnes již nejezdí na dlouhodobější expedice, jak tomu bylo na začátku jeho kariéry, ale vyjede např. jen na pár dní. Tyto cesty sám nazval novinářskými fotocestami. Je to prý práce jako každá jiná, ač to mnohým může připadat jako exotické zaměstnání. „Některé cesty jsou plánované měsíce a o některých se dozvím večer před odletem. Věci si zabalím za pár minut a druhý den jsem třeba na jiném konci světa. Jsem vždy připraven a vím, do jaké zásuvky s potřebnými náležitostmi doma sáhnout, co si vzít s sebou. Velmi mi vyhovují dynamické změny.“ Pro letošní rok plánuje cestu do Norska, Irska a Iránu, kde se mu vždy velmi líbilo, a velmi pravděpodobně navštíví také Arménii.
Západní Afrika
Z každého jeho slova je cítit neskutečný elán a nadšení. Sám také říká, že je na svých cestách skoro vždy velmi šťastný. Cestování, svět a život „venku“ opravdu miluje. Sem tam ale prý dostane i přes „svá pérka“. Naposledy jej rozladila západní Afrika. „Tato oblast je nesmírně chudá. Navíc verbální výstupy místních proti fotografování byly docela časté a nepříjemné. Tak jsem těšil do Timbuktu (Pozn. redakce: město leží v Mali, na břehu řeky Niger), která byla vždy řekněme Mekkou cestovatelů. Je to historické město, které bylo kdysi (cca v 10. století) plné obchodníků s otroky, se zlatem, slonovinou nebo se solí, studentů a vědců. Zklamání bylo ale veliké. Místní lidé dnes z města utíkají vytlačováni pískem z pouště. Byla tam špína a pár lidí mě okradlo a lhalo, a to dokonce ti, kteří se prezentovali jako oficiální zástupci ministerstva cestovního ruchu,“ říká J. Kolbaba ale rychle dodává, že zklamání na cestách potkává jen výjimečně. „Pokud totiž člověk vyjede z našeho prostoru, kde je sice krásně, ale lidé se na sebe neusmívají a přestali se zdravit, tak venku je obvykle všechno právě naopak. A to mám rád.“
Jiří KolbabaFoto: Internetové stránky Jiřího Kolbaby
Když J. Kolbaba necestuje, tak pořádá přednášky po celém Česku. „Jsem rád, když mohu inspirovat další lidi k jejich cestování. V posledních letech znám naši zemi dokonale. Při přednáškách lidé večeří a já jim přitom povídám. A pak zase oni povídají mě. Ty hospůdky jsou opravdu narvané. A musím říct, že všechny tyto večery jsou pro mě nesmírně inspirující.“
Rozhodně si tento rozhovor s Vladimírem Krocem poslechněte celý, a to zejména, pokud se na nějakou cestu chystáte.
