Host do domu - 19.8.
Jana HenychováFoto: www.huskies.cz
V cestovatelské půlhodině se vydáme do balkánských zemí, které si oblíbil redaktor ČRo 2 - Praha Martin Ježek. (Jak to vidí ... (CESTOVATELSKÉ) je do hodiny po odvysílání v našem RÁDIU NA PŘÁNÍ. Přepis najdete, po 24 hodinách, na samostatných stránkách pořadu ZDE.) Pokračovat budeme letní soutěží Česká dovolená s Českým rozhlasem (9:09) nebo pravidelnými radami Rodinného lékaře. Co budeme léčit tentokrát? Nenechte si ujít po 10:07 hodině.
Po 11:05 hodině přivítáme Janu HENYCHOVOU, naši nejlepší musherku, několikanásobnou mistryni České republiky a dvojnásobnou mistryni Evropy. Jako první Češka se zúčastnila nejnáročnějšího Evropského závodu Finnmarkslopet se startem a cílem v norské Altě. Letos dokončila tento závod na 1000 km a stala se tak první cizinkou, která kdy tento norský závod dokončila.
ČRo 2 - Praha a Host do domu se Zuzanou Burešovou nám toho nabídne ale mnohem více ...
Jana HenychováFoto: www.huskies.cz
Jana HENYCHOVÁ (* 30. listopadu 1971)
Musherka, několikanásobná mistryně České republiky. Dvojnásobná mistryně Evropy. Jako první Češka se zúčastnila nejnáročnějšího Evropského závodu Finnmarkslopet se startem a cílem v norské Altě. Letos dokončila tento závod na 1000km a stala se tak první cizinkou, která kdy tento norský závod dokončila. Finnmarkslopet je nejseverněji položeným závodem psích sprežení na světě a svojí délkou a náročností se řadí mezi nejnáročnější závody tohoto charakteru na světe jako jsou Iditarod a Yukon quest pořádané na americké Aljašce.
Jak jsem se stala musherem? Je to už opravdu dávno, ale vybavuje se mi čas na základní škole a to, jak každý něco sbíral: známky, koně, fotky herců… a já v té době hromadila fotky psů a vlků. Byla jsem tenkrát velký škůdce městské knihovny, ale sběratelské nadšení jistě částečně omlouvá mé tehdejší skutky. Můj nejoblíbenější autor byl Jack London a Bílého Tesáka jsem četla asi desetkrát.
Pamatuji se tenkrát i na první fotografii malamuta v časopise Pes přítel člověka, s textem o prvních psech tohoto typu u nás. To bylo někdy v roce 1984 a mně bylo skoro třináct.
Pak šel čas a já protože žiji v Jizerkách, tak jsem jako všichni sportovala, (běžky, orienťák, triatlon, lezení) a studovala a připravovala se pro svoji skvělou budoucnost seriózní vědecké pracovnice. To vše až do té doby, než jsem si v roce 1997 pořídila svého prvního huskyho- psí slečnu Jovanku. S ní se postupně rozplynula iluze mé skvělé seriózní budoucnosti.
Mé začátky psí mámy byly asi stejné, jako u všech. Psí miláček byl hýčkán a byla jsem schopna všech možných bláznivých akcí, aby miláček byl spokojený. Výsledkem této péče je dnes pes, který nikdy nechtěl běhat.
V práci, kam jsem nastoupila, jsem získala od svého šéfa další dvě husky - Růženu a Korču, které po smrti v rodině zůstaly bez jisté budoucnosti, a tak se stěhovaly ke mně. Koupila jsem si první saně. Přišlo mi divné, že je musím stále jen tlačit a tak přibyla Heda.
Byla jsem začátečníkem samoukem, tzv. sólistou. Neměla jsem nikoho, kdo by mi řekl tohle udělej tak a tohle zase tak. Na všechno jsem si postupně přišla cestou pokusů a omylů, které přinášely rozmlácená kolena, orvané oblečení, ale blažený pocit objevitele...
Teď je rok 2009 a já vlastním čtyřiadvacet psích miláčků. Dnes provozuji husky školu a věnuji se long distance závodům.
Zdroj: www.huskies.cz
