Je jaká je - 25. července

velbloud Žanety FabiánovéFoto: Oldřich Filipi

Jaké to asi je mít doma velblouda? A co když nezůstane jen u jednoho?

velbloud Žanety FabiánovéFoto: Oldřich Filipi

S chovatelkou velbloudů Žanetou Fabiánovou si bude moderátorka Eva Kvasničková povídat hodinu před polednem nejen o její cestě do Austrálie, kde Žaneta pracovala na velbloudí farmě a účastnila se místních dostihů Camel Cup, ale i tom, jak mohou být velbloudi využitelní pro práci v našich končinách. 

Své dotazy můžete psát na mail: jejakaje@rozhlas.cz. 

velbloud Žanety FabiánovéFoto: Oldřich Filipi

Velbloudí farma Bítov, majitelka Žaneta FabiánováFoto: Romana Kostohryzová

Na stránkách Žanety Fabiánové, resp. její farmy najdeme to, jak vše začalo. Pro ilustraci tak vybíráme:
Do Austrálie odjíždím s přáním, podívat se a pracovat na nějaké typické australské farmě. Je 3. června 2001 a já sedím v autobuse. Odjíždím na měsíc pracovat na velbloudí farmu. Od Alice Springs je vzdálena 100 km. Nevím, co mě tam čeká, ani co budu dělat, ale vše to bude za ubytování a stravu. Autobus mě veze přímo na farmu. Tam mě už vítá Neil, vousatý majitel v klobouku. Jeho dlouhovlasá manželka Jayne mi tiskne ruku a usmívá se. Přibíhá Luke, který tu pracuje. Je také vousatý a klobouk má nasazený hluboko do čela. A ještě je tu Toni, stará se o kuchyni a obchod. Ukazuje mi můj pokoj. Všude kolem jsou jednohrbí velbloudi.
Druhý den ráno se velice rychle zařazuji do pracovního procesu. V 6:15 startuje Neil naftový generátor, aby po celé farmě fungovala elektrika. Vstávám a s holkama se scházíme v kuchyni. Musíme nakrájet a opéct velký kus slaniny. Od půl osmé začínají přijíždět autobusy s turisty. Zájezdy vyráží z Alice Springs a tato farma slouží jako občerstvovací stanice. Chystáme lidem podle objednávek sendviče, vaříme kávu a čaj. Odvážnější si mohou za 4 dolary vyzkoušet krátkou jízdu na velbloudech. Když pomine ten největší nával turisů, uklízíme. Toni zametá krám, já se vrhám do uklízení záchodů. Poslouchám přitom hudbu z diskmena, aby mi šla práce rychleji. Kolem dvanácté je oběd a trochu odpočíváme. Odpoledne je klidnější. Když nemám na práci něco kolem krámu, jako například ometání venkovní zdi od prachu, mytí oken nebo odstraňování pavučin ze židlí (i s jedovatými pavouky), získávám informace o velbloudech. Učím se s nimi zacházet, jak je vodit, pokládat a jezdit na nich. Luke je trpělivý a povídá mi o těchto bestiích úplně všechno. Často se mohu připojit ke skupince turistů a jet s nimi na vyjížďku na jednom z velbloudů. Na půl hodinové vyjížďce stihneme objet kopec u farmy. Na hodinovou vyjížďku míříme přes silnici do červených písečných dun. V 17 hodin velbloudům i nám práce končí. Navázáni za sebou do řady se odvádí k sedlovně, kde se jeden po druhém odsedlají a pouští ke krmení. Postupně se nakrmí všechna zvířata. Tím je hotovo a jdeme si vařit večeri. Večery bývají velmi klidné. Kolem 21:30 Neil vypíná naftový generátor a to už nemáme šanci si na nic posvítit. V klidu, každý ve svém pokoji, usínáme.
více: velbloudi.cz 

I v tomto prázdninovém pondělí krátce po 9:00 hodině pozveme k soutěžení, které spojíme s pozváním na výlet. Také vysíláme dopolední, krátkou prázdninovou četbu na pokračování, která na posluchače Dvojky čeká vždy od pondělí do pátku od 9:30 hodiny.  

Od 23. do 27. července to bude z knihy Pavla Lukeše „S Vladimírem Dvořákem o chutích a lidech“. Poslechněte si vyprávění známého komika nejen o zážitcích kolem vaření, ale i jeho vzpomínky na kamarády. 

Po 10:00 nás pak čeká poradna, na svět se podíváme Ježkovýma očima a čeká nás i Styl s Alenou Kumstýřovou. 

Pozn. internetové redakce: Audiozáznam této četby najdete, do hodiny po odvysílání, na našem webu. Pozor! Pouze ve streamu a pouze po dobu jednoho týdne!