Jana Henychová zná své psy lépe, než vlastní boty

9. červen 2011

Několikanásobná mistryně ČR, dvojnásobná mistryně Evropy a v každém případě nejlepší česká musherka Jana Henychová se stala hostem čtvrtečního (9. června) vysílání na Dvojce Českého rozhlasu po 11:00 hodině.

Pro Janu Henychovou není pes pouze nejlepším přítelem, ale i rovnocenným partnerem, na kterého se může zcela spolehnout ve vypjatých situacích, při nichž tuhne krev v žilách. Tuhnout může opravdu doslova, protože se často účastní klání v arktických podmínkách, za teplot dosahujících -30 °C. Představit si můžeme stovky kilometrů zasněžených plání, zamrzlých řek a pro život zcela nehostinnou krajinu. To je např. i věrná podoba extrémně náročného závodu Finnmarkslopet, který J. Henychová úspěšně absolvovala: „Při prvním závodě se na nás koukali skepticky a říkali nám, že to nemůžeme dojet.“ Závod trvající 9 dní nejen že nejlepší česká musherka absolvovala, ale stanula na jeho konci jako první cizinka v celé jeho historii.

Na počátku byly dobrodružné knihy od spisovatele Jacka Londona a láska ke psům. Nyní v Horním Maxově v Jizerských horách provozuje musherskou školu a z "obyčejné" holky ze Severních Čech, jak sama říká, se stala profesionální vůdkyně psích spřežení: „Stane se to lehce, že propadnete svému koníčku. U nás to proběhlo s prvními štěňaty. Ani sem se nenadála a bylo jich najednou 12. Aby byl musher opravdu úspěšný, musí se rozmyslet, co všechno chce svému koníčku obětovat.“

Jana Henychová

Pro udržení psů ve formě je potřeba kvalitní a cílený trénink. První výcviky jsou silové a trvají přibližně 15 minut. Když přijde zima a psi jsou ve špičkové formě, uběhnou i 140 - 160 km. Např. již zmíněný závod Finnmarkslopet je přitom dlouhý 1000 km. “Na psy musím i přesto dávat neustále pozor. Vidím-li, že nemůžou, je zapotřebí dělat častěji přestávky. Oni sami si o ně neřeknou. Jsou nastaveni tak, že chtějí pořád běžet dál,“ dodává J. Henychová.

Své psy zná jako vlastní boty, i když při těch nejnáročnějších závodech se více projevuje individualita každého z nich. „Např. jedna z fenek odmítla na etapě krmení z misky. Musela jsem jí krmit rukou, aby byla spokojená a mohlo se pokračovat. Jestliže chce závodník dokončit, musí se na zvířata zaměřit a vypozorovat sebemenší změnu v jejich chování,“ upřesňuje talentovaná závodnice.

Zvířecí svěřence trénuje převážně v tuzemských podmínkách, ovšem právě to bývá často zásadním problémem. To vysvětluje na konkrétním příkladu: „Před závodem v Norsku se nám stalo, že jsme přešli na norskou stravu a pejsci zhubli. Pochopitelně se to negativně projevilo na jejich vytrvalosti, ale závod jsme nakonec dokončili, i když ne s úplně dobrým výsledkem. Poučila jsem ze svých chyb.“

Logo

A po čem musherky touží? Takovým malým přáním je pro J. Henychovou sepsání zážitků ze všech absolvovaných závodů. Nebude se prý jednat o odbornou literaturu, ale o sbírku mnohdy adrenalinových příhod, doprovázejících snad každou soutěž. "Posadím se večer na verandě, kolem mě pobíhají štěňata, okusují mi palce na nohou. Já přitom brouzdám po internetu, píšu a vzpomínám na to, co všechno jsme společně prožili.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s moderátorkou Evou Kvasničkovou...

autor: Jan Sklenář
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.