O životě v časech postheroických aneb Potřebujeme hrdiny?

ČlověkFoto: Lucie Rohanová

Sociologie v posledních dvou desetiletích prošla radikálním zvratem, mluví se o vzniku „třetí sociologie“.

Nová disciplína se jeví slibně...
Tou první byla klasická sociologie, jíž dominovala společnost a uvažování o jejím progresivním vývoji, tou druhou byla reakce na tyto „velké systémy“, kdy se postavilo do centra pozornosti sociologie konkrétní individuum. Dnes se mluví o „třetí sociologii“, jejímž dominantním tématem je každodennost, čapkovský „obyčejný život“, „žitý svět“. A tak do sociologie vstupují jako badatelská témata do té doby nedotčená: důvěra, láska, pracovní kariéra, vzájemné vztahy v rodině, nová média, vztahy mezi pohlavími, nové formy sexuality, ale i vaření, domácí úklid atd. 

Definice
„Komplementem“ každodennosti je to, čemu se říká „heroický životní modus“, který je založen na ctnosti (proti „jen“ spořádanému životu), veřejné demonstraci (proti soukromí), ochotě podstoupit nebezpečí (proti klidu a „pohodě“), ochotě vzít za čin osobní odpovědnost (proti odpovědnosti delegované na „orgány“, strany), samostatně se rozhodovat (často proti „většinovému názoru“), odvaze (proti „skrytosti“ a jen nutné sebeobraně) atd. A tento „heroický modus“ v naší „pozdní době“ jako by ztrácel smysl. Poptávka po hrdinech je nulová. Po čem je poptávka, jsou efemérní náhražky – „živé celebrity“ a pseudohrdinové katastrofických velkofilmů, kteří nikdy nezachraňují nic menšího než planetu. Hrdiny nahradily mediální celebrity, baviči, momentálně oslavovaní herci a herečky a „diváky“ rozhodně více zajímá rozvod Madonny než hladomor v Somálsku. Vykupujeme se občas almužnou, příspěvkem „nepříspěvkovkám“ – a to je vše. 

Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 2/2012.