Finále Zlatý Ámos 2010 na webu ČRo 2 - Praha

Zlatý ÁmosFoto: zlatyamos.cz

Pokud jste nemohli sledovat živý videopřenos 17. ročníku finále ZLATÝ ÁMOS 2010 z pražského hotelu Olšanka - máte možnost podívat se na VIDEOZÁZNAM (uvnitř článku). (Finále proběhlo 26.3.2010 od 14:00 hodiny.)
Český rozhlas 2 - Praha zkrácený pořad odvysílá na Velikonoce, tedy 5. dubna 2010 od 16:05 hodiny.

Ze semifinále, které se konalo 3. března 2010 na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v Praze, vzešlo sedm finalistek. Zlatou Ámoskou mohla být ovšem jen jedna, pro rok 2010 to je Martina "Čikita" Čiklová ze ZŠ a MŠ Ostrava, která si odnesla také ocenění Ámos sympaťák. Ani ostatní učitelky ovšem "nepřišly zkrátka". Vůbec poprvé se uděloval titul "Eko Ámos", který si vybojovala, svým pečlivým tříděním odpadu, Bronislava Pechánková, učitelka ze Šternberka. Média Ámosem byla oceněna ostravská učitelka Romana Vlková a toho "dětského" si odnesla Miluše Šafářová ze Základní školy ve Fryštáku. 

A které učitelky se o titul ucházely? 

Martina ČIKLOVÁFoto:  www.zlatyamos.cz

Martina ČIKLOVÁ ze ZŠ a MŠ Ostrava, ul. Ostrčilova
Žáci, kteří svou učitelku přihlásili, o ní napsali:
Je velmi milá, usměvavá, spravedlivá, strašně chytrá a má sportovního ducha, taky se do všeho vrhne po hlavě a naplno a občas je z toho trochu šílená! Nejlepší je, že umí skoro všechno - krásně maluje, hraje výborně vybíjenou, umí dobře pískat, má herecký talent, umí každého rozesmát, a to nejhlavnější - umí dodržet slovo. Při hodině nás chce naučit co nejvíc, proto vymýšlí hodně her, aby nám to šlo lépe do hlavy. Vyučování je s paní učitelkou prima, ale když se naštve, tak je to pořádná pecka. Ale s každým se dokáže domluvit. Naši paní učitelku posíláme do této soutěže, protože je nejlepší učitelka na světě, protože si to zaslouží, protože nás hodně naučí, protože je nejsrandovnější, protože je nejspravedlivější... a protože by bylo nespravedlivé, kdyby tam nešla! (Domča, Mates, Kiki, Peťa, Verča, Barča, Eliška, Dany - žáci 4.A)

Příhoda:
Halloween s paní učitelkou
Celý říjen jsme se těšili na Halloween. Paní učitelka pro nás vymyslela úkol: "Musíme nasbírat 15 duchů a komu se to povede, toho čeká halloweenská odměna." A víte, co to bylo? Strašidelná noc ve škole!
Za splnění zvláštních úkolů, za pomoc spolužákovi, za anděla strážného, za supervýkon nebo dovednost jsme si jednoho vybarvili a jenom tak někteří dostali výměnou nepřenosnou vstupenku na noc ve škole.
Ten den jsme si už dopoledne donesli do třídy spacáky, jídlo a baterky - to bylo to nejdůležitější. A proč? To jsme se dověděli, až když jsme se vrátili z pochodu strašidel na Slezskoostravský hrad, kde jsme měli ohňovou šou. Bude stezka odvahy!
Kluci šli každý sám, holky mohly jít po dvojicích. Trasa vedla přes celou školu až do tělocvičny. Celou cestu jsme hledali písmena do tajenky, všude byla tma a po celé chodbě se ozývaly strašidelné zvuky. V tělocvičně se každý musel podepsat. Jenže v rohu byl opravdový duch, vypadal jak Michael Jackson. Kolem něho svítily svíčky. HRŮZA!
Naše paní učitelka nám pak pustila pohádku na uklidnění toho hororu, uvařila nám čaj a kluci jí donesli žíněnku, aby s námi mohla spát ve třídě.
Byl to super zážitek. (Adam Daniel 4.A) 

Helena CHMELAŘOVÁFoto:  Zlatý Ámos

Helena CHMELAŘOVÁ ze ZŠ Lesní, Liberec
Žáci, kteří svou učitelku přihlásili, o ní napsali:
Mgr. Helena Chmelařová je mladá a ještě svobodná. Je trpělivá s nechápavci, spravedlivá i k rošťákům, dokáže nás nadchnout a motivovat a vymýšlí, jak nám z povinné školní docházky udělat i radost. Hodně času ve svém volnu tráví přípravou zábavy, překvapení a úkolů pro nás, aby nás škola bavila a to se jí tedy opravdu daří. Vede kroužek angličtiny, která je tak super, že obvykle nechceme dobrovolně skončit. Má i výborné kamarády, kteří si vezmou dovolenou, aby s námi strávili veselý týden na škole v přírodě. Chodí s námi opékat buřty, vysvědčení předává v knihovně, zve k nám na besedy spisovatele a básníky a když probíráme obratlovce a savce, nesedíme v lavici, ale jdeme do ZOO. Doma často slýcháme, že takovou bezva učitelku člověk potká možná jen jednou za život a že na ní určitě nikdy nezapomeneme. Máme prostě štěstí!

Příhoda:
Naše největší příhoda s paní učitelkou Chmelařovou začala 1. září 2006 a stále ještě neskončila. Když jsme se jako vykulení a trochu ustrašení prvňáčci sešli poprvé v naší třídě, uviděli jsme paní učitelku a bylo nám jasné, že nuda s ní rozhodně nebude a že škola možná nebude ani tak hrozná. Nečekala nás totiž žádná učitelka, ale rovnou paní královna Helena z Chmelařova. Dostali jsme průkaz princů a princezen a celý rok jsem sbírali sluníčka za aktivitu a splněné úkoly mimo běžné školní povinnosti. Na konci roku jsme spolu s vysvědčením dostali dopis a v něm námět na přemýšlení na prázdniny - zvolit si postavu z večerníčku a vyrobit si k ní kostým. V září nás přivítala chytrá kmotra liška a celý rok jsme zuřivě sbírali kartičky s večerníčkem. Vymyslet něco do třetí třídy to už bylo o dost těžší, čekalo nás totiž lesní království a tak se pak po třídě honily muchomůrky, žáby, smrková větev a našel se i pařez. Paní učitelka se nám změnila v moudrou sovu Chmelařovku a za odměnu rozdávala kartičky s obrázky hub, pro které bychom se i přetrhli. Nejlepší houbař měl na konci roku plný košík a dostal odměnu. A letos? Jsme už ve 4. třídě a potkávají se u nás Elišky Přemyslovny, Karlové IV., Bivoj s kancem na zádech i Jan Hus a spousta dalších významných postav českých dějin. Vládne nám kněžna Libuše z rodu Chmelařů, vyrobila pro nás přes prázdniny mince, které poctivě shromažďujeme a o zábavu je zase postaráno. Prostě škola hrou jak má být. Copak nás asi čeká příští rok? 

Zuzana KUNCLOVÁFoto:  Zlatý Ámos

Zuzana KUNCLOVÁ ze ZŠ a MŠ Máchovo nám., Děčín
Žáci, kteří svou učitelku přihlásili, o ní napsali:
Paní učitelka Zuzana Kunclová si podle mne určitě zaslouží jít do této soutěže, protože je to ta nejobětavější, nejakčnější a nejlepší učitelka na světě, kterou jsme si mohli přát. Nezkazí žádnou legraci a vždy nás podpoří. Je to prostě dokonalá učitelka.

Příhoda:
Na naši školní akademii vzpomínám s úsměvem na tváři. Naše paní učitelka se hodně zapojuje do organizace těchto akcí, ale i tak si najde čas a společně se svým manželem vždy vymyslí pro naši třídu originální vystoupení. Letos jsme tancovali vývoj dějin tance, hodně jsme na tom dřeli a také jsme se u toho hodně bavili. Už se zase všichni těšíme na další akademii, bohužel naši poslední společnou s paní učitelkou. 

Vladimíra MATĚJKOVÁFoto:  Zlatý Ámos

Vladimíra MATĚJKOVÁ ze ZŠ Kpt. Jaroše, Třebíč
Žáci, kteří svou učitelku přihlásili, o ní napsali:
Stručná milá 51-letá paní učitelka. Sportovně založená. Vysoká štíhlá a hlavně milá. Nejlepší paní učitelka na škole :-)

Příhoda:
Matematika (3. třída)
Paní učitelka zkouší žáka z násobilky. Nejde a nejde mu to (učivo 2. třídy by měl znát každý třet'ák) počítá už asi 7 minut a každý výsledek je špatně. Paní učitelka říká: jestli to vypočítáš, tak ti dám pusu na čelo! ... už to mám! je to 20! a pusa na čelo jako hrom, celá třída se směje, i paní učitelka se směje, prostě to bylo... :-) 

Bronislava PECHÁNKOVÁFoto:  www.zlatyamos.cz

Bronislava PECHÁNKOVÁ ze ZŠ náměstí Svobody, Šternberk
Žáci, kteří svého učitele přihlásili, o něm napsali:
Když si představím paní učitelku Broňku Pechánkovou hned se mi vybaví 1. a 2. třída. Paní učitelka je štíhlá a vysoká. Má modré oči a krásný úsměv jako sluníčko. Ráda nosí sukně a náhrdelníky a také boty na podpadku. Nosí veselé barvy oblečení. Paní učitelka má bloďaté polodlouhé vlasy. S ní jsme se nikdy nenudily. Je moc hodná, nápaditá a akční. Barča Břečková, 4.B

Když přišla poprvé do školy po nemoci, všechny nás objala. Kryštof Berger, 4.B

Nepamatujeme si, že by na nás někdy křičela. Ano, určitě jsme zlobili, tak, jak to děti dělávají, ale ona nikdy neztratila nervy. Promluvila si s námi, domluvila nám, a když se někdy mračila, dlouho to netrvalo. Mráček na jejím čele brzy přešel a ona se zase usmívala jako sluníčko.
Je zajímavé, že většina z nás se do školy těšila. Už jsme se v neděli večer nemohli dočkat, až bude pondělí ráno a my budeme opět s naší nejhodnější paní učitelkou sedět na koberci a povídat si o našich i jejich zážitcích z prožitého víkendu.
Samozřejmě, že jsme si jen nepovídali, ale pořádně jsme makali. Byli jsme prvňáčci a druháčci, takže si dovedete představit, kolik úsilí musela paní učitelka vynaložit, aby nás něčemu naučila. Byli jsme nezbedové, neposluchové, takový pytlík plný blech, co nepostál, neposeděl. Ale když paní učitelka začala povídat, koukali jsme s pusou dokořán a byli zticha jako pěny. Z normální "nudné" hodiny plné písmenek nebo čísel dokázala udělat hodinu velmi zajímavou, plnou her, takže učení pro nás nikdy nebylo mučení.
Vzpomínáme si, že jeden celý vyučovací den jsme věnovali vzniku Československé republiky. Povídali jsme si o panu prezidentu Masarykovi, skládali mapu našeho státu, četli si pohádku o 28. říjnu od K. Čapka, v matematice sčítali obyvatelstvo, skládali z písmenek další jména zakladatelů našeho státu, psali poděkování prezidentovi, a když jsme na konci vyučovacího dne zpívali státní hymnu, někteří z nás, věřte nevěřte, nebyli schopni potlačit slzičky dojetí. To se z nás ránem, panečku, stali malí vlastenci!
Nejvíce jsme se ale těšili na společně prožité víkendy. Jéje, to jsme si užívali světa! Věděli jsme, že to nebude jen tak nějaký výlet, ale že to bude něco výjimečného. Paní učitelka dokázala totiž nadchnout pro věc nejen nás, ale také naše rodiče, kteří při přípravě pomáhali. Ti pak ze společných třídních schůzek odcházeli rozesmátí a plní elánu. A pak začaly velké přípravy. Maminky šily kostýmy po nocích, abychom my, děti, nevěděly, tatínci něco kutili v garáži. A pak nastal den D, kdy byla pro nás připravena auta před školou a my jen nasedli a jeli do neznáma za dobrodružstvím. Jednou jsme uskutečnili výpravu do království skřítků, jindy jsme cestovali časoprostorem nebo se vydali na expedici za Yettim.
Paní učitelka je prostě skvělá, šíří kolem sebe pohodu a přenáší ji na své žáky, kteří mohou směle říci: "Učila nás ta nejlepší učitelka na světě."
Žáci 9.B

Kdybych byla znovu prvňáčkem, jako bude příští rok můj brácha, nepřála bych si nikoho jiného, než paní učitelku Broňku. P. Mišňáková, 4.B

Paní učitelka je nejhodnější na 1. stupni. Mám ji moc rád. Doufám, že vyhraje soutěž. Kryštof Berger,4.B

Příhoda:
Jednou jsme se s paní učitelkou vydali na cestu poznání. Paní učitelka nám přečetla příběh o Taovi. Dozvěděli jsme se, že Tao je chlapec, který se vydal do světa a na konci poznal, že nejlíp je doma. My se taky vydali do světa. Po cestě jsme plnili různé úkoly. Například: potok slz, louka štěstí. Na louce štěstí jsme hledali barevné kytičky a přes potok slz jsme převáděli své kamarády a podařilo se nám to. Do potoku slz jsme odhodili svá trápení a na konec jsme měli bezpečně a po slepu dovést svého kamaráda na Kukačku. Na Kukačce nás čekal pan Švub a oběd. Potom jsme měli volno, běhali jsme po lese. Když nás paní učitelka zavolala, hráli jsme hry a soutěžili. Měli jsme hledat přírodní materiál a postavit z něho něco. Já a jiné holky jsme šli do lesa s panem Švubem a sekali jsme dříví. Pak nám paní učitelka dala do skupiny zamotaný provázek a my ho museli rozmotat a držet se všichni za jeden provaz. Naše cesta byla těžká. Podlézali jsme klády, a šli do kopce velkými kopřivami. Museli jsme si vylovit lísteček, paní učitelka nám ho nalepila na čelo a my z písmen na lístečcích složili slova jako máma, táta, láska a rodina. Pak jsme dočetli příběh a vydali se za světýlkem zpět na Kukačku. Čekalo nás tam velké překvapení. Naši rodiče u přichystaného táboráku.
Žáci 4.B
 

Miluše ŠAFÁŘOVÁFoto:  www.zlatyamos.cz

Miluše ŠAFÁŘOVÁ ze ZŠ Fryšták
Žáci, kteří svou učitelku přihlásili, o ní napsali:
Nenápadná, skromná, obětavá a plná energie, kterou ozáří každého, kdo ji potká. Je upřímná a umí nám promluvit do dušičky. Je hodná, milá a má nás ráda. Každého z nás bere jako vlastní dítě a my ji bereme jako naši druhou maminku. Můžeme s ní řešit problémy, které se stydíme řešit doma. Myslím si, že věta: "Má srdce na dlani," plně vystihuje její povahu.
Navzdory osudu, který těžce zasáhl nejbližší jejímu srdci, dokáže se stále rozdávat druhým kolem sebe. Je to osoba, za kterou můžeme kdykoliv přijít a se vším se svěřit. Dokáže řešit problémy s chladnou hlavou. Často si povídáme o nebezpečí, které nás může v životě potkat. Snaží se nás vést tou správnou cestou.
Paní učitelka učí zeměpis, informatiku a tělesnou výchovu. Líbí se nám její styl výuky. Učí nás co nejjednodušeji. Vede nás k tomu, abychom uvažovali logicky a z hodin si co nejvíce odnesli. Do hodin zeměpisu zařazuje své vlastní poznatky a zážitky. Snaží se zajistit poznávací akce, které obohacují naši výuku. Taky nám pomáhá vytvářet časopis "Školní pecka" a možná díky ní ho vytváříme už třetím rokem. I přes nepřízeň osudu se dokázala už podruhé vybičovat k postgraduálnímu studiu na vysoké škole. Díky oblibě o přírodu a turistiku bývají naše školní výlety podnikány do míst České republiky, kde se seznamujeme s okolní krajinou a zajímavostmi. Na každém z výletů jsme si užili spoustu legrace a máme z nich skvělé zážitky.
Naše třídní je naše velké plus. Moc bychom jí přáli, aby se jí splnila všechna přání, a aby Zlatého Ámose vyhrála právě ona, za vše, co pro nás dělá a za vše, co si prožila. Od začátku nám velmi pomáhá a my jsme jejími dlužníky. Je to neobyčejný člověk. Kdyby takových lidí bylo na světě více, byl by svět o mnoho krásnější.
Žáci 8.B

Příhoda:
Jedeme na výlet. Program uspořádáme tak, aby s námi mohla trasy absolvovat i naše obrnou postižená spolužačka. Paní učitelka třídní mimo jiné zajišťuje osobní auto, aby Žanetku dovezlo 3 km do poutního kostela Panny Marie.

Začalo pršet. Ono neprší, ono lije jako z konve. Prohlížíme si se zaujetím nádherný kostel a čekáme na zázrak - kdy přestane pršet. Zázrak se nekoná. Musíme v lijáku do Edenu. Cesta vede z kopce. Naše Žanetka však nezvládá. Paní učitelka a slečna asistentka ji podpírají, ale nejde to. Chtějí ji nést na zádech ony či naši silní spolužáci. Nejde to. Paní učitelka běží do první usedlosti a prosí o službu taxíkářskou. Předává Žanetku do péče ochotného řidiče a sl. asistentky.

S námi ostatními jde zvesela na ubikaci. Nikomu z nás nevadí, že jsme promočeni a "na nit".

Co jsme si naplánovali, jsme splnili, viděli, uložili mezi kamínky mozaiky našeho výletu. A představte si, nikdo nebyl nemocen. Jen Žanetku bolely noky. Odpočinula si a zítra s námi pokračovala. A to jen díky starostlivosti a péči naší paní učitelky Šafářové. Poprvé jsme na výchovně vzdělávacím výletě CELÁ třída. 

Romana VLKOVÁFoto:  www.zlatyamos.cz

Romana VLKOVÁ, Matiční gymnázium, Ostrava
Žáci, kteří svou učitelku přihlásili, o ní napsali:
Paní profesorka je naší učitelkou českého jazyka a literatury již šestým rokem, proto jsem poctěn úkolem ji charakterizovat. Paní profesorka je veselý člověk, který nám studentům rád poradí a s čímkoli pomůže, a přesto neztrácí osobní nadhled a respekt. Vystihl bych ji jako velice schopného člověka, jelikož pro školu a město udělala více než dost. S vervou se pouští do velkolepých uměleckých akcí, na nichž se sejde vždy kvantum světem zklamaných lidí a odchází parta bezstarostných. Všechno její úsilí, které se projevilo úspěchem nejen u vedení školy a studentů, ale i u představitelů města.
Určitě stojí za tuto nominaci, jelikož si můžu s klidným srdcem říci, že i v dnešní zkažené době se najde pár schopných vyučujících, které dokážou studenti respektovat a zároveň s nimi naplno prožívat veselé chvíle i mimo školu. Paní profesorka je také interesována v poezii, a tak už dvakrát organizovala Recitační maraton na naší škole, který přilákal i krajská média.
Stále nejzářivějším úspěchem je její dobře vykonaná práce při spoluorganizaci "Polských dní v Ostravě", které se stávají tradicí. Paní profesorku nominovali studenti od prim až po septimy, čili v rozmezí sedmi let. Jsme na ni hrdí, že může naši školu bravurně reprezentovat i v této soutěži!
Matěj Benda a kolektiv.

Příhoda:
Cesta na Debatiádu
Paní profesorka se také zajímá o debatování studentů, a tak nás doprovází na jednotlivá kola soutěže a dodává nám energii. Zrovna letos jsme se dostali do zajímavé situace, když jsme přijeli na krajské kolo do Frýdku - Místku a konečně jsme došli do našeho cíle. Po dvou minutách nám ale došlo, že jsme na Gymnáziu ve Frýdku, kde dva roky nazpět probíhalo totéž kolo, ne na Obchodní Akademii v Místku (opačný konec města), kde měla reprezentovat naše škola letos.
Měli jsme půlhodinu, a tak jsme nemeškali a skoro klusem jsme přeběhli celé město za 20 minut. Když připočteme náledí, sníh, studenty prim naší školy, kteří se účastnili menší kategorie, byl to docela zápřah. Paní profesorka jim neustále dodávala energii a my starší jsme ji zase dodávali jí, ať je stále tak usměvavá. Díky dobrému orientačnímu smyslu jsme nakonec vše stihli a získali první a druhé místo ve vyšší a třetí místo v nižší kategorii. Komu děkujeme? Hlavně paní profesorce:-) 

Další informace na www.zlatyamos.cz.
Pravidelné reportáže a rozhovory z průběhu ankety vysíláme od pondělí (od 19:10 hodiny) do soboty (od 19:30 hodiny) v dětském pořadu ČRo 2 - Praha Domino.