Proč zvítězila monogamie, ač ji nikdo nechtěl?
Dnešní světová dominance instituce monogamního manželství je záhadou.
Autokratické říše jsou proslulé svými harémy
V naprosté většině kultur v zaznamenané lidské historii bylo mužům dovoleno získat výlučný přístup k sexu, tj. oženit se s tolika ženami, na kolik jim jejich bohatství či společenský status stačil. Zejména autokratické říše typické úzkou skupinou mocných a zámožných a záplavou chudiny byly (a jsou) proslulé obrovskými harémy svých vládců. A jelikož polygynie nese největší výhody vládnoucím mužům, a ti vždy určují normy či alespoň zákony země, je s podivem, že dnes je víceženství trestné a většina světové populace praktikuje (či se alespoň hlásí k) monogamii.
Čím je tedy většina soudobých národů tak specifická?
Specifikum je zejména v razantně větším podílu nejbohatších členů společnosti. Zůstala-li by možnost polygynních manželství, odčerpali by nejvlivnější muži značnou část nabídky žen a na masu méně majetných by jednoduše nevěsty nezbyly.
Rozhodujeme se krátkozrace?
A vyšší intrasexuální konkurence bohužel málokdy vedla k rozkvětu kultury, vědeckým inovacím a růstu vzdělanosti, jak by očekávali optimisté, ale zdá se, že vždy směřovala k naprostému opaku. Nejsou-li naše základní potřeby splněny, rozhodujeme se krátkozrace a rizikově. Jak naznačují mezinárodní srovnání i historická data, při nedostatku žen svobodní muži z nízkých sociálních tříd začali více diskontovat budoucnost, tj. vyhledávali okamžitá uspokojení na úkor větších budoucích, a byli ochotnější účastnit se i velmi rizikových aktivit, které mají potenci zvýšit jim okamžitě sociální status či dostupnost sexu. A na takové podmínky musela i vyšší třída reagovat rizikovějším chováním, vědoma si nárůstu nebezpečného chování chudých. Výsledkem byly stoupající míry vražd, krádeží, únosů, znásilnění a prostituce, stejně jako revolučnějších politických akcí.
Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 7-8/2012.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
