Bitvy15. července  2016 v 12:00  

Brusilovova ofenzíva: Šance, kterou nikdo nevyužil

Alexej Alexejevič Brusilov - Foto:  autor neznámý, Public Domain

Alexej Alexejevič BrusilovFoto:  autor neznámý, Public Domain

V červnu roku 1916 začala nejúspěšnější operace ruské armády za první světové války. Byla jí ofenzíva nejlepšího carského generála Alexeje Alexejeviče Brusilova, který snad jako jediný ruský generál myslel i na osud řadového vojáka.

Přišla v době, kdy Dohoda čelila masivní německé ofenzivě u Verdunu a nedařilo se ani italským silám v bitvách na Soči. Západní spojenci Ruska navíc připravovali vlastní frontální útok na řece Sommě a potřebovali, aby Rusové poutali německé oddíly, které pak nemohou být použity na západě. Sama carská armáda si navíc po neúspěšné březnové ofenzivě chtěla zlepšit pověst. Jak nakonec dopadl útok, v jehož úspěch v počátku nevěřili ani Brusilovovi nadřízení? Jak si vedli čeští vojáci v rakouských uniformách? 

Alexej Brusilov přednesl svou myšlenku o ofenzivě 1. dubna 1916 během válečné rady v Mogilevu. Za přítomnosti cara Mikuláše, který radě předsedal, a náčelníka štábu generála Michaila Vasilijeviče Alexejeva, tehdy promluvil zcela jinak než ostatní přítomní generálové. Nesdílel poraženecké nálady prakticky všech svých kolegů a prohlásil, že jeho jihozápadní front může být do června k boji připraven. Dokonce měl i novou taktiku odlišnou od dosavadních neúspěšných útoků, které se vždy soustředily jen na jedno místo. Brusilov chtěl zaútočit najednou po celé délce fronty, aby mohl co nejlépe využít početní převahy a znemožnit nepříteli se přeskupovat na nejohroženější úseky i odhadnout místo hlavního útoku. Šanci dával Rusům též nedobrý stav některých částí rakouského postavení. 

Car Mikuláš II. a generál Alexej Alexejevič Brusilov (1916) - Foto:  Archive.org, London Illustrated London News and Sketch, Public domain

Car Mikuláš II. a generál Alexej Alexejevič Brusilov (1916)Foto:  Archive.org, London Illustrated London News and Sketch, Public domain

Váhavý souhlas 

Překvapený generál Alexejev s Brusilovovým návrhem souhlasil, protože dával naději i západním spojencům, kterým bylo intenzivnější zapojení Ruska slíbeno na březnové konferenci v Chantilly. Brusilovovi kolegové, kteří na Brusilova žárlili, souhlasili spíše proto, aby neztratili tvář. Sám generál, který právě vykročil vstříc svému největšímu vojenskému úspěchu, se pak odebral ke svým jednotkám, aby podřízeným velitelům vysvětlil, v čem spočívá taktika. 

Buď moje taktika, nebo nic! 

Horečné přípravy vyvrcholily 31. května, kdy stavka, tj. štáb hlavního velitelství carské armády, vydala rozkaz k zahájení všeobecné ofenzívy na celé východní frontě. Probíhaly ještě poslední přípravy, když car, veden malověrností náčelníka štábu generála Alexejeva, vyjádřil přání odložit ofenzivu a zachovat původní taktiku soustředěného útoku v jednom místě. Brusilov musel v tomto posledním infarktovém okamžiku pohrozit vlastní rezignací, pokud by nebyl původní plán dodržen. Tento nátlak zapůsobil, a tak mohla konečně 4. června v brzkých ranních hodinách armáda generála Brusilova zahájit dělostřeleckou přípravu. 

Smrtící překvapení a přesná ruská děla 

Palba z ruských děl nebyla tak silná, jako bylo před velkými ofenzivami zvykem na západní frontě. Její účinky ale byly přesné a smrtící. Rusové měli totiž díky pečlivému průzkumu dobrý přehled o nepřátelském postavení. Bombardování po celém dlouhém úseku od města Pripjať až k rumunským hranicím trvalo šest až čtyřicet pět hodin. Německá a rakouská odpověď byla jen chabá. Všichni byli novým ruským způsobem boje překvapeni. Nebylo totiž stále jasné, kudy povede hlavní útok. Mezitím ruští dělostřelci zasahovali i vedlejší zákopy. Když pak jejich střelba ustala, začal hlavní útok. 

Moravané v ohni 

Ruská pěchota - Foto: George H. Mewes,  National Geographic Magazine, Public Domain

Ruská pěchotaFoto: George H. Mewes, National Geographic Magazine, Public Domain

Ruská pěchota dosáhla nepřátelských zákopů rychle. Rakušané se občas vzdávali i ve větších počtech. Němci byli sice odhodlanější, ale i oni brzo ustupovali. Moment překvapení Brusilovovi dokonale vyšel. Rakušané zoufale povolávali zálohy a Rusy se jim dařilo zadržovat jen velmi obtížně. Armáda generála Lečického postoupila hned prvních dvou dnech o dvanáct kilometrů. Mezitím podnikla 8. ruská armáda generála Kaledina hlavní útok směrem na město Luck. Postavení zdejší 4. rakouské armády arcivévody Josefa Ferdinanda bylo brzo prolomeno. V jejích řadách bojovaly moravské pluky ze Znojma z Brna. Mezi městy Olyka a Chorlupy operovali zeměbranci z 14. a 25. pěšího pluku z Brna a Kroměříže. I oni měli své ztráty, byť ne tak velké jako jiné součásti 4. armády. 

Neschopnost či proradnost? 

Rakouskou 4. armádu zachvátil zmatek a panika. Arcivévoda Josef Ferdinand nechal vše na generálu Martinym, který postupně zcela ztratil rozvahu, a jeho jednotky nekoordinovaně ustupovaly. Luck byl dobyt. Rusům se hned v počáteční fázi ofenzivy povedl průlom o padesát kilometrů. Ruská ofenziva se pak ale na několik dní nepochopitelně zastavila. Už zde začala série ruských pochybení, které nakonec vedly k zastavení celé Brusilovovy operace. Velkou komplikací byla i nečinnost velitele ruského západního frontu generála Everta, což ohrožovalo nyní odkryté pravé křídlo Brusilovovy armády. 

Útok slábne 

Pohled na hlavní ulici ve Lvově, který byl jedním z cílů ofenzívy - Foto: IWM Non Commercial Licence, Německý oficiální fotograf

Pohled na hlavní ulici ve Lvově, který byl jedním z cílů ofenzívyFoto: IWM Non Commercial Licence, Německý oficiální fotograf

Ruské váhání umožnilo Rakušanům a Nemcům přeskupit jednotky a zejména kolem Lucku se odehrávaly těžké boje, které polykaly desetitisíce životů. Pozitivem pro Brusilova byl nečekaný úspěch generála Lečického v jižní části fronty, který na konci června dobyl prakticky celou Bukovinu. Brusilov toho ale nijak nevyužil a tvrdošíjně útočil směrem na Kovel, ačkoli by byl zřejmě přínosnější i postup k městům Vladimir Volyňskij a Lvov. Brzo bylo pozdě. Evert se nakonec k útoku na svůj severní prostor začátkem července přece jen odhodlal, ale bez většího úspěchu. I Lečickij byl nakonec v Karpatech zastaven. Centrální mocnosti navíc nyní začaly na východní bojiště stahovat další jednotky z Francie, Itálie i Balkánu. 

Čeští mrtví a změna situace 

Na konci července zaútočil Brusilov se vším, co měl u řeky Stochodu severně od Lucku. V následujících týdnech se tu odehrály nesmírně těžké a krvavé boje připomínající velké bitvy na francouzských bojištích. Bojovaly zde také zeměbranecké pluky z Jičína, Litoměřic, Mladé Boleslavi či Čáslavi. Těžké ztráty tu utrpěla i olomoucká 5. pěší divize a pražská 21. zeměbranecká divize. Velení na východní frontě převzali jedni z nejschopnějších německých velitelů maršál Hindenburg a generál Erich Ludendorff. Nahradili většinu rakouských generálů zdatnějšími německými a ruský postup se kvůli chybám, vyčerpání a osobním nevraživostem během září a října 1916 vyčerpal. 

Úspěch značně relativní 

Brusilovova ofenziva významně odlehčila spojencům na západě i v Itálii a uštědřila centrálním mocnostem dosud nejtěžší porážku. Místy Brusilovovy jednotky postoupily až o 120 kilometrů. Celkově ale na ruské straně padlo strašlivých osm set tisíc mužů a další tisíce skončily v zajetí. Demoralizace carské armády se v důsledku nepřesvědčivého výsledku zase o několik stupňů zhoršila. Němci a Rakušané ztratili dohromady sedm set až sedm set padesát tisíc vojáků a zejména sebevědomí rakouské armády se ocitlo na bodu mrazu. Válka však trvala dál bez velkých změn. 

Autor:  Václav Nájemník

Nové články v rubrice

  • 2. července  2017       rubrika: Bitvy

    Bitva u Zborova – bratrovražedný boj na ruské frontě

    Vypadalo to na běžnou bitvu první světové války. „Těžké granáty dopadají kolem, ale pro nás neexistují,“ zapsal si jeden z poručíků. Předpokládalo se hladké vítězství rakousko-uherských a německých vojsk. Nevycvičenou...

     
  • 22. června  2015     Fotogalerie  rubrika: Bitvy

    Bitva na Soče: Krvavá řeka poprvé

    Série mohutných bitev na řece Soče (Isonzo) mezi rakouskými a italskými vojsky v letech 1915 až 1917 si svým rozsahem nijak nezadala s mnohem známějšími střetnutími u Verdunu nebo na Sommě. Vysokohorské prostředí činilo...

     
  • 27. srpna  2016       rubrika: Bitvy

    Rumunsko jde do války aneb Velký risk, který vyšel

    Úspěch Brusilovovy ofenzivy na východní frontě v létě roku 1916 přiměl k vstupu do války balkánský stát, který stál dosud poněkud překvapivě stranou Velké války. Za poněkud unáhlené rozhodnutí zaplatilo Rumunsko více...

     

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas