Při sebeobraně je důležité vyzařovat osobní sebejistotu

Pavel Forman a Štěpán BencaFoto: Jan Sklenář

Ve středu (27. dubna) po 9:05 hodině přivítala Martina Kociánová v magazínu “Je jaká je“ hned dva hosty: instruktory kurzů sebeobrany Pavla Formana a Štěpána Bencu.

Všichni se občas vracíme domů za tmy tmavými uličkami. Svíráme tašku či kabelku, srdce máme v krku a bojíme se, abychom se nestali obětí brutálního napadení. U žen jsou tyto obavy vystupňované strachem ze znásilnění. Možná by stačilo přihlásit se do kurzů sebeobrany a žilo by se nám klidněji. 

Podle obou našich hostů při napadení nezáleží na počtu útočníků. Lze se ubránit i skupině rozvášněných fotbalových fanoušků. Stejně tak ale může být problém ubránit se jen jednomu z nich. Záleží totiž na motivaci, schopnostech a bojovém umění útočníka, který má většinou nějaký osobní problém. Může být např. psychický nebo finanční. Paradoxně jde často o zbabělce, protože si zásadně vybírají oběti slabší, nebo útočí ve skupinách. A právě jejich strachu je třeba využít a (pro ně nečekaně) se jim postavit. „K tomu ale potřebujete mít jistotu, že útočníka zvládnete a vyzařovat velkou dávku sebejistoty. Právě to je často od agrese odradí.“ Pod odborným vedením tuto schopnost, věřte nebo ne, lze získat. „V lidském mozku totiž dochází ke změnám. Čím víc toho umíte, tím větší jistota, klid a síla z vás sálá. U bojových instruktorů pak dochází k tomu, že je nikdo nechce napadnout a oni si nemohou své schopnosti ověřit v praktickém životě,“ řekl Štěpán Benca. 

Judo - ilustrační fotoFoto: Fotobanka stock.xchng

Kurzy sebeobrany jsou prý dostupné pro všechny věkové kategorie. „Pro seniory je toto cvičení velmi vhodné, protože běhají pro měkkém povrchu, takže nezatěžují klouby. Hlavně, nikdo po nich nevyžaduje nepřiměřené sportovní výkony.“ Mezi klienty jsou ženy, děti i lidé, kteří se již v minulosti stali obětí útoku a chtějí jim v budoucnu předejít. „Do kurzů k nám přišla maminka s malou holčičkou, která byla ve škole obětí šikany. Po několika lekcích získala takové sebevědomí, že jí spolužáci dali pokoj. Dnes je velmi spokojená a chodí k nám i její maminka.“ U dětí je prý nejlepší začít s judem, protože je to přirozený pohyb a cvičením získají základní obranné návyky. U dospělých je to hodně o tom, ujasnit si, co vlastně od kurzů chcete. Navštěvovat kurzy může úplně každý. Jak se oba instruktoři shodli, i vozíčkář. 

Dá se při útoku bojovat se strachem a úlekem, který člověka doslova paralyzuje? V bojových umění se prý různými metodami lidé učí, jak se nezaleknout. Ze strany instruktorů se přitom používají např. nenadále výkřiky, rány nebo doteky. Když překonáme prvotní úlek, máme velkou šanci ubránit se i proti člověku, který je větší a těžší, než jsme my. „Pokud se člověk chová správně, tj. nezalekne se a rychle aplikuje taktiku obrany, má v podstatě vyhráno. Zní to možná nadneseně, ale 11letý chlapec se takto dokáže ubránit dospělému.“ U útočníka totiž dochází k podcenění oběti. Nečeká rychlou a sofistikovanou obranu a především, nechce potíže, ale rychlou úspěšnost. Obrana nebo i třeba jen pokus o ni, agresora většinou rozladí a nechá toho. „Ve chvíli, kdy jim narušíte plán, nebo i jen zpacifikujete velitele, ostatní si to rozmyslí. Kromě toho, zbraň nedělá bojovníka, může jí být i tužka. Všechno je to o psychologii a to nejdůležitější je nezmatkovat, ale zachovat klid.“ Co se týká zbraní, instruktoři nedoporučují elektrický paralyzér. „Při jeho aplikaci potřebujete kontakt na krátkou vzdálenost. A pustit si útočníka blízko k tělu může být už samo o sobě nebezpečné. Může vám ho i vyrazit z ruky a použít proti vám. Pro ženu je nejlepší zbraní pepřový sprej. Ovšem za předpokladu, že ho v momentu útoku nemá na dně kabelky.“ 

Znalost bojových umění působí obzvláště na romské agresory. „Oni si velmi váží lidí, kteří dělají bojové sporty a neváží si intelektuálních dovedností. Takže umění sebeobrany je dokonale odradí a takového člověka přestanou napadat.“ Skvělí jsou romští instruktoři bojových umění. „Máme takového kamaráda a je to pohodový člověk. Takže bojové umění může člověka i zklidnit, i když v sobě prvky svého etnika nezapře. Velmi rád si s ním zacvičím,“ uvedl Pavel Forman. 

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Martinou Kociánovou.